Informační materiál o konduktivních materiálech a technikách, používaných v praxi pro snížení přechodového odporu elektrod.
Úvod do problematiky.
Pro všechny druhy elektrod, používané v bdsm praxi je podstatný dobrý kontakt
s přiléhající tkání, jinými slovy nízký přechodový odpor mezi elektrodou a
tkání. Hodnota přechodového odporu hraje tím větší roli, čím více se od
technik ET(torture) přesouváme k technikám ES (stimulace). Velké hodnoty
přechodového odporu vedou k potřebě vyšších napětí, koncentraci proudu do
ohraničených oblastí a ke známému pocitu "suchého dření". Pro snížení
přechodového odporu existují tři základní cesty:
Řešení.
Kvalita opracování elektrod hraje zásadní roli u elektrod, vyrobených z kovu nebo kovem potažených. Kovové elektrody by proto měly být leštěné, a to nejlépe dvakrát - po obrobení na základní tvar a po galvanickém pokrytí definitivním povrchem. Problém může nastat u elektrod, zhotovených s koncentrátory proudu (jehlánky, fokusační výstupky) - zde je jedním z možných řešení chemické leštění, jehož popis je ovšem mimo rámec tohoto článku. Náhradní možností je zapojení submisivního partnera do procesu leštění plavenou pemzou a smotky bavlněných nití.
Zvýšení přítlaku je nejsnáze aplikovanou cestou ke zvýšení vodivosti, zejména plochých a bodových elektrod (u nich je ovšem třeba věnovat zvýšenou pozornost mechanické odolnosti tkáně). Nízký přítlak je pozorovatelný zejména u sběracích elektrod, umístěných na částech těla s malým zakřivením (báze prsu, podbřišek, vnitřní plocha stehna, méně častěji hýždě). V závislosti na způsobu fixace elektrod lze použít přídavný pružný pásek, podložení mezi elektrodou a fixačním prvkem, pomocný tah, přitlačující elektrodu k tkáni nebo v případě specula jeho větší rozevření :-)
Nejčastěji používaným způsobem řešení problému špatné vodivosti je cesta nanesení, případně vložení lépe vodivého materiálu mezi elektrodu a tkáň. Nejobvyklejším a nejsnáze dostupným konduktivem je voda. Ačkoliv destilovaná voda má vodivost velmi špatnou až prachmizernou, běžná vodárensky upravená či pramenitá voda obsahuje dostatek iontů k tomu, aby se dobře hodila k zamýšlenému účelu. Optimálním řešením, dobře slučitelným s celkovým vyzněním scénky může být například předběžné postříkaní subjektu ledovou vodou tak, aby kapky zůstaly na kůži. Tato metoda je velmi vhodná, pokud v průběhu akce bude používána bodová elektroda, naopak velmi nešikovná je v případě, kdy bude třeba fixovat ploché elektrody náplastí - na mokré kůži náplast prostě nedrží. V tomto případě je lepší vložit pod elektrodu plátek buničiny, nasáklý vodou (obr.1)
Variací předchozího řešení je použití některého vodného roztoku elektrolytu - počínaje kuchyňskou solí a konče nízkokoncentrovanými roztoky kyselé či zásadité povahy. Ačkoliv se chemicky orientovaným jedincům může toto řešení jevit jako velmi jednoduché a účinné, je třeba používat jej s vysokou opatrností - do procesu působení se totiž velmi významným způsobem zapojují i elektrochemické jevy, včetně celé palety možných interakcí elektrolytu, materiálu elektrod (zčásti i toho, který je galvanicky překryt ušlechtilejším kovem) a materiálu subjektu (počínaje bižuterií či šperky a konče vlivem hormonálního cyklu). Pro domácí použití připadá v úvahu snad pouze slabý roztok solanky (kávová lžička NaCl na dva litry vody), není ale žádoucí používat stejnosměrného proudu - v opačném případě na anodě vyvíjíme chlór, na katodě hydroxid (louh) sodný.
Shora uvedenými variantami je sortiment dostupných domácích řešení vyčerpán, pro další konduktivy je třeba vydat se do prodejny. Ačkoliv se to může zdát paradoxní, pořízení "vodivé pasty pod elektrody" není úplně trivální úkol a nakupující se mnohdy dočká _VELMI_ udivené reakce. Co tedy lze koupit, kde a za kolik ?
Dostupné konduktivní materiály.
