Česká politika a ženy
Seminární práce do předmětu Základy feminismu
Ladislav Koubek
Psychologie - politologie
Fakulta sociálních studií MU, 2000
V této práci bych se chtěl dotknout postavení žen v české politice na konci XX. století. Na tuto problematiku lze nahlížet z několika možných zorných úhlů – jaký je pohled českých žen na politiku a na uplatnění se v ní (politickou participaci), možné překážky uplatnění se českých žen v politice – na druhé
straně pohled politických aktérů na ženskou problematiku (a speciálně na postavení žen v politice).Na úvod se podívejme, jak se ženy účastnily politického života v různých dobách. Začneme v XIX. století, kdy se formovala česká společnost. Ženy ještě nedisponovaly volebním právem, přesto působily v nacionalistickém hnutí a v politických stranách velmi aktivně
1). Díky tomu pro ně nebylo problémem prosadit vznik ženského gymnasia v Praze a přístup žen na universitu. Od roku 1903 usilovaly ženy o volební právo – pro tuto myšlenku se později spojilo osm českých politických stran, včetně těch nejkonservativnějších2). Roku 1912 byla do českého sněmu zvolena žena (Božena Viková – Kunětická).Aktivní volební právo získaly ženy po vzniku první Československé republiky, bylo zaručeno v ústavě z roku 1920. V parlamentu bylo počátkem 30. let asi 10% žen.
Za éry komunismu došlo k podstatným změnám v postavení ženy ve společnosti. Ženy byly v maximální možné míře zapojeny do ekonomického procesu, byl silně narušen model rodiny, ve které vydělává muž a žena se jen stará o domácnost. To, že zaměstnanost žen je u nás i v současnosti podstatně vyšší než v západoevropských zemích, lze hodnotit jako dědictví komunismu. V době totality se rovněž dbalo na výrazné zastoupení žen v
politických funkcích, toto zastoupení ovšem nevycházelo z požadavků žen, ale bylo seshora určováno kvótami. V parlamentu byla asi třetina žen. Právě vzhledem ke stanovování kvót seshora bylo toto zastoupení žen vnímáno jako nepřirozené, a do jisté míry nedobrovolné. Nepomohlo ani při artikulaci ženských zájmů, které by jistě vehementněji prosazovaly ženy, jež si svoje místo v politice tvrdě vydobyjí, a jež by byly podporovány emancipovanými ženami.Období po Sametové revoluci je poznamenáno velkými společenskými změnami. Na povrch vypluly rozdíly mezi ženami v Česku a v západních zemích. Problém českých žen je jiný než byly dříve problémy žen na Západě. Zaměstnání a kariéru, které si západní ženy musely mnohdy těžce vydobýt, české ženy mají. Nebyly ale zba
veny dalších úkolů, především péče o domácnost. Zatímco dříve byly ženy u nás i v cizině zaměstnány hlavně v domácnosti, nyní vykonávají ženy na Západě svou profesi a od práce doma jsou do značné míry osvobozeny (mají k disposici mnohé technické prostředky, mohou si dovolit zaplatit úklid domu a další domácí práce, navykly jinému životnímu stylu). Ženy v Česku musejí zatím většinou vykonávat obojí – jak své zaměstnání, tak domácí práce. To vzhledem k zaběhnutém životnímu stylu (společnost často hodnotí ženu podle toho, jaká je hospodyňka a jak dobře umí uvařit, navíc ekonomická situace českých rodin není tak dobrá, aby se mohlo chodit na obědy do restaurace nebo aby se mohl zaplatit úklid domu). Je možné, že jedním z důvodů současného nízkého zájmu žen o politickou činnost je i celková velká vytíženost. Ženy vnímají politiku často jako mužskou záležitost, což souvisí s obecně vnímaným pojetím politiky (politika jako boj o moc, rozhodování o druhých, politika jako tvrdé prosazování zájmů, při němž je třeba mít ostré lokty).Bohužel se mi nepodařilo získat údaje o různých úrovních politické participace českých žen (především o účasti ve volbách, členství v politických stranách). Obecně ovšem platí, že pohlaví je jedním z faktorů politické participace a že volební účast žen bývá nižší než volební účast mužů. Totéž platí o členství ve stranách.
