V úvodu tradičně pro orgány státní správy zdůrazňuji, že jakékoliv využití zde uvedených informací pro interní potřebu těchto orgánů nebo komerční využití je vyloučeno. Stejně tak se výslovně zříkám odpovědnosti a všech případných pretenzí, vzniklých v souvislosti s poškozením zdraví a/nebo věcí na základě informací, zde uvedených. Popisovány jsou praktiky a postupy, které mohou být potenciálně nebezpečné a které je možno provádět pouze na základě oboustranného souhlasu a při vědomí možného nebezpečí.

Tak, povinným klausulím bylo učiněno zadost, můžeme přistoupit k tématu. Úvod budiž věnován základům anatomie, dle možnosti bez latiny a zabíhání do detailů :-) Lékaře pak prosím o shovívavost, zejména terminologickou.

Anatomie.

Prs je tvořen převážně tukovou tkání. Je nasazen na hrudní sval (pectoralis major) v oblasti mezi druhým a šestým žebrem. Tvar prsu je ve značné míře formován vlákny (ligaturami), nesoucími a rozkládajícími váhu prsu. Každý prs obsahuje 16-20 sekcí mléčné žlázy, každou s vlastním duktem, ústícím drobným otvůrkem v prsní bradavce. Ta prs zakončuje a je obklopena výrazněji pigmentovaným dvorcem bradavky (aureola). Bradavka obsahuje jemná vlákna, která ji zpevňují při podráždění. Prs je dobře inervován, zejména v oblasti dvorce a bradavky. Nejvyšší hustota nervových receptorů se nachází v oblasti přechodu dvorce v bradavku v relativně velké hloubce mezi vyústěními mléčné žlázy. V prsu se nenachází žádná velká tepna ani žíla, větší cévy jsou soustředěny na spodní straně prsů, kde je i dobře patrná jejich kresba. Poměrně slušnou představu o anatomii prsu poskytne obrázek 1 a 2. (Pokud najde někdo ze čtenářů lepší či podrobnější obrázky inervace a prokrvení, rád je zařadím).

Struktura vodivosti.

Vodivost prsu jako celku je horší, než lidského těla v průměru. Je to dáno vyšším podílem tukových buněk. Na vodivosti se významně podílí lymfatický systém (na obr.1 zeleně), ligatury, nervová vlákna a prokrvení. Kůže prsu obsahuje na horní ploše jen malé množství potních žlázek, větší hustota je na ploše spodní a v rýze pod prsy. Praktické využití tohoto faktu bude ukázáno dále. V období laktace se na vodivosti podílejí i mléčné žlázy. Vodivost prakticky nezávisí na velikosti ani tvaru prsu a též na stáří ženy. Významně se naopak mění během hormonálního cyklu a také, a to je podstatné, v závislosti na psychickém stavu ženy. S rostoucím emočním napětím (strach, nervozita, úzkost) se vodivost zvyšuje, někdy až o dva řády. To je třeba zohlednit při určení procházejícího proudu - během působení je nutno neustále sledovat protékající proud, případně použít zdroj s omezením nebo break-box. Nejvyšší vodivost vykazuje prs ve směru od bradavky k základně, nížší pak napříč vodorovně, nejnižší napříč svisle. Pokud uvažujeme dlouhou dráhu mezi prsy (v praktickém použití velmi oblíbenou), podílí se na vodivosti i prsní sval.

Elektrody, použitelné pro torturu prsu.

Kromě běžných tvarů elektrod, používaných v elektrotortuře se v tortuře prsu vyskytují některé speciální tvary. Jedním z nich je rámcová elektroda, často tvarovaná do obdoby kostice podprsenky. Příkladem může být ukázka na obrázku 3 - prs patří Jill Carterové (mailto: jillc36@hotmail.com), zařízení zkonstruoval Andrew Carter (mailto: andyc36@hotmail.com), velký příznivec a praktik elektrokuce. Zde je vtipně rámcová elektroda ve tvaru kruhu využita i jako nosič elektrody na bradavku. Velkou výhodou rámcové elektrody je využití zvýšené vodivosti v rýze pod prsem - nevyžaduje elektrodovou pastu a při použití na dlouhé dráze se účastní na dráždění prsního svalu. Modifikace tohoto řešení je i na obrázku 4 - tato elektroda má lepší řemeslné zpracování a je lépe přizpůsobena obrysu základny prsu. Poněkud jiného druhu je elektroda na obrázku 5 - její těsnější provedení a větší plocha ji předurčují pro nasazení na dlouhé dráhy, kdy má být stimulován celý objem prsu. Šikovné je i olemování dvorce a ponechání volného prostoru pro bradavku. Spíše z kategorie kuriozit je řešení na obrázku 6. Jeho autorem je jeden z českých příznivců elektrotortury a jeho dílo je dalším důkazem o zlatých českých ručičkách. Základem elektrody je šlehač na sníh...

