O tatíčcích a učení 

Kapitola 9

Poznámka:

Na mé pomyslné mapě je Gondolin. A dosud tam kraluje Turgon, změnila jsem si dějiny ­ Gondolin byl napaden, Glorfindel tam padl, ale vrátil se (odešel do Imladris), ale Gondolin elfové zachránili.

Našla jsem pár věciček, co jsem měla napsat jinak, no Valaržel už jsou v minulých kapitolách; týká se to jednoho zabouchlého prince a nápodobně trefeného bijce Balrogů. Myslela jsem, že se záležitostma pod peřinou nějakou dobu počkám - jak jsem kdesi psala, že si dají načas ­ no a jim se ani trochu nechtělo zdržovat čekáním; tak randí a randí 

Jinak, škola začala, měla bych se zas učit a proto píšu . Tralala  U nás uběhlo několik týdnů, v Imladris uběhla jen jedna noc, ta bojová .

Varování: postelové aktivity, narážky k Ošklivce Betty, Opravdové lásce (brrrr), spousty cukru, hadí voyérismus a jiné blbiny

* * * * *

Následující ráno po probojované noci zaznívalo imladriským údolím jen bujaré cvrlikání ptáčat a šum vodopádů. Po vyběhaných a ucaprtaných elfech nebylo ani vidu ani slechu. Mezi prvními, koho třepotavé paprsky slunce vzbudily, byl kupodivu Haldir.

Mladý lórienský strážce, Thranduilem hned zatepla přejmenovaný na Nazgúlského krále Angmaru, se hned ráno, ještě před snídaní, rozhodl jít si znovu zaběhat. Tolik ho uchvátila Thranduilova kondička, že se mu chtěl co nejdříve vyrovnat. I když mu po včerejším ukázkovém boji Legolas i Glorfindel tvrdili, že se rozhodně nemá za co stydět a že je dokonale tvarovaný, Haldir si nasadil laťku ještě výš a nechtěl zmeškat ani jednu volnou chvilku. Thranduil ho na druhou stranu pochválil za nadšení a Erestor k tomu poznamenal, že je to daleko lepší, než se poflakovat po Imladris a zbytečně vydýchávat vzduch. A tak Haldir plný energie vyrazil. Chtěl si k tomu hopsání i zazpívat, ale na včerejší nazgúlské hulákání tak trochu doplatily jeho hlasivky a noty se moc nedařily. Nevadí, na to přijde čas později.

Vyběhl si nahý, jen s jemným krátkým přehozem kolem boků, vždyť stejně ještě všichni spali. A kdyby nespali, tak Haldir rozhodně neměl co skrývat. Byl nádherný. Thranduil ho zahlédl , když mu mladý Galadhrim proběhl kolem komnaty. Král se ospale, ale pochvalně usmál, pevněji k sobě přitiskl spícího Talího a znovu zavřel oči. Měl trošku rušnější noc; Talí začal nad ránem "mlátit skřety" a Thranduil zcela nečekaně chytil jednu nad oko a kopanec velmi blízko svých královských drahokamů. Vzbudil Talího, udělal na něj něco hodně podobného "Obočím", otočil se na bok a zas usnul. Rusovlásek chvíli civěl do šera na svého miláčka a přemýšlel, co to mělo znamenat a jestli se Thranduil náhodou nezbláznil, takhle ho budit, pro nic za nic. Pak pokrčil rameny, omotal se okolo něj a za chvilku už chrupal.

