Čtyři roční období 2009
Oswal Spencer kdysi řekl, že antický svět umíral, aniž by to vědel...proto si jeho obyvatelé mohli užít každý den, i ten poslední, jakoby to byl dar z nebes. Náš dar je vědomí našeho osudu. Naše civilizace bude umírat postupně a každý krok k jejímu zániku bude sledován, jako pacient v péči zkušeného lékaře.
Okno do přírody
Je zřejmé, že tito lidé jsou posledními obyvateli svých vesnic a měst. Po nich tam už bude jen les.
V tomto domě žila stará paní až do loňského léta. Zemřela, ale její dům je stále nedotčený. Za pár let bude vypadat jako dům duchů.
Tomuhle období říkáme zlatý podzim
Když se podíváte pozorněji, uvidíte za oknem něco
jako Halloweenskou postavu. Přitom je to vesnice daleko od všeho, úplně
mrtvá.
Tyhle houby jakoby zažily výbuch jaderné bomby,
jenom v menším.
Co drží lidi v Černobylu? Naděje, že se lidé vrátí na
opuštěná místa. Celou dobu, co jezdím po oblasti kolem Černobylu, slyším
pořád to stejné: Pozemky jsou prodané a každou chvíli je začnou mniši
osidlovat. Radiace už vyprchala a vláda se chystá stavět nová města ...
Vidím ale, že lidé doufají bez ohledu na realitu, která je taková, že
těchto doufajících lidí je čím dál míň.
Pokaždé, když jsem jela kolem tohohle místa, zastavila
jsem se a říkala si, jak dlouho asi ještě bude stát tenhle kostel z 18.
století. V místech, kde nikdo nežije. Byla jsem dost smutná, když jsem
zjistila, že kostel už nestojí ... shořel, po úderu blesku.
