V národním parku Henri Pittier byla naším cílem Biologická stanice Rancho Grande. Jeli jsme autobusem z Maracay do Ocumare a nechat si zastavit zhruba v půli cesty u stanice. Zaplatit jsme bohužel museli cestu celou (1000Bs)
V autobuse se k nám přidal osamělý cestovatel Kulich, který uměl perfektně španělsky. Na stanici nás přivítal ochránce parku, vybral poplatek 300 Bs za vstup a hned nám do něj zakázal vstoupit kvůli tornádu, které tam před 14-ti dny udělal neplechu.
Ještě ten den přijeli další tři Češi a Kulich pro nás 7 usmlouval pokoj za 10 000 Bs dohromady. Opět se potvrdilo : Umíš-li španělsky, výdaje jsou poloviční. A někdy i méně, jak nám vyprávělKulich o svém cestování stopem a bydlení u pohostinnýchdomorodců.
Ještě odpoledně jsme zadním východem vyrazili do opravdové džungle. Byl to opravdu prales a chvílemiby se i mačety hodily. Nadchli nás velikánské stromy s ploutvovitými kořeny také liánová houpačka, která na nás uprostřed lesa čekala.
V noci nám dobrou noc dávali oceloti a ráno jsme si přivstali, abychom se zúčastnili ranního krmení ptáků na terase stanice. Byla jsem trochu zklamaná. Čekala jsem zástupy všech možných i nemožných křídlatců, ale přiletělo jen pár kolibříků a jakési zelené obludy.
Byl den odjezdu a tak jsme se přesunuli na letiště a za velkého deště, který o pár dnů později způsobila ve Venezuele největší katastrofu století, a opustili Venezuelu.
