Poleskoye - centrum
Centrum města Poleskoye vypadá jako po nukleárním bombardování. Je to taková směs, něco mezi Stalingradem 1943 a Hirošimou 1945.
Jízda po ulicích v centrální části města připomíná slalom. Stromy rostou z trhlin z asfaltu a odkrytých kanálových vpustí.
Budova naproti nám sloužila jako hračkářství a velká prodejna textilu.
Na obrázku je můj táta. Jel na tenhle výlet se mnou, protože chtěl po dlouhé době znovu změřit radioaktivitu tohoto místa. už je sice starý a unavený, ale stále ho velmi zajímá, jak se vyvíjí zdejší životní prostředí.
Stejně jako řada dalších vědců se totiž domnívá, že právě tohle místo by jednou v budoucnosti mohlo být osídleno lidmi. Centrum města Poleskoye se zdá být mnohem méně kontaminované radioaktivitou, než okolní oblasti. Úroveň radiace v centru města se pohybuje v průměru kolem hodnoty 20 mikroroentgenů za hodinu a jen na několika místech překračuje hodnotu 50 mikroroentgenů za hodinu. Uváděné hodnoty neplatí pro letní období - to je zde všechno rozpálené sluncem a úroveň radiace stoupá až zhruba na dvojnásobek uvedených hodnot. To samozřejmě neplatí jen tady - v létě je prostě radiace mnohem vyšší v celé oblasti, zasažené radioaktivním spadem.
Jsem ráda, že mám na měření úrovně radioaktivity svůj moderní přístrojek. S tím tátovým Geigerem bychom totiž brzy skončili zcela bezradní někde uprostřed radioaktivní pustiny. Ten jeho střep byl vyroben v roce 1986, ještě před výbuchem elektrárny, a má strašně malý rozsah měření. Těsně po havárii černobylského reaktoru začaly být Geigerovy počítače absolutně nedostatkovým zbožím a byly doslova placeny zlatem. Aby zásobily trh, rozhodly úřady o masívním obnovení výroby tohoto přístroje - ovšem jeho použitelnost se ukázala jako nulová. Maximální hodnota, kterou je ještě schopen změřit, je totiž 100 mikroroentgenů za hodinu. Před černobylskou tragédií to bylo naprosto dostačující, ovšem po černobylské havárii, kdy se hodnoty radiace běžně pohybují v tisíckrát vyšších hodnotách, se po zapnutí ručička přístroje opře o pravý doraz stupnice a tam zůstane až do vypnutí. Vždyť jenom u mě v pokoji v Kyjevě, kde spím, je průměrná hodnota radiace kolem 1000 mikroroentgenů za hodinu, tedy desetkrát vyšší, než je rozsah tohoto přístrojku.
A tak má táta radost, že dvacet let po havárii reaktoru našel v centru města Poleskoye místo, kde je jeho starý měřící přístrojek zase schopen něco naměřit.
