|
OCTAVIA - jméno dcery římského císaře Claudia a manželky jeho nástupce Nerona (z jeho příkazu skončil jeí život tragickou smrtí) - se v poslední době nejen v českých a moravských zemích opět skloňuje ve všech pádech. Zásluhu na tom má automobil mladoboleslavské Škodovky, jenž toto libozvučné jméno dostal do svého názvu. Jedenu Škodu octavii jsme v minulých dnech podrobili v Reflexu redakčnímu testu.
| 
|
| Dvoudvéřový automobil jednoznačně zaujme na první pohled svou netradičně pojatou karoserií. Na vzdory světovým trendům si octavia zachovala svou osobitost, oblost a ostrost tvarů je v dokonalé rovnováze. Přední části vozu dominuje nápaditě řešená maska s výreznou maskou chladiče, nepřehlédnutelným nápisem Škoda a výrazně tvarovanou kapotou s blatníky "vysunutými" do obou stran. Zde jsou samostatně umístěny přední světlomety v chromovém okruží, stejně tak i přední směrovky. Sympatický vzhled zpředu ještě dotváří do stran zasahující chromovaný nárazník. Podobně nápaditě konstruktéři Škody řešili i zadní partie vozu, za zvlášť povedená lze považovat koncová světla >>> | v podobě kapek a na středu zavazadlového prostoru umístěný okřídlený šíp, který má Škoda ve znaku. Díky dvěma rozměrným dveřím s nápaditě řešenou klikou je do vozidla vstup poměrně snadný, stejně tak po sklopení předních sedadel i do zadní části interiéru. Vnitřek vozu si více než komfortu hledí užitných hodnot. Přístrojová deska je značně přehledná, vedle rychloměru tu řidič najde i informaci o stavu paliva a oleje, všechny další důležité ovládací prvky jsou v dosahu, aniž by nějak omezovaly ovládání vozu. Dvouramenný volant by ovšem mohl jít lépe do ruky, na druhou stranuovládání vozu je snadné, a to i bez v současnosti tak protěžovaného posilovače řízení. |
| Co je troch neobvyklé - startuje se pomocí klíčku v levé části palubní desky a mechanické řazení je pod volantem. Řazení je pohodlné, ale mohlo by být přesnější. Stejně nezvykle je umístěno i přepínání tlumených a dálkových světel na levé straně na podlaze. Kuřáci ocení dobře umístěný popelník, náruživějším by asi vyhovoval asi o něco větší, objemnější. Objem zavazadlového prostoru je sice dostačující, převážení rozměrnějšího nákladu však brání menší víko kufru a uvnitř pak rezervní kolo umístěné v horní části prostoru. Škodu Octavia pohání hned několik zážehových motorů, v našem testovaném tudoru "pracoval" čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový čtyřválec OHV o zdvihovem objemu 1089 cm kubických, který je schopen maximálního výkonu 42 koní při 4500 otáčkách za minutu a ve voze je umístěný podélně za přední nápravou. Spolu s ním dokáže podle výrobce vozidlo jet až 115 km/h, ale náš test prokázal, že to není zdaleka maximum. | Potěšující je při tom všem spotřeba, která při stabilizované jízdě vykazuje 7,7 litrů benzíu na 100 km jízdy. Při našem testování nás překvapily jízdní vlastnosti octavie. Motor naskočil velmi ochotně i ve studeném ránu. Při rozjezdu autu sice chybí dynamika, ale velmi snadno se dostane do vyšších rychlostí. Brzdy byly poněkud tužší, ale celkově spolehlivé, řazení mohlo být, ale ovládání vozu bylo zase snadné. U vozu by ovšem neškodila menší vůle v řízení. V zatáčkách se škodovka chovala jistě. Sedačky jsou sice příjemné,ale tělo příliš nedrží. Potěšila nás i výkonná tepelná soustava a malá intenzita hluku z motoru dovnitř vozu. Celkově auto hodnotíme pozitivně, při odstranění některých zmíněných nedostatků má toto auto ambice stát se bestsellerem ve své třídě. Jestli jím už náhodou nebylo..... Text MARTIN VACEK |
