Techniky podtlakového působení
(VT)
Úvod do technik podtlakového působení.
Článek se zabývá využitím podtlaku v bdsm praxi. Diskutován je stimulační a stresující efekt těchto technik a je dán popis základních postupů. Jde o další ze série článků, vytvořených ve spolupráci týmu renatask/Milkov.
Upozornění.
Popisované techniky mohou být v některých případech značně bolestivé a při zanedbání či podcenění dále uvedených pravidel i potenciálně nebezpečné. Zde uvedené informace lze proto využívat pouze ke studijním účelům a na vlastní nebezpečí. Mohou být prováděny pouze za předpokladu oboustranného souhlasu zletilých a svéprávných osob, vědomých si možného nebezpečí. Je nutno mít na paměti, že nádoby, v nichž je významným způsobem snížen tlak mohou snáze podléhat destrukci již při nevelkém mechanickém poškození. Dále je třeba pamatovat na obtížnost odstranění již nasazeného recipientu, pokud není vybaven bezpečnostním zavzdušňovacím ventilem či kohoutem. Další varování jsou umístěna v textu.
Techniky podtlakového působení (Vacuum Stimulation / Vacuum Torture – VS/VT) jsou založeny na působení sníženého tlaku na vymezenou oblast tkáně, nejčastěji kůže nebo vzácněji sliznice. Oblast působení je vymezena obvodem přísavky či správněji recipientu. Efekt působení je vytvářen dvěma mechanismy – zvýšeným prokrvením s následným případným edémem a mechanickým napětím. V bdsm praxi není rozšíření těchto technik dosud nijak rozsáhlé, stejně jako v penologické praxi. Dostupná literatura je proto omezena spíše na WEBové zdroje či několik izolovaných komunit, provádějících tyto praktiky například v rámci bodyformingu.
Mechanické působení
je silně závislé na místě aplikace, tvaru a objemu recipientu a velikosti podtlaku.
Základním mechanismem je zatažení části tkáně do objemu recipientu, spojené
jednak s vjemem sání v celé ovlivněné ploše, jednak s bolestivými
či nepříjemnými vjemy zhruba v čáře kontaktu recipientu s tkání a
přilehlých plochách. Při vyšších hodnotách aplikovaného podtlaku se pak projevuje
i pocit napětí či tahu, vnímaný zvláště intenzivně na prsech či bradavkách.
Značnou roli ve vnímání hraje tvar okraje recipientu – vjem roste proporcionálně
s klesajícím poloměrem zaoblení okraje. Z tohoto důvodu je třeba při
amatérské výrobě přísavek udělit dostatek pozornosti sražení hran, případně
okraj přísavky doplnit gumovým lemem, vylepšujícím současně i utěsnění prostoru
recipientu. Objemem recipientu je pak určen efekt působení v čase. Pokud je
totiž objem nedostačující, vyplní je po určité době tkáň celý, což výsledek
působení z velké části znehodnocuje. Přisání tkáně k místu
zaústění zdroje podtlaku pak mění charakter působení z objemového na (skoro)
bodový, což může vést až k ruptuře tkáně. Intenzita podtlaku pak určuje
sílu, s jakou recipient působí na tkáň. Je nutno mít neustále na paměti, že
okraj recipientu vykazuje z fyzikálního pohledu snahu “zaříznout se” do
tkáně, a to tím intenzivněji, čím větší podtlak je aplikován.
Prokrvení
je dáno lokálním snížením tlaku nad tkání v oblasti působení a částečně i mechanickým působením. V důsledku toho dochází k rozšíření vlásečnic a po krátké době i k průsaku krve z krevního řečiště až do škáry a následnému vzniku modřin či podlitin. Toto prokrvení je vnímáno zpočátku jako pocit tepla až horka, přecházející následně ve štípání a dále do bolestivých pocitů, charakterizovaných jako “trhání”. Je nezbytně nutno upozornit na to, že tato technika zanechává nápadné stopy, které přetrvávají podle individuální dipozice i několik týdnů. Kromě prokrvení může v průběhu působení dojít i k otoku (edému) ovlivněné tkáně a jejího okolí.
