Jaderná puma a její výroba v amatérských podmínkách
(nevim kde to Pavel schrastil, ale je to dobrý)
Mezi nejkrásnější efekty,
které je možno vytvořit, patří jaderný výbuch. V
nepatrném okamžiku se uvolní ohromné množství energie,
které zbytek nálože odpaří a promění v ideální plazma o
teplotě několika miliónů kelvinů. Toto se navenek projevuje
jako nesmírně jasná, krásná a rozpínající se koule ohně,
šířící kolem sebe tlakovou vlnu ničící vše živé i
neživé a zametající zemský povrch.
Tlakovou vlnu předchází vlna světelná a
tepelná, které trvají několik sekund a způsobují oslepnutí
a až smrtelné popálení nechráněných osob. Jsou provázeny
rádiovým zářením, zářením gama a neutrony. Rádiový a
magnetický impuls působí poškození elektroniky, radiační
vlna působí silně ionizačně, čímž se narušuje struktura
např. živé tkáně a dochází k poškození živých
organismů, v konečném důsledku vždy smrtelného (čímž
vás samozřejmě nechci odradit od konstrukce takovéhoto
veselého zařízeni, vždyť jednou tam musíme všichni...).
Sekundárním důsledkem jaderného výbuchu je radioaktivní
zamoření rozsáhlého prostoru, což však jeho obyvatele,
zejména z blízkosti epicentra výbuchu, už nemusí zajímat.
Ionizující záření vyvolává fragmentaci
molekul, denaturaci bílkovin, štěpení aminokyselinb a vznik
amoniaku a sulfanu, vznik vodíku a kyslíku z vody, inaktivaci
enzymů, polymerizaci a depolymerizaci makromolekul - fragmentaci
chromozómů a genetickým poruchám, v extrémních dávkách
až lýzi buňky. Podprahovou dávku nelze nijak pocítit.
Vyšší dávky, působící již dosti škodlivě, se pociťují
jako stav kocoviny po vypití většího množství alkoholu
(tzv. rentgenová kocovina).
Mírné přechodné zarudnutí kůže způsobuje
již místní ozáření 5 Gy. Při dávce 10-20 Gy se kůže
rozpadá, objevují se vředy. Za dva týdny vypadají vlasy a
byla-li celková dávka vyšší než 5 Gy, jižnenarostou.
Prodromální reakce se projevuje až se
zpožděním. Charakterizují ji obtíže zažívací a nervové,
nechutenství (1.2+0.4 Gy), nevolnost (1.7+0.3 Gy), únavnost
(1.8+0.5 Gy), skleslost, pocení, bolesti hlavy a apatie, někdy
střídaná neklidem. Již malé dávky způsobují poškození
kostní dřeně s následnou anémií a poškozením, eventuelne
selháním imunity organismu. Při vyšší dávce se objevují
zvracení (2.1+0.5 Gy), průjmy (2.4+0.6 Gy) a časté
krvácení. Dávka 2.8+0.5 Gy působí po nějaké době smrt,
smrt do 30-60 dnů (pro 50% subjektů)nastává pro jednorázové
ozáření cca 4.5 Gy (odhad individuálně kolísá mezi 2 a 7
Gy). I velmi nízké dávky působí silně teratogenicky.
Pozdní projevy záření jsou například
poškození kůže - rozšíření kožních cévek, zvýšená
pigmentace, někdy i odumírání a zvředovatění, často
vedoucí až ke vzniku rakoviny. Dosti běžný je i zákal
oční čočky, zhoršující zrak až k slepotě. Zvýšený
sklon k tvorbě nádorů přetrvává až desítky let, stoupá
též pravděpodobnost vzniku leukémie. Asi 0.5% populace je
citlivá už na dávku 1 Gy.
Řada farmakologických preparátů,
radioprotektiv, může zčásti zmírnit účinky záření.
