Další ilustrovaná reportáž z cyklu elektroinstruktážních seancí,
doplněná o pohledy z druhé strany drátu, tentokrát od všech zúčastněných.
Ten mail potěšil - autor se ve velmi slušné a obchodně bezchybné formě tázal na možnost
proškolení v elektropraxi. V dávce stažené pošty, sestávající z obvinění ve
zhovadilosti od Ligy bojovníků za uzákonění misionářské polohy jakožto povinné,
upomínek od věřitelů, výhrůžek ruskou mafií a posledního upozornění zaměstnavatele
na závažné porušení pracovní kázně pak potěšil dvojnásob. Leč vážně - slušný
člověk se pozná i z mailu, na který jsem odpověděl obratem (což, jak mnozí pocítili
na vlastní mailbox, ne vždy činím), navíc z Michalovy korespondence vysvítalo jasné
zaujetí pro věc - ne všichni zájemci se orientují v nabídce ES/ET firem :-) Mail dal
mail a po ujasnění okolností a možností zúčastněných jsme se shodli na realizaci
školení na Staré poště.
Že budou problémy, začalo být jasné už v pátek po obědě, když jsem kompletoval
kufr - roubíky a rozporky si děvenky přibalily do cestovního kufru na dovolenou.
Operativně jsem mobilem zavolal Michalovi, který už ale byl na cestě. Mávnul jsem nad
tím rukou v naději na rozporku z inventární skříně a pokračoval v balení, které
průběžně rušily telefonáty - zřejmě se polovina české bdsm komunity rozhodla
poklábosit si, stejně tak jako mnozí uživatelé, dočasně osiřivší na síti bez
dohledu ai dozoru. Telefony pokračovaly i celou cestu na Starou poštu a několik jich
doznívalo ještě ve sklepě, kde jsem se snažil (nepříliš úspěšně) vyvětrat
deku žhavého vzduchu z rozpálených přímotopů. Mile potěšilo, že klíčky od skříně
se opět nepodařilo (ani se Štírovou telefonickou pomocí) nalézt a Vašek nebyl k
zastižení na žádném ze známých mobilofonních čísel. Rezignovaně jsem vylezl před
Poštu, právě včas, abych Michala a Lottu odchytil při příjezdu na parkoviště. Oba
zaplaťpánbůh (či jiná oblíbená síla) vypadali stejně normálně, jako v mailové
korespondenci. Odnesli jsme věci do sklepa a sedli si v lokále ke kafi.
Úvodní teoretické minimum bylo protentokrát (díky Lottině elektrotechnickému vzdělání)
možno významně zkrátit. To jsem ovšem zkraje netušil a pobavený pohled, kteý na
sebe oba vrhli když jsem pronesl svoji oblíbenou sentenci, že nikdo, kdo nemá alespoň
§6 vyhlášky 50 by neměl sahat na páječku mi unikl. Teprve na přímý dotaz na vzdělání
v oboru elektrotechnickém či podobném se Lotta přiznala, že si dělala stavební
dozor i na elektriku ve svém domě. Přišlo mi vcelku zábavné, školit kolegyňku v
bezpečnosti práce, nebo přesněji řečeno v technice, jak si co nejbezpečněji a nejúspěšněji
nechat ubližovat elektřinou. Úvodní školení se proto plynule přesunulo k debatě o
technologiích a po dopitém kafi, kole a nepivu pro řidiče jsme zalezli do sklepa.
Sklep na Staré poště je možná rájem pro spankery, ale na elektropraxi se dvakrát
nehodí - veškeré fixace jsou nastaveny na spank. I bylo nám zaimprovizovati - Michal
po cestě v Globusu pořídil osmičku závitovou tyč, pár šroubovacích ok a něco
drobné bižuterie, v čehož na místě stvořil předmět, velmi podobný závěsnému
jhu-rozporce. Nemaje lepšího materiálu, vyndal jsem z kufru své oblíbené lehké
dekorační řetízky, kterých jsme využili k nastavení stacionárních, ke stropu
uchycených řetezů a následné polofixaci Lotty do polohy Y.
