.Jak jedná aristokrat
Předváleční pamětníci z Janovic vypráví
zajímavou příhodu jakoby vystřiženou z
rakousko - uherské čítanky, přesto však
zcela pravdivou. Hrabě František Arnošt
Harrach byl zdatným lovcem před Pánem, ale
nikoli trapným bouchalem, jenž si hojí své
mindráky zabíjením zvěře z posedů, které
se nyní proti zdravému rozumu množí jako
houby po dešti na kdejaké mýtině či v okolí
napajedla, což je obzvláště sportovní, a to
už nehovoříme o pytlácích vyvražďujících
oslněná stáda vysoké či dobytčata na
pastvě a psy sousedů. Pravda, hrabě sice
lovil, ale také svou zvěř chránil a
opatroval. Každou volnou chvilku vyrážel do svých
lesů, aby se potěšil krásnou živou přírodou
a zjistil, čím by měl přispět a co ochránit.
Jednoho dne narazil na pytláka. Chlapisko, ale
žádný Vilem, strašný lesův pán, spíše řádně
vylekaný otrhanec, bylo skrčeno u pušky a mířilo
na pasoucí se srnu v naprostém soustředění.
Mužský nic neviděl, neslyšel, jak ho
fascinovala budoucí oběť, a tak mu ušlo praskání
větviček pod nohami aristokrata. A najednou mu
kdosi zaklepal na rameno se slovy:
"Poslyšte, co to tady děláte ?" V
takové chvilce to mnoho nemyslí. Chlap se vmžiku
leknutím otočil a bez míření vystřelil.
Strnul, broky zasáhly levou stranu hrudi hraběte
Harracha. Strašlivé leknutí - vražda! Co teď
? Náraz s hrabětem pořádně hodil, ale
přesto zůstal stát, i když by se v něm krve
nedořezal. A nyní se to stalo. Milý šlechtic
pořádně zbledlý sáhl do saka v místech, kam
se sesypaly broky naštěstí ještě v nevelkém
rozptylu. A vytáhl ... zcela nezraněn ... náprsní
peněženku pořádně roztřepenou výstřelem.
Bankovky zůtaly celé. Statečný muž, který přežil
sarajevský atentát, napřáhl pravici s peněženkou
k zděšenému pytlákovi, kterému nadále
vykal, se slovy: "Pane, tady máte něco na
přilepšenou, a přestaňte mi zabíjet moje
zvířata!" A teď už vzpřímen, opět s
červenou tváří pružně odkráčel.
Roztřesený pytlák s nabitou prkenicí prý zůstal
ztrnule stát nejméně půl hodiny, než mu
došlo, co se stalo. Na rozdíl od dnešních
politiků se hrabě nesoudil, ba ani nepodal stížnost
na neznámého pachatele trestného činu ani
tehdy ani jindy, bylo to pod jeho úroveň.
Osobně jsem viděl v době, kdy ještě byla
kaple svatých Hilária a Floriána v janovickém
zámku v slušném stavu, viset vedle venkovního
vchodu vcelku naivní lidový obrázek pytláka
střílejícího z bezprostřední blízkosti na
Františka Harracha. Nebýt to tedy pravda, jistě
by nebyl umístěn v kapli jako dík za záchranu
života. Dodnes místo tragikomického příběhu
označuje pískovcový sloup stojící na soklu
na kočárové cestě v lese mezi Novým Polem a
Janovicemi. Jen reliéf na jeho vrcholu někdo
nedávno odcizil. Nebyl přibit. |
|
| |
|
|
|