Řešení majetných profesionálů - konduktivní pasta pod elektrody. Na WEBu si najděte www.conrad.de, do vyhledávání zadejte TENS a mezi vrácenými položkami určitě najdete i konduktivní pastu v ceně bratru 650,- Kč za sedmdesátigramové galení. Pasta je vyvíjena speciálně pro ES, má optimální vodivost a je poměrně vazká, takže dobře ploché elektrody fixuje. Je biochemicky neutrální, ani neodstraněná pasta nezpůsobuje podráždění, dolů jde dobře lihem.
Hi-tech řešení - pasta pro EEG / EKG / EMG. Dodává třeba Brainscope (www.brainscope.cz) v cenách kolem tříset korun za tubu (cca 120 gramů, leč pozor, pasta je těžká a není jí nijak mnoho). Tyto pasty jsou opravdu vynikající v tom smyslu, že redukují vložený odpor a tedy spád napětí na něm na něco, velmi blízké nule. Proto pozor - máte-li na svém zařízení naneseny rysky obvyklých proudů (vřele doporučuji), použitím těchto past se jejich hodnoty posouvají směrem k nižším číslům - proud, který byl vnímán normálně jako stěží snesitelný bude nyní víc, než nepříjemný. Pasty jsou určeny pro medicínské účely, jsou proto kontaktně biologicky neutrální, velmi lepivé a velmi tixotropní - vodou je prostě neodstraníte, optimální je líh na kůži, isopropyl na samotné elektrody. Pasta pro EEG zanechává na měděných částech aparatury poměrně ošklivé stopy po oxidaci, u EKG pasty je třeba upozornit na její jedovatost.
Řešení pro ostatní - SONOgel. Koupíte ho v lepší lékárně půl litru za zhruba padesát korun. Ačkoliv je určen pro sonografii ("ultrazvuk", dodává Renata), výborně poslouží i pod potenciálové elektrody. Je modrý, vysoce vodivý a krásně jde smýt vodou. Nevýhodou je nízká vazkost, nutnost ukládat jej pokud možno v chladu a "slizovitý" vzhled. Sonogel se skoro nevstřebává, lze jím proto opracovat i větší plochy před působením bodovou elektrodou, případně jej využít jako lubrikant pod přísavku. Použité nástroje je třeba po použití omýt, gel po vyschutí vodné báze přestává být smyvatelný a stává se omyvatelným, ku škodě vzhledu vybavení. Ve stejné lékárně můžete koupit i bezbarvý pomocný gel pro sonografii, který hůře vede, ale lépe drží elektrody. Cena je podobná, balení identické (plastová láhev s kuželovým dávkovačem).
Řešení pro majitele / držitele / známé osob s farmaceutickou praxí - pasta, připravená magistraliter. Připravuje se z neutrálního masťového základu s přídavkem vodivých bělob, stabilizátoru a baktericidní složky. Jsou lékárny, kde vám mast připraví bez receptu a zvědavých otázek do odpoledne, v horším případě do druhého dne a jsou lékárny, kde nemáte bez Rp šanci. Disponujete-li shora uvedenou osobou, je výhodou této cesty vytvoření pasty dle vašich představ.
Použití past a gelů.
Samotné použití nenese žádné záludnosti. Konduktiv lze aplikovat na elektrodu nebo na tkáň (obvykle rozhoduje cena konduktivu). Osobně preferuji použití na elektrodu, neboť zbytky konduktivu na neovlivněné tkáni následně nebrání přilepení elektrody náplastí. Nanášíte-li pastu na plochou elektrodu, lze pro její rozetření s výhodou použít např. druhou elektrodu z páru. Rozhodně neplatí pravidlo čím více, tím lépe - optimální množství konduktivu na elektrodě je takové, kdy se proudový účinek projeví již na volně přiložené nezafixované elektrodě.
Resumé.
Resumé píše Renata. Mé milé dámy, vše shora uvedené je čistá pravda, chybí jediný aspekt - konduktiv pro vkládací elektrody. Vězte, že není vcelku potřeba, elektřina je chytrá a cestu si najde. Mikrobiologické prostředí v pochvě je na chemické změny velmi citlivé a nevhodně volenými konduktivy je možné vytvořit ideální prostředí pro kvasinky rodu Candida, což je jistě věc, o kterou příliš nestojíte. Pokud při založené elektrodě cítíte ono proslulé suché dření, poproste partnera, aby věnoval více pozornosti rozměrům nástroje a jeho lokalizaci :-)
