Po černobylské nehodě byly hlášeny četné mentální poruchy. Sovětští, stejně jako posovětští psychiatři je označovali za Radiofóbii.

Ve stalinových Gulazích měli málo tabletek, takže každý, kdo navštívil doktora, dostal „Analgin“, což byla pilulka užívaná na všechny nemoci. Někdy doktoři tabletku rozpůlili a řekli vězňům, - "Na horečku si vezměte první půlku, na vředy si dejte druhou půlku.." Je to přesně ta samá léčebná metoda, která se dostane lidem postiženým černobylem, nikdo se neptá, co je trápí, diagnóza je "Radiofóbie", a léčí se vždy tou samou pilulkou.

September, 2006.

Bělorusko

Radiace z černobylu otrávila 1/5 celkového území sousedního Běloruska. Všichni vědí, že tato země je otrávena pro farmářství a radiace zde zůstane až do dob, kdy Lukašenkova permanentní vláda bude antickou historií.

Toto jaro Lukašenko vyhrál další presidentské volby, uvěznil lídra opozice, a deklaroval totální vítězství nad všemi jeho nepřáteli, černobyl nevyjímaje. S plnou vážností prohlásil, že některé části země jsou nyní bezpečné pro znovuosídlení lidmi.

Chtěla jsem mu napsat dopis, abych mu pogratulovala k vítězství, a navrhnout mu, aby jeho vláda a jejich rodiny byli prvními osadníky.

Slyšela jsem, že našli dobrovolníky svolnými pro tento nápad. Mezi těmi, kteří se tohoto experimentu zúčastní jsou lidé, kteří nemají kam jít, zahrnujíce současné vězně a uprchlíky ze zemí z Centrální Asie a Čečenska.

Až doposud každý vládní pokus rozdýchat mrtvou krajinu zklamal, a jediným výsledkem jejich snah je několik stránek divoce optimistického reportu pro UN.

Září 2006

Naše vzdělání

Černobyl musí být odhalen mladým a měl by se stát předmětem studií ve školách, protože učení se o pokrytectví světa v mládí může pomoci dětem v prevenci bytí stejně naivními, jako dospělí. Čelit realitě v mládí je užitečnější a mnohem méně bolestné, protože postupem času se v člověku vyvine určitá otupělost a i ty nejsilnější srdce srdce se unaví.

V Sovětském Svazu byla nukleární fyzika privilegovaným odvětvím výzkumu. Jako zabalení do bavlnky vyvíjeli vědci technologie pod dozorem KGB. V jejich životopisech byly ignorovány části o humanitním vzdělání. Stát nepotřeboval filosofy, potřeboval účinné vědce a patrioty, které by ani nenapadlo prozrazení tajemství do rukou CIA. Tyto techniky vyvinuly speciální vědce, kteří nechápali celkový pohled na člověka a jejich výzkum se ani trochu nekřížil s jejich svědomím. Sovětský vzdělávací systém neučil žádnému respektu k lidským bytostem. Bez lásky a respektu k životu, speciálně k lidskému životu, vedou znalosti pouze k destrukci a mizérii.

Být privilegovaný znamená být arogantní, nenaslouchali nikomu, kdo nebyl v jejich lize. Designérům černobylu bylo mnohokrát opakováno „nestavějte reaktory blízko velkých měst“ a oni to opakovaně ignorovali. Bylo jim řečeno, že stavba reaktorů bez ochranného krytu je nebezpečná a oni jej stejně postavili. Dokonce stavěli stejné reaktory i po katastrofě.

Černobyl je výsledkem špatného totalitního systému vzdělávání, kde vzdělávací instituty byly něco jako šachovnice. A profesor nukleární fyziky měl práva jako královna, kdežto profesor historie a literatury měl respekt menší než pěšec. Desetiletí opakování sloganů a učení vžitých věcí vyprodukovala miliony školáků a techniků se znalostmi, které jsou přestárlé. Tito všichni byli vykopnuti na trhy práce, když se SSSR rozpadl. Tito jsou však zase zpátky – ve světě obchodu.

