O tatíčcích a učení

Kapitola 10

Pozn: Jak mi Eru správně zjistila, jednotné číslo od Galadhrim je Galadhel, tak ho teď budu pouľívat. Ignorujte to v předchozích kapitolách, já jsem to nevěděla.

* * * * *

Z východní strany stájí se ozvalo zaržání a hned na to odpověděli další koňští kolegové z opačné strany. Nedočkavé frkání a podupávání čerstvě vyspaných koní se mísilo s drmolením více či méně vyspaných elfů, chystajících otruby, jablka, ječmen, seno a vodu jako snídani. Elrondovy nádherné stáje se prostíraly poblíž Bruinenu; zadními stěnami se opíraly o skalní stěny a čelní křídla vrat se otvírala přímo na rozlehlé louky.

Ve stájích bylo vždycky hodně živo, hlavně po ránu. Někteří elfové zasvětili všechen svůj čas svým čtyřnohým kamarádům, jiní tam chodili aspoň jednou denně, hned jak jim to povinnosti dovolily 

"JAVAJS!! Šipko uhni ­ stojíš mi na nozéééááááúúúú!"

Šedá, nevysoká klisnička se spokojeně zavrtěla a odstoupila z klejícího Glorfindela, jako by věděla, že ten jí to nemůže oplatit stejnou. Glorfindel zafuněl a plácl klisnu po zadku: "Potvoro, tys musela mít v rodokmenu trola!"

"Je ti něco?" ozval se přes plnou náruč sena Legolas a stavěl se na špičky, aby mohl nahlédnout přes hrazení. Fin si otřel orosené čelo a statečně se zazubil: "Nic. Jen naše nastávající mamina si myslí, že může šťouchat a šlapat po mé drahé osobě." Odtlačil klisně hlavu, deroucí se mu do kapsy: "Nech si zajít chuť. Jabko dostane Asfaloth, ty ochechule." Klisna se na něj podívala tím bílým a Glorfindel radši vymázl. K Šipce se bez problémů dostal jen Legolas; mezi ním a zlobivou klisničkou se vyvinulo přátelství a Šipka prince poslouchala na slovo ­ ne proto, že musela, ale protože chtěla. I když řádila jak tajfun nebo se splašila a nikdo k ní nemohl, princ jí tichounce zazpíval nebo začal povídat a ona poslouchala jak beránek.

Asfaloth nastražil z protějšího stání uši a vystrčil hlavu do uličky, přímo do Legolasovy kopky sena, a když už tam byl, tak se pozval.

"Jedeš!" snažil se princ prodrat kolem a sotva unikl Glorfindelovu hřebci, čekal na něj s otevřenou hubou Haldirův Zvonek. Nenápadný, hnědobílý strakatý koník, všemi láskyplně zvaný Saďour. Zakousl se naplno do sena i kousku rukávu a trhl hlavou. Legolase to připlesklo na hrazení, jen hekl.

"Co je?" narovnal se Haldir, který jako jediný považoval Saďoura za málem andělské stvoření. Zrovna teď mu čistil kopýtko a broukal si u toho " a já mám koníčka hravého "

"Nic," zafuněl Legolas a snažil se vytrhnout žvýkajícímu koni rukáv. "Samou láskou mě chce sežrat."

Haldir koně plácl po strakatém boku: "Zvonku, pusť!" Kůň se na něj úkosem podíval a přestal žvýkat. "No tak, otevři klapačku!" vyzval ho energicky mladý Galadhel a Saďour poslechl. Haldir mu z tlamy vytáhl sežvýkaný oslintaný rukáv a strčil ho přes hrazení Legolasovi, aniž se na prince podíval. Ten chtěl něco říct, ale Haldir si už ke koni mlel svou: "Ještě by ti bylo zle, ty nezbedo. Tu máš jablíčko, co s nějakým rukávem "

Legolas polkl námitku a šel pro novou náruč sena.

* * * * *

Na travnaté louce, kde se vyučovalo, zaklinkal zvonek. Jeho jasný zvuk svolával všechny elfí zdravotníčky; ať byli kde byli, museli se vším praštit a dostavit se na hodinu, jinak by na ně mohl Elrond udělat Obočí. Nebo ještě hůř ­ mohl by ho udělat Erestor.

Ten si na dnešní hodinu přizval na pomoc Elronda a vyhlížel, jestli už jde. Mezitím mu Silinde a Gildor přinesli bedýnky s pomůckami a pár kbelíků nějaké záhady. Haldir šel hned zjišťovat, co je v bedničkách. Nadzvedl víko, ale kromě obvyklých obvazů tam nebylo nic moc zajímavého. Mladý Galadhel zklamaně pokrčil nos.

Erestor ho sledoval a usmál se: "Neboj se, Haldire. Myslím, že tě dnešní hodina bude obzvláště bavit. A " vzhlédl a úsměv mu ztuhl na rtech. "Manwëho levá noho!"

Místo Elronda si k němu vesele vykračoval Glorfindel a už z dálky hlaholil: "Mám vyřídit, že tvoje drahá polovička přijde později. Oficiálně třídí poštu. Neoficiálně," mrkal Fin do lavic, "zapackoval v kuchyni a posadil se Elanilovi do těsta." Elfové začali kuckat smíchy. "Takže máš to neuvěřitelné štěstí, že ti budu pomáhat já. Jen si ještě něco vyřídím."

Erestor zavrzal zuby, ale pak se mu najednou nad hlavou rozsvítilo pomyslné světlo Ëarendil a po tváři se mu rozlil líbezný úsměv: "Ale samozřejmě, drahý majordome, celá Arda jásá s námi a nedočkavě počítá každou minutu do tvého návratu."

Glorfindelovi neunikl Erestorův zlomyslný tón, ale byl to přece přemožitel Balroga a Celebornových připálených palačinek a hned tak ho nikdo nerozházel. Pokrčil rameny a odklusal. Předtím ale stihl poslat Legolasovi do poslední lavice vzdušné políbení, které princ ´chytil´ a s blaženým výrazem si ho schoval do kapsy ´na později´.

Elladan si pohrával s pramínkem vlasů a nad něčím dumal. Ještě ho tak úplně nepřešlo okouzlení jistým Galadhelem, ale už si nebyl tak jistý, jestli nesáhl o jednoho vedle. Musel se něčím zabavit, než si své pocity utřídí. Šťouchl do brášky: "Vsadím se s tebou, že Erestor má něco za lubem."

Elrohir, přesná kopie bráchy včetně toho pohrávání s vlasy ­ aniž si to uvědomil ­

odmítavě potřásl hlavou: "To není sázka, to je jistota. Musíš vymyslet něco lepšího."

Dvojče se zamyslelo: "Hmmm  tak dobře. O službu na hlídce, že Erestorovi sáhnu na zadek.

Elrohir vykulil oči: "To spíš do vosího hnízda. Nespadl jsi náhodou z jahody naznak? Taťka tě ohne přes koleno!"

Elladan s úsměvem pohodil hlavou: "Prdíky. Tak co, vsadíš se?"

