O tatíčcích a učení

Kapitola 11

(Pozn: haradská vlna = mexická vlna. Silmarilionské fanatiky by asi omývali; vy ostatní, počítám, to přežijete ve zdraví. Pro všechny Valar v Amánu si nemůžu vzpomenout, jak jinak říct pleskačka. Je to taková placatá butelka na slivovicu. Za vykradenou českou pohádku se omlouvám, nicméně se nestydím. Za co se stydím, je ta hrooooozně dlouhá odmlka v psaní )

*********

Haldir se začal probírat do slunného rána s pocitem dobře vykonané práce. Práce? Odkdy já pracuji? Chtěl otevřít oči, ale snad i jeho víčka byla nadřená, vůbec ho nechtěla poslouchat. Vždyť jsem tu v Imladris na nic ani nesáhl, z čeho bych byl  Otevřel oči. Oh Valar.

Elrond mě zabije ­ to byla první věc, která Haldira napadla. Další myšlenky byly: Čím? Bude to hodně bolet? Hned po ránu? A budu se před tím moct naposledy najíst?

Z každé strany lórienského strážce si spokojeně chrupalo jedno dvojče a tvářilo se nadmíru blaženě. Elladan samým blahem cintal na Haldirovo ucho, zatímco Elrohir mu z druhé strany zlehka oddechoval na pupík. Početné cucfleky a jemné kousance je pokrývaly od hlavy k patě a Haldir sám na tom nebyl o mnoho lépe. I jejich postel vypadala jak po boji ­ zbytky polštářů ležely pohozeny všude okolo a celou místnost pokrývala peříčka. Zrak mu padl na noční stolík, kde ležela poloprázdná baňula s olejíčkem, napůl snězený jahodový koláč, čtyři prázdné láhve od šumivého vína a první díl Glorfindelovy Elfosútry. Byla otevřená na stránce dvacet devět a Haldirovi se při pohledu na docela složitý obrázek náhle začaly vracet vzpomínky takovým tempem, jako by se protrhla přehrada.

Opatrně vytáhl jednu ruku zpod Elrohira a natáhl se pro zbytek koláče. Jahody a milování, to bylo vždycky jeho. No co, přemítal, když žvýkal, aspoň umřu velice šťastný.

*******

Nadešel čas, kdy bylo třeba uzavřít studování první pomoci, aby se v případě zájmu elfíci mohli pohnout dál. Elrond svým žáčkům připravil závěrečné zkoušení ze všeho, co se od něj či Erestora za celou tu dobu naučili. Největší nervy měl jako obvykle Had, ale nemusel se vůbec obávat, psané i praktické zkoušení proběhlo ke vší spokojenosti obou zúčastněných stran hned napoprvé. Částečně i proto, že u Elronda se nepropadalo. I když někdo váhal a nebyl si jistý, Elrond na něj dokázal zírat a dělat Obočím nápovědu tak dlouho, než si dotyčný vzpomenul. Poté, co Erestor - dokonce s úsměvem(!!!) předal elfíkům vlastnoručně psané vysvědčení s potvrzením, že od té doby se mohou počítat k mladým záchranářům, předstoupil před ně znovu Elrond: "Chtěl bych vám všem pogratulovat za úspěšné složení zkoušky. Získali jste zkušenosti, které se vám mohou hodit, i když budeme doufat, že je nebudete muset využít."

Haldir, sedící ve třetí lavici s dvojčaty, každým po jedné straně, je oba nenápadně štípl do zadku: "Já doufám, že my ty naše jo " Elladan na něj zamrkal dlouhými řasami a praktický Elrohir se s mrkáním necrcal. Ruka mu vklouzla na Haldirův klín, krytý lavicí a usadila se tam.

Elrond se mezitím rozehříval svým oblíbeným řečněním: "Máte další možnost studování, pokud budete chtít. Teď máte budoucnost ve svých rukách ­ chňapněte příležitost za pačesy a pevně ji stiskněte!" Elrohir to s radostí udělal a Haldir nadskočil: "AI!!"

Elrond zazářil: "Vidíš Haldire, takové nadšení jsem ani nečekal! Výborně!" Loupl okem po svých synáčcích: "Mohli byste si tady z Haldira vzít příklad, můžete se od něj hodně naučit."

Elladan se se zasyknutím snažil najít pohodlnou pozici na sezení a mumlal: "Jo, je to neúnavný učitel "

Had, sedící před nimi společně s Legolasem a Rúmilem na něj káravě vysunul hlavu: "Šššš!" a honem se zase otočil dopředu, aby mu nic neušlo.

tažľe kdo z vás by měl zájem?" zkoumal Elrond. Legolas zvedl ruku: "Co bychom se učili?"

Elrond se usmál: "Spoustu věcí. Hlavně jak pomoci někomu, kdo se už po úraze zahojil a má se znovu rozhýbat. Také k nám jezdí, jak sami můľete vidět, lidé i hobiti s bolavými či zablokovanými klouby, zády  věřte nebo ne, někdy i jiní elfové, kterým nevím proč připadá normální sedět mokrý v průvanu nebo se zničehonic rozhodnou příšerným způsobem posilovat. No. Cvičí se samostatně, ve skupinkách, na louce, ve vodě  Používáme speciální hmaty, masáže, horké zábaly, mobilizace a nejrůznější metody vyvíjené  erm  hlavně mnou, celá tisíciletí."

Legolas se zamyslel. Zdál se to být dobrý nápad ­ byl by to rozhodně lépe strávený čas než tím, že by celé dny střílel chudáky skřety, kteří za svou povahu prostě tak nějak nemohou. Navíc tu v Imladris byla zábava a to nejdůležitější ­ byl zamilovaný až po uši a pro to, aby mohl zůstat u Glorfindela, by dělal třeba kotrmelce až do Mordoru. Aspoň by bylo Yoku Oku zas jednou veselo.

"Já bych rád," ozval se a Elrond potěšeně přikývl. "Jen se musím zeptat taťky, jestli tu ještě můžu zůstat."

"Sssse můžu ssskočit zeptat, jessstli sssouhlasssí," nabídl se Had, Legolas se děkovně usmál a Had vyjel jak po másle. To už se hlásili všichni tři Galadhrim, s Haldirem jako svým mluvčím: "To se dělá hodně technik rukou přímo na tělo, že ano?"

"Ano," přikývl Elrond a chtěl pokračovat, ale Galadhrim ho předběhli: "Berem."

Elrohir se s Elladanem bezhlasně dohodli. Elrohir se postavil: "Tak to rozhodně nebudeme trhat partu, tati. Jdem do toho."