Našli jsme ji s Danou na inzerát. Když jsme k ní přišli, stála v blátě na dvorku, schlíplá, prostě šunka jak víno. Nebrzdí, má vůli ve volantu, ale motor šlape jak mladá šlapka.Pánovi jsme zaplatili 3 tisicky a jedeme domů z Jablonce, světla už asi zapomněla, co mají dělat a tak ještě že jede se mnou Danča. "BACHA BARÁK !!!" Prudká zatáčka, na konci zeď. Uf uf. Stavili jsme se doma pro nějaký proviant a když jedem dál, potkáme mamku.Brzda, couvačka otáčečka, "Čau , tak tohle je Barča !". HM Zkoušíme nastartovat, nic. Ani roztlačit. Samospádem jsme dojeli na parkoviště a potkáváme ségru s Baryňákem, kterej se hned cpe do auta a rozsedl vajíčka od mamky Zapínáme mobilka akorát včas, protože volaj Pšendici, kde jako jsme... Sháníme odtah a nakonec se sjela dvě auta. Taťka a sousedi. Bylo to drama, Baryk vida tři auta zblbnul a segruša ho honila po okolí Jsme na Franťáku. Jíme smaženici ze zbylých vajec, nadšeně očekávajíc rána, abychom spatřili Barču v její kráse, oprýskanosti.......(PL)
|
|
V pátek večer přijíždím (Dana) do Liberce a dáváme se strejdou nabít baterku. V sobotu hned za úsvitu vyráříme smět TLUMAČOV k Vaškovi "doktorovi". Zjistili jsme, že dobíječka nefungovala, takže dojedeme asi jen na konec Liberce. Roztlačit, vypáčit dveře, naskočit, připoutat se. Ha, první problém: můj pás je příliš krátký. Po krátkém souboji sedím zaltlačená v sedačce, ale připoutaná. Barča naskakuje. Přijíždíme k benzínce a strejda se strachem vypíná motor. Natankováno a Barča k našemu údivu nastartovala hned na porvé a vyjíždí vstříc dobrodružství, netuše co jí čeká. Šineme si to serpentýnami kolem Ještědu. Je strašná mlha a úzká silnice. Jsem vděčná za svůj bezpečnostní pás. Přilepená na předním skle, oznamuji strejdovi kam asi bude další zatáčka. Strejda zažívá mikrospánek právě v jedné levotočivé zatáčce. Snad jen můj zoufalý výkřik " Co děláš ?!? ZATÁČEJ !!!!" a ruce šmátrající po volantu ho přivedli zpět k vědomí.Stihl to tak tak. (přibarveno aromatizováno pozn. strejdy) Nejhorší úsek cesty byl za námi. Potom si už Barča spokojeně vrněla. Klid před bouří..... Hned za Těšňovem jsme vjeli do vojenského pásma. (Dana:"hele tady to je jako zkratka, aspoň na mapě....." pozn: strejdy) Bylo nám to trochu divné, nikde nikdo, jen pěkná asfaltka napříč planinou. Asi po dvaceti minutách jízdy se začaly objevovat značky typu "NEBEZPEČÍ VÝBUCHU"....Když jsme potom vjeli do vymláceného města, konečně nám svitlo. S nepříjemnými pocity jsme uháněli po tankodromu pryč odtud! Pak už cesta ubíhala v poklidu. Doplnili jsme nádrž a uháněli po okrskách. Volali bráškům, zda se přidají a pojedou také. Přifrčeli si to za námi k Švermovské benzínce. Naše jízdase hned zrychlila. Jela jsem v předu s Čéňou s hlavou v autoatlasu. Barča se držela v závěsu. V lánech jsme zastavili na svačinku u hrobu T.G. masaryka Potom se Barča řítila do kopců podél Berounky. Na rovince překročila 100 km/h. Dalším tvrdým oříškem byla pravotočivá zatáčka těsně před Karlštejnem. Barča měla tuhej volant a zatáčela míň, než bylo potřeba.. Cestou jsme ještě viděli lomí farmu, myslivce