Většinou jde o látky obsahující síru, v nouzi lze použít
i vaječný bílek ve větším množství. Tyto látky se však
musí užít asi půl hodiny před předpokládaným ozářením.
Nebezpečnost radioaktivního záření spočívá
hlavně v jeho smyslové nezjistitelnosti. Vysoké intenzity
záření způsobují modravou fluorescenci očního obsahu,
uvidíte-li však někdy něco takového, pište závěť, neboť
se v dalších několika hodinách nebo možná i dnech
rozloučíte s vaší pozemskou existencí. Somatické příznaky
nejsou žádné, eventuelní nepříjemné pocity jsou již
příznaky rozvíjející se nemoci z ozáření.
Principem jaderné pumy je náhlé uvolnění
velkého množství energie ve formě elektromagnetického
záření pestré palety vlnových délek a kinetické energie
vzniklých částic. Tato energie vzniká při štěpení
atomového jádra za dodání malého množství energie
zachyceným neutronem. Z přirozených nuklidů je pouze nuklid
U235 schopný samovolného štěpení jádra po záchytu
tepelného neutronu.
Jádro tohoto izotopu uranu je již v klidovém
stavu deformované, po zachycení neutronu se rozkmitá a
posléze se zaškrcuje a rozpadá na dvě štěpné trosky, 2-3
neutrony (ale někdy i 0-8) štěpící další jádra a
způsobující řetězovou reakci a několik kvant záření g.
Štěpné reakci však konkuruje reakce (n,g), protože emise
fotonu je alternativní metoda ztráty energie. Neutron však
může být zachycen i jádrem U 238, přičemž probíhají
reakce 238 U(n,g) ---> 239 U, 239 U ---> 239 Np--> 239
Pu. Této reakce se využívá v tzv. množivých reaktorech,
perspektivních pro jadernou energetiku, protože vznikající
plutonium lze použít jako štěpný materiál pro jadernou
reakci.
Štěpná reakce probíhá podle rovnice:
1 235 A1 A2 1
n + U ---> L + M + z n + x g
0 Z1 Z2 0
-
kde Z1 + Z2 = 92, A1 + A2 + z = 236 a z = 2.41.
Produkty štěpné reakce jsou velmi různorodé.
Může vzniknout přes 90 různých jader s výtěžky mezi 0.001
ppm až 7%. Maximální výtěžky jsou při štěpení
tepelnými neutrony v oblasti jader s A = 85-105 a A = 130-150,
při štěpení rychlými neutrony (obvyklé v množivých
reaktorech a zejména v jaderných zbraních) mezi 158-178. V
nezanedbatelném množství vzniká ještě třetí jádro - tzv.
minoritní štěpná troska, kterou je obvykle tritium, helium,
lithium či beryllium. Poměr A/Z u vznikajících jader je
stejný jako u 236 U, tedy 1.57 což je pro dané nuklidy
nevýhodné a poměr se upravuje negatronovou přeměnou v
kratších či delších generických řetězcích (lze odvodit z
tabulkových údajů). Celková energie uvolněná při štěpné
reakci je 211 MeV (včetně energie vzniklé při radioaktivních
přeměnách sekundárních produktů - cca 14 MeV). Z toho
využitelná energie se počítá cca 201 MeV, neboť asi 10 MeV
odnášejí neutrina, která mají obrovskou pronikavost.
Vlastní řetězová reakce bohužel nemá 100%ní
účinnost, protože část zasažených jader se nerozštěpí,
část neutronů je pohlcena neštěpitelnými příměsmi a
konstrukčními prvky a část neutronů ze soustavy uniká. Na
těchto vlivech závisí hodnota multiplikačního faktoru k,
což je poměr počtu neutronů vzniklých štěpením k počtu
neutronů pohlcených v soustavě za určitý časový interval.
Je-li k>1 (čím větší, tím lépe), dochází k
řetězové štěpné reakci se všemi důsledky (světelné a
zvukové efekty).