"Mám z vás radost," byl dojatý tatíček Peredhelovic. "Dobrá, zítra můžeme začít. Máme tady hosty na léčení až z Rohánu, ukážeme si nejdříve nějaké jednoduché věci. Beztak už jsem jim to tak nějak slíbil. Ale až zítra, dneska už máte volno, tak si ho běžte užít."

Skupinka zajuchala a mávajíce svými svitky se rozběhla podělit se o radostnou zprávu ostatním obyvatelům Imladris. Legolas po cestě kolem tréninkové louky narazil na tatíčka Thranduila, který se předváděl Talímu, jak umí vrhat dýky na terč, a že prý by se to Talí mohl taky naučit. Talí to moc nebaštil, k nožům kromě skalpelu a příboru měl odpor, a tak se bavil tím, že se šiškama z úkrytu zpoza stromů trefoval do Thranduila, když zrovna jeho milovaný vladař mířil. "Trefa!!" křepčil radostně pokaždé, protože mušku měl celkem slušnou, zato mirkwoodský král po zásahu šiškou do hlavy většinou trefil starou belu. Princ se díval, kam zmizel jeho poslíček Had, a objevil ho namotaného v bezpečí na vysoké větvi borovice. Had dělal oči směrem na vrhače nožů a Legolas se musel zasmát.

"Tati," zavolal, aby upoutal jeho pozornost a neskončil s dýkou v nějaké důležité tepně.

"Momentík," mířil Thranduil s přivřeným okem, "hned  jsem u tebe - AAAAAAARGH!!" Šiška se mu odrazila od čela a dýka mu spadla do trávy. "Talí ty mizero!! Jak tě dostanu, udělám na tobě za tři zlatky škody!!" Pak se klidně otočil k Legolasovi: "Já se z něj zblázním."

Princ se otočil po svém tatíčkovi číslo dva, ale už z něj zahlédl jen záblesk rudých vlasů mezi borovicemi a milý léčitel byl v dýmu.

"Že si nedáte pokoj," zasmál se Legolas. Thranduil si třel čelo a předstíraně vrčel: "Teď mu teda pokoj nedám ani náhodou!" Pohlédl na synátora: "Co bys rád?"

Legolas přešlápl z nohy na nohu: "Lord Elrond nám navrhl další učení  o léčení a tak, mohl bych tu ještě zůstat? Prosím?"

"Jistěže mohl, budu jen rád, že se taky o něco zajímáš," předl blahem tatíček a pak poťouchle dodal: "Nemá v tom prsty nebo jiné výčnělky Glorfindel, že ne?"

Legolas vzpurně foukl do ofiny: "TO TEDA NEMÁ!! Vlastně tak trochu má  ale to je jedno, to sem teď nepleť, ptám se kvůli Elrondovi!"

"No vždyť se nemusíš hned tak čepýřit," klidnil ho Thranduil. Popošel k terči a vytahal z ní svou sbírku vrhacích nožů a ozdobenou dýku. "Zajdu za Elrondem a zjistím, jestli mu tu nepřekážíme. Jestli jo, stejně s tím nic nenadělá, huahaha "

Elrondovi to samozřejmě nevadilo ani v nejmenším, jeho dům neměl přízvisko "Domácký" jen tak pro nic za nic. Byl spíš nesvůj, když bylo po domě ticho a nic se nedělo. Teď si na nedostatek hostů nemusel stěžovat. Teď po obědě vládl klid a pohoda. Elrond seděl na pelíšku, piloval si nehty a bavil se pohledem na Erestora, který seděl na zemi u okna a hučel: "Lez  lez LEZ! TAK POLEZEŠ NAHORU TY ŽABO JEDNA TUPÁ!!!"

V dekorovaném demižónu se samozřejmě nic ani nehnulo, rosnička seděla pod žebříkem jak přibitá a každou třetí minutu apaticky mrkla.

"Erestore, zlato moje, takhle jenom zbytečně plýtváš energií, co takhle zajít sem za mnou a trochu té energie mi věnovat?" vábil ho Elrond. Erestor ještě jednou loupl okem po jejich tvrdohlavém barometru a pozvolna se přesunul k posteli. "Uhni Troubo."

Kocour nadzvedl jedno víčko, ale jinak se ani nehnul. "Nějak na mě ty naše zvířata prdí," vyjádřil se dost neelfsky hlavní poradce, políbil Elronda a nastlal se za ním. Trouba začal být dost slisovaný a tak se s protestem sebral a radši odběhl do stájí na číhanou. Na okno dopadla první dešťová kapka a za ní se spustil hustý silný déšť.

"A já měl naplánováno vytáhnout Turgona na vyjížďku po našem údolí," postěžoval si Erestor, zatímco mu Elrond zuby rozepínal hedvábnou žlutou tuniku. Když se mu jazykem dostal na obnaženou hruď, přestal si Erestor okamžitě stěžovat a zahájil vůči počasí protestní milování.

Trouba seděl na trámu ve stáji a už zase sekal naštvaně ocasem. Už měl zaměřenou myš, vyměřenou vzdálenost k ní a vypočítanou rychlost a úhel útoku, když mu do zorného pole vpadli dva ujetí elfové a složili se se smíchem zrovna na tu "jeho" hromadu slámy.

"Ou!" vykřikl Legolas a zalovil pod sebou. "Co? Stalo se ti něco?" lekl se Glorfindel a popotáhl Legolase k sobě. "Ne, jen tu někdo pod slámou nechal vidle, naštěstí jsem přistál jen na násadě."

Glorfindel vylovil zákeřný nástroj a šel ho postavit do rohu: "Na prince mi ani nemáknete!" Vidle neprotestovaly. Fin se otočil k Legolasovi: "Vlastně jsem ti chtěl ukázat Šipku. Je díky tobě zdravá a hříbě taky. Pojď se podívat." Legolas se nedal dvakrát pobízet a tiše otevřel hrazení. Šipka do něj jemně šťouchla nosem a princ jí podal jablíčko: "Tak nám toho mrňouska ukaž."

Klisna se ohlédla pod sebe a malý hřebeček vypochodoval z pod jejího břicha ven. Legolas s Glorfindelem si k němu přiklekli a zálibně ho hladili. "Je tak nádherný, celý hebounký," políbil ho princ na čumáček. Hřebečkovi se jejich pozornost líbila a předvedl jim všechny kroky, co se zatím stihl naučit.

"Jsem moc rád, že tu jeątě nějaký čas budeme," ozval se Legolas. Přesunuli se zpátky na svou hromadu slámy, přes kterou Glorfindel přehodil houni a pak políbil své štístko: "Já taky. Ale i kdybys jel domů, asi by ses mě nezbavil "

"Kdo říká, že by mě něco takového jen napadlo?" ohradil se princ.

