Základem "ženských nemocí" je role oběti, ve které se mnoho žen nalézá nebo se v ní vidí. Mnoho žen má často pocit - více než muži - že život se jim prostě pouze "děje", že je potkává něco zvenčí, čemu se potom bez řečí a bezbranně poddávají. Když my ženy posuzujeme naši vlastní hodnotu zvenčí, když očekáváme nějaké potvrzení z našeho okolí, když chceme pro všechny dobro a přitom přehlížíme vlastní pocity a přesvědčení, pak máme ty nejlepší předpoklady onemocnět. Ženy od přírody bytosti otevřené a senzibilní. Většinou jsme se neučily s touto otevřeností zacházet, chránit se před ní. Jsme potom jako "houba", která nedobrovolně nasává všechno zlo tohoto světa. To jsou opět "výborné" předpoklady pro rozvoj dalších nemocí.
Klimakterium. Nebo také přechod. Ta dvě slova nezní zrovna libozvučně. A to mnohý z nás ani netuší, co se za těmito pojmy skrývá. Netuší, že matička příroda někdy dokáže být pěkně poťouchlá a té krásnější polovině lidstva mnohdy připravuje ve věku kolem padesátky úplný očistec. My se však tomu můžeme účinně bránit, moudrost předchozích generací nám umožňuje vyzkoušet i alternativu ke klasické medicíně, a tou je celá řada našich preparátů. Díky cyklickému střídání jejich hladiny je žena schopna největšího zázraku - početí a donošení dítěte. Za námahu a obtíže s tím spojené pak příroda ženu vlastně odměňuje - třeba tím, že při pravidelném cyklu má oproti mužům stejného věku podstatně nižší riziko srdečně cévních nemocí či podstatně méně obtíží s pletí. A to právě díky přísunu pohlavních hormonů z vaječníků. Právě okolo 50 let věku si však většinou tělo vše "rozmyslí". Vaječníky pracují stále méně pravidelně, vydávají do oběhu krevního stále méně pohlavních hormonů. Tělo, které po dlouhé roky pracovalo docela spolehlivě, začne najednou stávkovat. Je to celkem logické - pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla. Většina orgánů závislých na hormonální regulaci je najednou jaksi bez dostatečného velení, začíná chybět pravidelná regulace a funkce těchto orgánů se mění. Kolísající hladiny hormonů vedou k pocitům horka, návalům, slabostem. Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku, provázené bolestmi hlavy, nebo pocity malátnosti. Protože i funkce mozku jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u ženy v přechodu docházet k neklidu, nespavosti, podrážděnosti, nebo naopak ke zhoršování zájmu o okolí, apatii, těžké únavě, či k jiným psychickým poruchám. Nejhorší ze všeho je pak obrovský vzestup rizika srdečně-cévních onemocnění, který s sebou klimakterium přivádí. Žena, až doposud pod mocným vlivem pohlavních hormonů, se s poklesem jejich hladiny dostává poměrně náhle, během několika málo let do stejné rizikové skupiny, jako muži jejího věku. A jde o riziko vzniku velmi drastických nemocí.
|