Kritická hmotnost soustavy je stav, kdy je únik
neutronů z povrchu soustavy kompenzován zvýšením počtu
neutronů vzniklých v celém objemu soustavy. Závisí na
složení soustavy (neúčinné zachycování neutronů),
materiálu okolí (odraz uniklých neutronů zpět do soustavy -
použitím neutronových zrcadel lze kritickou hmotnost soustavy
značně snížit) a geometrické formě (na té závisí počet
uniklých neutronů - nejlepší je koule). Kritické hmotnosti
je v soustavě s kovovým uranem možné dosáhnout jen
zvýšením podílu štěpitelného izotopu - obohacováním
uranu. Pro uran obohacený na 90% je to 24.5 kg pro kouli
obklopenou vodou (doporučuji použít neutronová zrcadla a
přidat malé množství moderátoru - snížení
pravděpodobnosti neúčinného záchytu neutronu (pozn.aut.)).
U termojaderné pumy se využívá principu
jaderné fúze. Vysokou 4 vazebnou energii vztaženou na 1
nukleon má helium He, proto se 2 jádra s nižší vazebnou
energií mohou přeměňovat na helium. Reakce mohou probíhat
pouze za velmi vysoké teploty a tlaku (zajistí jaderná puma).
Při výbuchu vodíkové pumy připadají v úvahu tyto reakce:
1 1 2 0
H + H ----> H + e
+1
2 1 3
H + H ----> He + g
2 2 3 1
H + H ----> H + H
2 2 3 1
H + H -----> He + n
0
3 2 4 1
H + H ----> He + n
0
3 3 4 1 1
He + He ----> He + H + H
6 1 4 3
Li + n ----> He + H
0
7 1 4 3 1
Li + n ----> He + H + n
0 0
a některé další...
Při každé z těchto reakcí se uvolní 2-18 MeV
energie (vyjma poslední reakce, kde se 2.5 MeV spotřebuje).
Tato uvolněná energie mnohonásobně zvyšuje účinnost
vodíkové pumy oproti pumě jaderné.Jaderná puma se zde
používá pouze jako rozbuška. Smrtící účinek má vlna
záření, tlaková vlna a vysokoenergetické neutrony.
Rozeznáváme tři základní typy jaderných pum:
Jde o základní typ, jehož princip je popsán výše.
U tohoto typu se uvolňuje větší množství energie, jejíž hlavní část pochází z termojaderné reakce. Konstrukčně jde o klasickou nálož (zdroj aktivační energie) obalenou vrstvou hydridu a deuteridu lithného LiH a LiD (neškodně vyhlížející bílý prášek).
Tento typ má omezenou emisi
elektromagnetického záření, ničivý účinek je směřován
především proti živé síle a je zapříčiněn emisí
velkého množství vysokoenergetických neutronů, získaných
reakcí
9 12 9 8
Be(a,n) C a zejména reakcí Be(g,n) Be.
Konstrukčně jde o klasickou nálož (zdroj záření gama)
obalenou berylliovým pláštěm. Puma má snížené mechanické
destrukční účinky.
Základním problémem je dostatečné množství
štěpného materiálu.
235 239
Musí jím být buď uran (izotop U) nebo
plutonium (izotop Pu), který navíc musí být dost čistý
(alespoň 95%, raději více). Máte-li dostatečné množství
finančních prostředků, můžete si jej opatřit na černém
trhu, nejlépe z bývalého Sovětského svazu - odtamtud je
nejlevnější. Pravděpodobně však nebude mít požadovanou
čistotu. Nezoufejte, přečistit se dá.
Při nedostatku peněz existují dvě řešení.
Zpracování uranové rudy vylučuji, jde o práci nevděčnou a
v domácích podmínkách neuskutečnitelnou - bylo by nutno
zpracovat několik desítek tun rudy (nebo spíše mnohem více).