"Nooo  kdyby tě třeba už nebavilo učení "

"Jsem se přihlásil na další,­ jak jsem ti o tom říkal..."

" se mnou "

"Tak TOHLE učení  Hmm, to budu muset ještě popřemýšlet  počkej chvilku " Legolas se zatvářil hodně zamyšleně a když to imladriský pobíječ stvůrek a nestvůrek nejmíň čekal, skočil mu Legolas obkročmo na břicho: "A BAVÍ!!" Mohutný Glorfindel ho rázně zvedl nad hlavu jako hadrovou panenku: "Joj, to jsem rád!" A kočkovali se a smáli, zatímco Valar pilně kropili své zelené košaté výtvory, elfsky lidově řečeno, přírodu.

********

Na druhý den brzy ráno se jako první před Imladris objevil král Turgon ve své cvičební tunice a poklusával na místě: "Haldire, dělej, jinak běžím sám!" Turgon totiž se totiž shlédl v poslední módě Gondolinu, joggingu, a ať byl kde byl, vždycky si po ránu a navečer musel zaběhat. Hledal nějakou souznivou sportovní duši a v Imladris narazil jako na prvního na Haldira. Haldir vyběhl za ním a jako poslední se připojila rozjařená Cinia. Společně se pustili dolů po cestě podél Bruinenu a v přestávkách rozebírali poslední noldorský hit, iontové nápoje. V dvojčecím pokoji zatím Elladan a Elrohir ve spánku nevědomky objímali obrovského vycpaného zajíce a cintali mu na uši.

O hodinu později se prostranstvím kolem Imladris rozlehlo jasné volání zvonku a všichni mladí "zdravotníci" se do chvilky sešli na své louce. Elrond už na ně čekal: "Tak, dneska nejdříve zajdeme dolů do jeskyní. Erestor šel pro naše rohánské hosty. Ukážeme vám, jak jim pomoct." Zahleděl se do skupinky: "Elladane, Elrohire, proč vypadáte jak přejetí olifantem? V kolik chodíte spát, co?"

"Celkem brzo tati," dušovali se oba současně a statečně se snažili nečervenat. Elrond jim moc nevěřil, ale mávl rukou. "Hmm  no tak dobře, jdeme."

Dole v jeskyních se převalovala pára z horkých vřídel sem a tam a ve vzduchu byl cítit jemný pach léčivé vody a minerálů. Erestor zrovna ukazoval chudákovi Gamlingovi, kam se ponořit, aby mohl spokojeně medit a nechat odpočívat bolavá záda. O kus dál Legolas zahlédl jak z vody trčí povědomý chochol. Eomér byl přes všechny svoje dosavadní exhibice trochu stydlivý a zásadně se nekoupal bez své natupírované helmy. Elrond ukázal, kam přisypat léčivé soli, jak dlouho pacienty máchat a pro koho použít šokovou terapii střídáním horké páry a ledové vody.

"To je hnus," otřásl se Orophin, "vždyť když je člověk nebo elf úplně rozpařený, jak může sám a DOBROVOLNĚ skočit do studené vody?"

"Můžeš to zkusit, Orophine," pobídl ho Elrond, zatímco se dotyčný Galadhel otřásl odporem, "uvidíš, jak se ti to bude líbit. Dvojčata ti to můžou ukázat, říká se tomu saunování a oni to dělají často, že ano?" obrátil se na svá dítka.

"NE!!" zařvala dvojčata jako na povel, až jejich tatíček nadskočil leknutím. Bylo jim jasné, že se nesmí svléknout. Cucfleků, drobných kousanců a škrabanců by se na nich jeden nedopočítal.

"No dobře, tak někdy jindy," pokrčil Elrond trochu udiveně rameny. Provedl je jeskyněmi a pak zamířili zase zpátky na svou louku, kde už je čekaly tři vyšetřovací stoly a první pokusný králík, Theodred, kterého přivedl Melpomaen. Theodred letěl původně jako doprovod, ale jak už to u mladých chodí, proč on by se na cestu vzduchem teple oblékal, když "je přece léto, nejsem blbej, otče, senilníš nebo co?" Ve vzduchu to samozřejmě fučelo léto neléto a Theodredovi začaly už kousek za Edorasem cvakat zuby. Najednou začal závidět svým rohánským kolegům jejich teplé zimní vybavení. Které "bych si přece nenavlík´, nejsem trapnej, ne?" a bylo. Hrdost mu nedovolila vyptat si od někoho kožich nebo aspoň šálu a teď tu seděl jak hromádka neštěstí s ústřelem jak poleno. Hned po příletu dostal tuhý plstěný límec, aby měl podepřenou umíněnou hlavu, která mu teď náležitě "splaskla".

Elrond ho uklidnil a zavolal elfíky jednoho po druhém, aby si sáhli na Theodredovy ztuhlé krční svaly, bolestivě stažené na jednu stranu. Pak sám předvedl nahřívání horkým suchým zábalem, rozmasírování a jemnou trakci: "Nejdříve s tím nijak nemanipulujeme, tady Theodred se první dva dny jen nahříval a odpočíval, že?" Theodred zasténal: "Uh-huh "

Ke skupince přihopsal Talí s Thranduilem v těsném závěsu. "Tak kolikpak jsi jich už zničil, Elronde?" zahoukal bodře král a hodil okem po najednou úzkostlivém Rohirovi. "Už jsi ho věšel na větev hlavou dolů? Ne? Ani na skřipec? To jsou mi dnes léčitelé..." Talí ho se zavrčením šťouchnul do žeber, ale stejně tak by mohl šťouchat do olifanta, Thranduil ho skoro nepocítil.

Elrond pocítil zrychlený tep na Theodredově krkavici a jen obrátil oči k nebi: "Valaři, co jsem vám v posledním tisíciletí udělal?" Pak stočil zrak na pacienta, zatímco mu jemně protahoval krční svaly: "Klid, tenhle podivný elf asi zase byl v mém sklípku."

Skupinka elfích studentíků se hihňala a Thranduil jen mávl rukou; věděl, že si to zasloužil. Nastlal se za synátorem do lavice a sledoval s ostatními výuku. Legolas se jen zaškňuřil, protože teď nemohl šuškat ani plotit. Talí se přidal k Elrondovi a společně řešili další Theodredův léčebný plán.