O několik pokojů dál se pod šedomodrými pokrývkami zamrvil Elrond. Probudilo ho hlasité uchrápnutí. Zašátral po Erestorovi ­ nic. Nadzvedl se na lokti, odhrnul si závěs černých vlasů pryč z očí a ospale se rozhlédl. Poradce ve spánku zase cestoval, ale naštěstí tentokrát nijak daleko. Čím déle Elrond pozoroval svého miláčka, tím více se mu chtělo smát. V nohách postele klečel Erestor, hlavu a ramena měl opřené o postel a slintal na prostěradlo. Zadek mu vzpurně čněl do výšin a ruce měl volně hozené podél těla. Mimo Erestora takhle občas spával i Elladan a Legolas, ale asi jen do dvou let. Erestor by si ovšem takovouhle pozici nikdy nepřiznal; když mu to Elrond se smíchem tvrdil, jen se zlobil, že si z něj střílí. A když se Glorfindel nadechl, aby potvrdil, že ho tak na vlastní oči viděl i on, Erestor po něm vrhl pohled, který by umlčel i Manwëho. Když se poradce budíval, býval už omotaný kolem Elronda. Nebo polštáře. Nebo Trouby. Chudák kocour vždycky poulil oči, když si ho ve snu Erestor pletl s Elrondem a mačkal ho ve své náruči.

Elrond se protáhl a pomalu se začal vyhrabávat z pokrývek. Svého miláčka s čerstvou gulou na hlavě nechal spát; ten měl za sebou pernou noc. V duchu si začal připravovat dnešní lekci první pomoci, na dobu, až se všichni vzbudí.

* * * * *

Legolasovi se zdál sen. Ležel v té nejměkčí zelené trávě, jakou jen mohl Mirkwood nabídnout. Někde vzadu nad ním zapískalo káně a z nedaleké louky se ozvalo zařehtání jeho grošáka. Najednou se v jeho výhledu na modrou oblohu objevila usměvavá tvář jednoho elfa; Legolas ho viděl rozmazaně, ale byl mu velmi povědomý a princ po něm okamžitě zatoužil. Natáhl k tváři ruce a stáhl ji ke svým rtům pro políbení. Zprvu jemný, nesmělý dotek rtů se stal pevným, náruživějąím, a Legolas pil z těch sladkých úst jako poutník na poušti z oázy po dlouhé cestě.

Někdo mu u ucha zasténal a modré nebe nad ním zmizelo  Nahradila ho záplava zlatých vlasů a smaragdové oči, zářící láskou a štěstím. Glorfindel se trochu nadzvedl na lokti a odlepil pusu od rtů rozespalého prince. "Dobré ráno, štístko ještě chvilku, a už bych mmm, mňam, nemohl přestat."

Legolas si protřel oči, zívl si a rozhlédl se: nebyl ve svém pokoji, ani ve své posteli, ale bylo mu jako v ráji Amánu. Zazubil se: "Mmmm, takhle krásné probuzení jsem ještě nezaľil. Už nikdy se nechci budit jinak. Ani jinak usínat."

Glorfindel se položil na záda, Legolas se překulil nad něj a nepřestával mu hledět do očí. Vtom si uvědomil, že jsou oba nazí, a na jakých místech se dotýkají, a špičky uší mu zrudly jak pivoňky. Na imladriského bojovníka to působilo jako afrodisiaka; zároveň ale věděl, jak mohou být začátky těžké, obzvláště pro takového tichého a občas plachého elfa, jako Legolas. Nadzvedl se a znovu ho políbil: "Nemusíš se stydět, Lístečku, jsi překrásný. Moc rád se na tebe dívám tedy pokud se tu nemotá Had šmírák a nekomentuje. Na němou tvář dokáže být velmi ukecaný."

Legolas se zasmál a rozpaky se rozplynuly: "Taky se na tebe rád dívám. A naposled jsem běhal po paláci nahatý, když mi bylo sedm."

Glorfindelovi rozverně zasvítily oči: "Že by jsme si nahatí dali závod do horké lázně přes celou Imladris?"

"A pak do kuchyně."

"A až se kuchařky v čele s naším Elanilem dostatečně vyřvou z podoby, zatancujeme si před Elrondovou světnicí."

"A lorda Erestora klepne."

"Taky Haldir by se nemusel udržet."

Oba se začali smát té veselé představě a Legolas se najednou posadil: "Počkáš chviličku? Zaběhnu to říct taťkovi. Jednou jsem mu slíbil, ľe bude první, kdo to bude vědět."