Vyvstává otázka:"Co dál?" Je nová generace jaderných fyziků a operátorů velínů profesionálnější než ta předchozí? Pochybuju o tom, protože během časů nadvlády Sovětského svazu museli studenti aspoň tvrdě studovat. Teď v části světa, ve které žiju, mohou bez problémů projít zkouškama uplácením nebo si koupit rovnou svůj diplom. Neexistuje způsob, jak by se dověděli o Černobylu, protože pravda o Černobylu je jim skrývána stejně jako ostatním z nás a oni tak nemohou nemohou usilovat o to, co jim chybí... Nezodpovědnost státních činitelů a konstruktérů nových reaktorů je podporována už jen tím, že nikdo nebyl potrestán za neštěstí v Černobylu. Teď dělají to, co vždy dělali, ale tentokrát více nestydatě a s opravdovým cynismem s vědomím, že nikdy nebudou trestně odpovědní za své činy.

Mnoho vlád je řízeno velkými korporacemi, které tím přebírají moc nad vzdělaností. Kombinují své úsilí a svou práci v oblasti vzdělání nebo školení mladých dětí tak, aby neuvažovaly kriticky o tom, co korporace, vlády a režimy dělají. Také se jim snaží vštípit "očištěnou" nebo rozumově odůvodněnou představu probíhajících událostí, tak aby měly jakožto budoucí občané a spotřebitelé příjemný dojem z korporačně-vládní moci a vlivu. Rozvíjí produktivitu, efektivnost a úspěch, ale opět je potlačován ohled na vážení si a porozumění lidského života. Studenti studují jen na specifická zaměstnání, jsou učeni jak získat titul a být pracovně produktivní - ale rutině bez přemýšlení.

Celý moderní školský systém je zprostředkovatelem. Učitelé si hledí být upláceni studenty usilujícími o diplom. Náš vzdělávací systém je v posledním stadiu úpadku. Dovoluje, aby termín "červí les" zmizel ze slovníků. Z tohoto systému pak vycházejí lékaři, kteří dělají závěry, že děti z Černobylu mají vyšší IQ než děti z nekontaminovaných oblastí, novináři, co píší, že černobylská nehoda byla pouhý požár... co teprv konference, ve které pojali za svůj program "Skončeme všechny řeči o Černobylu."

Většina sociálních institucí navrhla, aby se lidé dál drželi v intelektuální a emocionální otupělosti, což z nich dělá způsobilejší pro poslouchání. Dělá z nás všech prospěšné, poloviční, nezajímající se a beznadějně pasivní lidi. Tento systém vyhovuje naší vládnoucí elitě.. Tak usměrněná populace je trvale manipulovatelná vládnoucí třídou společnosti. To je sen každé vlády: získat moc nad davem, který, jako stádo dobytka, může být vlečen z jedné kontaminované oblasti do druhé. Tento sen je však silně utopistický. V dnešní době tak zaostalá společnost nemůže nikdy existovat. S tak velkým chemickým průmyslem a tolika jadernými zařízeními je každá hloupá společnost odsouzena k sebezáhubě, k odpočítávání posledních dní do konce světa...

září 2006

************************

"Amatéři! Neprofesionálové!," toto je pohrdavý křik těch, kteří se pasují do role badatelů v Černobylu, aby získali převahu nad těmi, co Černobyl sledují s touhou po odhalení pravdy nebo z čistého zájmu o historii Černobylu.

Toto pohrdání spočívá v tom, že osobní důležitost vzešlá stranickým výzkumem v Černobylu může být získána jen bráněním zájmů energetického průmyslu a také prosazováním se při každé příležitosti s univerzálním přesvědčením, že každý, komu chybí tituly a diplomy, nemůže být brán nikdy vážně. Širší veřejnost, která nerozumí ničemu z oboru radioaktivity, má stejný rozhled a tudíž i stejný názor. Toto je prapříčina toho, že vládní úředníci mají důvěru ,"odborníci" respekt a "diletanti a neodborníci" despekt.