Legolas málem vrněl při představě, jaký to bude slastný pocit, až ho takhle namasíruje Glorfindel. Ten kdyby nebyl velitel imladriských ozbrojených i neozbrojených sil, mohl od hodiny dělat elfoterapeuta. Ruky měl jak lopaty a i kdyľ uměly být v určitých okamžicích něžnost sama, dokázaly by hravě zvednout pacienta, provést nejrůznější tahy, tlaky, manipulace a mobilizace a nakonec ho ještě s klidem pověsit na tu obávanou větev. Však denně trénoval s mečem, lukem i noži, zvládal kdejaké exotické zbraně i bojové techniky beze zbraní a tak mu zručnost v žádném případě nechyběla. Teď byl momentálně na obhlídce a Legolas se moc těšil, až se k němu bude moct zase připojit. Celý se zatetelil a dlouze povzdychl.

V jeho rozmazaném a zasněném zorném poli se najednou objevila nějaké dvě cizí tělesa a zdálo se, že po něm cosi chtějí. To už se okolo jakoby zdáli začalo ozývat hihňání a přímo u ucha se ozvalo Thranduilovo pobavené: "Je v tom až po uši."

Dvě záhadná tělesa se zostřila do podoby dvou vysoce vytažených obočí a Legolas s údivem zjistil, že čumí s usměvavým debílkovským výrazem přímo do tváře Elrondovi. Imladriský léčitel se narovnal: "Asi nemá cenu zjišťovat, na co jsem se tě zrovna ptal, že ne, Greenleaf."

Legolas rozpačitě zavrtal špičkou palce v zemi: "Uhmmm "

"Tak příště. Teď se soustřeď na to, co dělám, za chvíli si to budete zkoušet sami." Obrátil se do přední lavice: "Elladan! Elrohir! Já vidím i když se nedívám!" Dvojčata nadskočila a přestala si po lavici posílat foukáním schoulenou stonožku sem a tam. "Tak do dvojic," zavelel Elrond. Legolas se rezolutně protlačil kolem vysmátého tatíčka a zamířil za Haldirem, než mohl král cokoliv říct.

"Kdo si to chce zkusit na Theodredovi?" zeptal se Elrond a Rohir jen zakňučel. "Žádný strach, budu dohlížet," klidnil ho imladriský lord. Nabídl se Orophin a už se Theodredovi sápal po krku. Nešťastník se jen přikrčil, ale nemusel se obávat; Elrond ruce mladého Galadhela správně nasměroval a výsledek byl docela příjemný.

O kousek dál se Thranduil nenechal dvakrát pobízet a propůjčil se jako model Elladanovi. Elrohir dostal k dispozici Talího a Rúmil málem poklesl v kolenou, když se přihrnul jeho model, který o tom ještě ani nevěděl.

"Erestore, medvídku," zamrkal na něj Elrond, "lehni si tu na deku, potřebuju dalšího ochotníka." Erestor chtěl nejprve protestovat, hlavně proti "medvídkovi" na veřejnosti, ale jak zjistil o co jde, shodil tuniku a položil se bez dalších komentářů před Rúmila. Vyjevený Galadhel zalomil rukama: "Já mám sahat na lorda Erestora? A před vámi?" Erestor se nadzvedl na loktech, vycenil zuby a zavrčel: "Však nekoušu, ne?!" Rúmil polkl, nebyl si tak jistý, a roztřesenýma rukama sáhl na Erestorovy výhružně se tvářící trapézy.

Někdo takové štěstí neměl. Sotva se Elrohir sklonil nad rusovlasým Talím, přiřítila se odnikud malá chlupatá koule a s vrčením a vysoce posazeným štěkáním se mu zahryzla do nohavice. Elrohir se s výkřikem vymrštil a započal něco jako zuřivý deštný tanec s výkopy jako u kankánu, ale Balrog se držel jako klíště. Neprohryzal se až na nohu, visel na jen nohavici, ale snažil se nahnat hrůzu. Nebo aspoň hrůzičku. Z Elrohirova výrazu se mu celkem dařilo.

"Haldire," přemlouval v klidu opodál Legolas svého lórienského kamaráda, "shoď tu tuniku, mně se to přes ten horní okraj blbě dělá." Kolem protančil Elrohir s chlupatou piraňou v nohavici klejíce jak skřet v dlouhé frontě elfí sámošky.

"Tak si ji svlékni sám ty chytráku," nedal se Haldir a pak naléhavě šuškal: "Já nemůžu!"

Legolas obrátil oči v sloup: "Tady to máš jedno "

"Ne!"

Legolas vzdychla a apaticky prohlásil: "Každý, kdo má cucflek, ruku nahoru." Nejdřív se nic nedělo, pak se elfíkům okolo začala pomalu zvedat jedna ruka za druhou. Thranduil se přihlásil bez zbytečných okolků, Talí, který se snažil zpacifikovat svého zvířecího miláčka, cosi zachrochtal, ale přidal se zároveň s Elrondem, a nakonec Rúmilovi vyjely oči jak slimákovi, když zíral na Erestorovu ruku, která se mu zvedla před nosem. Haldir cosi zamumlal, ale poslušně stáhl tuniku a lehl si na deku. Elrond chodil kolem, ukazoval a pomáhal, kde bylo třeba. Nakonec je kromě masírování naučil i jemnější techniku "esíčka" a "podkovičky", které se líbily hlavně jejich vypůjčenému Rohirovi.

"Tak," prohlásil Elrond, když skončili, "dejte si přestávku a pak se vrhneme na cvičení. Erestore? Buď té lásky a přiveď ostatní Rohiry, ano?" Po masáži příjemně naladěný poradce přikývl a odkráčel; zdálo se dokonce, že to nejsou ani tak kroky jako spíš hop ­ hop ­ hop. Po cestě k domu narazil v zahradě na svého idola Turgona. Král Gondolinu byl zkroucený do jakéhosi preclíku a nezdálo se, že by mu to nějak vadilo; Erestor se zalekl, ale Turgon jen zamlel náměsíčním tónem: "Óóómmm óóómmm "

"Pro všechny Valar, jste v pořádku, Veličenstvo?"

"Óóómmm  samozřejmě  jenom cvičím "

"Co to u všech skřetů  není to technika z mučidel?"

"Óóómmm  ne. To jsem se naučil od jednoho Východňára, co jel okolo Gondolinu na Múmakovi hlásat Ardě cosi o svobodě... Je to výborné cvičení, úplně elfa uvolní  óóómmm "

Erestor nedůvěřivě odhadoval ostré úhly pokroucených vznešených končetin: "Uvolní, hmm ... Proč to ´óóómmm´?"

" mmm  to je mantra. Pomáhá mi v soustředění a v dýchání  Můžu tě to naučit, jestli chceš. A prosímtě, říkej mi Turgone."