Zbývá tedy zpracování vyhořelého jaderného paliva. Jak
sehnat vyhořelé palivo vám neporadím z důvodů možné
cenzury časopisu. Legálně to však asi nepůjde, doporučuji
tedy sklady jaderného odpadu - při důkladné přípravě se
vám snad podaří příslušné množství "ojetých"
palivových tyčí sehnat.
Nejsnáze si opatříte palivové tyče z
lehkovodního reaktoru, označovaného VVER, u nás VVER-440 v
Jaslovských Bohunicích a v Dukovanech, nebo VVER-1000 v
Temelíně.
Do jaderného reaktoru se palivo vkládá v tzv.
palivových kazetách. Aktivní zóna reaktoru obsahuje několik
set takovýchto palivových kazet. Palivová kazeta se skládá
ze 100-200 palivových prutů, délkou odpovídajících výšce
aktivní zóny reaktoru - t.j. 2-3m.
Palivový prut je tvořen tyčí o průměru 10mm,
složené z na sobě postavených tablet sintrovaného UO2
hermeticky uzavřených v trubce ze speciální slitiny zirkonu.
Vsázka uranu do reaktoru VVER-440 je 42t obohacených na 3.5%,
pro reaktor VVER-1000 je to 66t obohacených na 3.3-4.4%.
Palivové pruty mají délku 2500mm pro VVER-440 nebo 3500mm pro
VVER-1000.
Velmi důležitou hodnotou pro vyhořelé jaderné
palivo je stupeň vyhoření. Udává se nejčastěji jako poměr
množství uvolněné tepelné energie ku původnímu množství
jaderného paliva. Prakticky se udává v jednotkách MW.den/tuna
paliva. Vyhoření 10000 MW.dní/1 tunu paliva odpovídá cca
12.3 kg spotřebovaného štěpného materiálu, což odpovídá
asi 1.2% paliva. V současných tepelných reaktorech se dosahuje
vyhoření 10000-35000 MW.dní/t (1-3.5%).
Velmi důležité je též izotopové složení
vyhořelého paliva. Je podstatně závislé na stupni
vyhoření. Obsah nuklidů v použitém palivu udává
následující tabulka (hodnoty v kg/t uranu):
Q++++++++++++++++++++++++++++++++++++E
~ nuklid stupeň vyhoření
~ p 17700 p 24300 p 31800 ~
A+++++++G++++++++G+++++++++G+++++++++D
~ 235 1 1 1 @
~ U 19.0 15.9 11.8
~ 1 1 1 @
~ Pu 1 7.56 1 10.5 1 10.2 @
~
~ 239 1 1 1 @
~ Pu 5.60 7.42 6.27
~ 1 1 1 @
~ 237
~ Np 1 0.21 1 0.46 1 0.47 @
~
~ 241 1 1 1 @
~ Am 0.09 0.12 0.14
~ 1 1 1 @
~ 244
~ Cm 1 -- 1 0.008 1 0.016 @
~
~ 137 1 1 1 @
~ Cs 0.80 0.88 1.12
~ 1 1 1 @
~ 90
~ Sr 1 0.29 1 0.36 1 0.47 @
~
~ 99 1 1 1 @
~ Tc 0.43 0.58 0.77
~ 1 1 1 @
~
~ Pd 1 0.41 1 0.72 1 -- @
Z+++++++B++++++++B+++++++++B+++++++++C
Z tabulky vyplývá, že základními
izolovatelnými aktivními komponenty jsou uran a plutonium.
Jelikož se vám pravděpodobně nebude chtít zpracovávat více
než 1.5-2 tuny výchozího materiálu, mohli byste zkusit
smísit kovový uran s plutoniem - teoreticky by to nemělo být
na újmu účinnosti konstruovaného přístroje.