Medicinský aspekt
přiměřeně působícího podtlaku může mít i terapeutický charakter. Pomineme-li běžnou aplikaci při odsávání mléka, je využití podtlaku účelné například pro formování plochých nebo vpáčených bradavek. Zvýšené prokrvení má značný význam i pro zvýšení citlivosti erogenních zón, a to jak v oblasti dvorců, tak i na zevním genitálu.
Zdroje podtlaku
Základním zdrojem podtlaku, dostupným každému dominantovi jsou jeho vlastní ústa :-), jimiž lze také vyformovat krásné modřiny. Pro VS/VT techniky jsou ale používány sofistikovanější metody. Asi nejjednodušší je technika působení baňkou. K její realizaci je třeba nejlépe skleněná nádoba s otaveným neostrým okrajem. Dobře vyhoví širokohrdlé titrační baňky nebo Erlenmayerovy baňky. Dále je potřebná špejle či pinzeta, vata a líh. Vatu uchopíme pinzetou nebo namotáme na špejli, namočíme do lihu, zapálíme a zasuneme do baňky, držené dnem vzhůru. Baňku nahřejeme asi na padesát stupńů (“horká” při držení v ruce), smotek vyjmeme a uhasíme a baňku přiložíme na místo aplikace a překryjeme ji ubrouskem, namočeným do studené vody. Baňky se chytí během několika sekund. Objemem baňky lze dobře regulovat intenzitu působení. Pozor – i hodně malá titrační baňka se chytí velmi pevně ! Experimentování s většími varnými baňkami rozhodně nelze doporučit.
Asi
nejdostupnějším řešením je odsávačka mléka. Vyrábí
se buď v triviálním skleněném provedení
s gumovým balónkem za bratru devadesát korun, nebo v řešení více či méně sofistikovaném od
tří do patnácti set. Výhodou je ideální tvar přísavky, dobře přizpůsobené
bradavce, nevýhodou je pak nižší vyvíjený podtlak a v případě elektrického
řešení i pulsující efekt.
Šikovný kutil si pro experimentování může pořídit gumovou hrušku například od měřiče krevního tlaku a obrátit její funkci otočením kloboučkových ventilů. Pro zvýšení výkonu se při stejné příležitosti dá do balónku zabudovat i plochá listová pružina, případně dvojice zkřížených listů. Obrázky, popisující tuto konstrukci jsem bohužel někde zabordelil.
Často
používané jsou upravené plastové injekční stříkačky
s odříznutou spodní částí. Podle objemu (od 1 do 50 ccm) je lze aplikovat
v celé škále působení od bodového (třeba na klitoris)
až po solidní objem ovlivněné tkáně například na prsu či hýždi. Návod
s obrázky připravuji. Upravená stříkačka je šikovná pro dávkování
podtlaku, píst je ale třeba přiměřeně zatížit nebo zaaretovat, aby nám okolní
vzduch působení nerušil.
Výborným,
byť pro běžné domácí nasazení poněkud hůře dostupným zdrojem podtlaku jsou ruční pumpy z vakuovacích sad. Ty se mimo oblast
našeho zájmu využívají pro konzervaci či pro změnčení objemu textilií ve
vakuových vacích. Existuje i poloprofesionální bdsm
provedení s recipienty různých velikostí. Obvykle jde o ruční variantu
pístové vývěvy s relativně velkým zdvihem, umožňující dosažení podtlaku
na úrovni 200 mm rtuťového sloupce (kdo má ty hektopascaly přepočítávat, budu
psát Hgs). Jistou nevýhodou je obvykle atypická koncovka, přizpůsobená pro vlastní
proprietární řešení ventilů na recipientu. Výhodná je naopak možnost rychlého
zavzdušnění, šetřící vašemu miláčkovi litry slz.