Elrohir se zasmál a plácl bráškovi do nastavené dlaně: "Ó, to ano. Vidět Erestorův výraz, to by za tu hlídku určitě stálo."

Naklonil se k nim Orophin se svou obvyklou vlnou natupírovanou přes levé oko: "Zase se sázíte?"

Dvojčata se zazubila a svorně přikývla.

"O co?" zjišťoval Orophin, zatímco Erestor poslal Haldira, aby rozdal do dvojic obvazy.

"Dneska si budeme povídat o zlomeninách," započal Erestor a většina špičatých uší se poslušně stočila k němu. "Může se stát, že najdeme elfa, který je nemehlo a zrovna spadl ze stromu. Nejenže si nabil hubu, ale také si něco zlomil, a my mu musíme umět pomoci." Poradce se dal do vysvětlování, co v takových případech dělat: " a hlavně se zlomenou končetinou nehýbeme " Zbystřil něco v zadní lavici.

"Greenleaf!!"

Legolas se zapomněl a vyskočil: "E šest!"

Erestor naklonil hlavu na stranu a tázavě zvedl jedno obočí. Rúmil, sedící vedle Legolase, mezitím rozmrzele brblal: "Zásah. Už jsi mi potopil celou noldorskou flotilu." Elfové se začali hihňat a Erestor poklepal ukazovátkem na svůj stolek: "Klid! Legolasi, můžeš mi zopakovat, co jsem právě řekl?"

Princ nervózně tiskl psací brk a vylovil z krátkodobé paměti to, co se mu tam zachytilo jako poslední  "Že se máme hýbat?"

"Ano," přikývl nevzrušeně Erestor, "a zrovna ty se budeš hýbat hned teď." Zaklepal ukazovátkem na lavici přímo před sebou: "Pojď se posadit sem, buď tak laskav." Obrátil se k tabuli a začal něco psát.

Princ si neochotně sbalil věci a vydal se do přední lavice. Rúmil na něj ještě stihl zavolat: "A tři?"

"Vedle," zamumlal princ a strčil kousek svitku se svou hrou do kapsy.

Aniž se otočil od tabule, Erestor se zeptal: "Rúmile, o čem jsem právě vykládal?"

Červený Galadhel zastrčil ´lodě´ pod lavici a vstal: "Ééé "

Erestor se otočil: "Ano, elfí batole by to vyjádřilo přesně takhle. Bavíme se o zlomeninách, tak dávej pozor." Posadil si na svůj stolek. "Většina zlomenin se přihodí v bojích, při jízdách na koni v těžkých podmínkách a při zajímavých sázkách o to, kdo více poruší zákon Ardské přitažlivosti; někdo by nám tu o tom mohl povídat, že ano."

Dvojčata se v lavici rozpačitě zavrtěla. V té chvíli se vrátil mocný bijec Balrogů. "Však to bylo jen asi šestnáctkrát, ne?" mrknul spiklenecky na mladé Peredhely a posadil se vedle Legolase.

"Jo." Elladan ani Elrohir v tom neviděli problém.

Erestor vysvětlil, jak zlomeninu poznat a pokynul elfíkům, aby si psali poznámky. "Za prvé, nesmíme s dotyčným v panice třást, točit s ním a nějak ho tahat. A hlavně pokud má končetinu v neobvyklém úhlu, nerveme mu ji do správné polohy! To funguje jen u skřetů, proto jim tak lupkají klouby, když se hýbou, ale jim je to jedno. Pro nás je to výhoda, my je slyšíme už na dálku." Přivřel oči do úzkých štěrbin a vrhl ostrý pohled do přední lavice: "Nijak vás dva neruším svým zbytečným klábosením, že ne?"

Legolas sundal ruku z Glorfindelova zadku, Fin odvinul prsty na nohou z princova lýtka a vklouzl zpátky do boty. Zakřenil se: "Vůbec ne. A párkrát jsem slyšel, jak ti lupou klouby."

"Tím chceš říct?" zeptal se suše Erestor.

"Nic," zatvářil se nevinně Glorfindel. Elrondův poradce ho šťouchl ukazovátkem do hrudi a pokračoval. "Nejdřív tedy zraněného uklidníme, ovšem ne palicí po hlavě, že Elladan." Černovlásek se ošil. "Dále musíme končetinu znehybnit pomocí dlahy a pak zraněného přesuneme k léčiteli na další oąetření. Oproti smrtelníkům máme tu výhodu, že máme lorda Elronda a lady Galadriel. Ti za pomoci sil svých prstenů dokáží rozpoznat, jestli je kost jen naprasklá nebo zlomená či posunutá. A pak ji dokáží napravit. Legolasi?"

"Zlomená či posunutá," papouškoval poslušně princ, ale Erestor zavrtěl hlavou. "Teď vidím, že posloucháš. Chtěl jsem se jen zeptat, jak to děláte u vás?"

Z druhé lavice se ozvalo přidušené: "Zepředu nebo zezadu?"

Všichni se začali hihňat. Legolas zaťal zuby, pak se klidně a se sladkým úsměvem otočil a vylil Orophinovi jeho vlastní inkoust na hlavu. Galadhel zaprskal, ale než stihl začít láteřit, zarazil ho Erestor: "To máš za své poznámky, Orophin. Takže, Legolasi? Vy v Mirkwoodu nemáte prsten moci "

Legolas se zazubil: "My máme Talího."

"Aha," usmál se Erestor. "Slyšel jsem o jeho původu, ale nevěděl jsem, že může i tohle."

Haldir, sedící za Legolasem, se vzrušeně zavrtěl: "Jeho původ? Odkud je?"

Princ se znovu posadil. "Ne odkud je, ale co je. Jeho máma je z řádu Maiar, jeho táta je jako my. Je jedním z mocných mirkwoodských lordů. Talí se s mým taťkou přátelil už dlouho před tím, než jsem přišel na svět. No a před pár lety  zkrátka, už je v rodině."

Orophin si odhrnul modrou vlnu z výhledu a nedočkavě se naklonil k princi: "Umí kouzlit?" Legolas se s úsměvem otočil: "Ne, tu část moci, kterou má, používá na léčení."

"Úľasné," povzdechl si Erestor a otočil se zas k tabuli. "A takhle postupujeme u otevřených zlomenin "

Po nějaké chvíli třída pokročila k praktickým ukázkám.

"Tak pojď, Legolasi," kývl na prince Erestor. "jsem si jist, že tuhle lord Glorfindel nebude nic namítat. A vezmi si s sebou Haldira." Elfíci se hbitě zvedli a Fin se na ně zazubil.

"Představte si," začal Erestor, "že Glorfindel v boji škrtil buď nějakého soka v lásce," Fin nasadil rezignovaný výraz ­ Erestor si to zřejmě hodlal vychutnat co nejvíc, "nebo nějakého skřeta, když tu ho jiný praští palicí přes obě předloktí a zlomí mu je. Co byste dělali? Já se vám teď do toho nebudu plést, zkuste si sami poradit. Dlahy jsou tady." Přišoupl k nim hromádku a odešel se posadit na Legolasovo místo. Glorfindel si přesednul na Erestorův stůl a mladí zdravotníci se po sobě podívali.

