Naše pokožka

Kůže je důležitým orgánem našeho těla: je ochrannou bariérou proti pronikání mikroorganismů a proti ztrátám tekutin - vysychání, současně je však propustná natolik, aby odpařováním tekutin (pocením) a prokrvením mohla regulovat tělesnou teplotu. Je dále orgánem senzorickým, jímž vnímáme dotyky, pocity tepla, chladu a bolesti.

Experimentální výzkumy ukázaly, že normální flóra zabraňuje růstu škodlivých mikrobů. Nukleázy (enzymy, které štěpí DNA) z kožních zárodků chrání i proti virům. Používání výrobků se silně antimikrobiálními vlastnostmi narušuje normální kožní flóru stejně jako látky neodpovídající normální, kyselé hodnotě pH kůže.

Bez ochranného filmu, který je na pokožce, bychom nebyli schopni odolat vlhkosti. Film totiž brání pronikání vody a dalších látek dovnitř těla. V kůži se také tvoří vitamín D, který vzniká z provitaminů za přítomnosti slunečního záření.

Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic.

Lázeňství bylo populární i v Římě, kde se stavěly lázně veřejné. Návštěva takových lázní byla i společenská událost – kromě očisty zde lidé nalezli také příležitost k diskusi a filozofování. Lázně měly rovněž léčebný efekt. Lékaři často doporučovali pacientům střídavé koupele v horké a studené vodě, masáže a vtírání olejů do kůže. Žádná vznešená Římanka nemohla ulehnout ke spánku bez pleťové masky na obličeji a krku. Mezi oblíbené přísady masek patřilo chlebové těsto a mléko. Ráno se maska omývala taktéž mlékem – buď kozím, a nebo po vzoru Kleopatry, mlékem z oslice.

dál

Liposukce - odsátí tuku

Obezitu bychom mohli specifikovat jako nadměrné hromadění energetických zásob v podobě tuku, což má pak za následek zvyšování hmotnosti. Mohli bychom také říct, že se jedná o poruchu energetické bilance. To je nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie, kdy příjem je vyšší než výdej. Obezita představuje velká zdravotní rizika a sama o sobě je nemocí.

Příčiny nadváhy můžeme také vysledovat v sociálně - ekonomických podmínkách každého z nás. Nesmíme také zapomenout na potřebu vypěstovat si schopnost čelit intenzivní reklamě na pro hubnutí nevhodné potraviny (sušenky, čokolády, chipsy atd.), která je bohužel součástí našeho života. Velkou skupinou vlivů, které mohou směrovat nemocného k obezitě jsou různá onemocnění, která se nesmějí podceňovat. Lékař by měl vždy vyšetřit štítnou žlázu, která řídí řadu biochemických pochodů v lidském těle. Nesmíme zapomínat na trávící choroby a metabolickou funkci jater.

Existuji take tumescentní liposukce, ktera se provádí při vědomí pacienta, bez celkové anestézie.

S klasickou liposukcí lze dosáhnout velmi dobrých výsledků a to především odsávání tuku z oblastí zevních a vnitřních stehen, vnitřních kolen, podbříšku, paží, podbradku a dalších lokalit.

Při liposukci dochází ke snížení tukové vrstvy v určitých partiích těla. V žádném případě není liposukce vhodná pro celkovou redukci váhy. Rozhodující pro tento typ operace je kontraktilita a elasticita kůže. Mezi nejčastější lokality, kde je možné odsát přebytečný tuk, patří oblast podbradku, břicha, vnitřních stehen, vnitřních kolen, oblasti boků a nad oběma kyčlemi.

Po operaci je nutné nosit po dobu 1-2 měsíců elastické kompresní prádlo. Rekonvalescence je asi 10 dní, plná fyzická a sportovní aktivita je možná po 4-5 týdnech.

dál

Mýty a fakty přechodu

Klimakterium. Nebo také přechod. Ta dvě slova nezní zrovna libozvučně. A to mnohý z nás ani netuší, co se za těmito pojmy skrývá. Netuší, že matička příroda někdy dokáže být pěkně poťouchlá a té krásnější polovině lidstva mnohdy připravuje ve věku kolem padesátky úplný očistec. My se však tomu můžeme účinně bránit, moudrost předchozích generací nám umožňuje vyzkoušet i alternativu ke klasické medicíně, a tou je celá řada našich preparátů.

Díky cyklickému střídání jejich hladiny je žena schopna největšího zázraku - početí a donošení dítěte. Za námahu a obtíže s tím spojené pak příroda ženu vlastně odměňuje - třeba tím, že při pravidelném cyklu má oproti mužům stejného věku podstatně nižší riziko srdečně cévních nemocí či podstatně méně obtíží s pletí. A to právě díky přísunu pohlavních hormonů z vaječníků.

Často se najednou objevují obtíže s kvalitou pokožky, projevující se různými vyrážkami, ochabováním kůže (zčásti i díky nedostatku tekutin), rychlejší tvorbou vrásek.

Velmi obvyklými to projeví jak dlouhodobé, většinou úporné a nepříjemné bolesti v zádech či v dlouhých kostech. Tyto nutí často ženu k polykání hrstí prášků od bolesti.

Všichni "strašáci", uvedení v předchozím výčtu, jsou pro ženu jistě velmi nepříjemní. Nelze se tedy divit, že téma klimakteria, přechodu je jedním z nejčastějších témat hovoru u žen okolo 50. roku věku.

Klimakterické potíže jsou pak také příčinou častých návštěv u lékaře. Ten si však ne vždy ví rady. Problematika přechodu je velmi složitá, zabíhá do mnoha medicínských oborů. Mimo to je léčba přechodových obtíží zdlouhavá, náročná. A ne vždy je nějaký efekt léčby vidět. Důsledkem je pak to, že žena s přechodovými obtížemi dostane tzn. hormonální suplementaci - tabletky, injekce či náplasti, obsahující potřebné dávky hormonů.

dál