Pro rychlé
experimentování se může hodit i domácí vysavač. Protože lze jen stěží
předpokládat, že si někdo v domácnosti pořídí “čistý” vysavač na
zábavu a druhý “špinavý” na podlahu, je třeba dbát poměrně důsledně na
hygienu. Dobrým přechodným řešením je koupit si alespoň druhou hadici a/nebo
věnovat něco umu a manuální zručnosti ke zhotovení čistých recipientů. Základem
může být třeba třílitrový kanystr od Glacidetu, k jehož původnímu hrdlu lze
zhotovit mezikus pro připojení hadice vysavače a do zesíleného dna pak lze po libosti
zalepovat přímo hadičky od přísavek nebo jenom olivky či nátrubky dle vlastní
fantazie a odolnosti partnerky.
Profesionálním řešením je vývěva. Ty jsou v zásadě dvojího
druhu – vodní a mechanické.
Vodní vývěva je poměrně snadno dostupná v laboratorních potřebách za cca 300
Kč. Ke své činnosti vodní vývěva vyžaduje funkční přívod vody a odpad. Podtlak
je vytvářen při průtoku vody zúženým místem vývěvy a je přímo úměrný
průtoku. Jistou nevýhodou je poměrně značný hluk, který vodní vývěva produkuje a
který poměrně spolehlivě přehluší i miláčkovo sténání. Pro obyvatele paneláku
pak může být finančně náročná i spotřeba vody, zvláště při intenzivnějších
hrátkách. Poněkud neohrabaná je i nutnost osadit miláčka poblíž vodovodu nebo
vymyslet systém hadic a podtlakového rozvodu po bytě. Poslední variantou pak je
zřízení mučírny v koupelně :-)
Mechanické vývěvy se dělí na pístové, rotační, olejové, sublimační a další a lze s nimi dosáhnout podtlaku desetin mm Hgs, což jsou hodnoty, k nimž nedoporučuji ani se přiblížit. Podle výkonu jsou vybaveny více či méně výkonným motorem a jejich cena jen zřídka klesá pod pět tisíc korun, hodí se tedy spíš pro kluby a studia. Provoz je hlučný, leč poměrně ekonomicky nenáročný (odhlédneme-li od počáteční investice). Asi nejlepším řešením je umístění vývěvy do sklepa a vybudování pevného rozvodu. U všech vývěv je nutno osadit bezpečnostní ventil !
O rozvodech.
Následující odstavec mohou vynechat chemici, skláři a osoby, nehodlajíc měnit jinak útulný byt či mučírnu v křížence laboratoře a chemické fabriky. Ostatní nechť čtou dále. Základním problémem je přenést podtlak od jeho zdroje k místu působení. Řešením profesionálů je skleněná aparatura, jejíž zhotovení a úpravy ovšem vyžadují Bunsenův kahan, dmychadlo a roky zkušeností, proto amatéři používají častěji stavebnice, postavené na zábrusech, nebo z nich využívají alespoň ventily, válce a trojcestné kohouty, případně rozvaděče. Sklo je výborné pro snadnou sterilizaci – ačkoliv jsou VT/VS techniky v zásadě nekrvavé, při nedostatku zkušeností či úletu ve scénce není krvácení vyloučeno. Praktici doporučují centrální rezervoár o objemu tří až pěti litrů, vybavený bezpečnostním zavzdušňovacím ventilem a nátrubky s ventily nebo lépe kohouty pro připojení hadic k přísavkám.
Hadice by neměly být příliš tenké, neboť se podtlakem zplošťují. Absolutně nevhodná je bužírka. Dobrým materiálem je laboratorní guma, která je ovšem neprůhledná a hned po ní polyetylénové silnostěnné hadičky. Dobře poslouží i hadičky, používané pro přívod paliva v automobilovém průmyslu (v Mototechně metr za cca dvacet korun). Ty mají navíc ohromnou výhodu v možnosti efektního stočení – hadičku je třeba s úsilím navinout na vhodný trn, prohřát v horké vodě a rychle ochladit v kbelíku se ledovou tříšti a vody. Rozvine se asi na dvojnásobný průměr závitů.