"Asi bychom ho měli nejdřív uklidnit," přemítal Haldir. "A vytřepat z tuniky."

"A položit na deku," rozprostřel jednu do trávy Legolas.

"Haldire," sedl si Fin spokojeně na deku, "nemusíš mě uklidňovat, já nepanikařím." To už mu princ pomáhal sundat tuniku, když se Fin zapomněl a ruce mu láskyplně sjely na Legolasovy štíhlé boky. Legolas se zatvářil blaženě, ale Erestor okamžitě vyskočil jako skřet z krabičky: "Glorfindeli ­ já ti ty pařáty přerazím opravdu ­ a nadvakrát! A teď ticho a nech je, ať se snaží."

Glorfindel se ušklíbl, ale poslušně se položil a nechal ruce v klidu. Legolas podal hromádku dlah a zkoušel, která by nejlíp seděla: "Hmm  asi bychom to měli zatuplovat. Jednu seshora a druhou zdola, ne?"

Haldir odsouhlasil vsadit na jistotu, vybral nejdelší dvě dlahy, co tam byly, a přivázal je po celé délce Glorfindelovy paže, od ramena až po prsty. Legolas následoval příkladu svého staršího a zkušenějšího přítele a Fin podával skvělý výkon v tom, jak se snažil držet jazyk za zuby. Kecat do toho nesměl, Erestor ho hlídal. Oba elfíci spokojeně přeměřili své dílo: "Paráda!"

Pomohli Finovi na nohy a skupinka zdravotníčků vybuchla smíchy ­ Glorfindel vypadal jako tučňák, který právě zjistil, jak se mává křídly.

"No," odkašlal si Erestor, "na to, že je to poprvé, to není tak špatné. Účel první pomoci by to splnilo. Teď vám ukážu, jak to udělat líp, aby to pro toho chudáka bylo pohodlnější - ne že by si to ovšem zasloužil." Přemotal Glorfindelovi jedno ´křídlo´ a dal mu dlahu jen po loket: "Tak. A teď si to zkuste ve dvojicích. Každému dám zavázat jinou část těla."

Elladan poslouchal jen jedním uchem. Zatímco přivazoval bráškovi dlahy k oběma nohám, snažil se dát dohromady ´důmyslný´ plán jak vyhrát svou sázku. Dotáhl mašličku a zvedl se: "A máš to, brácha."

Elrohir se ´zlámanýma´ nohama chtěl vyskočit jak srnec, ale to nešlo. Elladan mu pomohl a láskyplně ho plácl po zadku: "Jdi se ukázat." Elrohir si to kvapně pajdal k panu učiteli, který obcházel další dvojice, radil, ukazoval, a jedním koutkem mysli si představoval vášnivý večer se svým miláčkem.

"Lorde Erestore!" hlásil se za ním radostně Elrohir. Mašlička se mu po cestě rozvázala, dvojče si ji nevědomky přišláplo a prásklo sebou zrovna ve chvíli, kdy se Erestor otočil. Elrohir už jen zoufale sledoval, jak padá hubou do poradcova rozkroku, což se v jeho představách rovnalo katastrofě rozměrů Hory Osudu. A aby toho nebylo málo, jak v panice zamával rukama, přilepil obě na Erestorův pevný zadek. Zadlahované nohy nechal dvě stopy za sebou a prohnul se v zádech jak luk.

Elladan vzadu na dece byl tak šokovaný, že se bráchovi vůbec neopovážil posmívat. Erestor nehnul ani brvou. Pohlédl si mezi nohy na černovlasou hlavu: "Chtěl jsi mi něco, Elrohir?"

"Poboc," zasténal Elrondův synek, hlas tlumený poradcovou tunikou. To už mu na pomoc přispěchal Glorfindel s Legolasem, kteří byli nejblíž a společně s Erestorem ho postavili na méně ´zlomené´, ale více vratké nohy. Elrohir rudý jak pivoňka zadrkotal: "Moc se omlouvám, lorde Erestore, já "

Erestor mávl rukou a urovnával si tuniku: "Nic se nestalo. Příště dělejte uzlíky, ne mašličky." Když se dvojčata přesunula zpátky na deku, Elladan si vzdychl: "Tohle nemůžu trumfnout. Vyhráváš na plné čáře ­ za tuhle podívanou klidně beru dvě hlídky!"

* * * * *

Po nějaké chvíli se k mladým léčitelům přišli podívat Elrond i s Thranduilem. Elrond vyměnil róby za krásnou tmavě modrou tuniku a přiléhavé kalhoty; na ramenou mu seděl Trouba a hlasitě předl. "Tak jak vám to jde?"

"Dobře," pohodil zlatou hřívou Glorfindel s prstem na mašličce, aby mohl Haldir dotáhnout uzlík na obvazu. Mladý Galadhel zavazoval Legolasův kotník a bral svou roli smrtelně vážně: "Příště neběhej v takovém terénu bez pořádných bot." Elrond se zasmál a odešel se podívat na své ratolesti.

Thranduil si k nim přiklekl: "Dobrá práce, Haldire."

"Že jo?" strčil mu kotník pod nos Legolas a zamlel prstíky. "Ani to nebolelo."

V tu chvíli k němu přijel had, oči navrch hlavy: "Co ssse ti u všššech ssskřetů ssstalo?"

"Ale nic," vysvětloval princ, "my se to tu jen učíme, víš?"

"Ssse mi ulevilo."

"Teď budeš šest týdnů v klidu, neběhat, neskákat a necicmat se."

"Haldire, ty jeden léčiteli," zahrozil princ s úsměvem prstem, "tohle mi předepsat nemůžeš!"

"No?" nadzvedl se Fin, "jak to, necicmat se, když polibek pro uzdravení udělá víc než nějaký elixír? A co teprve pěkné pomilování?"

"Glorfindeli! Nech to až na potom " pokusil se protestovat Legolas.

Do debaty se vložil Thranduil: "Já vám nevím, pane léčiteli, ale tohle nemůže při milování vadit. Tak třeba při "

"Tati!!"

"Neskač mi do řeči, Legolasi." Thranduil měl v debatách vždycky navrch. "I kdyby měl zlomené oba kotníky, tak přece jde provést tolik poloh, kde "

" ssss šššš " Had chtěl pomoct, ale nevěděl, jak.

"GRRRR!!"

"Nevrč mi tu, Legolasi, když ti dávám rady do života "

"NE! Můžeš si je nechat! Ty ses snad někde učil mě takhle ztrapňovat, nebo co!"

"Rozhodně by tu nohu neměl namáhat," stál si na svém Haldir.

"Když máš nohu ve vzduchu za něčím krkem, tak ji nenamáháš," nesouhlasil Glorfindel a Thranduil mu vehementně přikyvoval, evidentně ve svém živlu. Legolas se důstojně postavil: "Jsem schopný i se zavázanou nohou nakopat vaše vznešené pozadí, takže SKLAPNĚTE!!"

"Legolasi, nebuď hubatý!"

