Alfa, Beta, Gamma
Jsem sova, noční pták, a není pro mě jednoduché sehnat partnera, který by se mnou chtěl sdílet moje noční vyjížďky. A vždy, když sem do této oblasti s sebou někoho vezmu, ptá se zcela stereotypně, proč sakra jezdíme poslouchat skřehotání žab na tohle příšerný a zdraví nebezpečný místo a raději nesedíme v nějaké útulné hospůdce a nepopíjíme pivo. Snažím se jim vysvětlit, že když u toho piva vykouří dvě krabičky cigaret, je to pro jejich organizmus škodlivější, než výlet do tohoto města. Ale většinou mě moc neposlouchají a všichni bez výjimky si přejí tohle místo opustit co nejdřív a už se sem nikdy nevrátit. O městě koluje spousta pověstí a lidé jsou přesvědčeni, že tato místa jsou prokletá.
Osobně nevěřím na pověsti o mutantech ani o černobylském sněhulákovi. Pro mě jsou zde pouze místa, která jsou nesmírně zajímavá, nic víc.
V okolí města Vilcha můj Geigerův počítač, miniaturní ruční přístrojek nové generace, naměřil průměrnou hodnotu radiace 109 miliroentgenů za hodinu. Město leží zhruba 45 kilometrů od reaktoru, přesně ve směru, kterým se přehnal první radioaktivní mrak několik hodin po havárii a úroveň záření je i dnes velmi vysoká. Můj nový kamarád, miniaturní měřící přístrojek jménem Inspector, umí měřit všechny známé typy radioaktivity.
V tuhle chvíli možná bude užitečné zopakovat si pár základních poznatků o typech radioaktivity.
Prvním typem bude gamma záření. Skrz tělo člověka prochází, přičemž v těle generuje sekundární radioaktivitu, která se dá změřit a určit, kdy už je její množství nebezpečné pro zdraví člověka. Gamma záření je téměř totožné s Roentgenovými paprsky X, uměle produkované roentgenovými výbojkami a pomáhajícími v medicíně. Se stejným typem záření se rovněž můžeme setkat při letu v letadle ve vysokých výškách, kde tento druh radioaktivity nazýváme Kosmické záření. V kabině letadla letícím ve velké výšce dosahuje úroveň gamma záření až 25 miliroentgenů za hodinu. Gamma záření je nejškodlivějším typem radioaktivity a způsobuje okamžité, největší a nejrychlejší poškození lidských buněk. Gamma záření jsou vlny s velmi krátkou vlnovou délkou. Vlny působí jako neviditelné střely a když jich je hodně, jsou schopny zabít člověka během několika hodin.
Naopak záření Alfa a Beta jsou částice a fungují jako časovaná bomba. Pokud dýcháme radioaktivní prach, částečky vniknou do našeho těla, usadí se zde a během několika let způsobí rakovinné bujení. Alfa částice jsou nejhmotnější, Beta částice jsou extrémně lehké a Gamma paprsky neváží vůbec nic, protože jde o vlnění. Alfa částice nejsou schopny překonat vzdálenost větší než asi 4 až 12 cm, takže bychom mohli teoreticky bezpečně hrát billiard s koulemi z čistého Plutonia, pokud se jich nebudeme dotýkat.
Když se pohybuji v této oblasti, kde radiace zpravidla nepřekročí hodnotu 100 miliroentgenů za hodinu, potom jsem za hodinu ozářena stejnou dávkou gamma záření, jakou inkasuje pasažér letadla při několikahodinovém letu z Kyjeva do Londýna. A protože nehodlám letět do Londýna, nevidím problém v tom zajet si na chvíli do Vilchy, kde dostanu tutéž dávku záření.
Bohužel není možné nijak spočítat nebo změřit, kolik Alfa a Beta částic jsem vdechla. Přesto tyto částice představují to největší riziko. V prvních letech po černobylské havárii byla absolutní sebevražda jízda tímto terénem v otevřeném vozidle, prach na cestách byl plný radioaktivních částic. Jakákoliv procházka travou v této oblasti znamenala nutnost zahodit boty. A pokud se někdo omylem dotkl Geigerovým počítačem radioaktivního povrchu, způsobil jeho totální paralýzu. V současné době se většina radioaktivních částic vsákla do země a úroveň radioaktivity poklesla. To způsobilo dvě věci: ta dobrá je v tom, že je možné bez velkého zdravotního rizika cestovat touto oblastí, ta špatná je v tom, že radioaktivita je nasáklá hluboko do půdy a neexistuje žádná cesta, jak tuto oblast asanovat a dekontaminovat.
V současné době radioaktivita žije v dýních a jablkách, a vzít si měřič radioaktivity s sebou na nákup do obchodu s ovocem a zeleninou je stejně užitečné, jako je vzít ho s sebou do této oblasti. Obrovský problém představují rovněž houby. Průměrný obyvatel bývalých zemí SSSR zkonzumuje 6x více hub, než průměrný obyvatel v Americe. V houbách je velké množství vysoce nebezpečného Cesia Cs137 a ukazuje se, že jeho obsah klesá mnohem pomaleji, než je poločas rozpadu Cesia 137.
Tady ukončíme naši noční projížďku a budeme pokračovat už za denního světla.