Glorfindel s úsměvem přikývl a Legolas si narychlo oblékl lehké kalhoty na spaní, které teď už určitě moc potřebovat nebude. Vyběhl na chodbu a pelášil k pokoji svého otce. Vpadl bez klepání dovnitř a vrhl se na královský pelech: "Tatíííí!"

Thranduil rozlepil jedno oko ve chvíli, kdy ho něco neuvěřitelně špičatého dloublo do stehna a do břicha  a do předloktí  To už vedle zasténal Talí: "Jauvajs! Moje žebra - co to je?"

V ošatce na stolku se probral Had a vykoukl zpod pokrývky, co se to na posteli zase děje.

Legolas lezl po čtyřech mezi oba elfy a Thranduil měl pocit, že jeho synek má nejmíň čtyři lokte a osm kolen; to není možné mít tolik tenkých dloubavých končetin. Učiněný mirkwoodský pavouk. Ale rozzářený jak slunce na nebi se celý tetelil: "Tati, Talí ­ jsme s Glorfindelem spolu! Jsme spolu! Mám takovou radost!"

Thranduil se probudil úplně; chtěl se zatvářit přísně, ale radost jeho ratolesti mu to nedovolila a neměl to srdce ho napínat. S láskou přivinul Legolase k sobě: "Glorfindel je můj dobrý přítel, Lístečku, a je výborná partie." Políbil ho na čelo: "Opatrujte jeden druhého ­ a pro vąechny Valar, ať mi sem zítra ráno takhle Fin nevleze něco mi oznámit, ano?"

Talí se nad tou představou řehnil: "To bychom měli nějak oslavit, co ty na to, zajdo?"

Legolas radostně nadskočil a tatíček bolestně zavřel oči a zasyčel skrz zaťaté zuby: "Mám radost, že jsi šťastný ­ ale mohl bys to koleno přesunout z mého erm, někam jinam?" Princ se omluvně přesunul o kousek dál a nato zavřeštěl Talí: "Áááu! Někam úplně JINAM!!"

Legolas potlačil smích, nahmatal pod sebou místečko, kde byla jen pokrývka a uhnízdil se tam. Léčitel si viditelně oddechl a když se zadíval na šťastného skoro-synka, odpustil mu ty lokte a kolena na citlivých místech: "Mám radost za vás za oba. A teď se kliď za ním, aby mu nebylo smutno. My tu máme ještě nějaké vyřizování."

"Tak vyřizování," Uculil se Legolas a začal se zase soukat z postele dolů. Thranduil po něm hodil polštář, ale princ hbitě uhnul a král trefil květináč. Co na tom, byl Elrondův.

"Ssss šššš " Had se po ránu nemohl nastartovat. Párkrát cvičně vystrčil jazyk, aby se konečně vymáčknul, a pak zkusil znova: "Ať jssste šššťasssstní!"

"Děkuju," mrkl na něj princ a odvlál ze dveří ven.

Thranduil spolkl hroudu, která se mu dojetím utvořila v krku: "Můj Lístek  jak to, že už tak vyrostl? Vyletí z hnízda a "

Talí věděl, že musí přiložit hojivý ´obklad´ na bolístku: "Neboj se, lásko, neztrácíš ho. Navíc ti do rodiny přibude postrach Balroga a Gondolinu. Co ty na to?"

Thranduil nechal Talího, aby se nad ním rozkročmo usadil, a zasmál se: "Sbohem tichý paláci. A teď, co to máme za vyřizování?"

Rusovlásek se sklonil a vzal mezi zuby jednu královskou bradavku: "Neodkladné záležitosti. A mimochodem, odkdypak byl tvůj palác tichý?!"