"Ale sssire "

"Och Valar, co jsem komu..." Pauza. "Tati ­ co ta hra, už ji máte odsouhlasenou?" Princ znal i jiné taktiky. I když tahle se mu dvakrát nepovedla 

"Ó ano," chytil se Thranduil a Glorfindelovi nadějně zasvítila očka. Než se stačil zeptat, mirkwoodský tatíček ho zklamal: "Ne, Glorfindeli, tvůj návrh se stále zamítá. Taky mám rád milování, ale na pódiu ho nedovolím. Ani pod pokrývkou. Alespoň ne Legolasovi!"

"Cože!?"

"Víš, Legolasi, zapomněl jsem se tě zeptat, jestli "

To už Legolasova noha přistála na Glorfindelově dvakráte zrozeném zadku a princ sršící bílým světlem oddupal za Orophinem, který o kousek dál ničil Rúmila.

"Ssss!!" panikařil had a odjel za ním.

"Ojoj," zbledl Fin, "já jsem ho opravdu rozčílil! To jsem nechtěl! Myslel jsem to celé v uměleckém podání a vůbec."

"Však on za chvíli vychladne," mávl rukou Thranduil.

"Musím za ním." Glorfindel se zvedl a Thranduil s Haldirem osaměli. "Tak to vidíš," povzdechl si king, "není jednoduché být rodičem. To včera ráno ."

* * * * *

včera ráno:

"Stůj klidně, Legolasi, poskakuješ mi tu jak opice na provázkách!"

"Co je to opice?"

"Zvíře. Až se někdy vypravíme do Haradu, tak ti nějakou ukážu. I když v tvém případě se můžeš podívat do zrcadla a hned jednu uvidíš."

"Pořád říkáš, že jsem celý po tobě, takže "

"Ať tě ani nenapadne tu větu dokončit. Jsi drzý jak lázeňská veverka." Thranduil se opíral o stolík se zrcadlem, Legolas stál před ním a snažil se vydržet tatíčkovu kreativitu. Cinia se jim rozvalovala pod nohama a žmoulala kus stužky, co před chvílí upadla Thranduilovi.

"Au! Proč musím mít tak šíleně složitý účes?!" Legolas se znovu neklidně zavrtěl.

"Stůj klidně povídám! Není složitý, jen pár lokýnek, ten se nosil už za tvého praprapraděda "

"No právě!!"

"A ticho bude. Jak přijede král Turgon, budeš vypadat nejlíp, na to dohlédnu! Reprezentuješ Mirkwood," vyplivl další sponku Thranduil, "a budeš jen zářit, to ti povídám!"

"To zas budu muset mít ty předpotopní hadry?"

"To je róba po mě z oslavy vítězství nad Sauronem ­ dej mu Valar věčný zánět oka ­ a ty tomu říkáš hadry?!"

"Grrr  a které? Ty vanilkové nebo ty brčálové s těma nemožnýma výšivkama?"

"Ty oranžové s perlami."

"To těžko, drahý papá."

"A to proč!"

"Cinia z nich má zaplaťValar pelech a ty perly už dávno vykousala." Vrrčice poznala, že se mluví o ní, začala nadšeně vrtět ohonem a shodila Thranduilovu šperkovnici.

Thranduil zavrzal zuby: "Ty zatracené psisko! Já tě " Cinia se postavila na zadní a láskyplně svému pánečkovi dýchala do obličeje. Král se málem zapotácel: "No dobře, dobře, beru to zpátky  dolů! Sedni!" Vrátil se k synkovi: "Ty v tom nemáš prsty, že ne."

Princ se ošil a něco zamumlal pod nos.

"To jsem radši neslyšel. Tak, co Glorfindel? Jak vám to spolu jde?"

Legolas okamžitě nasadil zasněný výraz: "Je úžasný, cítím se s ním jako v blažené zemi Valinoru  vlastně nevím, jaké je to ve Valinoru, ale s Glorfindelem je mi moc pěkně. Máme si toho pořád tolik co říct!"

"To je dobře," usmál se Thranduil. "Tak," otočil Legolase k zrcadlu, "jak se ti to líbí?"

"Aáááááááááááááááááááááááááá!!!"

"Myslel jsem si, že budeš spokojený."

* * * * *

zase na hodině:

"A teď," ozval se Erestor, "přijde ta zábavnější část, ale to už s vámi zůstane jen můj  ehm, lord Elrond i s mirkwoodskou posilou. Na mě čeká příprava našich lázní pro rohánské hosty."

Vášnivě políbil Elronda na rozloučenou; Elrond byl úplně zaskočený, že se Erestor takhle odvázal na veřejnosti a zapomněl na polibek reagovat. Jeho miláček mu zoubky zachytil dolní ret a trošku potáhl. S mlasknutím ho pustil: "Tak večer!" Elrondovo obočí vylezlo zas o kousek výš a trochu nedůvěřivě hleděl za odcházejícím poradcem. Tomu v patách kráčel kocour a nedalo se poznat, jestli přede on, nebo Erestor.

"No ehm," otočil se imladriský lord na skupinku s nejrůznějąími grimasami na sličných tvářích. "Zkusili jste si první pomoc. Teď si ukážeme, jak bolístku znehybnit na delší dobu. Elfům stačí dva týdny. Lidem a hobitům tak šest. Skřeti se hojí přes noc a trpaslíci se nelámou vůbec. Nevím, jak to, ale je to pravda."

"No tohle," divil se Rúmil, "ti skřetí žabaři mají výhody a trpaslíci taky."

"Tohle," zvedl Elrond jeden kbelík a postavil ho na stůl, "je sádra."

Elfíkům zasvítily oči.

Následovala hodina, připomínající víc umělecké dílny než léčitelství, a elfíci si ji užívali do poslední minuty.

"Hlavu nesádrovat, Elladane," chodil mezi žáčky Elrond, "to bys musel Elrohirovi oholit všechny vlasy." Mladý Peredhel se naježil a strčil Elladanovi pěst pod nos. "Opovaž se mi ohrozit jediný vlas," hrozil. "A dej to sem, sádrovat budu já!"

"Já!"

"Já!"

"Já!"

Elladan se nakonec vzdal kbelíku se sádrou, ale očička už mu zase blikaly. Rozhlédl se po jistém Galadhelovi, který ho v poslední době přitahoval jak magnetka a který teď tvořil kousek od nich. "O co, že si dám rande s Haldirem!"

Elrohir si najednou uvědomil, že to je něco, co chtěl nějakou dobu udělat i on sám, jen si to až do teď neuvědomil. "Tak to budeš mít konkurenci, brácha."

Vedle se zatím Jeho královské Veličenstvo nabídlo, že bude v dobré vůli dělat model. Glorfindel od blízkého ohniště přinesl kbelík teplé vody, aby měli elfové kde sádrové obvazy namáčet. Mezitím už se urovnal s Legolasem a udělali kompromis: Fina už ani nenapadne vystavovat jejich hrátky světu a princ zase slíbil, že si spolu Glorfindelovu ´hru´ zahrají v jejich pokoji bez obecenstva.

Haldir si až skousl spodní ret, jak se soustředěně snažil zasádrovat královský hrudník, a zároveň si svoje privilegium jaksepatří vychutnával. Měl co dělat, aby si necintal na práci. Litoval, že není Talí, ale s tím nic nenadělal. Thranduilovy do bronzova opálené svaly mu hrály pod rukama a tmavé bradavky jen vybízely k požiľžání. Po chvíli se k němu nenápadně přidala dvojčata. Tu Elrohir podal obvaz, tam Elladan přidal sádru  a všem třem dílo rostlo pod rukama. Thranduil jen pobaveně přihlížel; všímal si, jak se dvojčata na Haldira dívají, jak se ho tu a tam zlehka dotýkají a pomyslel si, že se tu někomu asi velice zadaří.

"Nestudí to?" ptal se vedle nich Legolas a prohlížel své dílo.

"Ne."

"A ani to nikde netlačí?"

"Bezzz starosssti, Legolasssi. Spíšššš ssssi připadám jako ve ssspacáku."

Had vězel v sádře od hlavy po ocásek a vypadal jak čagan. Princ byl spokojený: "Podívej, tati."

"Ale chudák jeden malý," politoval ho Thranduil, ale Glorfindel to viděl prakticky: "No co na tom, teď s ním můžeš zatahovat závěsy, nosit na něm přes rameno ranec, přitáhnout s ním loďku ke břehu nebo Talího do postele  tancovat s ním, orážet ořechy "

"Praššštit drzzzého Glorfindela po kebuli sss " doplnil Had a rozverně na něj vyplázl jazyk.

"No," přehodil téma Fin, "a kde je vlastně Talí? Neviděl jsem ho od snídaně."

"Na poradě s Erestorem," odvětil zasádrovaný tatíček. "Ještě než začnou slavnosti, přijedou Elrondovi nějací hosté z Rohánu."

Elrond je zaslechl a vmísil se do hovoru: "Hosté a zároveň pacienti. Dohodl jsem se s králem Theodénem. My máme horké i studené prameny, horský vzduch a," Elrond se s pobaveným úsměvem rozhlédl kolem sebe, "bandu nadšených zdravotníků!"

* * * * *

Za nějakou dobu na louku dorazil Talí. Nesl košík s obědem, protože si chtěl se svým miláčkem udělat piknik, a dvoje velké nůžky na sádru s tupým koncem, které vyzvedl v kovárně. Tou dobou už sádrové obvazy ztvrdly a elfíci si je s vervou podepisovali a kreslili na ně nejrůznější ptákoviny.

´Ač bez nohou ­ stále v pozoru´, smolil princ na Hadův krunýř. ´S láskou, Legolas.´ Glorfindel se k němu sklonil a jak Legolas ucítil na šíji jeho horký dech, hned mu začali v bříšku kroužit motýlci. "Hmm  připiš tam ´Ač němá tvář, hubu nezavřu!´"

Had se nejdřív nadmul, pak vypustil vzduch a hladce vyjel ze sádry. Vztyčil se před Legolasem: "Můžeššš mu zasssádrovat jeho ´malého majordoma´? Já tam napíšššu ´Mimo provozzz ´"

Fin nadskočil: "Malého?! Já ti ukážu malého, ty .ty  A navíc mám vlastní zuby, na rozdíl od ´někoho´, že?"

Legolas se zasmál a nechal ty dva, ať se špičkují. Šel se podívat, co to Talí přinesl na oběd a jak nadzvedl ubrousek, začala ho honit mlsná. Pozval se na hrozny a pár jich schoval pro Glorfindela. Talí už obkročmo seděl na svém vladaři a snad jako jediný léčitel ve Středozemi dokázal šikovně a zároveň smyslně vystříhávat svého pacienta ven. Spojil ten jednoduchý akt s nenápadnými milostnými hrátkami a Thranduil při jemných polibcích jen vrněl. Pak Talí uznal, že by bylo na místě zkontrolovat ostatní. Předal nůžky Legolasovi: "Byl bys tak laskav a dokončil to tu, prosím?"

Princ se tedy jal úkolu zachránit svého královského otce ze sádrových spárů.

* * * * *

"Jakže říkal, že se jmenuje?!" Glorfindel zúžil oči do tenkých čárek a sevřel pěsti.

Melpomaen v ruce nervózně tiskl svitky s rozpisem hostů. Polkl a o krok ustoupil. "Eomér, ty ho znáš?"

Zlatovlasý lord se napřímil a hned se zdálo, že je ho o stopu víc. I tak už byl nejvyšší z celé Imladris a klidně se mohl poměřit s Thranduilem. "Znám. Vsadím se, že i on si na mě pamatuje "

* * * * *

Třetí maršál z rohánské Jízdní Marky a králův synovec Eomér se s hekáním skulil ze sedla, upevněného na obrovském orlu Gwaihirovi; Gwaihir a jeho dva orlí bratři přiletěli se skupinou dvanácti Rohirů na slíbenou léčebnou dovolenou. Eomér jen celou cestu doufal, že se neshledá s tím vysokým drsným zlatovlasým démonem, co mu posledně kvůli tomu elfímu pískleti tak načechral chochol.

Stejně by se teď na nic nezmohl, nějaké prohánění elfích krasavečků či krasavic mu mohlo být ukradené ­ ohlédl se v Edorasu po jednom pokušení a zasekl se mu krk. Mohl se otočit jen celým tělem, ale nemohl pohnout hlavou. Chodil dva dny v pozici "vpravo hleď!" a nic nepomohlo, ani Gamling s virgulí, ani sestra Eowyn se "speciálním chmatem". Theodén už měl dost toho, jak se Eomér přesunuje po Meduseldu diagonálním způsobem sem a tam, vráží do starých váz a skučí jak Nazgúl. Navíc měl podobných případů ještě několik. Poslal k Elrondovi sokola s prosbou o pomoc a Elrond mu samozřejmě rád vyhověl. S Theodénem si vždy dobře rozuměl a mnoho koní, kterými se Imladris pyšila, bylo darem právě od rohánského vládce.

Ostatní Rohirové začali pomalu slézat ze svých míst, když už je přišel pozdravit Erestor s Troubou na rameně. Háma, který u meduseldských dveří chytil průvan a teď se sotva belhal, se na něj už z dálky usmíval, elfa viděl poprvé. Když se došoupal až k němu, viděl z celého Erestora už jen ty hezké, vyšívané elfí papuče, protože chodil permanentně v předklonu, ale nestěžoval si. Theodén ho ujistil, že se z Imladris vrátí jako vyměněný.

"Jménem našeho lorda Elronda vás u nás vítám," dal se slyšet Erestor a potřásl si se všemi na přivítanou rukama. Se svými pobočníky Gildorem a Melpomaenem šel hosty ubytovat. Rohirové se zvědavě a s tichým či hlasitějším úžasem rozhlíželi po údolí, protože až na pár výjimek tu z nich ještě nikdo nebyl. Po cestě narazili na elfí skupinku půvabných muzikantů, pak na pár smějících se elfů, kteří byli plavit koně, a blízko krásných vyřezávaných chatek, kde měli být ubytováni, na osm elfích lukostřelců, trénujících své dovednosti.

Erestor se pokaždé rád díval na úžas smrtelníků, kteří poprvé spatřili jejich překrásné údolí a vlastně i je samotné. Vzpomínal, jaký měl on první dojem z jiné rasy než elfové. Ale to už bylo dávno, skoro se nepamatoval. Jen trpaslíky nemohl zapomenout; otec mu kdysi řekl, že když nebude jíst zeleninu, bude vypadat jako jejich host ­ a tenkrát večer k nim přišel Kirin z blízké trpasličí osady pod horami, vyřídit nějaké obchodní záležitosti a posílit vzájemné přátelské vztahy. Malý Erestor dostal šok ­ palec v puse, oči vytřeštěné, zíral na trpaslíka jako na zjevení. Pak popadl mrkev a s řevem letěl za mamkou do kuchyně. Té než se podařilo ho vydolovat z kredence z velkého hrnce, byla skoro půlnoc.

"Doufám, že se tu budete cítit jako doma," povídal pajdajícím, ale nedočkavým Rohirům, "a kdybyste cokoliv potřebovali, stačí dát vědět, mně, nebo tady Gildorovi, nebo komukoliv, na koho narazíte. Tak, budete bývat po dvou, rozdělte se, jak chcete."

Gildor a Melpomaen pomáhali hosty ubytovat. Eomér přešlapoval z nohy na nohu a čekal, až na něj přijde řada, když tu mu nehybné zorné pole zkřížil velmi povědomý obrázek: mladičký plavovlásek s bystrýma modrýma očima jakže se jmenoval? Legolas.  Princ nesl Erestorovi svitek od Elronda a mával na nové hosty a ­ aniž by to ještě tušili, ­ na jejich první pokusné králíčky. S odborným dohledem, samozřejmě.

Eomér okamžitě zapomněl na svoje patálie, minulé i nynější a místo mozku znovu převzaly velení hormony. Začal slintat jak cvičný pes badatele Pawlova Gondorského a jak se Legolas sklonil pro svitek, který mu vyklouzl, maršálova ruka okamžitě sjela k tomu ladnému, pevnému, hebounkému 

Glorfindel svého prince s malým zpožděním doháněl, když si všiml starého známého Eoméra. Ten drzý Rohir zase bez hnutí civěl, kam neměl! A teď by snad chtěl znova 

"HEJ! TY TAM!" zahřměl Eomérovi u ucha povědomý, zlověstný hlas.

Eomér se prudce otočil a křup! A už se více nemusel léčit. Krční páteř mu zalupala, vykulený Rohir padnul na zadek a jen zasípal: "Au!"

Erestor si založil ruce v bok: "No tak to ti děkuji, Glorfindeli ­ já se tu snažím sehnat učební látku pro studenty a ty kam vlezeš, tam musíš dělat vrrčí kusy. Ne! Nech mě domluvit! Měl bys po všech těch stoletích vědět, že poslední slovo mám JÁ!"

Glorfindel se nenechal rozčilit. Nejdřív v duchu politoval Elronda, pak Erestorovi ´navážno´ vysekl velmi komplikovanou poklonu, která poradce pokaždé vytočila, pak dychtivě roztáhl náruč a mirkwoodský princ se k němu blaženě přitulil. Stačil jeden pohled na Legolase a Fina zase jímalo to krásné chvění a srdce mu bouchalo jak koňské kopyto v putně. Nemohl se Legolase nabažit. Eomérovi naopak zvonilo v uších a bál se pohnout krkem; vzpamatoval se, popadl svůj ranec a honem se ztratil do chatky, aby ještě "něco nepadlo".

* * * * *

Na Imladris padl soumrak a na východě vyšla první hvězda. Elfové a jejich hosté se pomalu začali scházet v Ohňové Hale na skleničku miruvoru, povídaní a oficiálním přivítání gondolinského vládce Turgona; později i na slavnostní večeři.

Král se objevil z ničeho nic, žzvečera snesl z oblohy na velkém orlu (letecký den v Imladris) a přistával před stavením. Vybral si zrovna chvíli, kdy se Erestor kochal pohledem na Elronda, který mu v rámci převlékání k večeři předváděl smyslný striptýz. Erestor ho rytmicky doprovázel na svůj otřískaný haradský bubínek s činelkama, jeho suvenýr z výletu do Jižního přístavu. Imladriský vládce ladně vyklouzl z dlouhé tmavě modré róby, nechal ji sklouznout na zem a Erestor, houpající se na okraji židle s nohama na stole, jen slastně vrněl. Následovala tunika, kalhoty  a hlasité prásk!

"Ááááááááááááááááááááááá!" Zděšený Erestor překotil židli a flákl sebou na zem.

Nahý Elrond nevěřícně civěl na dvě nohy, trčící zpoza překocené židle a pak se honem podíval na sebe, cože mohlo Erestora tak vytočit. Kromě své pýchy, za kterou sám sebe hned pochválil, nespatřil nic neobvyklého ­ ale za sebou uslyšel z otevřeného okna jakýsi šustot. Obrátil se a spatřil ohromného orla, kterak se poblíž jeho okna snáží k zemi. Mezi křídli seděl povědomý elf v královském, bohatě vyšívaném šatu a se zlatou korunou ve vlasech a vesele na Elronda mával.

"Elronde, příteli," volal do okna, "kdybych věděl, že pořádáte pyžamový večírek bez pyžama, tak bych se náležitě oblékl! Nebo spíš ­ svlékl?"

"Turgone!" vykřikl červený Elrond a honem se přikryl první věcí, která mu přišla pod ruku; až později přišel na to, že to byla otevřená Elfosútra a zrovna na milostné pozici č.17. "Kde ses tu vzal? Počkej, hned jsem dole!"

"Dole? Tak to si dám líbit " zubil se na něj z okna král Gondolinu.

Elrond to nevnímal; jako blesk se obrátil a začal přehrabovat hromadu, která sestávala z oblečení, bot, načatých elfích sušenek a vytřeštěného nehybného Erestora s Troubou na břiše. Turgon naposled mrkl do okna a pak se důstojně nechal vysadit před hlavní vchod do Imladris. Po chvíli přijela i jeho nepočetná doprovodná družina na koních. To už je ze svého patra zmerčil Thranduil, ale věděl, že má spoustu času, než se všichni ubytují, a tak se dál šlechtil.

"Legolasi!"

"Sss princ ssse koupe " Had přijel k Thranduilovi a ocáskem mu podával třpytivou mithrilovou tiaru.

"No, výborně." Král se zatvářil spokojeně, napasoval si korunu na hlavu a mrkl na Talího, který se rozvaloval po jejich posteli, četl si o zajímavých milostných aktivitách a vpisoval do knížky vlastní poznámky. Odvedle se ozývalo šplouchání vody a pobrukování písničky, která zněla až podezřele jako hobití. Legolas se ji naučil od Froda, který občas do Imladris zavítal se svými přáteli. Na kraji vany seděl Glorfindel a houbičkou láskyplně přejížděl princi prstíky na nohách a občas to proložil polibkem. Legolas blaženě přivíral oči a těšil se, jak to svému milovanému elfovi bude moci oplatit, až se budou koupat spolu, a konečně se začínal cítit jako dospělý.

"Broučku, už máš na prstíčkách varhánky?" ozvalo se zpoza dveří a Legolas bezmocně zavřel oči a procedil mezi zuby: "Tati!!" Glorfindel se otřásal potlačovaným smíchem a mrkal na Legolase, ať si z toho nic nedělá.

"Tak máš nebo nemáš? To je jedno, stejně už vylez," nenechal se odbýt otěcko, "musíš se ustrojit, za chvíli půjdem!"

Princ si povzdechl: "A tohle já mám furt dokola!" Zlatovlasý bojovník se k němu sklonil a políbil ho: "Buď rád. Tvůj otec je skvělý, i když má své chvilky  a kdo nemá, že?"

"Ale on je má pořád!"

"Myslíš, že jen on? Poslouchej chvilku."

A jako na zavolanou se z druhé strany za zdí ozvalo Elrondovo: "Drahoušci, už máte na prstíčkách varhánky?" A hned na to dvojité nešťastné skučení. Elrond v tom všem shonu stihl odchytit své syny a navzdory jejich hlasitým protestům je narval do vany, zatímco jednou rukou křísil Erestora a druhou se oblékal; u toho ještě stíhal vyřizovat s Melpomaenem náležitosti další návštěvy. Od čeho byl vládce imladriského údolí, že.

Legolas se zasmál a Glorfindel se zvedl: "Hned se vrátím, ještě zaskočím za Gildorem." Provlékl se oknem jako lasička a zmizel v houstnoucím šeru.

Princ na sebe hodil plášť, halabala ho převázal a šel za otcem. Jak předpokládal, čekal na něj brčálově zelený horor s bohatými zlatými lemy a dlouhatánskými rukávy, které by neumával ani Elrond na jedné ze svých porad.

"Tak do ´tohohle´ mě budeš muset podplatit!"

Thranduil se necrcal: "Buď tohle, nebo se nechám přemluvit a přece jenom bude ´tanec sedmi závojů´!"

Legolas spolkl hořkou slinu: "Kde to má předek?"

Král sepjal ruce a pohlédl k nebi, kde tušil Valar: "Vidíte to?" Pak se obrátil k Talímu: "A ty jsi chtěl víc dětí? Ještě že Brethilas takhle nevyvádí!"

Talí položil knížku na noční stolek a s úsměvem se natáhl pro pohár chladného nápoje: "Hm  a jak víš, že mirkwoodský palác ještě stojí?"

Thranduil dál dohlížel na Legolasovo oblékání: "Ještě ten zlatý náhrdelník  a prsten ne ten, ten velký."

"Ne. Ani jeden - prsteny nesnáším. Zas mi spadne do polévky a Haldir ho sní."

"On ti snědl prsten?!"

"Ne. Přívěšek z koruny. Copak jsem nějaký šaman, abych se musel takhle "

"Ne ­ ale jsi mirkwoodský princ a musí to na tobě být vidět. Co s tebou, když nechceš ani zlatý kroužek do ucha! Nebo do pupíku! Ten sice není vidět, ale v jistých ehm, momentech se hodí. Tak tamhletu korunu."

"Copak jsem WitchKing?! Podívej, jak je ostnatá."

"No dovol, ta byla kdysi moje! Není ostnatá, to je tak umělecky zamýšleno." Thranduilovi se po kratším výstupu podařilo vplést Legolasovi do vlasů aspoň zlatou tiaru.

"A ještě aspoň trochu zlaté pudřenky "

Legolas trucoval a kopal do nohy od stolu, až se zrcadlo otřásalo: "Ještě nám zbyl kýbl sádry z odpoledne, mám ho taky přinést?"

* * * * *

Ohňová síň se pomalu zaplňovala a Thranduil, ruku v ruce s Talím, postával u dveří a bavil se s Elrondem. Legolas už zaplašil chmury z šatů, vyhlížel Glorfindela a těšil se, že mu jeho miláček po večeři z příšerných rób určitě rád pomůže. Zasnil se a zahleděl se na nedalekou skupinku Rohirů, aniž by je vnímal. Cinia se přitočila k nim a sedla si přímo před Eoméra s hubou dokořán a natěšeným výrazem. Bez mrknutí zírala na bažantí stehno, které Rohir držel před pusou a bál se s ním pohnout. Cinii ukápla slina a pro důraz si položila jednu obrovskou tlapu Eomérovi na klín.

Legolas náhle ucítil, ľe ho někdo tahá za rukáv. Otočil se: "Glorfi!"

Muc muc! "Lístečku, vypadáą nádherně  i když v té vaně ti to slušelo daleko víc!" Glorfindel, taktéľ v krásné tmavomodré večerní róbě, podal svému miláčkovi kytku z malých, světle modrých kvítků, které Legolas miloval; ten si jeden vybral a zastrčil ho Glorfindelovi do knoflíkové dírky na hrudi. Přivoněl si a políbil Fina na krk; zbytek květin vloľil do vázy na blízkém stolíku. Tu se k nim přitočil Gildor a vypadal uspěchaně.

"Gildore, děje se něco?" zeptal se princ.

"No," Gildor je oba poodvedl dál od královské skupinky: "Máme problém, ve stáji. ©ipka začala rodit, ale jde to těžko, někde je zádrhel a nikoho k sobě nepustí. Zkusil bys to ty, Legolasi?"

Gildor se ani nemusel ptát. Vąichni tři elfové se hned ztratili v ąeru a ve chvilce doběhli do stájí. Tam uľ na ně čekal Firion, hlavní oąetřovatel a zrovna je vedl k hrazení, odkud vycházelo bolestné dýchání klisny.

"Jak dlouho uľ?" ptal se Glorfindel.

Firion potřásl hlavou: "Uľ mělo být dávno venku, takhle se úplně vyčerpá "

Legolas se k ní mezitím pomalu přiblížil. Klisna namáhavě zvedla hlavu a chtěla po nově příchozím chňapnout; pak zjistila, kdo to je a nechala prince, aby jí přiklekl k hlavě: "No tak, ©ipko, uľ je dobře, no  pomůľu ti, neboj se "

©ipka si zase lehla a bolestně zarľála. Legolas se ohlédl po Glorfindelovi: "Co mám dělat?"

Glorfindel shodil svrchní róbu a veąel za hrazení. Dál se přiblíľit nemohl, klisna začala být neklidná, cenila zuby a klopila uąi dozadu. Gildor přinesl nádobu s olejem a podal ji Glorfindelovi. Ten ji vzal a odzátkoval: "Legolasi, musíą si natřít ruku aľ po rameno. Vsuneą ji do jejího těla a budeą se snaľit nahmátnout hlavu, ano?"

Legolasovi buąilo srdce aľ v krku, ale rychle svlékl róbu a vyhrnul si rukáv na tunice. Polil si celou paľi a zároveň se snaľil uklidnit vyčerpanou, rozruąenou klisnu. Pomalu, aby ji nevylekal, se usadil do mokré slámy mezi jejíma zadníma nohama a opatrně vsunul ruku dovnitř. Na klisnu přiąla daląí vlna bolestí a Legolas se snaľil nahmátnout hříběti hlavu.

"Máą ji?" ptal se nedočkavě Gildor.

"Ne," vrtěl hlavou Legolas a aľ si skousnul si ret, jak se soustředil. "Počkat," ozval se po chvíli při další vlně bolestí, "něco mám, ale není to hlava. Mám pocit, ľe je to zadek."

"Hříbě je naopak," zamračil se Glorfindel, "to je obrácená poloha! Legolasi, aľ zase zatlačí, snaľ se najít ocásek. Hříbě ho vztyčí, zapře matce do pánve a tím se nemůľe dostat ven. Jak ho budeą mít, nepouątěj!"

"Ale co kdyľ " princ byl nervózní z představy, ľe by mu snad ocásek zůstal v ruce.

"Neboj," uklidnil ho Gildor, "Ocas drľí pevně. Pak uľ stačí jen "

"Mám ho!" Legolas kluzký ocásek pevně sevřel v dlani, celý se napjal a táhl. Klisna se vzpínala a rľála a Legolas zatínal zuby a snaľil se nepustit. Přiąla daląí vlna a daląí a hříbě se konečně začalo dostávat na svět. Po zadečku následovalo drobné tělo a pak přední napnuté noľky a zablaněná hlava. Legolas táhl a táhl, aľ z něj lilo, a nakonec mu mrňavé hříbě a dost velké mnoľství blíľ neurčitelné substance skončilo na klíně.

"Je to malý hřebeček," smál se ą»astně a otíral jej slámou. Vyčerpaná klisna chvilku odpočívala a pak se začala vrtět, aby hříbě mohla olízat a přivítat ho na světě.

"No vidíą, ©ipko, zvládla jsi to," chválil ji Glorfindel a hladil ji po hlavě. Teď uľ se nechala, byla z ní jedna spokojená mamina. Pak se zlatovlasý bojovník obrátil ke svému princi, který čistil ąedobílé, groąované hříbátko a bylo vidět, jak se mu jeątě třesou ruce.

"Výborná práce, Lístečku," políbil ho do vlasů, "přivedl jsi do Imladris nový ľivot. Sama by to asi nezvládla."

"Je nádherný," usmíval se Legolas a odhrnul si z tváře pramen vlasů, který se mu uvolnil z pracně vyrobeného účesu od tatíčka. Gildor přinesl kbelík teplé vody, aby si Legolas mohl opláchnout aspoň ruce: "Já uľ se tu o ně postarám. Děkuji, Legolasi."

Glorfindel slíbil svému plavovláskovi společnou koupel pod vodopádem a vzal princovu svrchní róbu, která proąla pár ´drobnými změnami´. Ale Legolas mávl rukou, ľe si toho tatíček ani nevąimne, ten bude mít jiné starosti. Téměř to vystihl.

Král Mirkwoodu postával na zápraľí s Elrondem, Erestorem a Turgonem a neoficiálně připíjeli na krásný večer a blíľící se slunovrat. Kdesi z tmavé zahrady před nimi se najednou ozvalo blaľené vypísknutí "Tatíííííí!"

"Á, to je můj syn," ozval se Thranduil hrdě směrem k Turgonovi, "Budeą se divit, jak vyrostl od doby, co jsi ho viděl naposledy."

Ze tmy se vynořil Legolas, doprovázený Glorfindelem; byl mokrý, olepený slámou, s rozcuchanými vlasy částečně přilepenými na obličej a pokrytý něčím, co se těľko dalo popsat. Utíkal ta»kovi zvěstovat tu úľasnou zprávu a Thranduil ąel do kolen. "U vąech Valar, CO SE TI STALO?!!"

Legolas chrlil páté přes deváté a nebylo mu rozumět. Thranduil namířil na Glorfindela obviňující prst: "Kam jsi ho zatáhl a co jste to pili, ľe vypadá JAK VYPADÁ?!!!"

"Moment," začal se usmívat nejdříve trochu zaskočený král Gondolinu. "Myslím, ľe uľ se chytám. Hříbě, Legolasi?"

"Hříbě, nádherný, krásný hřebeček, prve to neąlo a Gildor nás zavolal a pak mi Glorfi poradil a pak jsem ho takhle chytil a  .uľ se pokouąí i vstát!"

"Ach takhle," rozzářil se Elrond, "tys mi zachránil klisnu i s hříbátkem? Tak to se na něj musíme podívat." To uľ se uklidnil i Thranduil a mohl být zase jaksepatří hrdý. Zahlédl, jak se Glorfindel snaľí vypadat nevinně a ukrývá za zády zničenou brčálovou róbu a zasmál se: "No, nevadí. Ona se Legolasovi stejně asi moc nelíbila "

Noc pomalu ubíhala; jak Glorfindel slíbil, tak splnil. Ztratili se s Legolasem k vodopádu, uľili si krásnou koupel a poté se nenápadně vmísili mezi bavící se elfy. Ze vąech koutů se ozýval veselý zpěv a hudba, cinkot skleniček a příborů se mísil se smíchem hostů.

* * * * *

Haldir seděl pod voňavým loubím a s nepřítomným výrazem zíral před sebe. Před chvílí si zase připíjel ´na nejlepąí přátelství´ s Elladanem  nebo to byl Elrohir? Ta ovocná ą»áva, co mu nosili, chutnala sladce a zároveň tak zvláątně  ąkyt  Navíc se mu zdálo, ľe Elladan má na sobě tu nejsvůdnějąí nejpřilnavějąí hedvábnou tuniku, jakou kdy viděl  a ty těsné sametové kalhoty  je taky tak hedvábný i pod nimi? Nebo to byl opravdu Elrohir? A tak nádherně voněl  Dvojčata mu začala splývat, ale jedno bylo jisté. Vyslala signály a Haldir začal mít pocit, ľe sedí na jehlách.

To uľ zahlédl jednoho z nich, Elladana? Jak na něj mrká zpoza rozkvetlého loubí a kýve na něj prstíkem. Mladý Galadhel si promnul oči, jestli se mu to nezdá a rozhlédl se okolo, jestli v tom nemají prsty jeho povedení bráąkové. Kde nic, tu nic, Orophin se o kus dál bavil s několika mirkwoodskými lukostřelci a Rúmil si připíjel s rohánskými hosty. Hm.

Uľ tam u keřů nikdo nestojí moment! Mladý Peredhel zas přeąel na druhou stranu cestičky  který to je? Namáčí prst do poháru s vínem, cucá ho a pak ho pomalinku vytahuje z pusy  Haldira polilo horko. Uľ to nevydrľel a vyskočil na nohy. Chci!

Následoval ątíhlou černovlasou postavu, neľ se mu ztratí ve tmě zahrady. Dostihl ho a natáhl po něm ruce: "Počkej "

Tajemný známý neznámý se s úsměvem otočil: "Haldire  jak jsem mohl být dřív tak slepý."

< a href="https://www.angelfire.com/vamp/silverin/11.html ">kapitola 11