Nejprve ve zkratce - z vosku vymodelujeme požadovaný tvar elektrody, naneseme na ni grafit, omotáme jemným drátkem, ponoříme do galvanické vany, vyloučíme cca 1,5 mm mědi, vyndáme, vytavíme vosk, zalijeme dektakrylem a poniklujeme či pochromujeme. Komu tento postup stačí, nemusí číst dál, pro ostatní následuje popis podrobnější.
1. Voskový model.
Požadovaný tvar elektrody je třeba vymodelovat z vosku. Speciální modelářské vosky
nejsou příliš dostupné, nicméně z bílých hladkých svící, parafínu a včelího
vosku lze po několika pokusech získat materiál s požadovanou plasticitou. Ten si na
vodní lázni ohřejeme na cca 40 stupňů a vymodelujeme požadovaný tvar. Lze
vytvářet jak talířkové elektrody, tak elektrody plošné, vkladatelné či elektrody
s koncentrátorem. Dobrým tématem pro začátek je krátká vaginálka s límcem. Ruce
si natřeme glycerínem, aby se vosk nelepil a podobně jako z plastelíny vytvoříme
požadovaný tvar. Pro dosažení hladšího povrchu si v poslední fázi pomůžeme
fénem, kterým se dá povrch dobře otavit. Aby se polotovar dobře držel, lze voskové
těleso nasadit na dřevěnou tyčinku.
2. Pokovení.
Práškový grafit rozmícháme v lihu na kašičku s konzistencí, připomínající
řídký med. Měkkým štětcem naneseme na povrch polotovaru a necháme vyschnout.
Přebytky grafitu opatrně odstraníme. Při práci doporučuji jistou dávku opatrnosti,
práškový grafit _NEUVĚŘITELNĚ_ maže. Vyschlý povrch omotáme rovnoměrně
měděným drátkem (měla by vzniknout síťka s velikostí oka asi 2x2 cm) a zavěsíme
do galvanické lázně. Pokovení provádíme ve dvou fázích - pro první potažení
povrchu použijeme lázeň v následujícím složení:
1000 ml destilované vody, 50 ml etylalkoholu, 10 ml kyseliny sírové, 200 g síranu
měďnatého vše v nejlepší čistotě, jakou seženeme (i když technická čistota
postačí). Teplota lázně je 18-25 stupňů, hustota proudu 1 A na čtvereční decimetr
Po vytvoření souvislé vrstvy mědi přeneseme polotovar do galvanoplastické lázně se
složením: 1000 hmotnostních dílů destilované vody, 340 dílů modré skalice, 2
díly kyseliny sírové Lázeň udržujeme při teplotě 25-28 stupňů, hustota proudu
činí 5-8 A na decimetr čtvereční.
Vyloučíme cca 1,5 až 2 mm mědi - podstatné je, aby se po vytavení vosku povrch
nedeformoval.
3. Výplň.
Polotovar vyjmeme z vany, opláchneme tekoucí vodou a usušíme. Pak jej nahřejeme a
vytavíme vosk. Zbytky vosku, které přilnuly k vnitřku elektrody odstraníme benzínem
nebo trichloretylenem. K elektrodě zevnitř připájíme přívodní vodič - místo se
bude lišit podle uvažovaného použití elektrody. Prostor, který v polotovaru
vyplňoval vosk nyní zalijeme vhodnou zalévací hmotou - osvědčený a snadno dostupný
je třeba Dentacryl. Zálivka pouze dodává elektrodě požadovanou mechanickou pevnost,
proto nemusíme hledět na bubliny.
4. Finální úprava.
Elektroda v tomto stupni výroby vypadá DOBŘE, ale rozhodně varuji před jejím
používáním v tomto provedení. Galvanicky vyloučená měď je relativně pórovitá a
NEPODAŘÍ se vám udržet elektrodu nezoxidovanou. A měděnka je jedovatá... Hotovou
elektrodu proto doporučuji pokrýt nějakým lépe udržovatelným kovem.
