Domy a budovy.
Pohyb na volné ploše mezi domy ve Městě duchů je relativně bezpečný. To pravé smrtelné nebezpečí se však skrývá uvnitř objektů.
Prohlídka objektů bez speciálního přístroje na detekci radioaktivity se dá přirovnat k cestě ve sněžnicích napříč minovým polem.
Vítají nás doširoka otevřené dveře. A za dveřmi zbývá už jen ozvěna živých, kteří zde kdysi bydleli.
Nový začátek
Děti opustily svůj koutek s oblíbenými hračkami. Dospělí opustili úplně všechno - od fotografií svých rodičů až po automobily. Snad to zní neuvěřitelně, ale ti lidé měli domovy, motocykly, garáže, auta, víkendové chalupy. Měli peníze, kamarády a příbuzné, měli svoje životy. Každý z nich měl svoje místečko na světě. A pak najednou, v jediném okamžiku, se jim celý svět rozpadl na kousíčky. Svůj svět a svůj domov opustili narychlo, a po mnoha hodinách jízdy armádním vozidlem stáli dohola ostříháni pod sprchami, které z nich smývaly radioaktivitu. Následovaly první krůčky do úplně nového života. Šli nazí, náhle zcela bez domova, bez přátel, bez peněz, bez minulosti a s velmi, velmi nejistou budoucností.
Autentická fotografie z evakuace. Cesta je plná radioaktivního bláta, ve vzduchu je radioaktivní prach a stařenky jdou zcela bez ochrany. Jaro, 1986.