Dalším specializovaným tvarem elektrody je elektroda na bradavku. V tomto případě je velmi obtížné vytvořit universálně použitelný tvar, hlavně kvůli velké tvarové bohatosti bradavek a jejich schopnosti měnit tvar. Obvyklá řešení spočívají v použití přísavky, někdy i v kombinaci s uchycením řemínkem (např. Andyho řešení na obr. 7) nebo ohebnou tvarovatelnou hadicí podle obr. 8,9., kde jsou elektrody součástí křesla. Řešení na obrázku 9 patří Dimitrijovi, dívka nemá jméno. Nic samozřejmě nebrání tomu, použít jako elektrodu na bradavku krokosvorku, clip nebo třeba pinetku.

Elementární krátké dráhy.

Pro demonstraci elementárních krátkých drah (tedy drah na jednom prsu se dvěma elektrodami) použijeme hrudník Taťány. Dráha 1-1 na obrázku 10 směřuje od vnější hranice dvorce přes bradavku. Je vhodná jako přípravná pro elektrotorturu, protože ´již průchod proudu na hranici citlivosti (1-2 mA) vyvolá pseudoerekci bradavek a jejich zcitlivění. Jako elektrody lze použít dvojici hrotů nebo malé krokodýlové svorky. Elektrody aplikujeme tak, aby skutečně zasahovaly rozhraní mezi okolní kůží a aureolou. Dráha 2-2 je další z přípravných drah - umístění elektrod odpovídá poloze ligatury prsu. Správné umístění lze zjistit pomocí krátkých impulsů cca v úrovni 10 mA - kontakt v místě ligatury se projeví jednak jemnými záškuby , jednak akusticky. Jde o velmi účinnou dráhu pro střední proudy a impulsní režim, na stejnosměrný proud dráha reaguje mnohem vlažněji. Dráha 3-3 vede prsem svisle a využívá zejména vodivosti duktů. Stimulace zasahuje citlivou oblast za bradavkami. Na rozdíl od předchozí dráhy je tato účinná i ve stejnosměrném režimu. Dráhy 4-4 a 5-5 využívají vodivost prsního svalu a jsou určeny pro impulsní režim až do proudu 12 mA (pro pravý prs !). Při průchodu proudu jsou stimulována svalová vlákna, která se zkracují. Pokud máte k dispozici generátor s proměnnou frekvencí impulsů, můžete se pokusit vyladit prs do rezonance. V dráze 4-4 je sval stimulován napříč, v dráze 5-5 podél svalových vláken.

Další sada drah předpokládá umístění rámcové elektrody A na základnu prsu. Pokud není rámcová elektroda k dispozici, lze ji nahradit dvojicí unipolárních elektrod, umístěných při bázi prsu zhruba v poloze 4 a 8 hodin. Klasická dráha B-A soustředí proud do vrcholu bradavky. Jde o mimořádně účinnou dráhu, která se ale rychle zahltí - výhodnější je proto přikládat elektrodu jen na kratší časové intervaly a často měnit amplitudu i frekvenci proudu.
Alternativou této dráhy je zaklesnutí elektrody s velkou proudovou hustotou (smyčka drátu, krokodýl) zhruba v polovině výšky bradavky a mírné zaškrcení bradavky. Tak je přímo stimulována nejcitlivější oblast prsu - i malé proudy jsou v tomto případě VELMI bolestivé. Dráha C-A sleduje dráhu duktů - lze je najít posunem jemné elektrody kolem základny bradavky. Dráha D-A naopak využívá vodivost lymfatického systému - bolestivé působení je v tomto případě kvalitativně odlišné. Dráha je účinnější ve stejnosměrném režimu. Sada drah E,F,G,H-A využívá vyšší koncetrace hmatových tělísek na spodní straně prsu. Ideální je pro ni talířková elektroda o průměru zhuba jednoho centimetru nebo radýlko, tedy wartemberské kolečko s ostny.

Dráhy na samotné bradavce vysvětluje obrázek 11. Základní dráha 1-1 směřuje podél bradavky a může být použita až do poměrně vysokých proudů při velké účinnosti. Zkušení dominanti, praktikující elektrotorturu používají tuto dráhu k nácviku stopky. Dráha se hodí jak pro stejnosměrné, tak pro impulsní působení, přičemž bolestivost působení významně závisí na stupni pseudoerekce bradavky. Velmi účinné je střídání tortury se sexuální stimulací. Na pozici modré 1 je výhodné použít krokodýlovou svorku, která bradavku zafixuje přes základnu a zlepší její prokrvení. Dráhy 2-2 a 3-3 jsou ideální pro použití bipolárních elektrod, jako je třeba ta na obr. 12. Podobnou elektrodu lze snadno vyrobit i z kolíčku na prádlo. Pro dráhu 2-2 je výhodnější nasadit elektrodu zepředu, pro dráhu 3-3 zboku bradavky. Z hlediska působení je nepodstatné, leží-li dráha proudu vodorovně nebo svisle. Již fixace elektrod je dostatečně bolestivá, efektivní využití těchto drah je v interrogativních technikách uváděno jako elektrický bič - intenzivní osamocené impulsy v případě nespokojenosti s odpovědí. Dráha 4-4 opakuje dráhu 1-1 z obrázku 10, podotýkám, že jde o velmi účinnou přípravnou dráhu.