Častým problémem je rozdvojka. Skleněné téčko nebo rozvidlení 3x120° lze koupit v laboratorních potřebách, plastové díly se vyskytují spíše v Gardeně nebo Hornbachu – používají je zahrádkáři pro rozvody závlah. Pro kutila, který nechce pracovat s horkým sklem existuje i výborné řešení, založené na skleněných válcích či odřezcích trubic velkého průměru a gumových zátkách, do nichž se snadno vrtá. V zátce lze vytvořit potřebný počet otvorů pro přívodní trubičky (vrtáme na menší průměr, asi o 5%) a při trochu inteligentním návrhu vyrobit universálně použitelnou stavebnici. Jako spojky lze využít odřezky trubek, skleněné odřezky je nutné na obou koncích trochu otavit.
Přísavky.
Přísavka je speciální druh recipientu a jako na takový je třeba pohlížet. Dobrá přísavka nesmí mít ostré hrany a musí správně přisednout a kvalitně těsnit. Pro experimentování se hodí například chemické nádobí, které by ale mělo být určeno pro práci s nízkým tlakem, tedy nikoliv z nejlevnějších řad. Pro práci na prsu výborně poslouží i různé druhy nálevek a trychtýřů, vyráběné a dodávané v bohaté tvarové a objemové škále. Ještě lepší prsní přísavku lze vyrobit z již zmíněné skleněné odsávačky na mléko, z níž odstraníme gumovou hrušku. Na její místo lze vlepit zátku s přívodním nátrubkem nebo zvolit technicky čistší řešení a přeškolit se ve skláře, případně zmermomocnit známého skláře či laboranta a skleněnou olivku vtavit do původního hrdla. Odsávačky jsou vyráběny ze sodného tenkostěnného skla, které měkne již v plameni laboratorního kahanu, takže s trochou zručnosti a asi týdnem experimentování dosáhne i amatér použitelných výsledků (a rozsáhlých popálenin, dodává Renata). Kupte si levné odřezky trubiček, baňky a zkumavky druhé jakosti a zkuste si něco pospojovat tak, aby nejdřív ze spojů neutíkala voda, obarvená inkoustem a později ani podtlak. Sklo se musí opravdu prohřát, a to i poměrně daleko od místa plánovaného spoje, jinak PRASKNE. Při nahřívání se musí otáčet, jinak PRASKNE. Po spojení se musí pomalu a rovnoměrně ochladit, jinak PRASKNE. Pokud nepraskne, tak většinou ODKÁPNE, nebo se SLIJE. Jinak si ale užijete hromadu legrace (spíš si ji užily ty dvě subinky, co mi koukaly pod ruce, dodává Milkov) a na odsávačce je spousta materiálu :-) Po zvládnutí těchto jednodušších postupů už lze ze skla vytvářet přísavky libovolného tvaru a objemu. Mimochodem, jde to i za studena. Sklo se vrtá pod petrolejem karborundovým prachem a měděnou tyčinkou a nátrubky lze také tmelit. Při vrtání ale sklo občas PRASKNE.
O technologii.
Na sliznici se recipient chytí snadno, se suchou kůží mohou nastat problémy. Ideální je před aplikací kůži natřít kvalitním olejem nebo bílou vazelínou, která současně kůži zvláční a do jisté míry i ochrání před trhlinami, odřením o kraj recipientu a zhmožděním. Pokud to použitévybavení umožňuje, je dobré podtlak dávkovat postupně, začít s malým snížením tlaku pro dobré přichycení a usazení recipientu a až do určité době (stačí pár minut) hodnotu podtlaku zvyšovat až do hodnoty požadované. Během aplikace nedoporučuji od subjektu odcházet, neboť celý proces se v čase vyvíjí a působení je dáno výslednicí dvou subprocesů. Tkáň, vystavená působení relativně rychle nabíhá, čímž se u staticky evakuovaných recipientů snižuje hodnota podtlaku, naopak subjektivní vjem se zintenzivňuje díky intenzivnějšímu prokrvení a napětí tkáně v důsledku edému. Na psychologický faktor nejistoty, způsobený nepřítomností dominujícího doporučuji v tomto případě zapomenout, respektive nevyužívat jej.