Erestor, teď už zvědavý, sledoval, jak se Turgon ladně rozvinul do té zvyklejší formy elfa a jak se bez problému pomalu staví na hlavu. Zíral mu z očí do  nohou a přemítal. Bylo to cosi nového, exotického, skoro nikdo to neznal  Dobrodružství chtivý poradce se rozhodl: "Moc rád. Tak co třeba navečer?"

"Platí."

********

Haldir s Legolasem rozkládali po louce další deky. "To není možné," vydechl Legolas, "s oběma?"

Haldir se nadmul jak čerstvě upečený koblih: "Jo."

"Najednou?"

"Jo."

"To jde? A neříkej pořád jo, chci nějaké detaily!"

"To máš tak," začal rozkládat rukama Haldir a princ nestačil kulit modrá očka. Mladý Galadhel si toho všimnul: "Ať ti nevypadnou z důlků. Až se to Elrond dozví, tak mi bude i Mordor malý. A on se dozví všechno," zavzdychal.

"To je přece vaše věc, kdyby Elové nechtěli, tak nic nebude. Neboj, kdybys musel jít do Mordoru, budu ti dělat doprovod," slíbil Legolas a Haldir vzdychl: "Jsi opravdový kamarád, ale snad až budu muset někam jít, bude to jen nejbližší pekárna..."

Debatu jim přerušili šourající se Rohirové. Už to s nimi po pobytu v horkém vřídle nevypadalo tak bledě, dokonce i Gamling už se stačil trochu vyrovnat. Ale ještě to nebylo ono. Eomér se sesunul na nejbližší deku a snažil se moc neokukovat okolostojící elfíky nebo je alespoň neokukovat tak nápadně. Navíc dostal varování od Glorfindela a Legolase teď musel brát jako naprosto zapovězené území. Glorfindel mu s klidem oznámil, že "jestli něco, nebude už nic, co by sis ještě mohl vyléčit." A tak chocholatý Rohir poslušně ťapkal v sevřeném útvaru s ostatními a neprovokoval.

"Dobře," zatleskal Elrond, "jsme všichni?" Přehlédl s úsměvem bitevní pole a pobídl elfíky, ať se poskládají vedle Rohirrim. "Zacvičíte si všichni, příště už bude předcvičovat někdo z vás. Tak, lehneme si hezky na záda "

Cvičení šlo dobře, až na pár malinkatých zádrhelů. Připlazil se Had a že chce mermomocí cvičit taky. Jakž takž to zvládal, až na drobné detaily jako při cviku "pokrčíme pravé koleno a položíme ho přes levou nataženou nohu"  Když došlo na strany, ztráceli se Elové, pravá a levá jim, jak se zdálo, neříkala zhola nic.

U povelu "pomalu zvedáme pánev" se zmateně nehnul ani jeden Rohir. "Cože zvedáme?" byla zvědavá celá Jízdmarka. "Prdel, vy paka," zahučel Eomér. Cestoval trochu po Ardě a tím se považoval za "Ardyznalého"; tak přece musí vědět, co je to pánev. Elrond jen obrátil oči k nebi, ale nekomentoval. Před nějakou dobou, když cvičil Froda se Samem, zvedl Samwise na tentýž pokyn svoji Zepter panvicu a Frodo se nadzvedl: "Můžu zvedat aj jeho hrnec?"

Elfíci z tohoto cviku měli slunovrat a Elrond začal uvažovat, jestli by neměl změnit repertoár. Když si povzdechl Erestorovi, poradce se jen sladce usmál: "Nech to na mě, kocourku."

Elrond se tedy šel posadit a Erestor vytáhl z tajného úkrytu ukazovátko. Cvičení teď odsýpalo svižněji, také díky tomu, že Erestor neváhal dloubat a šťouchat svým oblíbeným nástrojem do ­ podle něj ­ mírně natvrdlých cvičenců, a to nejen těch člověčích. Ukazovátko se vyhnulo akorát Hadovi, který dělal cosi na způsob haradské vlny

"Zadek nahoru, výš, ty jsi mi tedy motovidlo," poklepával zboku ukazovátkem na Rúmilovu zadnici a Galadhel jen mical pyskem jak zajac. "Když tu zmůže tamhle Rohir Háma, jak to, že vy, mladý výkvět elfstva, máte zadek těžký jako z kamene? Myslím že i Sauron v plné zbroji by zvedl zadek výš!" Představa Temného pána, jak nacvičuje zdravotní sestavu pro záda, pobavila značnou část cvičících.

"Břicho stáhnout, výdech," rázně komandoval generál Erestor, "a teď na bok. A zvedáme pravou nohu, nataženou Eomére, co to koleno! Svižně! No, to už je lepší. Aspoň si zvýšíš hemživost spermií!"

Eomérovi s heknutím spadla noha na deku: "Cože?!" To už se elfíci váleli smíchy a ostatní Rohirim měli co dělat, aby se k nim nepřidali; hemživé spermie jejich velitele jim připadaly jako dobré téma na občasné nudné hlídky. "Spermie," šťouchl do něj Erestor. "Takové ty malé potvůrky, co způsobí, že rohánské pláně budou plné takových, jako jsi ty."

"Já vím co jsou " Eomér jen zaskřípěl zuby a radši se věnoval se zvedání druhé nohy.

"Lehnout na břicho, kdo může," velel Erestor, "budeme plavat na suchu. Gamlingu, vy nemusíte, pozor na krk. Ostatní, zadek zpevnit, lopatky k sobě, ramena a hlavu zvednout, tři tempa, položit!" "Já neumím takhle plavat," ozval se žalostně Theodred, "já umím akorát hrabat čubičku " Za pomoci Erestorova dloubavého nástroje však Rohir za chvíli plaval jak o život, divže se nepodhrabal.

"Tááák a na všechny čtyři," pokračoval Erestor. Haldir se ujistil, že Elrond civí jinam, a pak se na dvojčata zazubil. Ta směrem k němu laškovně zavrtěla dvojitým peredhelským pozadím a mohlo se cvičit dál. "Uděláme kocourka, jako támhle Trouba," pokračoval neúnavně poradce a cvičenci na chvíli znejistěli: "Ermmm ."

Trouba seděl, jednu nohu na zemi, druhá mu trčela k obloze a s vervou si lízal to, co si kocouři obvykle lížou. Erestor se napřímil: "Copak jsem tupý skřet? Kdo to chce brát doslovně, prosím, aspoň se pobavíme, že Rúmil!" Káraný Galadhel spustil nohu dolů: "Ale chyběl jenom takový malý kousek."