Třeba niklem.
Triviální metodou je bezproudé niklování Niklíkem, ale výsledek je také
triviální. Lepší je vyloučení matového niklu a jeho následné vyleštění. Zde je
návod:
218 gramů síranu nikelnatého, 47 gramů chloridu nikelnatého, 31 gramů kyseliny
borité, vše doplnit vodou do litru. Niklujeme při 60 - 70 stupních, pH lázně
5,2-5,8, hustota proudu od 1,5 do 5 A/dm2, podle požadované zrnitosti.
Pro tvrdé niklování se lépe hodí následující lázeň:
150 g síranu nikelnatého, 20 g chloridu amonného, 25 g kyseliny borité a voda do 1
litru. Teplota lázně by neměla přesáhnout 60 stupňů, pH je 5,6-5,9, proudová
hustota 2,5-5 A/dm2.
Nebo chromem?
Dekorativní chromování se provádí v lázni ze 400 g anhydridu chrómu, 4 g
koncentrované kyseliny sírové a litru vody. Teplota lázně se může pohybovat v
rozmezí 25-65 stupňů a pozor, požadovaná hustota proudu je 20-50 A/dm2. Pokud
požadujeme trvdý povrch, snížíme množství anhydridu na 250 g a podíl kyseliny na
2,5 g, parametry lázně zůstanou stejné.
Věnujte jí stříbrnou elektrodu !
Tedy postříbřenou, ehm... Ale špatně se udržuje. Pro galvanické stříbření
použijte následující elektrolyt:
40 g chloridu stříbrné, 200 g ferrikyanidu draselného („červená krevní sůl“),
20 g hydrouhličitanu draselného a opět voda do litru. Pokovení probíhá při teplotě
20-80 stupňů a hustotě proudu do 1,5 A/dm2. ALE POZOR, proces vyžaduje stříbrnou
anodu ! Při uměřeném používání vyhoví i stříbrná lžička z bazaru.
A co třeba zlato ?
2,65 g chloridu zlatného (ví někdo, kde ho sehnat ?), 40 g červené krevní soli, 25
gramů jedlé sody. Všechny složky v uvedeném pořadí rozpustit v 300 ml destilované
vody a po rozpuštění doplnit do litru. Proces probíhá při 20 stupních a proudové
hustotě do 1 A/dm2.
Hotovou elektrodu je třeba vyleštit. Můžeme použít submisiva, kterému přidělíme hrubý filc, zubní pastu a dostatek času, nebo se stejné činnosti ujmeme sami. Zrcadlový lesk závisí na pečlivosti natažení mědi a čistotě lázní. Se slušným polotovarem lze docílit zrcadlového lesku (na odraze žárovky je dobře rozpoznatelné vlákno) asi po dvou hodinách ručního leštění. U některých tvarů pomůže vrtačka, jindy se vyplatí upnout elektrodu do svěráku a leštit dlouhým pruhem izolační plsti, používané pro izolaci potrubí s teplou vodou. Jako abrazivum poslouží zubní pasta nebo olejové lešticí pasty.
A na závěr prémie pro ty, kteří dočetli až sem - pokud potřebujete bipolární elektrodu a líbí se vám tato technologie, vyrobte si poloviny elektrody trochu modifikovaným způsobem.
Z plastelíny vymodelujte otisk pro polovinu elektrody. Vnitřek
otisku pokryjte grafitem a pokovte mědí podle shora uvedeného postupu. Připájejte
vodič a zalijte polotovar dentakrylem. Po zatvrdnutí vyjměte z formy a pokryjte
ušlechtilým kovem. Takto zhotovte obě poloviny a slepte je dohromady přes distanční
vložku, třeba pertinaxovou. Vložku použijte radělji menší a vzniklý šev zaplňte
vhodnou zalévací hmotou. Až v této fázi elektrodu vyleštěte.
