Bílá místa na mapě
Nacházíme se na hranici a uvítací pozdrav je vyveden v patnácti jazycích bývalých sovětských republik. Občas tudy volím cestu při svých výletech do Běloruska. Cesty jsou zde lepší a benzín levnější. Tato země má velmi dobré vztahy s Ruskem a přitom se izoluje od zbytku světa. Země již několik let žije pod totalitním režimem prezidenta Lukašenka. Je to stejný typ vladaře jako Fidel Castro, prezident na věčné časy a nikdy jinak. Liší se jen tím, že nenosí plnovous.
Na všech novějších mapách připomíná Říše vlků bílé místo. Opuštěná města a vesnice, stejně jako silnice, byly z map vymazány.
Snad si úřady nepřejí, aby si nějaký motorista zkrátil cestu oblastmi, jejichž průjezd je životu nebezpečný.
Pohraniční oblast je velmi široká. Pokud opustíme hlavní cesty a vydáme se podél hraniční čáry, projedeme spoustou mrtvých vesnic, o kterých nikdo nedokáže jednoznačně říct, do které země patří.
Dopravním prostředkem se dá dojet až tam, kde končí asfaltované nebo dlážděné cesty. Dál musíme pěšky. Není třeba mít strach opustit vozidlo a zanechat ho opuštěné, nikdo nám ho neukradne. Šance potkat zde dalšího člověka je zhruba stejná, jako v Antarktidě.
Dopravní značka nám ukazuje vzdálenost k nejbližší vesnici.
Opuštěná ptačí budka. Její původní obyvatelé odletěli nebo zemřeli a teď je pustá a prázdná.