Pravda je avšak taková, že pro amatéra končí zájem samotným subjektem bádání, zatímco pro odborníka to jsou finanční prostředky. Ve skutečnosti odborníci jsou ti, kdo se přímo zajímají o Černobyl a kdo se tím zabývají z čistého zájmu o předmět zkoumání. Slovo amatér pochází z latinského slovesa "amare", které znamená milovat. Amatér dělá to, co dělá, protože to dělá rád a ne proto, že je za to placen, aby to dělal. Jenom takový typ lidí bude dále v práci vynakládat své síly kriticky. Je to právě zásluhou takových lidí a ne vydělávajích nebo kariéristů, že v minulosti bylo dosaženo obrovských úspěchů.

Jakožto pro výzkumníky, kteří zůstanou ve stínu a tedy nikdy nebudou považování za odborníky, je největší problém, že potvrzení a tituly jim udělují nukleární baroni nebo jim podobní. V tomto duchu Schopenhauer tenkrát pravdivě řekl, že největší neštěstí pro hodnotu intelektuální práce je, že musí počkat, dokud není dobro chváleno těmi, kteří přináší jen zlo.

Dětské jídlo

Otázka, kterou si často kladu , je jak dlouho bude před lidma tajemství černobylu ukryto? Historie ukazuje, že pochopení tak komplexního problému, jakým je černobyl a jeho dopad vyžaduje nějaký ten čas. Je zřejmé, že pro energetický průmysl toto nejsou příznivé zprávy a mnoho lidí je chce pohřbít někam do neznáma. Nicméně dříve, či později se objeví tací, kteří budou soudit spravedlivě. Jedině tehdy vyhrají fakta pozornost vyšší inteligence než účetních a doktorů.

Optimistka ve mně mě chce přesvědčit, že otázka bude někdy předmětem zkoumání a že na ni bude vrženo světlo. Bude promyšlena, zvážena a diskutována, a eventuálně se nakonec dočká skutečné odpovědi. Po čase – jehož délka yávisí na složitosti problému – pochopí většina populace to, co intelektuálům došlo již dávno.

To, zda se toho dne dožijeme, závisí na mnoha faktorech. Platí však, že čím je historická událost větší a důležitější, tím menší je pravděpodobnost, že jsou nějací přeživší a svědkové, kteří se dožijí toho dne, kdy se zvedne mlha a pravda bude odhalena pro všechny. Například poznání pravdy okolo revolucí a, hladomorů a represí trvalo většině lidí 50 – 70 let. Vypadá to, že historie většinou vyhraje nad starým zlem, zatímco mladé, nové zlo vyhraje nad historií. V případě černobylu to může trvat dloho, ne však donekonečna.

Je speciální výhoda, kterou má každý s chytrou hlavou: vidět nezabarveně uprostřed totální dezinformovanosti. Ti chytří mohou vidět tu pravou přirozenost věci ihned, ne až po půl století, jako primitivní duše, které čekají na konečný přežvýkaný, přebraný a pozměněný výsledek, který se dozví v televizi.

************************

To, co mě udivuje na černobylu, je poločas rozpadu některých isotopů. Stovky, tisíce, dokonce i deseti-tisíce let! "Černobyl zde bude až do druhého příchodu Ježíšova," řekl jednou Gorbačov v televizním rozhovoru.

Toto jaro vymyslely televizní noviny zase něco nového: "Starý Černobyl" Možná nás tímto způsobem chtějí přesvědčit o tom, že černobyl je již šedou historií a za chvíli zmizí. Naneštěstí jsou to pouze jeho oběti, které vymizely dříve než stačily zestárnout. Černy zůstává napořád mladým, navždy nebezpečným. Porodní bolesti způsobené nukleární nehodou před dvaceti lety byly pouze několika sekundami jeho novorozenectví.

Věřím, že částečný důvod, proč je většina populace neschopna vidět široký časový dopad nukleární nehody, je to, že lidé jsou schopni pochopit pouze to, co už skutečně JE minulostí. Stále jsme příliš blízko této nehodě, abychom viděli její plný dopad.

S Černobylem je to stejně jako s velkou budovou, od které musíte být hodně daleko, abyste viděli celý její tvar: celý monstrózní dopad se projeví až po několika generacích. Potom už nezmizí až do konce světa.

************************

V království mrtvých tvrdí, že jednooký muž je králem. Pokud dovedete čistě vidět uprostřed dezinformovaných, pak jste někým, kdo má alespoň jedno oko, zatímco ti kolem vás nemají žádné. Jste skutečně král nebo královna, a vidíte věci takové, jaké skutečně jsou, zatímco zbytek vidí to, co vidět chce. Vidíte, že všichni okolo jdou jako slepci, slepě tápající mezi dalšíma nevidomýma, ale nemůžete udělat nic pro to, aby se něco změnilo. Neexistuje způsob, kterým by jste ostatním ukázali to, co vidíte. Na to by potřebovali vaše oči.

Září, 2006

Nový prvek (parodie)

Vědci jedné z banánových republik nedávno oznámili objev jednoho z nejtěžších prvků doposud známých vědě. Nový prvek byl poznamenán „Governmentium“ (government je anglicky vláda – poznámka překladatele).

Governmentium (Gv) má jeden neutron, 25 neutronů asistujících, 88 neutronů zastupujících, a 98 neutronů asistujících zastupujícím, dávající prvku neutronové číslo 212. Těchto 212 částic je drženo pohromadě silami zvanými hlupáci. Hlupáci jsou neprokoumanou složkou charakteristickou plněním kapes.

Governmencium má normální poločas rozpadu 4 roky; jeho hmoty bude časem konstantně přibývat, protože během cyklu rozpadu hmota v kapsách zastupujících neutronů, asistujících neutronů a asistentů zástupných neutronů bude také nabývat, a struktura projde reorganizací, během které se někteří hlupáci stanou neutrony a asistující a zastupující neutrony si vymění pozice.

Jelikož nemá Governmentium žádné elektrony, je netečné. Avšak může být detekováno, neboť zdržuje vše, čemu se postaví do cesty a reaguje se vším, co má elektrony a není netečné. Minimální obsah Governmencia může reakci, která by jinak trvala minutu, zbrzdit i o 4 dny.

Když se Governmencium rozpadne, přemění se v jiný prvek, Retiredum (Re) a Retardium (Rt), které někteří nazývají Dementium (Dm) (retire = odejít do penze, retardium = retardovaný, demencium = … - pozn. překladatele)

Září, 2006

Bloggeři a novináři

Nyní musí hlavní mediální proudy zápasit s internetem. Bloggeři vítězí v získávání pozornosti a více a více novin je na pokraji bankrotu. Důvod je jednoduchý, internetoví bloggeři jsou mnohem objektivnější, geniálnější a svobodnější, než lidé pracující pro novinářské agentury. Novináři a reportéři se často diví, proč lidé blogují na internetu. To, co skutečně nemohou pochopit, je proč bloggeři dělají zadarmo to, co oni reportéři nejsou schopni udělat za peníze.

V podstatě dělají bloggeři lepší práci protože nepíší pro peníze. Lidé začnou psát špatně až tehdy, když začnou psát pro peníze. Autor může zůstat objektivním pouze tehdy, když píše o věci z vlastního popudu, aby ji odhalil. Autoři píšící za peníze nejsou daleko od prostitutek: Jejich gólem je uspokojit šéfy médií a nakrmit chutě čtenářů. Dále, stejně jako pro prostitutky, je pro ně nemožné uspokojit se tím, co dělají. Správný blogger nikdy nepíše pro něčí chutě. Velmi často pracují navzdory všem politickým snahám je umlčet, píší pouze pro uspokojení z přemýšlení a sdílení svých osobních závěřů s jinýma lidma.

