Zdravé zuby? Jednoduché!

Historie používání implantátů sahá až do doby starého Egypta, kde se tehdejší ztracené zuby pokoušeli ranhojiči nahradit čepy ze slonoviny, zlata a jiných materiálů. Jejich moderní vývoj probíhá zhruba od poloviny 20. století a tak se jejich tvar i materiál dnes už celkem ustálil – většinou jde o implantáty ve tvaru válce se závitem, vyrobené z téměř čistého titanu se speciálně zvrásněným povrchem. Cílem těchto úprav povrchu je jeho mnohonásobné zvětšení tak, aby byl kontakt s vrůstající kostí co největší a nejpevnější. Právě kvalita povrchu je jedním ze zásadních rozdílů mezi jednotlivými systémy.

Důležitou podmínkou pro implantaci je kvalita a množství kostí - kostní substance, dokonalá zubní hygiena a dobrá hojící schopnost. Před implantací musejí být vlastní zuby ošetřeny, případné onemocnění dásní vyléčeno a zhojeno.

Mít bílé zuby není v dnešní době problémem - statistiky říkají, že jen 3% "případů" nelze vybělit. Bělení zubů je naprosto bezbolestné. Je prokázáno, že bělení pod kontrolou zubního lékaře (zubní hygienistky) je bezpečné.

Zažloutlá barva zubů mívá řadu příčin: může být vrozená, nebo vzniká vlivem nejrůznějších faktorů (konzumace potravin a nápojů obsahujících barevné pigmenty - cola, čaj, káva, víno, kouření tabáku, antibiotika - zejména v dětství, úrazy zubů, některé výplňové materiály, některé ústní vody, zuby odumřelé, nebo zuby s ošetřeným kořenovým kanálkem). Často se na zbarvení podílí více faktorů najednou.

BriteSmile technologie spočívající v expozici světla spolu s gelem citlivým na specifické vlnové délky dosahuje ohromných výsledků, přičemž koncentrace peroxidu vodíku je znatelně nižší než u jiných bělících systémů (pouze 15% vs. 35-50%).

dál

Péče o kůže

Kůže je největším orgánem lidského těla. Váží včetně podkoží 15 - 20 kg a má plochu 1,5 – 2 m2 . Nejpovrchnější část se nazývá epidermis - pokožka, pod ní je uložena škára a nejhlouběji najdeme různě silnou tukovou vrstvu, která se označuje jako podkoží. Nejtenčí pokožka je na očním víčku - 0,1 mm a nejtlustší na ploskách nohou 0,4 mm.

Podkoží (subcutis) - ochranný polštář a zásobárna. Škára (dermis/korium) - síť vláken zajišťující tvar a pevnost. Pokožka (epidermis) - ochranný val vůči vlivům okolí.

Ve staré Indii používali přípravky k pěstění krásy ženy i muži. Oblíbené byly obklady z různých bylinných šťáv, masti a oleje. Za elixír života bylo považováno kravské mléko, ještě více se ale cenilo mléko mateřské.

Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic.

Lázeňství bylo populární i v Římě, kde se stavěly lázně veřejné. Návštěva takových lázní byla i společenská událost – kromě očisty zde lidé nalezli také příležitost k diskusi a filozofování. Lázně měly rovněž léčebný efekt. Lékaři často doporučovali pacientům střídavé koupele v horké a studené vodě, masáže a vtírání olejů do kůže. Žádná vznešená Římanka nemohla ulehnout ke spánku bez pleťové masky na obličeji a krku. Mezi oblíbené přísady masek patřilo chlebové těsto a mléko. Ráno se maska omývala taktéž mlékem – buď kozím, a nebo po vzoru Kleopatry, mlékem z oslice.

Ke koupelím se doporučují koupelové oleje, přičemž se doporučují koupele ve vrstvách. Takto označujeme koupele, při kterých se ošetřující prostředek dává přímo do vody. Na povrchu vody výrazně rozpoznáváme plovoucí film oleje, případně takzvaná "mastná oka". Tyto koupele zanechávají mastný film na pokožce a tím jsou zvlášť účinné. Koupelové pěny a jiná pokožku vysušující opatření (natírání roztoky s obsahem alkoholu, např. Alpa apod.) byste se měli vyvarovat.

dál

Liposukce

Doktoři obecně odhadují, že obezita začíná u mužů při zvýšení o 25% tělesného tuku a u žen o 30% nad optimální hodnotu. Přesné množství tělesných tuků se správně neměří jednoduše.

Obézní lidé bývají více nemocní. To je fakt. Obezita patří k rizikovým faktorům pro vznik oběhových onemocnění, vysokého tlaku, arteriosklerózy, infarktu myokardu, neplodnosti, diabetu, nádorů tlustého střeva a konečníku, osteoporózy, celulitidy, žlučníkových kamenů, onemocnění jater, degenerativních onemocnění kloubů, křečových žil a mnohých dalších chorob. Obezita také komplikuje léčbu již zmíněných onemocnění. Je prokázáno, že pokles hmotnosti již o 5 % významně sníží pokles krevního tlaku a trvalý pokles hmotnosti více jak o 10 % značně snižuje riziko předčasného úmrtí.

K ukládání tuku dochází zejména v oblasti boků, kyčlí, na břiše, na vnitřních plochách stehen, kolenou, méně často na lýtkách či nad kotníky. Velikost tukového polštáře má vliv na tvar postavy.

Při liposukci dochází ke snížení tukové vrstvy v určitých partiích těla. V žádném případě není liposukce vhodná pro celkovou redukci váhy. Rozhodující pro tento typ operace je kontraktilita a elasticita kůže. Mezi nejčastější lokality, kde je možné odsát přebytečný tuk, patří oblast podbradku, břicha, vnitřních stehen, vnitřních kolen, oblasti boků a nad oběma kyčlemi.

dál