NETRADICNI ZIVOTOPIS
Vetsina vyznamnych lidi si o sobe pestuje dalekosahle zaznamy. Rozhodla jsem se necinit vyjimku, a alespon vyjimecne splynout s davem. Ale jak se vlastne takova opravdova, poctiva a realisticka sebeprezentace dela?
Koukla jsem se, jak to delaji profici (tzn. vydavaji se za ne): nejprve mi kamaradi. Kazdy jinak. Taky odpoved, ale nelibil se mi ani jeden zpusob.... nekteri usilovne skryvaji svou identitu za nejvymyslenejsi prezdivky a napadite animace, jini vystavuji sve fotky z detstvi - ja jsem ten nejmensi uplne vpravo, ale dneska uz vypadam uplne jinak (kdo by to byl rekl). Najdou se i odvazlivci, kteri naskenuji svoji fotku z legitky (to uz jsem uplne zavrhla. K uplnemu pochopeni me averze by bylo nutno uzrit alespon jednou moji fotku v obcance. Videt a zemrit).
Tohle asi nebude nejschudnejsi cesta... a jakpak to delaji vyucujici u nas ve skole? Podivam se... ale asi to bude jeste horsi....
Je.
Jeden profesni zivotopis vedle druheho... To by v mem pripade nebylo dlouhe povidani. Leda snad zajmova cast, sahajici zhruba od www.U2popmart.com k www.vol.cz/cz/forum/chat, ale to o cloveku nic moc nerika...
Takze budu strucna a prozaicka: Ziju na blize neurcenem miste v Cechach (bojim se popularity. Nikdy bych napriklad na Internet nenapsala, ze je to Praha). V mem cudnem divcim pokojicku se vsude vali stohy knizek, skript (bohuzel), sminek (neni jine cesty), obalu od kazet U2, REM, Buty, Nirvany a podobne (posledni dobou dokonce uz i nejaka ta klasika), prazdnych sklenic a hrnecku, taliru a priboru, disket, obleceni etc. etc. Na vsem lezi asi deseticentimetrova vrstva prachu, krome jedineho predmetu a tim je.... tramtadadaaa... moje zboznovane Pentijko. Jen Buh sice vi, co vsechno se nachazi v jeho klavesnici a mechanice, ale zatim stale jeste funguje. Jeho hard disk je taky svet sam pro sebe... Clovek by rekl, ze kdyz spolu travime tolik casu, bude sdilnejsi, ale vlastni na muj vkus prilis mnoho podezrelych adresaru, o kterych nevim na co jsou. Ovsem smazat se je bojim.
Bojim se take svych dvacatych narozenin (hmmm... to uz je teda dost neaktualni... nebylo to tak hrozne...), neplanovaneho tehotenstvi, chvile kdy budu muset zacit chodit do prace a nest odpovednost za sve ciny, bojim se toho ze nas nevezmou do Evropske Unie a ja budu muset nechat svuj pracovni kapital v nasi republice.
Abych tedy uspokojila hlad po profesnich informacich, s uspechem jsem absolvovala zakladni skolu (a kdo ne?), potom i stredni, vznesene nazyvanou „Skola managementu a sluzeb Praha“ (byla to uplne normalni ekonomka, jen nase reditelka mela dva nebo tri dobrmany a polovina studentu jezdila do skoly autem), a momentalne jsem na VSE Praha (kez to trva vecne!!!), ve tretaku, na oboru Mezinarodni obchod.... doufam, ze mi to nezacne lezt na mozek, nase skola je totiz plna lidi, kteri chteji spasit svet a prednasku z podnikoveho managementu povazuji za alfu a omegu sveho byti. Pozoruji sice na sobe postupem casu jiste priznaky mirne nadrazenosti nad zbylymi 9, 988.000 lidmi, ale jeste to neni tak zle. :-))))
Ovladam pomerne slusne anglictinu, nemcinu a posledni dobou uz i spanelstinu, to je taky to, co me ve skole vcelku bavi. Nooo... dal uz to bude slabsi. Na tomto miste obvykle nasleduje soupis odbornych praci, ty v mem pripade cini pouze seminarka z bankovnictvi a podnikatelsky projekt ze stredni skoly a dve seminarky z vejsky - jedna z marketingu (za tu jsem dostala zapocet, hec!) a jedna ze svetove ekonomiky (tak tu jsem jeste neodevzdala... chich... ani nedopsala). pozn. aut.: aktualizovano 23.10.1998 - tak za tu jsem dostala zapocet taky!!!
A na zaver.... obvykle se ridim heslem „co chces, to taky dostanes“, ackoli taky vzdycky nefunguje, posloucham radio Vox, jsem pro osvobozeni Tibetu a pomalou verzi pisnicky z Titanicu (My Heart Will Go On - to vim akorat proto, ze to ted rikali na radiu) uz nemuzu ani slyset.
Pozdravuju vsechny lidi dobre vule.
Email: verunka@hotmail.com
