|
Kůže je důležitým orgánem našeho těla: je ochrannou bariérou proti pronikání mikroorganismů a proti ztrátám tekutin - vysychání, současně je však propustná natolik, aby odpařováním tekutin (pocením) a prokrvením mohla regulovat tělesnou teplotu. Je dále orgánem senzorickým, jímž vnímáme dotyky, pocity tepla, chladu a bolesti. Kůže představuje v mnoha ohledech přímé spojení mezi námi a okolním světem. Přitom plní četné, životně nezbytné funkce:
- Ochrana těla: kůže chrání tělo před přílišnou ztrátou vody a vnějším poškozením (např. mikroorganizmy, chemikáliemi nebo UV-zářením);
- Termoregulace: společně se systémem krevního oběhu zajišťuje kůže rovnoměrnou tělesnou teplotu cca 37 °C;
- Signál a komunikace: na jedné straně signalizuje kůže okolí (např. zarudnutím nebo zblednutím) naše pocity; na straně druhé vnímáme přes kůži okolí, přičemž volná nervová zakončení v kůži zprostředkovávají mozku doteky, teplotu i bolest;
- Zásobárna: kůže je důležitou zásobárnou energie pro látkovou výměnu. Obsahuje cca 50% našich veškerých tukových zásob. Navíc se zde ukládá a zužitkovává množství dalších životně důležitých látek, jako je voda a soli Nejdůležitější úlohou kůže je její bariérová funkce. Kůže chrání tělo před ztrátou vody a zabraňuje vnikání škodlivých mikroorganismů. Tyto důležité úlohy zajišťuje v podstatě vnější vrstva buněk kůže se svými speciálními tuky a zrohovatělými buňkami. Pokožka se považuje za semipermeabilní (polopropustnou). Určité látky mohou přes bariéru kůže tělo opouštět, jiné vnikají zvenku do kůže. V každodenním boji proti infekcím a znečištění je naše pokožka v první frontové linii! Potřebujeme ji tedy chránit a posilovat se zvláštní péčí. Když se tato ochrana poruší, ať už alergií, kousnutím hmyzem, popáleninami nebo jen extrémním počasím, naše pokožka potřebuje něžnou péči na posílení léčebného procesu, abychom se vyhnuli infekcím.
Podkoží (subcutis) - ochranný polštář a zásobárna. Škára (dermis/korium) - síť vláken zajišťující tvar a pevnost. Pokožka (epidermis) - ochranný val vůči vlivům okolí. Proces tvorby nových buněk a jejich odlupování je v normální, zdravé kůži přesně sladěn. To znamená, že nové buňky se v zárodečné vrstvě tvoří v míře, v jaké se na povrchu kůže odlupují. Poruchy tohoto synchronního procesu mohou vést mj. k šupinovitému povrchu pokožky, k ztluštění, resp. ztenčení zrohovatělé vrstvy. Zrohovatělá vrstva sama působí jako ochranný pancíř proti mechanickým a tepelným vlivům. Přesto se pokožka chrání ještě více. Na zrohovatělé vrstvě leží povrchový film z potu, kožního mazu (sebum) a bakterií: Hydro-lipidový film, který je označován také jako ochranný kyselý plášť. Se svou mírně kyselou hodnotou pH 5 -5,5 má funkci "ochranného pouzdra". Dokáže omezeně neutralizovat zásadité a kyselé látky, a chrání tak pokožku před poškozením.
Zdravá pokožka se průběžně obnovuje sama. Během cca 30 dní se přitom z kožních buněk, které se nově vytvořily v pokožce, stanou buňky zrohovatělé vrstvy a jako velmi malé, pouhým okem neviditelné buněčné balíčky na povrchu pokožky odloupnou. Normální proces tvorby nových buněk a jejich odlupování je v případě výskytu lupů narušen. Je vědecky prokázáno, že u lidí, kteří mají lupy se pokožka obnovuje každých 20 dní - tedy o třetinu rychleji. Buňky se pak dostanou na povrch kůže příliš rychle a zde se jako větší svazky buněk - jako destičkovité, viditelné lupy - oddělí.
Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic. Peršané odstraňovali skvrny v obličeji mastí z páchnoucího potu ovčí vlny, který byl smíšený s medem. Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové. Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla. Jen malé zlepšení přinesla renesance. Tehdejší krásky o svoji kůži pečovaly podle staré receptury, v níž hrál důležitou roli lněný olej, voňavá koupel a kosmetické masky. Ty se vyráběly třeba z vaječných bílků a myrty.
Rychlé změny teploty v zevním prostředí, jako je sálavé teplo nebo náhlé ochlazení v mrazu mají nejzávažnější následky, zejména pokud působí opakovaně. Těm, kteří mají s pletí problémy, doporučujeme nevystavovat se extrémním teplotám pokud možno vůbec, případně měnit prostředí s vysokými teplotními výkyvy pouze pozvolna. Pokožce nesvědčí ani mráz, ani horko. V mrazu trpí horní vrstva nechráněné pokožky, dochází k jejímu zarudnutí a k celkovému hrubšímu vzhledu pleti. Sauna, solárium nebo přehnané slunění nesvědčí především pleti s rozšířenými žilkami. Ty se ještě více „roztáhnou“ a v extrémních případech mohou i popraskat. Městský smog není pro pleť to pravé. Částečky prachu ulpívají na kůži a znesnadňují její dýchání. Právě proto je důležité chránit pleť kvalitní kosmetikou. Tou je třeba pokožku nejen chránit před vlivy prostředí, ale také ji použít při čištění pleti a její přípravě na noční regeneraci. Také častý stres má na celý organismus, a tedy i na pokožku neblahé účinky. Stres a napětí působí celkovou únavu, která může vyvolat v některých partiích na kůži zvýraznění vrásek, jinde naopak – například kolem očí – způsobit otok, který je zpočátku přechodného ale později trvalého charakteru. Proti stresu je možné bránit se výše zmíněnou zdravou životosprávou, pohybem na čerstvém vzduch a někdy pomůže i jednoduchá koupel s příjemnou kosmetikou, která je relaxací pro tělo i duši.
Pomoci čistících výrobků se z povrchu kůže odstraňuje špína, zbytky mastí, bakterie, sekrety žláz a odlupující se šupinky. Voda samotná je pro účinné čistění nedostatečná, protože nemůže odstranit lipofilní částice. K tomu potřebujeme aktivní mycí substance. Ty mohou díky své molekulární stavbě rozpouštět nebo emulgovat částice tuků a nečistot, které se pak odstraní vodou. Lidé se suchou kůží by se měli sprchovat dvakrát až třikrát týdně, aby kůže nebyla příliš odmašťována. Důležité přitom je, aby se nevolila příliš vysoká teplota vody a aby se po očistění použil mastný a mastnotu dodávající ošetřující krém nebo ošetřující mléko. Po každém kontaktu s vodou se doporučuje vhodně kůži ošetřit. Kontakt se substancemi, dráždícími pokožku – i pod prahovou hodnotou – je pro suchou kůži velmi škodlivý a může vést k chronickým ekzémům.
Pomocí vhodných ošetřujících výrobků je možné udržovat nebo obnovit ochranný hydrolipidový film kůže a zvýšit v ní obsah vlhkosti. Vzhledem k tomu, že suchost kůže přináší následné problémy, které spočívají ve snížené bariérové funkci a riziku tvorby ekzémů, infekcí a kontaktních alergií, je důsledné ošetřování kůže důležitým preventivním opatřením. Pravidelným ošetřováním ulevíme a napomůžeme zlepšení zarudnuté a šupící se kůži. Pravidelné ošetřování a šetrné čistění kůže je nejdůležitějším bodem pro prevenci a léčbu suché kůže. Kůže atopiků má pouze nedostatečnou bariérovou funkci, protože struktura zrohovatělé vrstvy je změněna porušenou tvorbou lipidů a ochranný hydrolipidní film se nemůže tvořit v dostatečné míře. Proto je potřeba důsledné ošetřování kůže pomocí mastných přípravků udržujících vlhkost. K tomu by měl být naplánován v průběhu dne pevný časový harmonogram. Pravidelným ošetřováním a kontinuální péčí o kůži je možno zabránit recidivám a také snížit množství používaných krémů s glukokortikoidy. Účelné je používání vhodných přípravků ráno i večer, v případě potřeby ještě častější, nejméně po každém čistění.
|