Vzhledem k panujícímu vedru jsem jí docela záviděl lehké oblečení v přírodní kůži
- z Michala i ze mne lil pot. Lotta na bázi pravého prsu dostala plochý sběrač,
Michalovi jsem do jedné ruky strčil Conradí 804, do druhé bodovou elektrodu a EI víkend
číslo 17 jsem prohlásil za zahájený. Michal se mezitím přesvědčoval, že suchá kůže
je spíš izolant, než dobrý vodič - rejdění bodovky po kůži, dvorci i bradavce
vyvolávalo pocity spíše mechanické, než elektrostimulační, o ET již pak vůbec
nehovoře, tím spíš že Michal, veden přirozenou dobrotou, nikterak na hrot netlačil.
Situaci napravila až praktická ukázka, kterak proud
donutit působit - tady už Lotta začala ucukávat, nakolik jí to velmi volná fixace
dovolovala. Situaci pak plně normalizovala štědrá dávka Sonogelu, aplikovaná na prs,
která vodivostní poměry rázem dostala do přiměřených hodnot. Nemaje co na práci,
chopil jsem se digitálu a pořídil pár obrázků pro archiv. Michal zjevně přišel
bodovce na chuť, čehož si Lotta volky nevolky užívala.
Po vyčerpání základních drah na jednom prsu a výměně bodovky za drátěný štětec
jsme osadili dvojici středointenzitních kuželíků a ověřili v praxi smršťování
svalových vláken při osazení dvojice elektrod na výběžky axily. Michal se pak ponořil
do studia drah napříč prsem v různých osách, já do otírání potu a přemýšlení,
jak Lottu zafixujeme do dorsálně litotomické polohy pro druhou polovinu programu.
Školení bez klasické dráhy není dost dobře představitelné, nicméně pokus o
osazení šroubovacích svorek na bradavky nevedl k valnému úspěchu díky synergickému
efektu Sonogelu, bradavek, elektrod a olšových prstů. Nezbylo, než sáhnout po osvědčených
hadovkách. Jejich demonstrace, spojená se zlověstným "tyhle ti nespadnou"
vyvolala u Lotty lehce znepokojený výraz, zřetelně se prohloubivší při nasazení.
Nespadly, ani jednou za celou seanci. Takto aplikované
hadovky mají navíc tu ohromnou výhodu, že ruce dominujícího zůstávají volné pro
práci s ovladači či jiné aktivity a ani při volné fixaci není uhýbání nic platné.
Ve sklepě začalo být poněkud hlučno.
Dorsálně litotomickou polohu jsme nahradili modifikovaným invertovaným Y za účasti
trestné lavice, Michalovy improvizované rozporky a sady zdvojených řetízků.
Pohled, který by potěšil oko filmařovo (řetízky krásně elektrolyticky naleštěné,
pod reflektorem házící prasátka po klenbě sklepení, štíhlá děva vypjatá na
trestné lavici, nohy bezmocně přivázané ke stropu s
rozporkou mezi kotníky a krátce střižený dominant, pohrávající si zádumčivě s
kabely) a vyděsil technika (metrová tyč osmičky závitoviny s polovinou člověka, visící
na lehkých řetízcích s neprovařenými oky). Technik ve mně převážil a učinil
jsem moudré rozhodnutí držet se v rovině od Lottiny pánve výš, což jsem, přiznám
se, zbaběle maskoval potřebou zatížit svými třiaosmdesáti kily opačný konec
lavice. Lotta dostala sběrač na podbřišek a Michal se vydal na cestu s kuželíkem. Putování s nízkými intenzitami po kůži proběhlo
bez větších efektů, když ovšem došlo na vyšší proudy a sliznice, dospěla Lotta
zjevně k názoru, že její hlasový fond zůstává nedoceněn. To také poněkud zmátlo
kohosi z kolegů, který potřeboval využít místnost s křížem a veden přirozenou
decentností ani nenahlédl do pracovny :-)
Po krátké domluvě jsem se vrátil, abych pořídil pár obrázků do alba a v okamžiku,
kdy jsem si transfokátorem zarámoval obrázek tak, aby v něm nebyly žádné usvědčujícící
signifikanty trefil Michal to správné místo, řetízky s tichým cinknutím a hadím
zasyčením opsaly oblouk a Lottino vřísknutí naplnilo sklepení. V leknutí jsem
strhnul pracně zarámovaný záběr, šlehnul blesk a snímek číslo 5 (zde nezveřejněný)
obsahuje perfektní detail mého pravého kolene a části dlažby.