Kombinované krátké dráhy.

Tyto dráhy předpokládají větší počet elektrod a v ideálním případě i více zdrojů signálu. Zatímco elementární dráhy umnožňují subjektu cele se soustředit na prožitek ze zcela konkrétního místa na prsu, kombinované dráhy využívají sofistikovanějších technik. Jejich aplikace na prs nepřináší významné výhody, na rozdíl od aplikace na genitál (jak bude vysvětleno v příslušné kapitole). Asi nejužívanější kombinovanou drahou, aplikovanou na prs je zapojení dvou dvojic elektrod kolmo na sebe v různých výškách prsu a jejich napájení střídavým proudem o blízkých frekvencích. Lze tak vytvářet velmi bolestivé “biologické zázněje”, dobře pozorovatelné i slyšitelné. Účinné je také nasazení bipolární elektrody na bradavku a zapojení další dvojice elektrod po stranách prsu, zhruba v poloze 4 a 8 nebo 3 a 9 na hodinách. V této konfiguraci lze vyzkoušet různé variace působení.

Dlouhé dráhy.

Psychologický aspekt.

Ňadro pro ženu představuje jeden ze základních atributů její ženskosti. Již samotné vystavení odhaleného prsu cizím pohledům představuje významný faktor, zvyšující stres a pocit ponížení. Ten může být vhodně zesílen fixací, přítomností většího počtu osob (včetně dalších žen v dominantním postavení, zdůrazněném uniformou nebo naopak frivolním chováním a oblečením) a umístěním subjektu na dobře viditelném, výrazně osvětleném místě. I nebolestivé manipulace s prsem, prováděné proti vůli ženy stres nadále zvyšují. Mezi tyto manipulace lze zařadit například aplikaci elektrodové pasty. Pseudoerekce bradavek je reflexní jev, který žena vůlí obvykle nemůže ovlivnit, ale který má fixován na sexuální aktivity. Vyvolání pseudoerekce proti vůli ženy proto vede k jejímu pocitu ponižení. Do přípravy subjektu je dále třeba zahrnout i demonstraci instrumentária - například ve formě zdlouhavého výběru vhodné elektrody či kabelu, přelešťování elektrody kouskem jelenice či vyrovnávání nástrojů v zorném poli subjektu. Zde doporučuji i demonstraci nástrojů, které nebudou použity - vhodnou inspiraci poskytne každý katalog výrobců chirurgického náčiní.

Elektrotortura prsu je bolestivá. Její efekt je umocněn zaměřením bolestivého působení na samotný prs, případně oba prsy. Proto není dobré příliš rozsáhlé využívání dlouhých či kombinovaných drah, které lze často vídat ve filmech. Soustředění bolesti do objemu prsu je z hlediska požadovaného efektu mnohem účinnější. Nezanedbatelným přínosem je i to, že krátké dráhy umožňují aplikaci vyšších proudů.

Pro aplikaci elektřiny je subjekt ve většině případů již vhodně předprogramován působením sdělovacích prostředků a obecnými zkušenostmi. Z toho lze účinně těžit, a to hned dvěma způsoby (tzv. tvrdá a měkká škola). Zatímco tvrdá škola doporučuje nasazení tortury těžšího kalibru (proudy nad 10 mA dlouhodobě) od samého začátku tortury, měkká škola dává přednost “elektrickému biči”, tedy postupně rostoucím osamoceným impulsům. V obou případech je ale vhodné dát subjektu na srozuměnou, že “je to mnohem horší, než jsem čekala”. Mimochodem, na elektřinu se nedá zvyknout, zahlcení dráhy je elektrochemický jev, který rychle odezní.

Sama aplikace elektrod by měla být dostatečně účinnou. Je proto vhodné třeba i několikrát opravit polohu neaktivní elektrody či přívodních vodičů. - každá manipulace s prsem je pro ženu v tomto postavení stresující. Tomuto požadavku je třeba přizpůsobit i elektrody. Při zachování požadavků na bezpečnost by měly být dostatečně obtěžující i z mechanického hlediska. Za dobrou zkoušku lze považovat zatížení nasazené elektrody závažíčkem 250 gramů - elektroda by se neměla smeknout.

Resumé.