První fází zpracování štěpného materiálu
je odstranění obalů a převedení do roztoku. Pro nejčastěji
používané palivo ve formě UO2 pokrytého nerezavějící
ocelí nebo slitinou zirkonu je nejlepší obaly odstranit
mechanicky (odsoustružením či odřezáním - jen pro silné
povahy) nebo otavit. Tablety spolu se zbytkem pokrytí se
rozpustí v zředěné HNO3 s přídavkem malého množství HF.
Roztok se filtrací zbaví nerozpuštěných částí. Obsahuje
velké množství uranu -3 (1 až 2 mol dm ), plutonium a
ostatní v tabulce uvedené nuklidy.
POZOR - při rozpouštění unikají plynné nebo
alespoň silně těkavé radioaktivní produkty - jod, ruthenium,
xenon, krypton. Vystavovat se jejich působení se nedoporučuje
- kdo by chtěl přijít o život ještě před dokončením
práce? Je tedy nutno je zachycovat (vzhledem k jejich chemickým
vlastnostem je to činnost velmi nevděčná), nebo vypouštět
do okolí, pokud možno ve větší vzdálenosti od vás a v
méně obydlené oblasti - kdo by stál o předčasné
prozrazení?
Máme tedy kyselý roztok dusičnanu uranylu,
plutonia a ostatních aktivních i neaktivních nuklidů. Jako
separační metodu doporučuji ověřený a celosvětově
používaný proces Purex. Tento proces využívá dobrou
extrahovatelnost uranu a plutonia z tohoto roztoku roztokem
tributylfosfátu (CH3CH2CH2CH2O)3PO označovaného zkratkou TBP v
petroleji nebo v CCl4. Nejlepší extrahovatelnost vykazuje
plutonium v oxidačním stavu IV, proto se do výchozího roztoku
přidává dusitan sodný, který jej v tomto stavu stabilizuje.
Z -3 roztoku 3M HNO3 o obsahu uranu 0.03 mol dm lze 30%ním
roztokem TBP v petroleji získat až 89% U a 60.7% Pu (poměr
vodné a organické fáze je 1:1). Naproti tomu ostatní
štěpné produkty se v roztoku TBP téměř nerozpouštějí. Z
toho vyplývá, že nejlepší výtěžky dosáhnete při
alespoň dvojí extrakci.
Plutonium v oxidačním stavu III je na rozdíl od
plutonia v oxidačním stavu IV v roztoku TBP téměř
nerozpustné. Lze jej odstranit selektivní redukcí kyselým
roztokem nejlépe amidosíranu železnatého a poté
odstraněním z vodné fáze a redukcí na kov, nejlépe
vodíkem.
Uran se dá z roztoku TBP reextrahovat vodou nebo
velmi zředěnou kyselinou dusičnou. TBP se regeneruje a
opakovaně používá, uran se převede na těkavý fluorid,
dělí izotopovou separací například na skleněné membráně
a nakonec redukuje nejlépe vodíkem na čistý kov.
Zajímavá metoda zpracování použitého paliva
je fluorace oxidového paliva rozpuštěním v kyselině
fluorovodíkové nebo působením elementárního fluoru (jen pro
silné povahy), oddělěním těkavých fluoridů a poté jejich
frakční destilací, u uranu i izotopovou separací a následnou
redukcí vodíkem získat čisté kovy.