Po zralé úvaze jsme fixaci přesunuli na závěs za střed rozporky, která se promptně
odvděčila postupně se zvětšujícím prohnutím. V tomto
labilním stavu proběhlo ověření efektu při výměně sběrače na podbřišku za sběrač
pod hýžděmi a premiéra nových vaginálek. Lotta po krátkém zaváhání zvolila
bicirkulární model 155/32, válcový kalibr 165/40 byl po jistém zaváhání zavržen.
V praxi byla ověřena poučka, že efekt se projevuje pod elektrodou s vyšší proudovou
hustotou a že takto vodivý klacek (ta elektroda je z chromované masivní mosazi a váží
skoro půl kila) je v místech s mizernou inervací užitečný pouze jako sběrač. Vyměnil
jsem proto sběrač pod hýžděmi za kuželík v Michalově ruce
a sklep se zaplnil nářkem, usykáváním a hlubokou respirací, promísenými kvíkáním
či vřískáním - Lotta si i přes elektrotechnické vzdělání užívala. V procesu užívání
se původně přímá rozporka definitivně ohnula do podkovy a mně nezbylo, než
obdivovat Michala, úporně ignorujícího kotníky, kopající kolem jeho hlavy.
V rámci udržení alespoň minimální didaktičnosti děje (na pedagogické zásady jsem
již dávno rezignoval, probíhající děj připomínal spíš křížence grotesky s
bulharským SM filmem 4. kategorie) jsme ještě vyměnil šestku vaginálku za dvojku
(vzor "Vaginálka za pár korun") a pak ukázal Michalovi pár kouzel se dvěma
kuželíky na introitu - dráhy "klitoris napříč" a "od hráze k uzdičce"
musely být pro úspěch opakovány. Výuku bohužel rušila absence fixačního řemene
kolem pánve, protože panna subinka si opakovaně odmítala užívat a neustále se mne
pokoušela přesvědčit, že umí most i se zvednutýma nohama a rukama, přivázanýma
za hlavou.
Pro ověření dlouhých drah jsme zvolili polohu modifikovaného M, tedy paže za hlavou
a kotníky fixované k nohám lavice, která současně fixuje rozevření kolen. Rozporka
byla s jistým ulehčení odeslána k rekonfiguraci - Michal ji s nemalým úsilím napřímil
a vynesl verdikt nad jejím osudem - bude zabudována do materiálu ušlechtilejšího,
tedy dřeva. Lotta byla na ušlechtilejší materiál upevněna poutacími náramky (můj
den blbec pokračoval vzpříčením klíčku v zámku, držícím pravou ruku) a za
pomoci dvojice elektrod byla instruktáž dokončena k obecné spokojenosti. Vzpříčený
zámek jsme vyřešili rozepnutím náramku a vyšroubováním oka, nápad šroubovat oko
i s Lottou se nesetkal s pochopením, stejně jako myšlenka, že si Lotta obleče šaty přes
lavici a Michal ji doma odkurtuje. Zámek jako na potvoru po odšroubování oka povolil.
Lotta se odebrala do sprchy, s Michalem jsme pro jistotu shlédli obrázky a schválili si
je, sbalili jsme nářadí a s nemalým ulehčením jsme vylezli do relativně chladného
pátečního večera v lokálu. Resumé nad finálním kafem konstatovalo, že akce se líbila.
Zbývající část večera byla věnována tématům "jak nepodcenit fixaci",
"komické prvky v bdsm praxi" a otázkám provozně - technologického
charakteru. Nezbylo mi, než konstatovat, že takto dobře jsem se na školení dosud
nepobavil, za což oběma hlavním protagonistům touto cestou děkuji.
Pohled z té strany drátů, kde to nekope (Michal)
Předpokládám, že laskaví čtenáři tohoto článku znají ostatní reportáže s
touto tematikou, z nichž nedávno zveřejněná instruktážní mě před časem
definitivně přivedla k rozhodnutí neobjevovat objevené a metodu pokus - omyl nahradit
sofistikovaným školením pod dohledem odborníka. Na svou obhajobu mohu uvést, že jsem
hned v jednom z prvních mailů varoval Milkova, že žádný byť sebejednodušší návod
typu "udělej si sám" pro mě díky mé vrozené manuální zručnosti nepřipadá
úvahu. Moje oblíbená přesmyčka domácí kutílek / domácí kurvílek asi nejlépe
vystihuje můj vztah ke kutilským aktivitám.