Výchozí posice mužů a žen, co se týče přístupu do politiky, byly po Listopadu vyrovnané. Možnost uplatnění žen ale nebyla proměněna ve skutečnost
3). Z 292 poslanců Federálního shromáždění v letech 1990-1992 bylo 28 (tj. 9,6%) žen. Ve FS, zvoleném v roce 1992, bylo žen jen 26 (8,7%), V českém parlamentu jich bylo 19 z 200 (9,5%)4). Podle průzkumů by lidé sice uvítali větší zastoupení žen v politických funkcích, ovšem rozhodně se nedá říci, že by to byl problém, který naše občany pálí. Ani ženy samotné nejeví příliš zájmu (z důvodů přetíženosti, jak již uvedeno, ale i znechucení politikou, nezajímavosti politiky). Zájmy žen nejsou totožné se zájmy mužů; ženy –političky se více zajímají o odvětví jako je školství, sociální politika, zdravotnictví, ekologie, jež zvláště v počátečním období transformace české společnosti byly spíše na okraji zájmu. Je možné, že zvýšení zájmu o tyto oblasti přivede i některé ženy k většímu zájmu o politiku. Žen je v politice méně především vzhledem k charakteru politické práce. Charakter politiky je ale velice obtížné změnit – a troufám si tvrdit, že to je zbytečné. Politika, jako každá profese, má svoje přednosti i nedostatky, a je na každém člověku, aby se rozhodl, zda se bude věnovat politice či něčemu jinému.Existují též další mechanismy, vedoucí k exklusi žen z politické sféry – např. různé vžité představy a stereotypy o tom, že žena do politiky nepatří - muži působící v politice se pak snaží nepustit ženy do nejvyšších funkcí. I přesto se domnívám, že schopná žena se zájmem má dobrou šanci se v politice uplatnit a že není třeba na současném stavu příliš měnit. Pokud vznikne ve společnosti nějaký významný ženský problém, nepochybně se ho náš z
ákonodárný sbor chopí, pro to, aby na tento problém ženy upozornily, je jejich zastoupení v politice dostačující. Feministické hnutí, jež upozorňuje na nedostatky české politiky, je velmi slabé, a v současné situaci, kdy ženských problémů příliš není (event. nejsou vnímány), bude pro ně jen velmi obtížné prosadit změnu současného stavu. Hlavní důvod nezajímavosti ženské otázky v ČR spočívá v poměrně dobrém postavení žen na trhu práce – další velký problém, který by se žen týkal v masovém měřítku, neexistuje. Problémy specifických skupin žen (např. matek – samoživitelek) jsou vnímány jako problémy individuální a ani ženy-poslankyně nemají potřebu se jimi zvlášť zabývat, jak zjistil výzkum Sociologického ústavu AV ČR5).Nyní je čas se zmínit o politických aktivitách feministického hnutí. Ty nejsou příliš rozvinuté, vzhledem k celkové jeho slabosti. Budeme-li vycházet z hlavního internetového rozhraní feministických organisací v ČR
6), zjistíme, že představitelé feministického hnutí sepsali dopis protestující proti skutečnosti, že v české vládě nemají své zastoupení ženy7) Rovněž byl sepsán dopis tří ženských organisací (La Strada ČR, o.p.s., nadace Gender Studies, nadace proFem) proti bombardování Iráku britskými a americkými letadly 8).Na stránkách www.feminismus.cz je rovněž dokument Platforma pro akci, který obsahuje analýzu vývoje postavení ženy ve světě v poslední době – připojeny jsou rovněž pasáže o ČR. V pojednání o rozhodování v ČR je mj. uvedeno toto:
V další části této práce se zmíním o postoji nejvýznamnějších politických stran k ženské otázce.
