Stará Ves u Rýmařova

Stará Ves

u Rýmařova

	Stará Ves u Rýmařova... domov mých předků a příbuzných po celá staletí. Ano, tato ves není stará jen podle jména, ale i podle historie. Byla vždy neoddělitelnou součástí janovického panství. Podle knihy Doc. Spurného: ,,V roce 155 prodává Šimon Eder ze Šťávnice a na Boskovicích dědičnou rychtu v Ondřejově, která byla do té doby pustá. Rychtu prodal s dvorem, domem, se stájí a kolnami a to se všemi budovami atd. panu Janu Räuerovi ze Slezska. Krátce nato v šedesátých letech 16. století byly brzy po sobě kolonizovány další dvě vsi - Stará Ves a Edrovice. V roce 1561 byla vydána listina na znovuosídlení druhé pusté vsi - Staré Vsi, ovšem ta zarostla velkým černým lesem. Někteří uhlíři část lesa vykáceli a usadili se tu na vlastní pěst a postavili si tu na svůj náklad domy. Proto dali na tomto místě držitelé panství postavit dům, vyměřili k němu dva lány polí a určili jej jako dědičnou rychtu, kterou prodali jistému Štěpánu Böhmovi, blíže neurčeného původu (stal se tedy rychtářem či fojtem). Na rozdíl od Ondřejova bylo znovuosídlení Staré Vsi v nepřímém vztahu k dolování, neboť jeho současný rozkvět a hlavně rostoucí železářství, nutil zástavního držitele k novému osídlování vyklučených lesních ploch, které padly za oběť hlavně pálení dřevěného uhlí a pak ležely ladem."
Dále je jasné, že ve Staré Vsi bylo podle ,,Řádného popisu" (kolem roku 1600) již 38 usedlých a 38 ,,domácích lidí", takže náležela spolu s Rešovem a Dobřečovem k největrším vsím na panství. Staroveští novousedlíci jsou pozoruhodná směsice příchozích: 17 ze 40 zaznamenaných usedlých je zapsáno zcela bez místa původu. Hodně rodin pocházelo z ,,vedlejších" Janovic - celkem 9 (viz text panství Janovice). Ze Slezska sem přišly 2 rodin, z Kladska 3, z losinského panství 3, jeden usedlý byl v roce 1573 propuštěn z kolštejnského panství, jeden přišel z Červené Vody u Králík, jeden z Příboru, jeden ze sousedního úsovského panství a dva v letech 1591 a 1607 ze Štýrska! Přišli tedy za Hoffmannů z Grynpychlu a ze Střechova (viz text o Hoffmannech a také o držitelích janovického panství), kteří je sem přilákali ze své rodné země.
O staroveské rychtě jsme se již zmínili, nicméně je potřeba připomenout, že tyto rychty byly dědičné, osvobozené od daní (činží a robot) a rychta mohla být prodána se svolením vrchnosti. Je to tedy tzv typ ,,rychet zákupních" - staroveská rychta byla na panství druhá největší (2 lány polí), hned po jamartické rychtě, která měla 2 a půl lánu. A máme tu prvního Tila, mého příbuzného, uváděného v literatuře - Jan Til ze Sobotína zakoupil staroveskou rychtu roku 1574 za 485 zlatých od vdovy a sirotků po předešlém rychtáři Kašparu Šusterovi (byl to kup značně výhodný - roku 1602 koupil Melchior Schubert (další příbuzný!) 1,5 lánovou rychtu v Hankenštejně (ve Skalách - pravý původ mojí přímé linie) za 1200 mor. zlatých. Ve Staré Vsi bylo i dosti příslušenství: zimní obilí, deset korců ovsa, jeden korec lnu, tři stoly ve světnicích, jeden měděný hrnec na kamna, 24 malých a velkých pivních korbelů (rychta měla většinou právo vařit či alespoň čepovat pivo - jiné domy měly toto zakázány, byla to tedy instituce přímo dokonale feudální! ;-), dále jeden kůň, jeden celý vůz s příslušenstvím, jeden hák a rádla, dvě brány (na orání!), šest slepic a jeden kohout.
Povinnosti rychtářů byly různé, především byli zástupci vrchnosti na denám panství (právo soudit menší rozepře a přestupky - samozřejmě za to byl placen z pokut etc.). Samozřejmě jisté desátky a berně zde byly (ovšem robota většinou ne!), dále povinnost pomáhat vrchnosti ve válce, vybírat vrchtnostenské poplatky atd. O robotách by se daly psát dlouhé traktáty, ale to snad až jindy a jinde - nyní jsme ve Staré Vsi .
	Příliš mnoho se zde nezměnilo - je tady fara, kostel, pošta, ubytování je také možné, nějaký ten vlek... a je tady krásně! Mezi námi: neumím si zde představit jedinou věc - že bych se zde ztratil. Všeho všudy 2-3 ,,ulice", přičemž Dlouhá je skutečně hodně dlouhá ulice a (kupodivu) podél celé Potočné teče potok (pro vaši informaci: ,,Podolský potok", který se spojuje s malým ,,Staroveským potokem"). Nezapírám - táhnou mne sem moji předkové (i živí!). Místní hřbitůvek je historicky cenná lokalita - uchovává v sobě několik desítek železných křížů různých tvarů, různých provedení a různého stáří. Tyto kříže zde vyráběli kováři zřejmě po mnoho staletí, ty které zůstaly jsou předválečné.
Ještě jednou k mým předkům a konkrétním jménům - v matčině linii je to Caspar Krisch, který zde zemřel 29.4.1679 ve věku 48 let a 23 týdnů - byl bývalým fojtem (=rychtářem!!! - tedy uanedlouho po Janu Tilovi) a ,,rourokujcem" (=specializovaný kovář dělající hlavně a lafety k dělům a poškám). Číslování domů zde bylo zavedeno roku 1771 (dodnes chybí některá čísla popisná - domy již neexistují, občas zbyly jen ruiny). Z nejstaršího urbáře janovického panství (č. 88) z let 1610-1617 se shodují s příjmeními v mém rodokmenu následující jméma: Michl Thül, 1/2 láník, syn Hanse ze Staré Vsi, koupil grunt 16.10.1600, Jakub Schubert - 1/2 láník, rodem z panství Branná, přišel kolem roku 1573, koupil 26.8.1588 grunt, po něm byl hospodářem Michl Preis. Tomáš Haug (Hauck), z jiného domu ve Staré Vsi, koupil grunt 24.4.1607, po něm hospodářem Jakub Thiel (nelekejte se - jména Tyl, Til, Thül, Thiel... všechno jedna rodina ;-)). Eliáš Schubert, hospodář po Hansi Franckovi. Adam Weisser, 1/2 láník - syn Hanse z Tvrdkova, zakoupil se 2.8.1607. Michl Schmid, 1/2 láník, syn ,,starého Pavla z Janovic", otec z Maršíkova, koupil grunt 3.4.1607. A závěrem: Tomáš Rothleithner, 1/4 láník, syn Valtina, lesního ve Staré Vsi, koupil grunt rooku 1591 (dodávám, že roku 1710 si Ferdinand, syn Fridricha krische, bývalého měšťana a rourokujce bere za ženu Marii Elisabethu, dceru Johanna Valeriana Rothleithnera, rentmistra panství Starý Jičín).
Historii Staré Vsi dokládám pohlednicí (design: Karel GRAGFYKO), kde je pěkně vyobrazeno několik důležitých míst ve Staré Vsi - Alfrédova chata, kostel Povýšení sv. Kříže, skokanský můstek (,,bejvávalo..." - dnes dávno zrušen a nahrazen sjezdovkou), pamětní medaile Fr. Arnošta Harracha (1810-1937 - viz texty: Kdo byl Fr. A. Harrach a Hrabě Harrach a Sarajevo nebo překrásný článek ,,Jak jedná aristokrat"), poslední je vyobrazená Anenská huť (dnes patrná v torzech a její název nese především restaurace):

... a jak praví legenda mapy: Proti domu č.p. 10 na Potoční ulici hodnotná pozdně barokní socha z 18. století (snímek zabírá jen její horní polovinu - na andělíčky a překrásný barokní sokl se budete muset přijet podívat osobně! ;-)