VT/VS techniky na bradavce.
Působení podtlaku na bradavku představuje zřejmě prapůvodní VS techniku, společnou
všem savcům. Tato technika má navíc i pozitvní medicínský aspekt, založený na
zpevnění a otužování bradavky, které dámy ocení při pozdějším kojení.
Pánové naproti tomu ocení prolongaci bradavky a dvorce, spojené s celkovým
vyprofilováním prsu. Aplikují se přísavky dvojího typu, nazývané někdy otevřené
a zavřené. Otevřené přísavky svírají v místě
nasazení recipientu s tečnou tkáně tupý úhel a jsou považovány za méně
stresující. Proto jsou často využívány u odsávaček, kde mají často velmi
sofistikovaný hyberbolicky se rozvíjející tvar. Otevřené přísavky většinou
poskytují tkáni oporu v širší dotykové ploše. Jako náhrada
v amatérských podmínkách poslouží širší nálevka. Zavřené
přísavky nasedají na tkáň kolmo nebo dokonce pod ostrým úhlem k tečně a
k působení podtlaku přidávají i stresující efekt, způsobený tlakem
recipientu na tkáň. Oblast fyzického kontaktu s tkání bývá omezena na obvod
recipientu, který poskytuje dostatečný objem pro zatažení tkáně dovnitř. Pro
amatérské použití lze takto využít například silnostěnnou zkumavku nebo
přísavku z injekční stříkačky. Na bradavku lze aplikovat poměrně intenzivní
podtlak, jehož mez je dána pouze použitím stopky subjektem nebo intenzivním
krvácením. Průměr uzavřené přísavky by měl být volen tak, aby těsně nebo jen
s malou vůlí obepínal eregovanou bradavku
v místě jejího napojení na aureolu, u málo vyvinutých nebo vpáčených
bradavek je třeba řídit se tuhostí tkáně – obvod bradavky je dobře odlišitelný
pohmatem. Působení podtlaku lze dobře aplikovat i na celý
obvod dvorce, průměr přísavky by pak měl být adekvátní průměru dvorce.
Podtlak, takto aplikovaný by měl být ve srovnání s působením na samotnou
bradavku nižší, neboť aureoly jsou náchylnější ke vzniku bolestivých trhlinek.
Opakovanou aplikací lze docílit vyzdvižení dvorců
z křivky prsu, které je z hlediska atraktivity ženy poměrně žádoucí.
Výsledný efekt je ale velmi závislý na konstituci ženy obecně a prsu zvlášť.
Techniky na celém prsu.
Do této skupiny VS/VT technik jsou zahrnuty postupy, aplikované na převážnou část objemu prsu nebo prs celý. Na tomto místě je nutno upozornit, že tyto techniky
by neměly být aplikovány, pokud se v blízké době (v rámci cca jednoho týdne)
chystáte absolvovat mammografické vyšetření. Zvýšené prokrvení a lokální léze
totiž mohou zkreslit výsledek vyšetření nebo i evokovat falešný nález. Odběr
vzorku pro biopsii je pak možná zajímavý pro skalní masochistky, stress spojený
s čekáním na laboratorní výsledky ale opravdu nestojí za to. Dále je nutno
důrazně varovat před používáním těchto technik u osob s prsními implantáty
! Technika působení je pak založena na aplikaci uzavřené přísavky, nasazené na prs
v místě jeho nasazení na prsní sval nebo u objemnějších prsů (350 a více ml)
na jeho část, symetrickou vzhledem k bradavce. Je třeba mít na paměti významný
formující účinek takovéhoto působení, prot je nutné vyhýbat se nesymetrickému
nasazení. Současně je nutno zdůraznit, že s rostoucím objemem prsu a stářím
subjektu roste i elasticita tkáně. Technika je někdy kombinována
s působením na bradavku. Nejprve je nasazena menší přísavka na bradavku a poté
je na celý prs spolu s menší přísavkou aplikován větší recipient.
