Kůže představuje v mnoha ohledech přímé spojení mezi námi a okolním světem. Přitom plní četné, životně nezbytné funkce:
- Ochrana těla: kůže chrání tělo před přílišnou ztrátou vody a vnějším poškozením (např. mikroorganizmy, chemikáliemi nebo UV-zářením);
- Termoregulace: společně se systémem krevního oběhu zajišťuje kůže rovnoměrnou tělesnou teplotu cca 37 °C;
- Signál a komunikace: na jedné straně signalizuje kůže okolí (např. zarudnutím nebo zblednutím) naše pocity; na straně druhé vnímáme přes kůži okolí, přičemž volná nervová zakončení v kůži zprostředkovávají mozku doteky, teplotu i bolest;
- Zásobárna: kůže je důležitou zásobárnou energie pro látkovou výměnu. Obsahuje cca 50% našich veškerých tukových zásob. Navíc se zde ukládá a zužitkovává množství dalších životně důležitých látek, jako je voda a soli Nejdůležitější úlohou kůže je její bariérová funkce. Kůže chrání tělo před ztrátou vody a zabraňuje vnikání škodlivých mikroorganismů. Tyto důležité úlohy zajišťuje v podstatě vnější vrstva buněk kůže se svými speciálními tuky a zrohovatělými buňkami. Pokožka se považuje za semipermeabilní (polopropustnou). Určité látky mohou přes bariéru kůže tělo opouštět, jiné vnikají zvenku do kůže. Vzhled jedince podmiňuje mimo jiné aktuální stav kůže, její fyziologické změny ve smyslu stárnutí nebo patologické kožní projevy. Kůže se takto účastní nonverbální komunikace a je důležitým faktorem ovlivňujícím chování i postavení jedince ve společnosti, protože jeho vzhled může vést k pocitům méněcennosti, souvisí s profesním a společenským úspěchem, včetně úspěchu v navazování sexuálních vztahů.
O svoji kůži pečovali lidé prakticky od Adama. Některé jejich recepty na krásu bychom bez obav mohli vyzkoušet i dnes, jiné nejsou právě nejlákavější. Tak či onak, malá procházka historií krásy bude jistě poučná i zábavná. Ve staré Indii používali přípravky k pěstění krásy ženy i muži. Oblíbené byly obklady z různých bylinných šťáv, masti a oleje. Za elixír života bylo považováno kravské mléko, ještě více se ale cenilo mléko mateřské. Jen malé zlepšení přinesla renesance. Tehdejší krásky o svoji kůži pečovaly podle staré receptury, v níž hrál důležitou roli lněný olej, voňavá koupel a kosmetické masky. Ty se vyráběly třeba z vaječných bílků a myrty.
Kůže atopiků má pouze nedostatečnou bariérovou funkci, protože struktura zrohovatělé vrstvy je změněna porušenou tvorbou lipidů a ochranný hydrolipidní film se nemůže tvořit v dostatečné míře. Proto je potřeba důsledné ošetřování kůže pomocí mastných přípravků udržujících vlhkost. K tomu by měl být naplánován v průběhu dne pevný časový harmonogram. Pravidelným ošetřováním a kontinuální péčí o kůži je možno zabránit recidivám a také snížit množství používaných krémů s glukokortikoidy. Účelné je používání vhodných přípravků ráno i večer, v případě potřeby ještě častější, nejméně po každém čistění. Osvědčily se zvláště masti nebo krémy na bázi vody v oleji, které mohou obsahovat substance pro udržování vlhkosti jako je močovina. Pro péči o tělo se nabízejí emulze vody v oleji (např. Menalind derm Ošetřující tělové mléko), které pronikají hluboko do kůže a lehce se roztírají. Jedná se přitom o preparáty, složené ze dvou fází, a to z vnější a vnitřní fáze. Vnější fáze se skládá z oleje, případě tuku, druhou fází tvoří voda. Voda je ve vnější fázi rovnoměrně rozdělena ve formě jemných kapiček. Na rozdíl od čistě mastných mastí jako je např. vazelina, které jsou prakticky bez vody, může kůže při používání emulze vody v oleji podstatně lépe vydávat teplo a vodní páry. Přesto se dosahuje vynikajícího promaštění kůže. Proto jsou emulze vody v oleji ideální pro ošetřování atopické a velmi suché kůže. Močovina je důležitou přísadou pro zlepšení suchého stavu kůže a osvědčila se obzvláště u šupiny tvořící sebostatické kůže. Patří mezi přírodní faktory udržování vlhkosti ("natural moisturizing factors") kůže a zvyšuje při lokálním používání obsah vody ve zrohovatělé vrstvě. Močovina může při akutních, zánětlivých změnách vyvolávat krátkodobé pálení. V posledních letech získal na významu při léčbě atopického ekzému pupalkový olej. Tato cenná substance obsahuje mimo jiné vysoký podíl vícenásobně nenasycených mastných kyselin jako je kyselina linolová, kyselina gama-linolenová. Při nanášení se tyto kyseliny váží přímo do lipidů zrohovatělé vrstvy a prokazatelně způsobují redukci ztrát vody z atopické kůže.
Suchá kůže je velmi častým problémem. Dvě třetiny všech dětí do 10 let a téměř všichni lidé nad 60 let trpí na suchou kůží chudou na tuk, protože u dětí a starých lidí je aktivita mazových žláz nízká. Suchá pokožka je velmi citlivá; kvůli nedostatečnému tvoření mazu se nejen kůže, nýbrž i vlasy jeví jako suché. Změny kůže zjišťujeme většinou v chladném ročním období, kdy se snižuje produkce mazových žláz. Povrch suché kůže je drsný, pokrytý jemnými šupinkami a má sklon ke vzniku malých trhlinek. Zpravidla se vyskytují okrsky dermatitidy. Projevuje se vysoká citlivost na slunce a snížená schopnost neutralizace alkálií. Kůže je velmi citlivá na častý kontakt s vodou nebo mýdlem. Rychle dochází k praskání a trhání zrohovatělé vrstvy. Obraz se pak podobá popraskané keramické váze, hovoříme o "krokodýlí kůži". Příčiny suché kůže jsou většinou dány dědičně nízkou produkcí mazu, někdy vnějšími faktory jako třeba častým koupáním, sprchováním nebo používáním mýdel či pěnivých přísad do koupele, které zapříčiňují odmašťování zrohovatělé vrstvy. Proti vysýchání působí přírodní faktory udržování vlhkosti v nejvrchnější vrstvě kůže a vhodné složení hydrolipidního filmu kůže. Časté čistění kůže odstraňuje nejen hydrolipidový film, nýbrž může také uvolňovat faktory udržování vlhkosti z kůže a poškozovat membrány zrohovatělých buněk. Vlivem malých defektů zrohovatělé kůže dochází ke ztrátě vody, bariérová funkce kůže již není zaručena. K těmto změnám dochází častým kontaktem s vodou, jako je časté sprchování a koupání. Je-li suchá kůže navíc zřídka mazána nebo používají-li se k péči nevhodné preparáty, jsou nežádoucí změny kůže jisté. I faktory životního prostředí jsou rozhodující pro vytvoření suché kůže: převážně v zimních měsících panuje v klimatizovaných nebo vytápěných místnostech příliš nízká vlhkost vzduchu (požadovaná hodnota je minimálně 55 %), což podmiňuje vysýchání rohovatějící vrstvy.
|
