Město Rýmařov

9405 obyvatel, 590 m n.m.,

založeno za Přemysla Otakara II. v 2. pol. 13. stol., mnohokrát zničeno a mnohkrát obnoveno - hlavní město panství rabštejnského, poté janovického, domov mých předků a příbuzných od nepaměti až do dnešních časů!

Na centrum sekce

	Než se pustíme do vypravování, odkážeme lid žádající ,,oficialitu" přímo na stránky ,,oficiální a polooficiální", kde se dozvíte důležité věci o současnosti atd. - prosím, navštivte tedy www.rymarov.cz - my jsme zde ,,přes historii", současnost přenecháváme odborníkům!	Začneme trochou historie od Doc. Hosáka: ,,Hospodářským centrem panství rabštejnského bylo město Rýmařov, o kterém jsou - alespoň pro 15. století - zprávy velmi sporé. Na základě privilegia markraběte Jošta požádali Rýmařovští královské město Olomouc,
	aby jim dovolilo řídit se zvyklostmi města Olomouce a užívat jeho práva (to ovšem znamenalo podřídit se vrchnímu právu olomouckému). Olomoučané jejich žádost neodmítli a dne 19 května (Am Freitag vor Gots uffart tag) 1441 k témuž svolili. Odtud řídili se Rýmařovští právem olomouckým, ale zpráv o vztahu k vyššímu právu olomouckému z této doby není - až roku 1554, když si Rýmařovští vyžádali z Olomouce kata! Pokud se týče městského zřízení, dědičný fojt v Rýmařově stále udržoval si své postavení vůči městské radě - v listině Olomouckých pro Rýmařov z roku 1441 jmenuje se také na prvním místě před členy rady. Jednou z nejstarších budov zde byl mlýn, který přetrval mnoho staletí, nám se však již nedochoval - rozhodně však máme zprávy, že už roku 1325 už patřil rodu Krischů a jeho cena byla roku 1603 asi 1200 zlatých, což mnohem převyšovalo cenu právovárečných domů v samotném městě.
	Veduta města k nahlédnutí zde po kliknutí - mlýn vyznačen elipsou.
	Nesjtarší městské pečeť se nám dochovala na listině na městský mlýn z roku 1552, na pečeti je znamení vlka probodeného šípem a nápis SIGILLUM CIVITATIS REMERSTAT" Tady pana docenta Hosáka alespoň na chvíli opustíme (s poznámkou, že nejstarší pečeť je snad z roku 1543 a nikoliv 1552, přičemž několik drobností doplníme ještě dále) a dovolíme si vysvětlení erbu: samozřejmě pověstí! Je zde pověst o lidožravé vlčici (mezi námi: když takto jdete v zimě lesem... tak máte pocit... že Vám pořád ještě funí za krk...), která z hladu a nenávisti napadala obyvatele přímo ve městě a kterou nakonec skolil šípem statečný lučištník.
	Samotnou zvláštností je jméno Rýmařov - teorií je mnoho (vždyť tu máme názvy Remeerstot, Remarscat, Reymerstadt, Rymarčov až po takřka dnešní Römerstadt a český Rýmařov). Jak píše Mgr. Karel: ,,Römerstadt... a s ním vznikla i typicky renesanční pověst o jeho založení římskými křesťany prchajícími před hrůzami cirku Itálie v době císaře Antonia Aurelia". Ani to však nelze ,,hodit za hlavu" jako úplný výmysl - ,,na každém šprochu pravdy trochu" jak říká staré pořekadlo - a tady tedy na ,,šprochu" visí hned několik archeologických nálezů: mince římských císařů z 1.-3. stol. po Kr. náhodně nalezené na území města. A když už jsme tak v těch pověstech, tak to dotáhneme do konce: když prý roku 177 n.l. byla strašná vedra a sucha, tu rýmařovští Římané vyprosili si modlitbami ve svém kostelíku (vždyť to také byli křesťané!) déšť a proto byli okolními markomanskými pohany uctíváni. Pověst o římském původu Rýmařova se tak zakořenila, že později když jeden z majitelů janovického panství získal v Římě ostatky sv. Hilaria, tu se vyprávělo, že světec pochází z blízkých Jamartic a že se vrací do své otčiny (tolik Doc. Hosák).
	Potvrzení o poctivém původu E. Adama - jednoho z měšťanů Několikrát tudy táhla vojska (z těch středověkých dosti ničivě vojska uherská roku 1474 proti přívržencům krále Vladislava Jagellonského na Opavsko). Město bylo poddanské, spadalo pod nejvyšší správu místní vrchnosti - tedy panství rabštejnského, resp. janovického (viz texty o tomto panství). O jednotlivých pánech (resp. rodech) je možné si také přečíst tamtéž nebo z textů Mgr. J. Karla.	Ale vraťme se do reality: od nepaměti bylo město stavěno na ,,zlatém základě" - a to doslova. Obec Zlaté Hory, Skály, Ruda atd. - ano, ruda tu byla a těžila se až do dvacátého století. Jednalo se o rudu rozličnou, ať už slavné zlato, měď nebo železo, které zabezpěčilo Rýmařovu prosperitu až do zrušení železáren v 50. letech. Město je poprvé uváděno v dokladech roku 1351, roku 1406 mu markrabě Jošt udělil jistá privilegia (tím se stalo doslova MĚSTEM - práva byla totiž shodná s těmi, co dostala Olomouc a BRNO!).
