Důslednou péčí o kůži a vhodnou ochranou proti slunci je možno předčasnému stárnutí zabránit.

Lidová moudrost

Kůže a zdraví

Kůže je největším orgánem lidského těla. Váží včetně podkoží 15 - 20 kg a má plochu 1,5 – 2 m2 . Nejpovrchnější část se nazývá epidermis - pokožka, pod ní je uložena škára a nejhlouběji najdeme různě silnou tukovou vrstvu, která se označuje jako podkoží. Nejtenčí pokožka je na očním víčku - 0,1 mm a nejtlustší na ploskách nohou 0,4 mm.

Vzhled jedince podmiňuje mimo jiné aktuální stav kůže, její fyziologické změny ve smyslu stárnutí nebo patologické kožní projevy. Kůže se takto účastní nonverbální komunikace a je důležitým faktorem ovlivňujícím chování i postavení jedince ve společnosti, protože jeho vzhled může vést k pocitům méněcennosti, souvisí s profesním a společenským úspěchem, včetně úspěchu v navazování sexuálních vztahů.

Bez ochranného filmu, který je na pokožce, bychom nebyli schopni odolat vlhkosti. Film totiž brání pronikání vody a dalších látek dovnitř těla. V kůži se také tvoří vitamín D, který vzniká z provitaminů za přítomnosti slunečního záření.

Péče o kůži. Historie.

O svoji kůži pečovali lidé prakticky od Adama. Některé jejich recepty na krásu bychom bez obav mohli vyzkoušet i dnes, jiné nejsou právě nejlákavější. Tak či onak, malá procházka historií krásy bude jistě poučná i zábavná.

Ve staré Indii používali přípravky k pěstění krásy ženy i muži. Oblíbené byly obklady z různých bylinných šťáv, masti a oleje. Za elixír života bylo považováno kravské mléko, ještě více se ale cenilo mléko mateřské.

Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové. Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla.

Lázeňství bylo populární i v Římě, kde se stavěly lázně veřejné. Návštěva takových lázní byla i společenská událost – kromě očisty zde lidé nalezli také příležitost k diskusi a filozofování. Lázně měly rovněž léčebný efekt. Lékaři často doporučovali pacientům střídavé koupele v horké a studené vodě, masáže a vtírání olejů do kůže. Žádná vznešená Římanka nemohla ulehnout ke spánku bez pleťové masky na obličeji a krku. Mezi oblíbené přísady masek patřilo chlebové těsto a mléko. Ráno se maska omývala taktéž mlékem – buď kozím, a nebo po vzoru Kleopatry, mlékem z oslice.

Co škodí pokožku?

Rychlé změny teploty v zevním prostředí, jako je sálavé teplo nebo náhlé ochlazení v mrazu mají nejzávažnější následky, zejména pokud působí opakovaně. Těm, kteří mají s pletí problémy, doporučujeme nevystavovat se extrémním teplotám pokud možno vůbec, případně měnit prostředí s vysokými teplotními výkyvy pouze pozvolna.

Kůži prospívá pravidelný pitný režim. Pokožka, která trpí nedostatkem tekutin, rychleji stárne. V dehydratované kůži nedochází ke kvalitní látkové výměně a těžko se pak zbavuje škodlivin. Zdravý člověk by měl denně vypít až 2,5 l tekutin, nemocným je doporučováno až 2x tolik. Pijte minerální vody, čerstvé ovocné a zeleninové šťávy a Vaše pokožka bude zdravá a hladká.

V noci přichází chvíle, kdy regenerační procesy v kůži vrcholí. Ve spánku vytváří kůže nové buňky, kterými nahrazuje ty odumřelé. V kůži se odehrává mnoho chemických procesů a je proto potřeba dopřát pleti dostatečně dlouhý odpočinek. Přestože není možné si uchovat spánek „do zásoby“ i ti, kteří si nemohou dopřát alespoň 6-7 hodin spánku denně, by se měli alespoň jednou za několik dní dobře vyspat.

Městský smog není pro pleť to pravé. Částečky prachu ulpívají na kůži a znesnadňují její dýchání. Právě proto je důležité chránit pleť kvalitní kosmetikou. Tou je třeba pokožku nejen chránit před vlivy prostředí, ale také ji použít při čištění pleti a její přípravě na noční regeneraci.

Také častý stres má na celý organismus, a tedy i na pokožku neblahé účinky. Stres a napětí působí celkovou únavu, která může vyvolat v některých partiích na kůži zvýraznění vrásek, jinde naopak – například kolem očí – způsobit otok, který je zpočátku přechodného ale později trvalého charakteru. Proti stresu je možné bránit se výše zmíněnou zdravou životosprávou, pohybem na čerstvém vzduch a někdy pomůže i jednoduchá koupel s příjemnou kosmetikou, která je relaxací pro tělo i duši.

Suchá pokožka

Projevy vysýchání jsou obzvláště ohroženy oblasti bérců, bočních částí trupu a paže. Pro suchou kůži je typické dlouhodobě se vyskytující svědění, které je často – přes pouze nepatrné změny kůže – velmi výrazné. Lidé se suchou pokožkou jen zřídka trpí onemocněním typu akné nebo růžovky.

