Do Guayany jsme jeli autobusem luxus = lednicí. Tento typ autobusů má klimatizaci nastavenou na 20 stupňů, takže jsme pěkně vymrzli. Projížděli jsme celkem nudnou rovnou krajinou, kde se těžila ropa. Do San Fenixe (část Guayany) jsme dorazili už za tmy. V tropech přichází noc i den bez stmívání a bez rozbřesku. Jedno přechází v druhé naráz v druhé, celý rok v tutéž hodinu. Noc nastává náhle v půl sedmé večer.
Ubytovali jsme se v hotelu, co doporučoval Lonely Planet.
Ráno jsem omylem vstávali v 6:30 v domnění, že je 7:30, a to jsme ještě netušili, že máme před sebou promarněný den.
Rozhodli jsme se půjčit auto a jet do Grand Sabany. 2 Karlové, Honza a Jirka odjeli v 9:00 na letiště do půjčovny. Eva Karel Motýlek a já jsme se balili a byly připravení na odjezd, ale … 10:00 Kluci nikde.
10:30 Čas checkoutovat se z hotelu. Vybíhám na ulici a vyhlížím Jeep.
11:00 Jdu se zas schladit do pokoje s klimatizací za Evou a Motýlkem.
11:30 Zuříme, kde jsou. Nacházíme zásoby vodky z domova.
12:00 Hrajeme piškvorky, popíjíme a je nám dobře. Kluci stále nikde.
12:30 Motýlek nám odhaluje své tajemství.
12:45 Motýlek krvácí, tak jsme ho profesionálně ošetřila.
13:30 Jdeme se projít k řece, procházíme nebezpečnou oblastí, kde žije místní galerka a Motýlek mi zakazuje natáčet kamerou.
14:30 Vracíme se do hotelu, kluci nikde, já mám spálené záda a Motýlek mě ošetřuje.
15:00 Dostáváme o kluky strach.
16:00 Kluci přijeli živí a zdraví ale BEZ AUTA!!!!! Česká spořitelna nekomunikuje a tak se nedal ověřit účet karty. Zato Honza se tam zas zamiloval a dostal i nabídku k sňatku.
Na zbytek dne jsem se šli podávat do národního parku Cachamay. Bylo pondělí ,a jak jsme zjistili, v pondělí je zavřeno, tak jsme aspoň vylezli na plot a dívali se na první vodopád zdálky.
Pak ale chytří čecháčkové našli díru v plotě a vychutnali jsme si krásu osamoceného parku. Bohužel, kde se vzal tu se vzal strážce pořádku… tak jsme vzali nohy na ramena a stejnou dírou jsme prchli.
Do hotelu jsme se vydali bočními uličkami, kde jsem měla opravdu strach. Podezřívavé pohledy z chýši guayanské chudiny, chlapy s mačetami v ruce se pomalu sbíhali ze všech koutů této čtvrti, a když Směnárník vytáhl foťák a chtěl to vše nafotit, to už chátra nevydržela a s bojovými pokřiky nás začala pronásledovat. Kluci se ukázali jako hrdinové, zatím co jsme s Evou utíkali, bojovně se prali s ozbrojenými domorodci a nějakou tu ránu chytili. Naštěstí jsme se brzy dostali mimo jejich území a tak nás nechali běžet. Večer jsme se zas ošetřovali.
pokračování Guayana - II.část La Llovizna