Teploty varu udané ve %C jsou vypsány v
následující tabulce:
Q+++++++++T++++++++++T++++++++++++++T+++++++++++++++E
~ fluorid 1 barva 1 teplota tání 1 teplota varu
~
f---------k----------k--------------k---------------h
~ UF4 1 zelený 1 1003 1 1418 ~
~ 1 1 1 ~
~ UF6 bezbarvý 64.5 56.6(subl.)~
~ 1 1 1 ~
~ PuF4 1 černý 1 1037 1 ~
~ ~
~ PuF6 červený 50.75 62.3 ~
~ 1 1 1 ~
~ ZrF4 1 bílý 1 1 600 (subl.) ~
~ 1 1 1 ~
~ CsF p bezbarvý p 682 p 1251 ~
~ p p p ~
~ FeF2 bílý 1100 ~
~ 1 1 1 ~
~ FeF3 1 zelený 1 1027 1 1327 ~
Z+++++++++B++++++++++B++++++++++++++B+++++++++++++++C
Z tabulky vyplývá poměrně jednoduchá
oddělitelnost jednotlivých fluoridů. Vzhledem k malému
rozdílu mezi teplotou varu UF6 a PuF6 doporučuji oddestilovat
jejich směs a oba fluoridy oddělit od sebe destilací za
použití kolony. Přípravu fluoridů je nutno provádět v
oxidačním prostředí, aby bylo dosaženo maximálního
výtěžku jediných dvou těkavých fluoridů a nevznikal
výtěžek snižující netěkavý UF4 a PuF4. Jako oxidační
činidlo doporučuji použít malý přídavek HNO3 nebo K2Cr2O7.
Při použití suché a zejména mokré metody
separace je třeba věnovat velkou pozornost kritickému
množství, zejména při mokré separaci, kde voda působí jako
moderátor. Překročíte-li toto množství, těšte se na
rychlý vzrůst teploty a radiace a následné destrukce
zařízení i vaší ctěné osoby, nehledě na nežádoucí
upozornění okolí zvukovými a možná i světelnými efekty.
Začne-li vám podezřele růst teplota v nádobě s
radionuklidy, neprodleně přelijte část obsahu nádoby do
nádoby jiné, pokud možno vzdálenější. Že jste to
nestihli? Omlouvám se, měli jste být rychlejší.
Získaný UF6 obsahuje šeredné množství
neštěpitelného izotopu, pro výrobu jaderné pumy
nepoužitelného až škodlivého. Izotopová separace je však v
domácích podmínkách obtížně použitelná.
Ultracentrifugu o dostatečné kapacitě se vám
pravděpodobně opatřit nepodaří, fotochemická metoda
vyžaduje nedostupný zdroj záření o přesné vlnové délce a
metoda termodifúze není vzhledem k technickým problémům dost
dobře možná, zbývá tedy metoda difúze.
Metoda difúze se vyznačuje drobnou nevýhodou -
je velmi pomalá, vyžaduje speciální membrány a mnoho
separačních jednotek zapojených za sebou podle
následujícího schématu (teorií funkce se nebudu zabývat):
<schema pro jednoduchost vynechano>
Pro požadovanou čistotu izotopu je bohužel
nutno zapojit za sebe
235
až 2300 separačních jednotek. Produktivita je
asi 1-2 g U na
21m membrány za rok.
Vlastní technické provedení separátoru je
možné realizovat jako dlouhou trubku, v níž je uprostřed
upevněna trubka tvořená membránou:
+====
| > ochuzený tok
| +==
+==========+ |
| podtlak |
==+------------+==
nástřik > přetlak > obohacený tok
==================
Závěrem základní pravidlo: čím větší
povrch membrány, tím vyšší rychlost separace. Jinou
perspektivní metodou je separace ve velmi silném magnetickém
poli tvořeném supravodivým magnetem (jehož konstrukci
popíšeme dle zájmu čtenářu jindy nebo nikdy) ponořeném do
kapalného dusíku.
POZOR!!!
Při této fázi výroby je nutno více než
kdekoliv jinde dávat pozor na kritické množství! Aparatura je
velmi drahá (a její získání jinou cestou než koupí
obtížné), byla by jí škoda.
Máte-li alespoň 25 kg čistého uranu 235,
plutonia 239 nebo slitiny obou, máte nejobtížnější část
za sebou. S větším množstvím nedoporučuji pracovat, neboť
vzniklé potíže amatér nezvládne. Nyní přichází finále
výroby - konstrukce vlastní jaderné pumy.