Techniky na klitorisu
je nutné odlišit podle cíle působení. Jde-li o VS, je nutné vždy použít otevřenou přísavku, pro VT nehraje tvar přísavky významnou roli. Zachycení přísavek je bezproblémové, potíž může nastat jedině při nevýrazně vyvinutém klitorisu. Podtlak lze aplikovat (pokud to tvar přísavky umožňuje) přímo na glans clitoridis nebo nasadit přísavku přes kožní řasu, kryjící glans. Druhá technika je šetrnější, ale problém může představovat utěsnění. Pro VS techniky je dobré postarat se o odlehčení přísavky a přívodního vedení, které může svojí hmotností vyvíjet stresující tah, který je naopak užitečný pro VT a interrogační účely. Pokud není přídavný stres žádoucí, pomůže například vyvázání přísavky proti fixační konstrukci. U stáčených hadiček je v tomto případě navíc třeba eliminovat vznikající torzní úsilí. Tkáň klitorisu je výborně prokrvena a samotný klitoris je náchylný k vlásečnicovému krvácení, proto je třeba značná opatrnost. Topořivá tělíska mají značnou elasticitu, technika má proto i výrazný bodyformingový efekt.
Techniky na labiích a vulvě jako celku.
jsou specifické konstituční závislostí. Labie na působení podtlaku reagují
převážně edémem, jehož míra se u žen značně
liší, od prakticky chybějící reakce po momentální náběh otoku, který si vynutil
přerušení prováděného experimentu. Působení lze aplikovat dvojicí přísavek nebo
větší přísavkou, aplikovanou na poševní vchod či vulvu. Na nasazení posledně zmíněné techniky ale
neexistuje jednoznačný názor, někteří autoři ji považují za hazardní či přímo
nebezpečnou. Rozhodně by neměla být aplikována v těhotenství.
Psychologický efekt.
Účinnost technik je zcela srovnatelná s metodami ES/ET. Efekt může být umocněn i vzhledově a/nebo funkčně předimenzovaným vybavením (které nutně nemusí být použito), umístěným na okraji zorného pole subjektu. Z tohoto důvodu nejsou žádoucí masky, zakrývajcí oči subjektu. Výsledné působení posiluje (až k panice) hlasité syčení, produkované některou přísavkou nebo zdrojem podtlaku. K tomuto účelu dobře poslouží kus silnější bužírky, zaškrcený na několika místech laboratorními tlačkami. Ve všech VT technikách je potřebné, aby subjekt dobře viděl na přísavky jak během přípravy, tak i během působení. Pohled na vlastní prs “zatahovaný do útrob stroje” je pro většinu žen velmi stresující (Renata dodává – stejný problém potkávám při mammografických vyšetřeních, kde je prs – mírně - stlačován mezi dvojicí destiček).
Resumé – renatask
Mé milé dámy, ačkoliv s podtlakem pracuji při miniinterrupcích naprosto rutinně, toto pro mne byla zcela nová zkušenost, kterou vřele doporučuji k vyzkoušení. Jak jsem se snažila uvést výše v textu, je to navíc i přiměřeně zdravé, alespoň ve srovnání s jinými druhy bdsm praktik.
Resumé – Milkov
Zásadním problémem VS/VT technik je jejich “technická” orientace, které může romanticky či humanitárně založeným jedincům přinášet problémy na straně instrumentální i realizační. Ne na každého působí hadicemi a přísavkami ozdobená partnerka dostatečně stimulativně :-) Pro technicky orientované dominanty dává téma celou řadu námětů k realisaci a zdokonalování.
