Recepty rodu Ellschägerů
 

První otázka jistě zní, kdo jsou to Ellschlägerovi - jsou to moji předkové, pocházející z obce Hudlice mezi Rakovníkem a Berounem. Anton Elschlläger, můj praděd, byl nejen ředitelem ,,Chemické továrny grófa Pálffyho ve Smolenicích" (dnes známý Chemolak Smolenice), ale také všestraný člověk - měl rád dobré jídlo, pořádek, sbíral známky, byl obdivuhodný v matematice... a především si vzal za ženu Bernardinu roz. Sýkorovou, která se vyučila v Rajhradském klášteře kuchařkou. Anton a ,,Berta" jsou mými praprarodiči z matčiny strany - měli jednu společnou zálibu: psaní receptů. Tak vznikla v průběhu několika desetiletí kniha plná kuchřských receptů, z nichž Vám nabízím malý výběr.

Nepopírám, že jsem milovníkem dobrého jídla (obzvláště bezmasého), ovšem ti, kteří neznají moje domácí zvyky tvrdí, že snad nejím vůbec (veřejná stravovací zařízení nevzbuzují moji důvěru a především postrádají onu intimitu prožitku dokonalého jídla). Očas si tedy připadám jako Hercules Poirot, detektiv - hrdina knih Agathy Christie, který také vyznává jídlo jen perfektně připravené a fascinující nejen chutí, ale skýtající i ,,potravu pro pohled" (staré přísloví: ,,jídlo nejprve požíváme očima, poté ústy"). Proto se nestydím zveřejnit na těchto stránkách záliby mých předků, které mne také často zajímají, i když se spíše ,,vyžívám" ve studené kuchyni (zelenina, ovoce (experimenty s exotickým ovocem), saláty, sýry, pečivo etc.)

Je mojí svatou povinností říci několik varovných slov k receptům zde uvedeným. Za prvé: prababička byla v oboru kuchařství vyučena, za druhé pradědeček hovořil několika jazyky zcela plynule, ovšem psaní mu dělalo menší obtíže. Tedy text receptů je z období mezi světovými válkami (recepty jsou obvykle z let 1919-1935) a je psán česko-slovensko-německy s tím, že česká slova jsou poněmčována (tvrdé versus měkké Y x I) atd. Stejnětak diakrtiktika a jiné pravopisné ,,hrubky". Prosím, těchto chyb si nevšímejte - tvoří svéráz kuchařství mých praprarodičů a je to vlastní ,,kuchařský jazyk".

Druhá, pro hospodyňky závažnější věc je, že tenkrát používané komponenty nemusejí být dnes již k dostání v žádném obchodě (proto např. Sanu nahrazujeme Ivou, případně Herou atd.). Pokud se setkáte v receptech s ,,dávkováním" typu ,,sody na tři špičky nože", nenechte se nikterak zmást a odměřte na špičce kuchyňského nože 3x trochu sody (o trochu víc, o trochu míň... vězte, že je to odzkoušeno - vliv je zcela minimální). Označení ,,lžic" znamená ,,kuchyňskou lžíci", ,,lžič." je malá kávová lžička.

Recepty zde uvedené jsou spíše dobovu kuriozitou, proto mi prosím nespílejte, pokud nebudete schopni něco přečíst nebo se Vám pokrm nepodaří vhodně ,,stvořit" - inu, učený z nebe nespadl (staré písmo snad přečtete, ale vaření chce cvik...).

Abych nebyl nařčen z chybného přepisu, uvádím recepty přímo nascannované z kuchařské knihy rodu Ellschlägerů - zde jsou:

 
© Tomáš Tyl, 2000