Všechna tato opatření, která stála spoustu úsilí a finančních prostředků, ale stejně vyzněla naprázdno. Snížila sice významně úroveň radioaktivity, ale lidé odtud utekli, už se sem nechtějí vrátit a žádní noví obyvatelé nepřicházejí.
Skoro to vypadá, jako by všechna, i ta velmi málo kontaminovaná místa, byla prokletá. A všechna lidé dříve nebo později opouštějí.
Poleskoye je prastaré místo a zmínky o něm můžeme najít na nejstarších mapách. Zde nese název Mogilne - to v ukrajinském nářečí znamená mohylu, hřbitov. Tohle ponuré jméno toto místo získalo proto, že v dávném roce 945 před naším letopočtem zde byl zabit a následně pohřben Velký Vládce Kieva, ctihodný Ihor.
Od těch dávných dob získalo toto místo další jména a dokázalo skvěle odolat protivenstvím osudu. Přežilo invazi mongolských nájezdníků ve třináctém století, obrovský hladomor v roce 1933 i Druhou světovou válku v letech 1941 - 1945. A po všech těchto událostech stačila jediná noc 26. dubna 1986 a plíživá dávka smrtelné radioaktivity dokázala to, co se nepodařilo nikomu před tím - město zemřelo.
Správa města se zoufale pokoušela udržet toto místo při životě. Ještě v roce 1991 zde žilo více než 12.000 obyvatel. Ovšem ve chvíli, kdy orloj na místní radnici ukazoval rok 1999, město svůj smrtelný boj prohrálo a i posledních 1.000 mohykánů opustilo svoje domovy. Plutonium se začalo rozpadat na Americium.
V současné době je město mrtvé, opuštěné a zcela tak vystihuje svůj dávný název.
A tak příroda začíná svoje vítězné tažení. Na střechách ještě vcelku zachovalých budov začínají růst první stromy. Skoro to vypadá, jako by příroda tohle místo ocejchovala - vše je otočeno hlavou dolů...
Starý židovský hřbitov. Pomalu zarůstá džunglí a za chvíli už bude zcela nemožné se k němu dostat
Rozrytá země je důkazem, že divoká zvířata toto místo neopustila.
Pokud lze o tomto místě říct jakési shrnutí, potom je to fakt, že zde po tisíce let žili lidé. Řešili velké i malé problémy, měli svoje starosti i radosti. A dnes je zde, stejně jako v celé oblasti, jen pusto, prázdno a ticho. A pokud zde, v této zapomenuté krajině někdo žije, potom jsou to divoká prasata... a hlavně vlci.