Nejprve si připravíte dvě stejné části
polokulovitého tvaru. Jedna z možností je kov roztavit v
ochranné atmosféře (například dusíkové), jinak riskujete,
že kov vzplane, což by bylo nejen nebezpečné, ale byla by to
i škoda, navíc se uvolňují radioaktivní výpary. Ale
protože po redukci vodíkem získáte kov v podobě jemného
prášku, doporučuji jej slisovat do požadovaného tvaru.
Pochopitelně jste kovový prach neskladovali
všechen pohromadě, protože jinak by byl můj další výklad
zcela zbytečný a vy byste byli rozptýleni v podobě
jednoduchých molekul a radikálů ve stále se rozpínající
části atmosféry.
Nyní je nutno sehnat nebo dle snadno
sehnatelných receptů (kvůli jistému členovi redakce nesmím
uveřejnit pramen, který však jistě všichni sami znáte)
vyrobit něco výbušniny, nejlépe TNT nebo kyseliny pikrové. V
případě horizontálního postavení vlastního přístroje
doporučuji spíše jakékoliv raketové palivo.
Pro začátečníky doporučuji nestavět hned
rakety, ale umístit nálož do nějaké budovy. Je-li alespoň
jednopatrová, můžete postavit vertikální konstrukci, je-li
pouze přízemní nebo jde-li o sklep, pak (pokud nechcete kopat
šachtu, což je práce nevděčná a nedůstojná) se musíte
spokojit s horizontální konstrukcí.
Vertikální konstrukce se skládá ze tří
alespoň šestimetrových rovnoběžných svislých trubek
postavených v rozích rovnostranného trojúhelníku. Dolů
upevníte jednu polokouli hladkou plochou nahoru, nahoře na
lyžinách bude spočívat druhá polokoule, hladkou plochou
dolů. Samozřejmě že se má setkat s tou spodní. Doporučuje
se horní polokouli blokovat např. ocelovým lankem
přiměřené tloušťky. Nad polokouli umístíme vhodně
tvarovanou nálož, která jí ve správném okamžiku odmrští
směrem dolů (a přetrhne to lanko, proto mělo být příliš
silné, dovedete si představit tu ostudu kdyby vám to
nevyšlo?). Odmrštění je důležité, protože polokoule se
spolu musí setkat po dostatečně dlouhou dobu (cca 0.5
sekundy), přestože se zpočátku vehementně odpuzují.
Horizontální konstrukce se skládá ze dvou
alespoň 6 metrů dlouhých kolejnic, kde na jedné straně je
upevněna polokoule rovnou plochou obrácená k druhé polokouli,
upevněné na vozíku pohánitelném raketovými motory (ze
stejných důvodů, jako je u vertikální konstrukce použita
výbušnina, ale zde musí vyvinutý tah trvat déle). Kolejnice
by měly mít stoupání 2-3% aby se vozík samovolně nerozjel.
Jinak byste byli úspěšnějším konstruktérům k smíchu. V
obou případech se doporučuje k roznětce zažehávající
raketový motor či výbušninu připojit časovač. Zde se
nedoporučuje příliš šetřit, pořiďte přístroj přesný a
spolehlivý, protože by nebylo nejefektnější, kdyby vaše
dlouholeté snažení skončilo fiaskem.
Dobu odpálení načasujte asi na 12 hodin a
zmizte co nejdál. Pak z bezpečné vzdálenosti pozorujte
výsledný efekt. Během výroby pozor na záření - můžete
dostat smrtelnou dávku ani se nedozvíte jak.
Použitá a doporučená literatura:
Navrátil a kol. - Jaderná chemie
Šulc, Dvořák, Morávek - Člověk na pokraji
svých sil
Branná výchova pro 1. ročník
Chemické tabulky anorganických sloučenin
Schváleno Jadernou společností
Převzato a převedeno do HTML
Pachatel: Higgins
