Vlasy považujeme za jednu z přirozených ozdob každého člověka. Problém je však v tom, že kvalitu a množství vlasů si nevybíráme a tak se někdy může stát, že vlasy řídnou a vypadávají. Vlasy jsou součástí lidského organismu a působí na ně stejně, jako na pokožku, různé klimatické podmínky (zima, vítr, sůl z mořské vody, slunce), chemické látky (znečištěné ovzduší, voda v plaveckých bazénech, trvalá ondulace nebo barva na vlasy), fyzické poškození (přílišně horké vysoušení, zmačkaní atd.) nebo různé fyzické zatížení organismu (těhotenství, choroba, stres). Z čistě fysiologického hlediska je nutno si uvědomit, jaká je vlastně původní funkce srsti a tedy i vlasů. Povrch kůže řady savců je cele či parciálně pokryt srstí. Její jistě prvotní a nejdůležitější úlohou byla a je ochrana kůže a podkoží. A to jak mechanicky, tak zejména v oblasti termoregulace, tj. zachovávání tepelného optima organismu. Známe například fenomén husí kůže, který je způsoben stahem napřimovače vlasu či chlupu - tímto mechanismem se zvýší izolační vrstva srsti se zlepšením jejích tepelných parametrů. Samotná vlasová bílkovina keratin je pak výbornou ochranou před infra i UV zářením. Při každém vlasovém stvolu je přítomna žláza produkující maz. Jeho úlohou je pokrývat tenkým filmem vlas tak, aby byl na své vnitřní straně náležitě hydratován a zároveň z vnějšku vodu odpuzoval. Maz pak obsahuje také protibakteriální a protiplísňové ingredience. Z uvedeného vyplývá, že pro správnou funkci srsti a vlasů je nutný přiměřený mazotok s následným promaštěním vlasových partií. Bohužel tukové částice velmi rády kumulují nečistoty z okolí. Výsledkem je fysiologicky řádně promaštěný vlas, což je ale stav v našem kulturním prostředí vnímaný značně negativně. Tak jako jiné organely i vlasy v průběhu života postupně ztrácejí vodu, tzv. velusové vlásky již neobsahují dřeň, jsou sušší i tenčí, méně pigmentované a vzhledem k úbytku drobných kapilár kolem vlasové cibulky dochází i k útlumu tvorby mazu a tím pádem i k tendenci k další dehydrataci vlasů. Vlasy jsou spolu s nehty, potními a mazovými žlázami deriváty kůže. Rostou po třech šikmo z vlasové cibulky uložené v podkoží. Součástí vlasové jednotky je i sval (vzpřimovač vlasu) a mazová žlázka, která ústí podél vlasu na povrch pokožky. Smrštěním svalu se vlas napřímí a z mazové žlázy se uvolňuje maz, který pokrývá pokožku hlavy a samotný vlas. Denní normální výpad vlasů u zdravého člověka se pohybuje v průměru mezi 60 - 90 vlasy na den. Ne vždy každý vlas, který nalezneme na polštáři či v koupelně, musí nutně znamenat chorobný stav. Vlasová cibulka, ze které vlas vyrůstá, nežije stále. Vyrůstá z ní vlas až 7 let, poté odumírá a nahrazuje ji nová vlasová cibulka. Délka jednotlivých, výše zmíněných fází vlasového růstu je rozdílná nejen mezi jednotlivci, ale i v jednotlivých obdobích života jedince. Konečného vzhledu naše kštice dosáhne po pubertě.
Příčin vypadávání vlasů je mnoho: hormonální vlivy, kožní onemocnění, stres, nadměrné sluneční záření, působení různých chemických látek. Nejčastější příčinou je vrozená disposice. Podstatou metody transplantace vlasů je poznatek, že si vlasy po přesazení na jiné místo ponechávají původní vlastnosti. To znamená, že přesadíme-li vlasy z místa, kde rostou, do míst, kde již vypadaly nebo vypadávají, nové vlasy se budou chovat stejně jako na původním místě. Jako dárcovské místo vlasových kořínků je nejčastěji využívána krajina v týle hlavy, kde je porost hustší a silnější než na jiných místech. Z této lokality je odebrán na operačním sále po místním znecitlivění pruh kůže. Z něho se připraví miništěpy či mikroštěpy obsahující vlasové kořínky, které jsou přeneseny a zasazeny na místa, kde vlasový porost zcela chybí nebo kde je výrazně prořídlý. Transplantace vlastních vlasů je v současné době jediná lékařská metoda, která dokáže, aby vlasy rostly na místě, kde se již definitivně ztratily. Základním předpokladem je pochopit, co tato metoda může přinést a jaká jsou její omezení. Nelze například očekávat zcela stejnou hustotu vlasového porostu jako na plochách, kde vlasy nevypadaly.
Zvýšené vypadávání může být zcela přirozené při hormonálních změnách v organismu jako např. v době puberty, v těhotenství či v menopauze. Příčinou padání bývá též často velký stres, vážné onemocnění či špatná výživa po delší dobu. Také chemické poškození vlasů sehrává svou roli. Padání vlasů je však často i známkou hormonální poruchy. Nejčastější hormonální poruchy spojené s padáním vlasů:
- snížená funkce štítné žlázy - hypothyreóza - může vést k difůznímu vypadávání vlasů, lámavosti vlasů a nehtů, suchosti kůže, přibývání váhy a k únavě;
- zvýšená funkce štítné žlázy - hyperthyreóza - způsobuje též difůzní vypadávání vlasů společně se zvýšeným maštěním pleti, ubýváním na váze, zvýšením chuti k jídlu, hyperaktivitou, nadměrným pocením a bušením srdce;
- zvýšená produkce androgenních (mužských) hormonů má u žen za následek řídnutí vlasů v přední části skalpu, maštění kůže na obličeji a hlavě a nadměrné ochlupení;
- nadměrná či snížená tvorba inzulínu ve slinivce má za následek sníženou či zvýšenou hladinu cukru v krvi, což se může projevit vypadáváním vlasů a zvýšenou senzitivitou pokožky hlavy na dotek;
Polycystické vaječníky mohou způsobovat tzv. virilizaci žen, kdy vlasy slábnou a vypadávájí a na obličeji začínají růst nežádoucí chloupky. Pokud máte podezření, že by vaše potíže s padáním vlasů mohly být způsobeny hormonální poruchou, měli byste navštívit endokrinologa. Ochlupení je, s výjimkou dlaní a plosek, prakticky po celém těle.Pak hovoříme o vlasech, vousech, řasách, obočí, brvách. Jen na hlavě máme něco kolem 100 tisíc vlasů. Nejvíce bývá světlých vlasů, které jsou však nejslabší. Silnější jsou vlasy hnědé a černé, kterých je méně. Nejsilnější jsou vlasy rezavé, ale je jich také nejméně. Barva vlasů je dána poměrem obsahu 2 druhů kožního barviva - tzv. melaninu.
|
|