Je známo, že jedinou z velkých politických doktrin, která se s feminismem dá skloubit velmi těžko, je
konservatismus. Tomu odpovídá i volební program ODS z roku 1998 Hlavu vzhůru9), který se ženské problematiky nedotýká ani okrajově. Žádnou zmínku nenajdeme ani v politickém programu ODS.Volební program
ČSSD10) ženám určitou pozornost věnuje, ovšem ve srovnání s některými sociálnědemokratickými stranami ze Západní Evropy není tato pozornost příliš velká. Program ČSSD obsahuje zmínky o rovných příležitostech na trhu práce, v rodině i politice, o problematice domácího násilí ve vztahu k trestnímu právu, a konečně o “sladění funkce ženy matky s její ekonomickou činností,” např. podporou zařízení jako jsou jesle a mateřské školky. Střednědobý program ČSSD obsahuje tutéž zmínku o sladění role ženy matky a ženy v zaměstnání, kromě toho obsahuje mnoho obecných zmínek o rovnoprávnosti, solidaritě a spoluúčasti, ovšem bez připomínání aspektů těchto hodnot, jež by se mohly týkat se pohlaví.Vztah samotného předsedy strany Miloše Zemana k problematice dokumentuje to, že ve vládě, kterou on sestavoval, není ani jedna žena. To zdůvodnil výrokem, že "tam, kde rozhoduje odborné kritérium, se mužští kandidáti ukázali lepší než ženští". Na protest proti "příliš protiženské personální politice"
11) premiéra vznikl stínový kabinet žen, který ovšem v očích veřejnosti potvrdil mínění, že problematika žen je nedůležitá a okrajová, a že jde spíše o recesi. Pro ženy, které se chtějí ve “své” problematice angažovat, je stínová vláda žen pohromou.V sociální demokracii rovněž existuje Komise pro ženu a rodinu, v jejímž čele stojí tatáž Jana Volfová, která vládu žen dala dohromady. Jako v jediné straně existují v sociální demokracii určité kvóty pro zastoupení žen (např. aspoň jedním z místopředsedů strany musí být žena). Sociální demokraté se ženskou problematikou zabývají více než vě
tšina ostatních stran, což je běžné i v jiných evropských zemích.KDU-ČSL
vychází ve svém volebním programu12) z křesťanských a konservativních hodnot, proto se v něm objevuje veliký důraz na roli a funkce rodiny. V dokumentu Křesťanskodemokratická politika pro XXI. století13) se píše:“Současný vývoj směřuje k hlubší proměně chápání ženské a mužské role ve společnosti. Cílem je vztah partnerství, který znamená, že muži a ženy vzájemně respektují své přednosti, že za sebe navzájem zodpovídají a že plní se stejnou zodpovědností své úkoly v rodině i mimo ni. Partnerství v politice vyžaduje respektovat odborné znalosti, životní zkušenosti i úsudek bez ohledu na odlišnost pohlaví a s ohledem na rovnost práv. Křesťanskodemokratická politika proto prosazuje lepší
slučitelnost rodiny se zaměstnáním. Pracovní prostředí musí přitom umožnit mužům vychovávat děti spolu se ženami. Rodina se musí stát příkladem fungování partnerského soužití.”V kontextu kursu, který jsme absolvovali, je zajímavé vyzdvihnout myšlenku o spo
lečné odpovědnosti obou manželů za péči a výchovu dětí. Na druhé straně problém dvojí role ženy volební program KDU nezná. Vzhledem k celkovému charakteru politiky Lidové strany a jejím názorům na další otázky lze říci, že problematika žen rozhodně v popředí jejího zájmu nestojí – spolu s ODS bych ji zařadil v tomto ohledu ke konservativním stranám. Mimochodem to, že u nás ženská problematika je vnímána velice slabě, svědčí i porovnání s konservativní Rakouskou lidovou stranou, která se ženskou problematikou vážně a obsáhle zabývá.Překvapující je, že ani zmínku o ženách nemá ve svém volebním programu z roku 1998 liberální
Unie svobody14). I ona dává důraz na tradiční roli rodiny.Program extremistické
KSČM15) si námi zkoumané problematiky všímá. Obsahuje mimo jiné požadavky na posílení práv žen-matek v zaměstnání, zavedení zvláštních pracovních režimů pro matky s dětmi, rozšíření možností rekvalifikace žen, poskytování nezaplaceného výživného ze státních prostředků.Pozornost, již věnují naše politické strany ženské problematice, jenom dokládá její vnímanou nedůležitost. To uznávají i některé feministicky orientované autorky (Hana Havelková ve své práci píše, že “jediným politikem v této chvíli je sama absence žen v politice,” domnívá se zároveň, že právě otázka absence je jednou z bran, která nás dovede k diskusi o ženských problémech).
Poznámky a použitá literatura:
