Smirnovka.
Největší dům ve vesnici sloužil jako klub. Byl využíván k setkání většího množství lidí, oslavám, sledování filmů a vůbec k pořádání pořádných pařeb.
Dnes jsou všechny oslavy minulostí a poslední pařba už dávno skončila. Dveře jsou přátelsky doširoka otevřené, ale není zde nikdo, kdo by jimi prošel. A setkání s divokým kancem v uzavřeném prostoru může být velmi, opravdu velmi nebezpečné.
Ruští vesničané mají úsloví, že ten, kdo si nezamiluje svůj domeček, zůstane navždy sám. Zdá se, že na tom něco bude.
Na mnoha místech najdeme narychlo vytesané nebo jen prosté dřevěné kříže, které jsou dávnou vzpomínkou na všechny ty dříve šťastné a v okamžiku a náhle zmařené životy. A mnoho těch, kteří se modlili za duše svých kamarádů a příbuzných, spočinulo za pár dní vedle nich.
Tuhle vesničku z malované pohádky jsem objevila před několika lety. Hledala jsem ji na všech dostupných mapách, ale nikde není. Až podle nápisů na křížích místního hřbitova jsem zjistila, že úplně všichni její obyvatelé, kteří mimochodem zemřeli v rozpětí let 1800 až 1986, se jmenovali Smirnov.
Evidentně tedy šlo o sektářskou vesnici, kde se bratři ženily se svými sestrami a úplně všichni měli jedno a totéž příjmení. Tak jsem si tu vesničku do mapy zakreslila sama a dala jsem jí jméno Smirnovka. Stejné jméno, jaké má vynikající sovětská vodka. Moc by mě zajímalo, zda je zde nějaká spojitost mezi jménem té vodky a jmény zdejších starousedlíků. Moje otázka je jen řečnická a nikdy nebude zodpovězena, nikdy už nenajdu nikoho z této vesnice, kdo by mě na to dokázal dát odpověď.