O kus dál se na zpáteční cestě z hlídky zastavil Glorfindel. Pobaveně přehlédl hemžící se rozkvetenou louku a zastavil se pohledem na jeho nejoblíbenějším kvítku. Legolas seděl opřený na patách a zdálo se, že něco tiše vykládá směrem do trávy.

"Děláme kočičí hřbety," zavelel Erestor. "Kdo neví, co to je, podívá se. Greenleaf, nebav se s tím hadem a ukaž nám kočičáka, buď tak laskav."

Legolas předvedl několik kočičích hřbetů a ostatní se poslušně přidali, mezi nimi Had s dotazem, jestli to můžou být hadí hřbety. Glorfindelovi jen ukápla slina od huby. Řekl si, že s Legolasem musí cvičit častěji, však je to pro upevnění jejich elfského zdraví ­ i pro potěšení. Po chvíli se přinutil odtrhnout od prince zrak a pobídl Asfalotha a dva statné vlčáky směrem do stáje. Tam se u vodojemu bleskově osvěžil, převlékl se do lehké košile a upaloval cvičit.

**********

Příští den se konaly velké přípravy na divadlo. Rozdělovaly se role ­ většinou losováním, protože se nemohli domluvit, vybíraly se kostýmy a účesy, drmolily se texty. Erestorovi byla opakovaně zabavena "Berenova" dřevěná ruka, načež si ji Erestor opakovaně dokázal vyčmuchat. Glorfindel opakovaně vytáhl hromádku průhledných závojů, aby ho za to vzápětí několikrát sprdnul Thranduil. Opakovaně je zase schoval. To ještě netušil, že mu Legolas chystá soukromé vystoupení. Přemluvil oba hosty Východňany, aby ho naučili ten zvláštní, exotický tanec, který jim před tím ukázal Erestor a domluvil si s nimi i hudební doprovod. Glorfindel neměl ani potuchu a jen se smutně díval do šuplíku na hezký hedvábný hanbatý hábitek.

Následující večer slavnostní představení začalo. Purpurová opona v Síni Ohňů se malinko poodhrnula a před sedící obecenstvo, složené z imladriských, lorienských, mirkwoodských elfů, Rohirů, delegace z Gondolinu, dvou Východňanů a Hada, napochodoval Elrond: "Všechny vás srdečně vítám na představení, které jsme připravili na počest našich vážených hostí, krále Turgona a jeho družiny. Uvidíte naše podání dojemného příběhu sedmi Feanorových synů a Silmarilu z Beleriandu. Přeju vám příjemnou zábavu." Za zvučného potlesku odešel do "zákulisí" a představení mohlo začít.

Turgon s bohatou, vysoko vyčesanou havraní kšticí, působil jako okatá panenka z manga. Poněkud mohutná panenka. Honem si nachystal kostkovaný kapesník, protože dojímavé příběhy ho většinou dostaly. Erestor byl z vystoupení před svým idolem Turgonem tak nervózní, že jeho poskakování z nohy na nohu Thranduil psychicky nevydržel a začal se s ním dělit o miruvor v pleskačce, rafinovaně připevněné na stehně pod róbou. Docílil toho, že Erestor začal poskakovat sice pomaleji, ale o to veseleji.

Na pódiu se objevil Talí coby vypravěč, uklonil se a spustil: "Žilo bylo, kdysi dávno v předaleké zemi ve městě Tirion, sedm bratří, Feanorových synů. Feanor se radoval ze své početné rodiny, sedával na sluníčku na balkónku svého pokoje a poklidně sledoval dovádění svých ratolestí."

Opona za ním se rozhrnula úplně. Objevil se balkón, na něm v křesle vyloženém kožešinkami seděl Feanor ­ Glorfindel, nohy na zábradlí a líně si pročesával vlasy. Na "palouk" pod balkón vyběhlo sedm synů, Maedhros, Maglor, Celegorm, Caranthir, Curufin, Amrod a Amras, alias Thranduil, Lindir, Erestor, Orophin, Rúmil, Gildor a Elrohir, a začali se všemožně bavit ­ trénovat s mečem, cvičit boj beze zbraně, zpívat Feanorské písně, hrát kámen dýka papír a plotit nad mapami Amánu. Když Thranduil, vlasy přebarvené na zlatorudou, a Orophin v zápalu boje vrazili do balkónu až se základy i s "tatíčkem" zatřásly, dotyčný vyskočil z křesla a praštil hřebenem o zábradlí: "Pazoury vám přerazím, drazí synové, jestli se nebudete umět chovat!" Elrond v publiku jen bezmocně obrátil oči v sloup.

Thranduil, posilněný miruvorem se na fleku zastavil a zpražil "otce" Glorfindela pohledem: "Abych ti nezpřerážel tvoje ty mizero, až se mi budeš sápat po synovi!" Vypravěč zafrkal nelibostí, popadl ho za rameno a trpělivě ho nasměroval zpátky k obecenstvu, kde civěl pobavený Turgon a přemýšlel, jestli to patřilo do příběhu. Dospěl k názoru, že spíše ne.

Po představení Feanorovy rodiny se bratři domlouvají na společném výletě po Ardě a hledání svých jediných lásek a za ustavičného brebentění opouští s rukama kolem ramen pódium. Turgon nad tou ukázkou bratrské lásky a soudržnosti jen posmrkával. Takové detaily, jakože Celegorm Erestor vąem rozjařeně nastavoval nohy a připadalo mu to strašně srandovní a Amras Elrohir napochodoval do opony mu asi unikly.

Druhá scéna představila skromný, ale útulný domeček na břehu moře. Talí, sedící na kraji pódia spustil: "Na západ od Norgothrondu, v tichém kraji Západního Beleriandu na břehu moře žil šikovný kovář Amandil se svou ženou Rían. Jeho zručnost byla vyhlášena široko daleko. Drahokamy a perly, které dokázal umně vkládat do šperků, ozdobily elfy tak, že zářili jako hvězdy na nebi." Turgon a Had hlasitě potahli nosem, ale jinak napjatě sledovali děj.

Do síňky vkročila Rían ­ Uruviel a začala se točit kolem plotny. "Dneska máme svíčkovou," ohlásila směrem ke dveřím svému muži. Elfovi. Jak chcete. Až na to, že manžílek se kdesi ztratil, ve dveřích nikdo. "Svíčkovou!" ohlásila hlasitěji Uruviel a zastavila s rukama v bok u dveří. Nic. Její manžel Amandil, alias Legolas, lítal po zákulisí a hledal speciální kladivo, vyřezané z lehkého dřeva, co měl mít ležérně hozené přes rameno. Nějaký vtipálek mu ho schoval; Legolas si v tom shonu tipoval, kdo to asi mohl být. Ale podezřelých ksichtů bylo okolo nepočítaně a tak to vzdal. "SVÍČKOVOU!!" řvala v té chvíli už netrpělivě Uruviel a pro větší efekt bušila naběračkou na hrnec.