	Z jeho textu také čerpáme tato fakta a citujeme: ,,Současně šlechta a měsťané začali intzenzivně podnika (což vyvolávalo spory - pozn. TT). Byla obnovena těžba rud, v nebývalé míře se rozrostla železářská výroba, zdejší hamry exportovaly vedle surového železa i dráty, prutové železo, řezané plechy, hřebíky atd." - občas se tu objevila nějaká ta epidemie (mor) a především požáry! Náboženství, národnosti a společná prosperita - to se zde mísilo od nepaměti. Rýmařovští byli otevřeni myšlenkám evropského humanismu a reformace, mnoho jich konvertovalo k luteránské víře. Roku 1584 zakoupil panství Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu (viz texty ,,Janovičtí Hoffmannové" nebo přímo ,,Panství Janovice"). F. Hoffmann byl prezidentem dvorské komory a ačkoliv evangelík, byl chráněncem Rudolfa II. Hoffmannové ze Štýrska znamenali pro město skutečný dar - rozkvět byl patrný na všech ,,ukazatelích". 1617: 87 řemeslníků, trhy na které se jezdilo z daleka atd. A potom to přišlo... třicetiletá válka! ,,Obyvatelé spojili své osudy s moravskými stavy a zůstali věrni ideálu zemské svobody... tragické rány zasadili městu Švédové, kteří sídlili na Rabštejně až do roku 1650". Švédové sem nepřinesli jen smrt, ale také pověry - víru ve vampyrismus, strach... a tak se schylovalo k čarodějnickým procesům - ty se zde však nekonaly - proč, to se dozvíte na stránkách o panství Janovice (nutno podotknout, že i můj předek zde má značných pár zásluh).
	Jak nutno zdůraznit, že ,,známá se stala zdejší výroba pistolí a pušek" - viz rod Krieschů, mých předků. A abych vysvětlil děje o pár století pozdější, je třeba si připomenout zdejší národnostní složení - Němci a Češi nebo snad Češi a Němci? Zkrátka Rýmařované - tady se totiž skutečně naplnil ideál Járy Cimramana, když Miloň Čepelka (člen Divadla Járy Cimrmana) říká ve své přednášce: ,,... Právě odtud pramení také námitky rakouského, vídeňského prof. E. Fiedlera proti tomu, abychom považovali Járu Cimrmana především za českého velikána. Ovšem o jeho skutečných vlasteneckých citech hovoří po mém soudu nejlépe poslední zápis v deníku, v němž Mistr výslovně prokazuje touhu - a teď budu citovat - ,,uvidět svou vlast - Böhmen". A to je myslím dostatečně výmluvné!".	Ano, myslím, že Jára Cimrman musel původně pocházet z Rýmařovska, protože toto přesně vystihuje zdejší stav po celá staletí. F. Jedermann napsal: ,,Po staletí žily tu oba národy nebeneinander, miteinander und durcheinder. Mnoho Čechů se přitom poněmčilo právě tak, jako mnoho Němců počeštilo. Podvakrát bylo toto úsilí korunováno úspěchem: gotikou a barokem. Nebyly to doby zcela idylické, ale lze při nich zastihnout Čechy a němce při společném díle. Společným dílem byla i železnice roku 1878 - tak důležitá pro místní železářský průmysl. Poté nastoupila ,,éra textilní". Továrník Flemmich (1872) a bratři Schielové (1892) vybudovali velké hedvábnické podniky, dále také najdeme záznamy o starších podnicích bavlnářských, lnářských, kožedělných, cínařských atd.
	Vznik Československa zde byl přijat doslova nepřátelsky, časem se vše uklidnilo. To byla však první rána dvacátého století. Druhá rána byl zábor Mnichovským diktátem, kdy celé území připadlo Velkoněmecké říši a Češi byli donuceni k exodu. Třetí rána byla přesným opakem druhé - rok 1945 - ... a zase museli odejít Němci. ,,... a tak tristní nepochopení násobené již od minulého století ukončilo sedmisetleté plodné soužití Čechů a Němců". Následná krize byla zničující - přežily jen hedvábnické podniky, ostatní zanikly. Dnes se vše obnovuje, Němci přicházejí opravovat hroby svých předků, Češi vítají dovážený kapitál. Myslím, že sto, možná 200 let... a zase bude vše dobré, jako za Hoffmannů z Grünbüchlu. Ale snažíme se...
	Z nejstarších jmen dle Dr. Hosáka uvádíme: 1511 Alexandr, 1516 Michal, Němcův syn, Michal a Faltus, Urbanovi synové, 1530 Volf Hykle, Bartoloměj Winter, Albrecht Uher, Auhustin, hamerník, Jan Šritz Handle, Martin Šorffekar, Volf Alexander, Hanuš Kassp, fojt rýmařovský, Michal Rutar, Volfgang Paczold,LOrenc Pehm, 1532 Bartoš, městský písař. Tento výčet doplňujeme výpisem z Bergerovy knihy ,,Geschichte Der Stadt Römerstadt" (Karl Berger, Brno 1909), kde uvádí nejstarší výpisy z matrik: