Vyznání lásky, vyryté kdysi do této stěny, zní Vovik + Tanya = láska.
Snad zázrakem přežili. A pokud ano, kde dnes asi jsou... možná, že někdy zavítají na tyto stránky, uvidí tenhle obrázek a zavzpomínají na svoje šťastné dny.
Otevřené dveře garsonky v prvním patře. Muž, který žil v tomto maličkém bytě, jehož podstatnou část zaujímá klavír, již nikdy nedostal svoje oblíbené noviny. Koneckonců, všechno, o čem se v nich psalo, už pro něho náhle nebylo důležité. Kalendář ukazuje, že sobota 26. dubna pro něho byla významným dnem. Soudě podle toho, co zůstalo za dveřmi jeho bytu, byl náruživým rybářem. A neděle a roky na kalendáři, vytištěné červenou barvou, díky radioaktivitě zcela vybledly stejně, jako kdysi červené pruhy na komíně Elektrárny.
Možná, že ještě před evakuací odjel za rybolovem a už se sem nikdy nevrátil. Snažím se vcítit do jeho pocitů. Je to, jako by vedl dva různé životy. V tom prvním zůstaly pantofle pod postelí a fotky první lásky pohozené na klavíru... a v tom druhém zbyly jen vzpomínky a rybářský prut.