"Tumáš," vrazil princi do ruky obrovské kladivo na poslední chvíli Thranduil a vystrčil ho na pódium. Tatíček našel kladivo v zákulisí a jestli je lehké nebo ne, s tím si hlavu nelámal. Legolas s heknutím zavrávoral a těžké kladivo se zaduněním dopadlo na prkna, co znamenají Ardu, divže nezpůsobilo destrukci skromného obydlí. Nemohlo být ani řeči o tom, že by ho Legolas jakýmkoliv způsobem ležérně poponášel. Zatnul tedy zuby a zatáhl. Nic. Thranduil za oponou zamical pektorálem a bezmocně obrátil oči k nebi. Bez dalších zbytečných řečí se Legolas otočil zadkem do kuchyně a popotahoval kladivo za sebou. Had vystřelil z hlediště a začal pomáhat ­ tlačit už i tak placatou hlavou do těžkého kovářského nástroje.

"Jsem tady, srdíčko moje," hlásal bez dechu Legolas. Text, co měl být řečen z očí do očí, přednášel stále ještě zády k ženušce Uruviel. "Tvoji svíčkovou nepřekoná nic, všichni Valar jsou mi svědkem. Snad jen náš Silmaril, ale to se teď nepočítá, když se bavíme o jídle, že. Jak já tě miluju," sípal Legolas a z posledních sil naposledy zatáhl, aby se i s kladivem dostal na malý, namalovaný puntík, kde měl stát. Uruviel před ním couvala, aby držela krok a koutky jí při pohledu na pachtícího se Legolase bezmocně ujížděly. Princ se zavrčením naposledy škubl kladivem a dopadl přímo na zadničku.

Dvoumetrová elfka se sehnula, bez cavyků vytáhla svého drobného zpoceného kováříčka na nohy a rádoby zamilovaně ho přivinula k sobě. Curufin Rúmil v zákulisí se jen zahihňal. Věděl, že žárlit nemusí, ale když se on sám chtěl cicmat s Uruviel, bral si obvykle stoličku pod nohy. Zato Feanor Glorfindel o sebe teď drhnul stoličkama až to skřípělo jak panty v Barad Dúr. Legolasovi, zabořeném ve výstřihu začal docházet kyslík a chtěl se odvinout; elfka ale dál dramaticky řečnila a zapomněla ho pustit. Se svým textem problémy neměla, zato Legolasově části dialogu mumlaného do ňader nešlo vůbec rozumět. Kdyľ už začal vidět černé tečky před očima, chtě nechtě praštil Uruviel do žaludku a v tu ránu medvědí stisk povolil. "Cos říkal, drahý?" zapiskotala ženuška, zatímco se Legolas opíral rukama o kolena a lapal po dechu.

"Kde je  náš  Silmaril?"

"Kde by, tady jsem, rodičové moji," vkráčel na scénu synáček Silmaril ­ Elladan. Byl nádherně nazdobený (ochotná Thranduilova výpomoc), vyčesaný do lesku až oči přecházely, v hedvábné bílé tunice se zelenkavými okraji, zlehka plul po pódiu a hrdý tatíček Elrond se v hledišti jen pýřil. "Hledal jsem pro otce v laguně perly," mával řasami Elladan, objal oba "rodiče" a jal se popisovat svůj dnešní nabitý program na pláži.

Thranduil za oponou přemýšlel, jestli by Legolase také nemohl poslat pro nějaké perly, vždyť je to nakonec dobrý nápad, že, a připíjel si na to s Erestorem, který už byl ve výjimečně dobrém rozpoložení. Hudebně nadaný Maglor ­ Lindir se jim pokusil miruvor zabavit. Vytasil flétnu, pískl Thranduilovi do ucha, honem mu vytrhnul pleskačku z ruky a schoval ji za záda. Zatímco Thranduil srovnával oči, které mu leknutím sjely do zašilhání, ukradl Lindirovi z druhé strany miruvor Erestor: "Nepokradeš Lindir! Kór vlastnímu bratrovi!"

Před dalším dějstvím se honem přestavěla scéna a Talí znovu spustil ze svého posedu na kraji pódia: "Sedmero bratří přichází do Beleriandu a tam na pláži narazí na sličného Silmarila. Ptají se ho na cestu a co Melkor nechce, tři bratři se do Silmarila na první pohled zamilují "

Silmaril Elladan má vyhrnuté hedvábné nohavice až po kolena, stojí v lavóru (samozřejmě v mořském příboji) a "jakože" sbírá perly. "Mae govannen, krásný cizinče!" zavolal na něj Caranthir Orophin z druhé strany pódia a foukl do pořád ještě modré ofiny, která mu padla přes levé oko. "Mae govannen," odpověděl Elladan a přešlápl z nohy na nohu. Seznámili se a Maedhros Thranduil a Celegorm Erestor začali kroužit kolem Silmarila Elladana a dvořit se mu, zatímco se ostatní bratři procházeli po pláži a obdivovali mořský příboj. Nesmělý Maglor Lindir z povzdálí nenápadně a se zájmem pozoruje Silmarila, který čvachtá ve vodě a konverzuje.

"Už máš na prstíčkách varhánky, broučku?" ozvalo se náhle z hlediště a Elladan by se nejraději propadl do Mordoru i s lavórem. Elrond se nějak zapomněl; zvuk čachtání a synáček ho dostali do rodičovského modu než bys řekl elf. Elladan vyskočil ven, nakrknutě kopl do lavóru a hodil po Elrondovi plnou hrst "perel". Pár jich ťuklo i do vykuleného Turgona a to zase vadilo Erestorovi. Chňapil "objekt své touhy" Silmarila Elladana zezadu za krk a zatřepal s ním: "Ty budeš opisovat balady jak divý, jen počkej!" To už k nim rázně připochodoval Talí a bez řečí je od sebe roztrhl. Pak se s úsměvem obrátil do publika: "Silmaril pozval Feanorovy syny domů. Jejich zájem mu samozřejmě lichotil, ale jen jeden z nich upoutal jeho pozornost a velmi se mu zalíbil." Při řeči vyhnal všechny zúčastněné z pódia a spolu s Melpomaenem a několika mirkwoodskými a imladriskými bojovníky znovu přestavěli kulisy na útulné obydlí kováříčka Amandila.