Když se mě ovšem Milkov v pátek odpoledne telefonicky otázal, zda vezu nějakou
rozporku, protože erární výbava SP bude patrně nedostupná, popřel jsem svoje předsevzetí
a odbočil k prvnímu kutilskému hypermarketu. Závitová tyč M8 vypadala v hypermarketu
impozantně, navíc jsem záhy objevil vhodná šroubovací oka na konce a velkou invencí
doplnil středový závěs upevněný šestihrany.
Pokračování znáte z článku, poučení č.1. - věřte Milkovovi když neustále
opakuje, že fixace je důležitá. I ukázněný a dobře vychovaný subjekt s sebou bude
cukat, (Milkov tvrdí, že terminologicky správně se subjekt zmítá, nicméně Lotta s
sebou dost cukala) což je asi dáno působením elektřiny a těžko ovlivnitelné vůlí.
Poučení č.2. - ES/ET je velmi zajímavá a sofistikovaná technika, která při
respektování základních pravidel a troše pokory k elektrickým silám skrývá nepřebernou
řadu možností využití a zábavy pro dlouhé podzimní večery, které se tak rychle
blíží. Pokud jste hraví s chutí objevovat nové, neváhejte. Milkovovi patří dík
za technicky erudované a lidsky hřejivé uvedení do základů těchto praktik.
Pohled z opačné strany (Lotta)
Nejsem vůbec konzervativní, alespoň pokud se jedná o formy a prostředky, které
mi poskytují sexuální uspokojení ovšem Michalovu někdejší poznámku o případném
využití elektriky jsem přešla velmi chladnou a stručnou odpovědí: "Nevím,
neznám, případnou diskusi připouštím". Upřímně, nevěnovala jsem tomu žádnou
větší pozornost a docela na vše zapoměla. Jenže on to myslel vážně a za pár týdnů,
měsíců mi jen tak lehce podstrčil článek od Milkova a pak další a další a další.
A nevím jak působí na Vás, ale ve mně vzbuzovaly spíše klid než nedůvěru či
strach a čím dál tí víc zvědavosti. Ta nakonec zvítězila. Jsem oběť technických
věd, ne humanitních, co je to el. proud, napětí, frekvence atd. vím už léta, stejně
jako znám bezpečné hodnoty těchto veličin pro lidský organismus, jak ale zapůsobí
na mou psychiku a hormony bylo pro mne velkou neznámou.
V pátek v podvečer jsme tedy přijeli s Michalem na SP. Milkov nás již očekával. Ten
pohodový usměvavý chlapík měl však nějakou vrásku na čele. A jeho neustálé přerušování
našeho hovoru telefonáty mne docela zneklidňovalo. Teprve mnohem později jsem
pochopila proč se tak snažil sehnat klíče od skříně, ve které prý byly uložené
rozporky a další nezbytnosti k fixaci mé tělesné schránky. No, nepředbíhejme. S
konstatováním "Ať žije improvizace" jsme se odebrali do přetopených sklepních
prostor. Jsem teplomilný tvor, ale co je moc, to je moc. Což o to, já si okamžitě
odložila, ale pánové se asi pěkně zapotili. A to ještě museli začít vymýšlet,
kam si mně upevní...
Jo, tohle docela zvládli. První elektroda připevněná na můj prs a Michal se bodovou
elektrodou ve své ruce začíná dotýkat mého těla. Naslouchá Milkovovým radám a
zkouší citlivost mých prsů. Michal je velmi opatrný a mne začínají vzrušovat spíše
doteky. Milkov zřejmě pochopil jak se věci mají a z kufříku vyndal gel, po jehož
aplikaci na můj prs se situace značně změnila. Nevím přesně jaké měl v tu chvíli
pocity Michal, ale já si začala užívat. Ano, jednalo se o pocity veskrze příjemné,
jen kdyby ho tolik nepřitahovaly mé bradavky. Drátěný kartáček vyměněný za
bodovku jim dal zabrat i mechanicky a ty svorky pak...