Novináři a bloggeři jsou tak odlišní. Pravý blogger neumí psát do novin, stejně jako novinář neumí psát do blogu.

Kdokoliv, kdo požádá o práci v novinářské agentuře, jedno, jestli do novin, rádia, či televize, by měl být připraven poslouchat všechny ty politicky korektní názory, jako například neútočit na etnické menšiny, nezranit náboženské city, nešlápnout na jedin z tlustých palců nukleárního monstra, nekousnout krmící se ruku průmyslu chemických potravin... Vlivem všech těchto zákazů je mysl novináře spoutána rámci limitací, stejně jako pták v kleci. Mysl bloggera je svobodný pták, létající bez hranic, který vidí vše tak, jak to ve skutečnosti je. Proto může blogger mluvit a psát bez zábran. Základní vzdělání nebo inteligence bloggera není důležitá, nejdůležitější je to, že taková nem svých myšlenek a její intelekt pořád roste. Kontrastně se myšlení novináře nevyhnutelně ochuzuje a zmenšuje.

Pokud chcete pracovat pro hlavní média, budete muset poslouchat všechny jejich pravidla. Je to, jako byste dostali pozvánku na diskotéku a po příjezdu zjistili, že každý tančí o berlích. Později zjistíte, že vedle těch, kteří jsou skutečně chromí, jsou zde i dobří tanečníci, kteří nosí berle jen proto, aby nakrmili své rodiny. Pokud se k tanci přidáte, po několika letech zjistíte, že jste také chromí a bez berlí už tančit nedokážete. Gratuluji, stal jste se novinářem.

Říjen, 2006

O publikaci knih

Před dvanácti lety jsem vezla do vězení nové knížky. Taky jsme odnášeli z vězeňské knihovny všechny staré Sovětské knížky . Vězeňský knihovník, kterého jsem popsala v krátkém příběhu "Nikolajevič", plakal, když viděl tisíce knih mizejících z jeho knihovny. 'Několik generací,' řekl, 'bylo těmato knihama vychováno a my je nyní prostě musíme vyhodit k likvidaci. Těmito dny když kráčím nekonečnýma řadama knih na nějakém knižním trhu, stejně jako můj přítel knihovník, mohu jenom povzdechnout nad myšlenkou, že tyto autory už za pár let nikdo nebude znát. Celá moderní literatura je loterií, která nikdy neměla vítězné losy, protože nyní to je průmysl, kde jsou všichni zaneprázdnění vyděláváním peněz na literatuře: autoři a publikující, kritikové a reklamáři – všichni zkorumpovaní – drží pohromadě, vzájemně se podporují, jsou součástí stejného systému a všichni mají jeden cíl: okrádání čtoucí veřejnosti o čas a peníze.

Takový průmysl prosperuje díky nesmyslné představě veřejnosti, že pouze bestsellery jsou čitelné. Otevřete jakoukoliv podobnou knihu a zjistíte, že se roztéká ve vaší mysli, stejně jako cukroví po sobě nezanechá žádnou chuť. Je tomu tak, protože neexistuje cesta, kterou by se daly snést něčí myšlenky na papír, což nutí autory psát o dracích nebo o létajících talířích a o všem, kromě reality. Podobně neexistuje cesta, jak zde publikovat knihu o černobylu. Všechny naše knihy o černobylu musí být tištěny v západní Evropě a nyní s obnovou jaderného průmyslu se stávají težce tisknutelnými kdekoliv na světě.

musí být tištěny v západní Evropě a nyní s obnovou jaderného průmyslu se stávají težce tisknutelnými kdekoliv na světě. Z naší moderní literatury zde nezbude pozítří nic, kromě těch průměrných autorů: zakladatelé nových povyků, se silnými konexemi v byznysu, kteří vytvářejí nové období v historii literatury, jež donutí naše potomky povzdechnout si nad groteskní architekturou slov. Zaklepe na rozpadlé dveře konvencionalismu nám ukáže pouze jeho prázdnotu, uvnitř tohoto sarkofágu nebude nic živého, ani stopy po myšlence zastavit nové knihovníky od vyhazování toho, co za našich časů byly bestsellery.