Turgon napjatě sledoval děj a byl celý nedočkavý, jak to dopadne. Drcal loktem do Elronda, ale ten se jen potutelně usmíval a neprozradil nic: "Však uvidíš, ještě budou krásné a dojemné party." Aspoň teda doufal.

Poslední dějství začalo. Pokorní zájemci o titul ženicha, vazba Maedhros Thranduil a Celegorm Erestor napochodovali před drobného "tatíka" Amandila s prosbou o povolení dvořit se jejich synovi. Legolas se pro lepší efekt vyhoupl na židli, aby na ty dva mohl tatínkovsky shlédnout: "Pokud mě přesvědčíte, jak moc vám na mém synovi záleží a jak moc ho máte rádi, dovolím mu si jednoho z vás vzít. Pokud on bude chtít. Ale musím vás varovat " Legolas se mimoděk ohlédl; za zády mu tutlal smích jeho "milovaný syn" Elladan a rušil tak jeho přednes. Elladan si nemohl pomoct. Pohled na Thranduila a Erestora, hledící na Legolase jako na svého možného tchána mu připadal velice zábavný.

"Drž pysk Silmarile, nebo po něm dostaneš," zahrozil Legolas a obrátil se zas na ženichy. "Ale musím vás varovat. Silmaril je krásný, pracovitý," ohlédl se s úšklebkem na Elladana, "hodný a někdy dokonce i uvaří. Ale za svou krásu je proklet hroznou kletbou. Každou noc se promění v drahokam. Jen pravá láska ho dokáže navľdy vysvobodit a on tak se tak stane jen jednou, živou bytostí ve dne i v noci." Stočil zrak na tatíčka, tedy vlastně na Maedhrose: "Tak copak nám o sobě povíš?"

Thranduil měl najednou okno veliké jak výlohu v Minath Tirith. Udělal "Ééé " Erestor mu cosi pohotově pošuškal, Thranduil se rozzářil a Erestor dal pokyny hudebníkům do zákulisí. Ti jen zavrtěli hlavou nad neplánovanou změnou, ale kdo by se opovážil hádat se s Erestorem, hlavně s Erestorem posilněným miruvorem, že.

Spustili hravou melodii a Thranduil se okamžitě naladil. Uklonil se "Amandilovi" a za rádoby svůdné chůze sem a tam spustil:

"Rumělku ve tvářích, ležím v polštářích, to mě právě baví,

Nic mě netíží, jen si prohlížím všechny šperky co mám,

A svět mi rukama tleská, má postava je tak hezká,

Když se načančám, když se načančám, když se načančám!"

Elrond jen bezmocně sledoval, kam se mu tratí jeho klasika. Mirkwoodský vladař se promenádoval po pódiu a svůdně vlnil boky jak panter. Legolas sednul na zadek a jen si povzdechl. Opřel se lokty o opěradlo židle a najednou si všiml vysmátého "Feanora" Glorfindela, který v zákulisí dělal k Thranduilově vystoupení tichou pantomimu. Napodoboval Thranduila tak vehementně, až prošlápl Lindirův buben. Legolas se kousl do rtu; ze svého místa viděl vystoupení hned ve dvojím provedení, jedno lepší než druhé. Elladan Thranduila zálibně sledoval a s mrkáním ukazoval do publika dva palce nahoru. Erestor sebral v zákulisí mylý bubínek a začal do něj do rytmu bouchat dřevěnou "Berenovou" rukou. A mirkwoodský tatíček byl v ráži:

"Jen já, jen já, o mě tu kráčí,

Jen já, jen já jsem ta Výsost tvá,

Ta která udělá hačí a k vladaření jí stačí

Když se načančá, když se načančá, když se načančá!

Po drahých kobercích, chodím ve špercích, to mi právě sluší,

Hosty přijímám, jen se zajímám, copak ušít si dám,

A les má zlatavé listí a v kramflecích jsem si jistý,

Když se načančám, když se načančám, když se načančám "

K refrénu už se přidávalo i publikum, dokonce i Turgon, kterému chyběl hudební sluch.

Thranduil dozpíval a Erestor dal honem pokyn hudebníkům, než se Elrond vzpamatuje. Hudba spustila rychlý nástup a Erestor začal z plna hrdla:

"Mně jsou k smíchu zvuky milostných strun, jenom silným patří žezlo a trůn,

A mou muzikou ­ je marš, s mocným se spoj, slabé sraž!

Můj elf měl by jako z ocele být, vládnout poddaným, nedopřát jim klid,

Slaboch zbabělec, co s ním ­ probodnu jej mečem svým!

Krev teče, teče, teče jen dáááál, jen víííííc,

Tvrdost meče mého meče chceš znát, stačí říííííct,

Krev ať teče, teče, teče jen dál, bude klečet klečet přede mnou král,

To je víra má, takový jsem já!

Erestor začal máchat lehkým mečem z rekvizitáře tak vehementně, až Thranduil s Legolasem provedli bleskový mirkwoodský manévr a praštili sebou na zem. Elladan uskočil z cesty, ale ujela mu noha a on dopadl přímo do hlediště, kde se rozplácl na Turgonovi. Erestor, oblažený miruvorem, si ničeho nevšímal a rozjařeně jel dál:

"Má zem je zemí vyvolenou, ostatní chci vidět na kolenou,

Komu majestát byl dán, kdo tvrdě vlád´ ­ vždy byl pán!

Krev ať teče, teče, teče jen dáááál, jen vííííc,

Tvrdost meče mého meče chceš znát, stačí říííííct,

Krev ať teče, teče, teče jen dál, bude klečet klečet přede mnou král,

To je víra má, takový jsem já!"

Erestor se naposledy s výskokem rozmáchl a proskočil kulisou kovářského měchu, až to zadunělo. To už Maglor Lindir tahal pádem otřeseného červeného Elladana, podle příběhu svého osudového Silmarila z Turgonova klína. Turgon si nestěžoval, jen se smál a pomáhal mu na roztřesené nohy. Elrond vedle něj byl zaražený v křesle jak mucha v trnkách a snažil se stát se trpaslíkem. Nebo hobitem. Nebo blechou, jen aby nešel tak vidět. Síní Ohňů otřásal nadšený potlesk, co z toho, že to nebylo přesně podle předlohy.

Vystoupení se nachýlilo k rychlému konci; v závěru písně Talí vyskočil na židli a oznámil, že opravdová Silmarilova láska je bard Maglor, že spolu odchází do západu slunce a že se po první promilované noci Silmaril už nepromění v drahokam. Pak odpochodoval za oponu se slovy "uhněte skřeti jedni, to je tyátr jak poďme dom, zlatý První věk."

Turgon se mohl utleskat.

********

To be continued ..