Hydrolipidní film se mimo jiné skládá z produktu mazových žláz a potu a má rozhodující význam pro stav kůže. Složení a množství hydrolipidní emulze závisí na dědičných předpokladech a na dalších faktorech jako je stres, výživa nebo nemoc. Podstatné je i stáří: během celého dětství až do puberty je produkce mazu velmi nízká. Po pubertě dosahuje individuálně různý definitivní rozměr. Ve stáří se aktivita mazových a potních žláz výrazně snižuje. Proto právě děti a starší lidé mají sklon k suché pokožce, protože jejich regulační možnosti jsou omezeny.

Z mazu, z produktů rohovatění a z potu vzníká i přírozený faktor udržování vlhkosti (NMF) kůže. Pomocí této substance, která váže vodu, se voda zdržuje v rohové vrstvě a zabraňuje jejímu úbytku. Voda je rozhodující substancí pro vláčnost zrohovatělé vrstvy.

Časté čistění kůže odstraňuje nejen hydrolipidový film, nýbrž může také uvolňovat faktory udržování vlhkosti z kůže a poškozovat membrány zrohovatělých buněk. Vlivem malých defektů zrohovatělé kůže dochází ke ztrátě vody, bariérová funkce kůže již není zaručena. K těmto změnám dochází častým kontaktem s vodou, jako je časté sprchování a koupání.

Používají-li se k čistění kůže mýdla, dochází k masivnímu narušování fyziologické kyselé hodnoty pH. Čistění syntetickými deodoranty sice zabraňuje nefyziologickému zvyšování hodnoty pH kůže, i ty však odstraňují hydrolipidní film. Čistění pomocí nevhodných preparátů patří k nejčastějším příčinám suché kůže.

Jako důležitý faktor zatěžování kůže je třeba uvést také sluneční záření, které kůži velice vysušuje. Profesionální kontakt s chemickými dráždivými látkami, jako jsou organická rozpouštědla, která kůži silně odmašťují, nebo s alkalickými a kyselými roztoky vyžaduje zvláštní a důslednou péči.

Pravidelné ošetřování kůže

Pomocí vhodných ošetřujících výrobků je možné udržovat nebo obnovit ochranný hydrolipidový film kůže a zvýšit v ní obsah vlhkosti. Vzhledem k tomu, že suchost kůže přináší následné problémy, které spočívají ve snížené bariérové funkci a riziku tvorby ekzémů, infekcí a kontaktních alergií, je důsledné ošetřování kůže důležitým preventivním opatřením.

Pravidelným ošetřováním ulevíme a napomůžeme zlepšení zarudnuté a šupící se kůži. Pravidelné ošetřování a šetrné čistění kůže je nejdůležitějším bodem pro prevenci a léčbu suché kůže.

Sníží-li se obsah vody v kůži, vyskytne se nepříjemný pocit napětí a kůže se olupuje. Proto je volba vhodných čisticích a ošetřujících výrobků pro starší pokožku zvlášť důležitá. Výrobky pro ošetřování kůže ve stáří by měly nahrazovat nedostatek lipidů (tuků), vody a současně obsahovat substance, které působí proti ztrátě vody (např. močovinu).

Čistění a ošetřování kůže

Čistění velmi suché pokožky (zejména obličeje a rukou) pomocí syndetů je problematické: kyselé syndety jsou sice díky své fyziologické hodnotě pH vhodnější než alkalická mýdla, uvolňují však z kůže faktory, udržující vlhkost, a navíc odtraňují hydrolipidový film z povrchu kůže.

Ke sprchování se doporučují mírné tensidy s přídavkem lipidů a sprchové oleje, které čistí zvlášť jemně. Tento efekt podpoří jen velmi šetrné otření kůže ručníkem.

Lidé se suchou kůží by se měli sprchovat dvakrát až třikrát týdně, aby kůže nebyla příliš odmašťována. Důležité přitom je, aby se nevolila příliš vysoká teplota vody a aby se po očistění použil mastný a mastnotu dodávající ošetřující krém nebo ošetřující mléko.

Stavba kůže

Kůže tvořena třemi hlavními vrstvami - pokožkou, škárou a podkožním vazivem. Každá z těchto částí má svoji nezastupitelnou funkci a jen když všechny tři dobře fungují, může být naše kůže přirozeně krásná.

Podkoží (subcutis) - ochranný polštář a zásobárna. Škára (dermis/korium) - síť vláken zajišťující tvar a pevnost. Pokožka (epidermis) - ochranný val vůči vlivům okolí.

Vnímání bolesti a svědění probíhá přes nervová zakončení. V kůži se nachází receptory pro vnímání pocitů tlaku, teploty a vibrací. Přes tyto receptory vedou nervové jednotky impulsy k centrálnímu nervovému systému. Množství smyslových vláken vedoucích z kůže k míše je větší než jeden milion. Vnímání teploty a bolesti patří k nejdůležitějším ochranným mechanismům. Tělo je díky neuvědomělým a uvědomělým reflexům ihned vyvedeno ze zóny nebezpečí.

Old way degree and modern online degree