Uf, zase mám pocit, že jsem si pěkně posunula svůj práh bolestivosti. Ne, že bych
neměla ráda svorky, ale v tuto chvíli měly spíše rušivý efekt. Pokud mne chtěli
odměnit tak se to ale povedlo ve chvíli, kdy jsem měla přiložené elektrody na úponech
prsních svalů v podpaží. Pánové sice říkali cosi o názorné ukázce práce svalů,
ale já v tu chvíli měla myšlenky zcela jinde.
Nastala malá pauza, mně se prokrvují uvolněné ruce a pánové spekulují a vymýšlí
mou další fixaci. Musím uznat, že nápady měli a to co vytvořili vypadalo velmi
efektně a plná očekávání co bude dál jsem lehla na lavici. Michal zjevně spokojen
pohledem na mně si začíná pohrávat se spodní částí mého těla. Vypadal velmi
vzrušeně. Začínal si mně pěkně vychutnávat. Pomalu, pozvolna, ale zcela cilevědomě.
Dokud pohyboval elektrodou po mém podbřišku či tříslech, bylo to příjemné chvění
vyvolávající blažený úsměv na mé tváři, ovšem jen do té chvíle než se Michal
rozhodl začít si pohrávat s mými genitáliemi. Ne, na ty nebylo potřeba žádného
gelu a nechtějte prosím abych vše detailně popisovala, protože pro mne to byla chvíle,
kdy jsem školení přestala vnímat jako školení. Alespoň pro následujících několik
minut.
Nevím co přesně Michal udělal, zeptejte se spíš jeho, ale zvuk, který vyletěl z mého
hrdla polekal řetízky natolik, že zničehonic byly na zemi a s nimi i rozporka a mé
nohy a původní úlek všech přítomných vystřídal upřímný smích. Byla jsem na SP
poprvé a věřím, že se tam dělo už ledacos, ale to co já tam způsobila .. Myslím,
že na mne tamní sklepení jen tak nezapomene. Milkove promiň, chtěls být váženým přednášejícím
a já Ti to takhle překazila. Teprve nyní s chladnou hlavou a časovým odstupem chápu
Tvé starosti s uzamčenou skříní a nezbytnost kvalitní fixace.
Nicméně ani tato humorná vložka nás neodradila v pokračování. A myslím, že pánové
se na mne ani příliš nezlobili, protože následující chvíle pro mne byly asi ty úplně
nejpříjemnější. Když se mi chvěla celá pánev... Snad jen ony nové premiérové
vaginálky vypadající skutečně skvěle (nemohla jsem si ani vybrat) trochu zklamaly. Měly
na mne účinek spíše psychologický.
Michal však našel skutečné zalíbení v těchto hrátkách a rozhodl se na mne vyzkoušet
nejen kompletní rozsah Milkovova Conrada, ale i zopakovat i všechny možné dráhy a
podráždit mne na všech choulostivých místech. Neodradilo ho vůbec nic. Ani ohnutá
rozporka ani v důsledku toho mé velmi volné a kopající nohy. Dokázal mezi nimi
bravurně kličkovat. Milkov, který dříve seděl za mnou na lavici se raději vzdálil
do bezpečnější vzdálenosti a "hlídal" nás ze vzdálenosti několika metrů.
Asi to byla skutečně velmi zábavná instruktáž, ale když jsme se rozhodli ji ukončit
a Michal se mne zeptal jak mi je a jaké jsou mé první dojmy, má odpověď zněla:
"Jsem unavená, příjemně unavená." Teprve sprcha mne trochu osvěžila a
mohla jsem se začít dělit o své zážitky.
A můj pohled s několikadenním odstupem? I když jsme všichni tento večer pojali skutečně
jako jakési proškolení a i má úloha nebyla jen "poslušně držet a posloužit pánům
k jejich zábavě", komunikace nevázla a to je u začátečníků v této praxi dost
důležité, s potěšením se přiznávám, že jsem odcházela s příjemnými pocity
uspokojení. A myslím, že i pánové chvílemi museli bojovat sami se sebou aby se vše
neproměnilo v "ostrou akci". Michal vypadá velmi spokojeně, shání elektrovýbavičku
a myslím, že v budoucnu nás čeká spousta zajímavých věcí.
