Nejdůležitější úlohou kůže je její bariérová funkce. Kůže chrání tělo před ztrátou vody a zabraňuje vnikání škodlivých mikroorganismů. Tyto důležité úlohy zajišťuje v podstatě vnější vrstva buněk kůže se svými speciálními tuky a zrohovatělými buňkami. Pokožka se považuje za semipermeabilní (polopropustnou). Určité látky mohou přes bariéru kůže tělo opouštět, jiné vnikají zvenku do kůže. Kůže je náš ochranný plášť. Náš organismus chrání nejen před různými mechanickými vlivy, ale i před infekcemi nebo slunečním zářením.
Bez kůže bychom nic necítili, protože se zde nachází sídlo hmatu. Vytváří se zde maz a pot, a právě pocení je jeden z obranných mechanismů, kterými tělo reaguje na přehřátí nebo stres. V každodenním boji proti infekcím a znečištění je naše pokožka v první frontové linii! Potřebujeme ji tedy chránit a posilovat se zvláštní péčí. Když se tato ochrana poruší, ať už alergií, kousnutím hmyzem, popáleninami nebo jen extrémním počasím, naše pokožka potřebuje něžnou péči na posílení léčebného procesu, abychom se vyhnuli infekcím.
Ve staré Indii používali přípravky k pěstění krásy ženy i muži. Oblíbené byly obklady z různých bylinných šťáv, masti a oleje. Za elixír života bylo považováno kravské mléko, ještě více se ale cenilo mléko mateřské. Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové. Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla. Lázeňství bylo populární i v Římě, kde se stavěly lázně veřejné. Návštěva takových lázní byla i společenská událost – kromě očisty zde lidé nalezli také příležitost k diskusi a filozofování. Lázně měly rovněž léčebný efekt. Lékaři často doporučovali pacientům střídavé koupele v horké a studené vodě, masáže a vtírání olejů do kůže. Žádná vznešená Římanka nemohla ulehnout ke spánku bez pleťové masky na obličeji a krku. Mezi oblíbené přísady masek patřilo chlebové těsto a mléko. Ráno se maska omývala taktéž mlékem – buď kozím, a nebo po vzoru Kleopatry, mlékem z oslice. Ve středověku už koupání tak oblíbené nebylo, nicméně různé balzámy, parfémy a vonné oleje byly u šlechty velmi populární. Urození lidé nosili u pasu takzvaná voňadla, tedy lahvičky s vůní dováženou většinou z Arábie. Jejich úkolem bylo zakrýt zápach, který se kolem nich při nedostatečné hygieně mohl šířit.
Dbejte na to, abyste používali vhodné čisticí výrobky, které pokožku dále nevysušují a nedráždí. Alkalická mýdla jsou nevhodná, protože posunutím hodnoty pH kůže narušují fyziologické podmínky a vedou tak ke snížení bariérové funkce kůže. Z aktivních substancí jsou k dispozici alkalická mýdla, syndety, emulze nebo čisticí oleje. Ke koupelím se doporučují koupelové oleje, přičemž se doporučují koupele ve vrstvách. Takto označujeme koupele, při kterých se ošetřující prostředek dává přímo do vody. Na povrchu vody výrazně rozpoznáváme plovoucí film oleje, případně takzvaná "mastná oka". Tyto koupele zanechávají mastný film na pokožce a tím jsou zvlášť účinné. Koupelové pěny a jiná pokožku vysušující opatření (natírání roztoky s obsahem alkoholu, např. Alpa apod.) byste se měli vyvarovat. Suchá kůže atopika je velmi citlivá na vysušení a podráždění. Proto byste měli změnit Vaše návyky při čistění kůže. Přehnaná hygiena může být příčinou dráždění kůže. Obzvláště v chladném ročním období, ve kterém je kůže náchylná k vysýchání, není ani z hygienického hlediska většinou nutné se denně vydatně sprchovat.
|