Říjen, 2006

*****************

Na černobyl se velice snadno zapomíná, protože jsme jej znali jen my. Během prvního roku od nehody jsme náš příběh sdílet s jinými nechtěli, nyní jej sdílet nemůžeme, sami si jej pamatujeme jen mlhavě. Vše, co zbývá z tragického příběhu, je slabá a časem rozemletá památka. V budoucnu nezájem lidí zhasne i ty poslední plamínky naděje. I potom ale černobyl zůstane nejen v paměti několika málo pamětníků, ale i v obraze přírody, a to po dlouhý čas.

******************

Náš civilizovaný svět je velká maškaráda, kde smutek politiků, úsměvy prodavačů v obchodech, soucit filantropů a and smyslnost pornoherců jsou pouze masky, není na nich nic skutečného. Jeden nasadí masku zákona a stane se právníkem, jiný si vybere masku patriotismu, která jej zmorfuje v politika, třetí si vybere náboženství, či čistotu a stane se knězem a tak dále. Popravdě jsou za většinou těchto masek chamtivci toužící po penězích a podvodníci, jejichž schopnost být podvodníkem je vyvinutější než schopnost skrýt to pod masku. Se zeměma světa je to přesně to samé: každá ukazuje pouze veselou tvář, vytvořenou směsicí politiků, popových hvězd, filmovými osobnostmi, sportovci, a celebritami všeho druhu. Představují pouze „herní obličej“ jednotlivých zemí, a ničeho se od nich nemůžeme naučit. Pravá tvář země je odhalena až tehdy, když společenské střety, povstání, a občanské války tuto křehkou masku poškodí. Poté, co opona na chvíli spadne můžeme chvíli vidět jejich skutečné problémy. Černobyl je v tomto ohledu holou katastrofou, obrázek mé země zůstane ještě po desetiletí poskvrněn. Během prvních deseti let po nehodě bylo pro politiky velmi těžké nasadit na tak chmurný obličej jakoukoliv masku, všichni občané se však nyní mohou přidat do maškarního plesu. Ukrajina dala světu pár dobrých fotbalistů, boxerů, zpěváků a tanečníků. Nezáleží na tom, jak je noc temná, párty může pořád pokračovat dál a dál...

Září, 2006

*****************

Když chtěli usvědčení v Gulagu zabít informátora bez toho, aniž by někdo držel za tento čin zodpovědnost, obvykle uvázali kolem zrádcova krku dlouhý provaz. Pak několik tuctů lidí tahalo za jednu stranu a několik dalších tuctů tahalo za druhou stranu. Touto cestou nemohla být obviněna jediná konkrétní osoba ze způsobení smrti.

Čím více lidí se zúčastnilo tahání za lano, tím větší byla šance uniknout před potrestáním a před pálením svědomí. Toto je princip všech kolektivních kriminálních činů a vysvětluje, proč je počet obětí černobylu pořád stejný a proč nikdy nikdo nepřiznal vinu nebo nevyjádřil jakékoliv výčitky. Na obou stranách lana prostě bylo hodně lidí.

Září, 2006

*****************

Dnes, 16. prosince 2006 Jsem si všimla, že úroveň radiace v mém domě byla vyšší než normálně. Šla jsem ven a měřila radiaci na různých místech v sousedství. Použila jsem více Geigerových měřáků, jen abych si byla jista správností měření. Ukazovaly 20-25 mR/hr, což je dvakrát více než v normálu.

Poyději jsem se y mých informačních zdrojů dozvěděla, že zvýšenou radiaci způsobily údržbářské práce na sarkofágu černobylu – (otevřeli část jeho střechy). Toto mě zanechává přemýšlející o tom, yda tato nová radiace byla odražena nebo donesena s větrem. Můžeme pouze hádat, protože v novinách není ani zmínky o něčem takovém a zprávy o počasí tvrdily, že vše je v normálu.