s kořistí a 2x policajty. Musím ještě podotknout, že kromě řidičáků jsme se strejdou neměli nic. Techničák k Barče téměř neexistoval. Úctyhodný výkon projet takový flák cesty bez papírů a s takovám technickým stavem vozidla bez pokuty. A nám se to povedlo !!! Hurá, hurá, hurá!!! Další zádrhel nastal v Holoubkově. Nemohli jsme najít tu pravou odbočku. Nakonec se ale i tady zdařilo. Nezadržitelně jsme se blížili k cíli. Jen tma nás strašila. Baterka byla slabší a tak jsme se báli zapnout světla, aby neklekla.. I tady byli andílci milosrdní a snad sami roztrhávali mraky. Protože ač byl listopad, bylo po 16. hodině stále jen šero. Zbývalo jen zavolat Vaškovi a rozsvítit světla na poslední úsek cesty. Dojeli jsme!!! Je 17.15 a Vašek nás vyzvedává na návsi a ukazuje cestu k "lázním". Barča se mu líbyla, ohodnotil ji hodně příznivě. Podle nás to byla pěkná šunka. U Kabůrků jsme dostali výborný štrůdl, Vašek nám ukázal svoji bílou střelu a jeli jsme zpět na Kladno.......(Dana)
|
Jen tak na okraj:
Barča téměř nebrzdila a proto jsme si nemohli dovolit je rychle. Volant byl tuhý a otáčet s ním šlo jen trochu. Jiným stačí na otočení silnice, my potřebovali letiště. Sedačka řidiče byla vyrvané a někde cestou nám upadlo víčko motoru.
Když potom začalo pršet, stěrače si museli vzpomenout, k čemu slouží. Mezitím už nebylo přes sklo vidět. Dana musela obsluhovat ostřikovač a domlouvala stěrače.
Dana je taky z jejich felicie zvyklá na zavírání pátých dveří pomocí teleskopů, které ovšem Barča nemá. Se slovy: "Hele, ono to nejde zavřít..." zabrala. Ozvala se šílená rána a vzpěra dvířek se utrhla. Romantika jak prase.
Dana potřebuje čůrat,....... no, to sem nepatří...
zpátky na OBSAH
Byla to docela fachárna, ale dalo se to za odpoledne stihnout.
Z vraku na zahradě jsme vymontovali motor. Zní to jednoduš, ale bez "kočky", hup-cuku, jen se čtyřma rukama...
Nejhorší snad byly vypínací páky na spojce, ale zdařilo se a Barčin nový motor vcelku ochotně naskočil. No a JEDÉÉÉÉM !!!!!!!!!!
Pravda, asi to nebude tak jednoducé, emise by měly být v pohodě, ale ta fronta na přepisech....... ach jo.
Páníček mě nechal v garáži a nikam se mnou nejezdí. Je ale hodnej, že se na mě příjde podívat a protočí mi motor a občas vyjedem na sluníčko. Asi příjdu o rodný list a nebudu delší dobu jezdit. Páníček mi chce udělat nový podvozek a brzdy a novej motor. Taky bych měla dostat novou kastli, ale nevím, jestli bude s křidýlkama, nebo ta samá co mám. Už se moc těším, ale hned to asi nebude, chtějí mi postavit novou garáž a kousek baráčku. Jo a taky budu mít nový kabely, tydle mě už občas zlobyly......
Budu vlastně jako nějaký medvěd. "Zalezu" si do "nory" a budu spinkat zimním spánkem až......
| Tak na tu slavnostní jízdu, která byla na moji počest, jsem nakonec prostála v garáži. Páníček mi ji ale popsal a ukázal mi fotky. Bylo to asi moc príma.Nejdřív se sjeli na parkovišti u Baumaxu a pak vyjeli na Ještěd. Tam ale chtěli nehorázný penízky za parkoviště. Prý jim pán dal slevu a šli na čaj na hotel. Tam upekli změnu a jeli na Obří sud. Páníček mi říkal, že se tam pojede příště rovnou, ale možná, že bude i nějaká sranda. Něco jak soutěže a možná i na víc dní. Já to ale nestihnu.Budu mít novou kastli s křidýlkama a vyšperkovaný motor, Jo a taky jinou masku v předu. Tak jsem zvědavá.... |
|
| 
|
|
