A jedeme dál
Cesty, které vedou do říše smrti, jsou opatřeny zábranami.
Ovšem zábrany jsou účinné pro auta, nikoliv pro motocykly... Hodný holky se dostanou do ráje. Ty špatný do pekla. A holky na rychlých strojích se dostanou, kam si budou přát.
Tohle zbylo z kvetoucí vesnice, která mívala 4.500 obyvatel. Leží 50km jižně od Bodu nula - reaktoru.
Tento starý muž žije v černobylské oblasti. Je jeden z 5.300 lidí, kteří odmítli na vlastní riziko po havárii v roce 1986 opustit svůj majetek. Musím obdivovat tyto lidi, jejich filozofii, ubírající se svou vlastní cestou. Když se jich zeptáte, zda se nebojí, odpovídají většinou stejně: raději zemřeme doma na radioaktivitu, než steskem po domově ne nějakém neznámém místě. Tito lidé se živí potravinami, které si vypěstují na svých zahrádkách, pijí mléko nadojené z jejich krav a tvrdí, že víceméně nemají žádné zdravotní potíže... ale tento stařec je jeden z pouhých 400 lidí, kteří zde vydrželi tak dlouho. A sám ví, že už brzy se potká se svými 3.100 sousedy, kteří odpočívají v nebi a vzpomínají na své milované domovy. Připadá mě, že nejodvážnější lidé odcházejí z tohoto světa nejdřív... nevím, možná to tak platí všude.