December, 2006

**************

V Únoru 2007, zemřel otec mého přítele na rakovinu plic. Pracoval v Černobylu jako řidič od prvního dne nehody v roce 1986. Na jeho pohřbu jsem potkala dalšího řidiče, jeho kolegu. Zatímco jsme čekali na pohřeb, jsme spolu hovořili a já se dozvěděla pár zajímavých věcí. Řekl mi, že je posledním přeživším z party řidičů, kteří byli posláni do Černobylu. Také mi řekl, že teritorium obehnané ostnatým drátem, známé jako "Zóna Smrti" není 30km okruh okolo reaktoru, ale ve skutečnosti 40 - 50 kilometrový. Po příjezdu domů jsem zkontrolovala mapu a skutečně; jen jedno stanoviště se nachází 30 km od reaktoru, ostatní jsou ve vzdálenosti 40 - 50 km od bofu nula. Proč všichni tvrdí, že Černobylská zóna smrti je pouze 30 kilometrů okolo reaktoru, když je rádius ve skutečnosti 45 km v průměru? Co ta obrovská oblast v tomto teritoriu? Je snad někdo přesvědčen, že ten ostnatý drát tu radiaci udrží uvnitř? To, že naše oči pozorují míč místo hry, je skutečně odstrašující...

**************

Černobyl je vetřelcem ducha naší epochy, protože naše kultura popírá všechny prohry a bere pouze úspěchy. Učíme se hledat maximální potěšení bez nejmenšího přemýšlení. Dnes není místa pro realismus a ti, kteří mluví realisticky, znějí jako největší pesimisté. Velká propagační mašinerie nás učí, že štěstí je nutné, zatímco bída pouze možná. Mantra tohoto systému je 'užij si každý den svého života jakýmkoliv způsobem'. Toto ale nutí celou společnost nepřistoupit k připuštění a poučení se z vlastních chyb. Výsledkem je to, že se svět dozvídá čím dále, tím více špatných zpráv.

Jako první formuloval pravidla moudrého života Aristoteles. Říká, že k cíli máme jít bez ohledu na to, jestli je cesta pohodlná a lehce schůdná, jen se máme největším obloukem vyhnout nespočetnému zlu, které na této cestě čeká. Myslím si, že toto pravidlo je nyní podceňováno. Věřím, že vyhýbání se zlu je příčinou našich současných i budoucích problémů. Jak se lidé mohou vyhnout zlu, omylům, a chybám, když vlastně popřou, že takové chyby existují? Jak mohou lidé a společnosti utéct před nebezpečím, když měří svou radost pouze tím, čeho dosáhli než tím, jakému nebezpečí se vyhnuli? Lidé především zapomněli na pravidlo, že ten, kdo po úspěchu spěchá bez ohlížení, nakonec zjistí, že ošálil sám sebe. Lidé mají tendenci zapomínat, že od života nemohou očekávat mnoho dobrého, protože jedinou slíbenou věcí, kterou určitě dostaneme je smutek.

*****************

Černobyl byl tvrdou lekcí a ukázal světu, že nemůžeme nechat předběhnout technologii naše vlastní smýšlení. Věřím, že dnešním největším problémem je, že závod o peníze žene vývoj kupředu pouze z hlediska technologijí, zapomínajíce přitom na nutnost rozvoje člověka.

***********************

Černobylské kostely

Je více než 2000 mrtvých měst a vesnic v okruhu 250 kilometrů (155 mil) okolo rozemletého černobylského reaktoru. Není žádný způsob, jak spočítat všechny tyto vesnice, protože některé z nich systematicky zlikvidovala vláda. Během cest mrtvou zónou jsem ještě neviděla zničený kostel. Loupežníci a pověrčiví lidé se bojí vykrádání kostelů. Členové blízkých komunit také jednou za pár let přijdou tyto kostely opravit, takže stojí déle než ostatní budovy v oblasti.

Dveře v těchto starých kostelech jsou otevřené. Uvnitř není nic cenného, jen několik symbolů, hadrů, a lehce radioaktivní Bible – obvykle otevřena na stránce, kde je předpovězen Červí Les (Odhalení 8: 10,11*). Někteří lidé se mohou cítit nedotčeni i když zjistí, že v Ukrajinštině znamená wormwood Černobyl. Nejsem vyjimkou a to mě inspirovalo k průzkumu svatějších částí černobylu.

Černobylem putuje mnoho duchů, protože ve válce jsou vždy dvě duchovní armády – dobro a zlo. Dokud kostely stojí, bitva pokračuje. Nejsou pouze prázdným místem, jako ty opuštěná těžební městečka. Černobyl je magický, odpudivý, zajímavý a odstrašující zároveň. Když putujete krajinou černobylu, nikdy se necítíte být zde sám, je zde ten neutichající pocit, že jste sledován. Nekomfort je opravdový. Toto nadpřirozené a nepříjemné se dá cítit na každém kroku, dokonce i z videí a fotek černobylu. Křesťané to nazývají přítomností ďábla.

Nemyslím si, že černobyl je pouze hořkou chutí Wormwoodu, padající hvězdou Odhalení (pojmenování z bible). Náš černobyl je pouze konečným výsledkem lidského selhání a chamtivosti, které pramení v mnoha úryvcích z nového zákona.

Pokud mám uvést několik pasáží z Bible, které vysvětlují důvod černobylu, uvedla bych jako nejpřitažlivější lákadla Ježíše v poušti pramenící z éterické mysli exilovaného anděla – Satana.

Těmito lákadly jsou Zázrak, Chleba a Autorita. Lákadlo s Chlebem je asi nejaplikovatelnější v případě černobylské katastrofy a pro lidskou rasu asi nejobtížnější k oddolání.

'Vidí Tvá duše ty kameny v poušti? Přikaž, aby tyto kameny byly z chleba a lidé půjdou za Tvou duší. Ukaž lidem zázrak a ti budou následovat Tvou duši' pozvěvoval si zlý anděl.

Ježíš je všechny odmítá, ale lidstvo je příliš slabé. Věda ví, jak proměnit uranové šutry ve zbraň i chleba. Lidé to vidí s nespoutaným entusiasmem. Nikdo se nestará o problém s přeceňováním síly přírody, lidé upoutaní těmi nukleárními zázraky rukují ulicemi a řvou Hurá!!

Ale poté, co reaktor vybuchl, lidé své nadšení ztratili. Také věda je rozčarovaná a nikdo dál nevěří v zázraky. Doba svobodné vůle je pryč a pravé nukleární násilí začíná. Můžem udělat málo, abychom tomu zabránili, protože jestliže jim sebereme meč, ztratíme náš chleba. Ten musíme konzumovat teď, abychom mohli dál žít. Druhý příchod zdrojů z atomové energie není o zázracích, jako tomu bylo poprvé - nyní. Je to o nutnosti. Výroba chleba z radioaktivních kamenů se nyní stává průmyslem poháněným pudem přežítí.

V satanových třech lákadlech Ježíše najdeme celou budoucí historii lidstva. Jsou nám ukázány tři obrázky lidské přirozenosti. Semena těchto obrazů jsou hluboce zakořeněny d oBible; je to něco více, než jen několik roztříštěných pasáží. Černobyl je hořkou fontánou, ze které se my všichni musíme poučit.

* Odhalení 8:10 - A třetí Anděl zatroubil, a z nebe spadla velká hvězda, svítící jako lampa, a ta spadla dolů na třetí část řek, a na vodní fontány; 11 - A tato hvězda se nazývá Wormwood (také „hořkost“): a třetí část řek se stala hořkýma a mnoho lidí zemřelo, protože z nich pili.. . next volume