* * * * *

"Dneska jsme měli probírat první pomoc u zlomenin," zahájil hodinu podezřele spokojený a rozzářený Erestor, proti svému zvyku sedící přímo na stole a houpající nohama, "ale právě jsem se rozhodl, že to necháme na jindy. Blíží se totiž slavnosti Yavanny a sjede se sem spousta elfů, lidí i trpaslíků z okolí. A abyste na tanečním parketu nepřešlapovali z nohy na nohu jako ta mordorská nemehla, naučíme se pár základních tanečků."

Elronda zdržela pošta a tak se vyučování chopil Erestor, který se přece jenom vzbudil dřív. Elfíci se překvapeně podívali jeden na druhého. Tanečky. Erestor. Arda se zbláznila.

"Orophine, prosím, skoč pro Lindira. Ať sebou vezme toho flétnistu Timena a jakékoliv hudební nástroje, na které nám vytvoří něco k tanci." Mladý Galadhrim chtěl vyrazit, když ho Erestor ještě zastavil: "A ať se tu pak ukážou i ti dva Východňani, co jsou u nás na návštěvě, Ming-hve a Tian-sin, něco vám předvedou, co jste ještě neviděli." Na tváři se mu usadil záhadný úsměv a elfíci se navzájem štípali, jestli nespí.

Zatímco ostatní čekali, rozložili se do voňavé trávy a probírali včerejší bojovku. Haldir začal z Legolase šeptem tahat podrobnosti včerejší koupele s Glorfindelem a princ mu zdráhavě líčil aspoň pár střípků. Zasnil se a vzpomínal na včerejšek.

flashback

Glorfindel stál uprostřed lázně zahalený jen stoupající horkou párou a uchváceně sledoval nesmělého, ale velmi zvědavého prince, který lehkými doteky mapoval vzrostlé tělo imladriského bojovníka. Glorfindel ho objal a Legolas si opřel hlavu o jeho hruď, přesně ve výšce, kde vzrušeně bilo Glorfindelovo srdce. Nutno říct, že Legolasovi bilo ještě rychleji, až měl Glorfindel pocit, že v náručí objímá kolibříka. Ucítil na stehně Legolasovo vzrušení a zkušená ruka mu pomalu vklouzla pod hladinu. Cítil, jak se princi zadrhl dech a jak se mu jeho prstíky zaryly do paží; rozeznal ty, co držívají tětivu. Druhou rukou zvedl princi bradu, aľ hleděl do oddaných tmavomodrých tůněk.

"Můžu si vyprosit polibek?"

Legolas se místo odpovědi postavil na špičky a dychtivě se natáhl pro políbení. Glorfindel jej chvíli nechal vést a podvoloval se zvědavému jazýčku; nakonec to přece jen nevydržel a převzal ´velení´. Aniž by vášnivý polibek přerušil, zvedl prince nahoru a Legolas mu omotal nohy kolem pasu. Cítil, jak se princ chvěje a pohledem do jeho rozšířených zorniček se ujistil, že to není strachem, ale vzrušením. Slastné pulsování se mu rozlévalo z podbřišku celým tělem a měl pocit, že se mu nedostává dechu.

Legolas se cítil podobně. Věděl, že jestli brzy něco neudělá, něco, to je jedno, co - cokoliv, tak asi exploduje. Tiskl se ke Glorfindelovi, začínal se o něj rytmicky třít, aniž si to uvědomil, a najednou jaksi nemohl kontrolovat nejen své ruce, ale i celé tělo.

Přerušili polibek ve stejné chvíli a lapali po dechu.

"Legolasi," vykročil Glorfindel ke kraji lázně, "chci si tě vychutnat celého  Necháš mě?"

Princ ho sledoval roząířenýma očima. "Ano," vydechl a nechal se položit na široký schod na kraji bazénku. Vody tam bylo velmi málo, jen asi na čtyři palce; Glorfindel si klekl o schod níž, tak, aby se mohl pohodlně sklonit nad Legolasem. Ten vzrušeně oddechoval: "Ale taky bych tě pak chtěl ochutnat  v životě jsem na nic neměl takovou chuť jako na tebe "

"Ani když vaří tatíček?"

Legolas se zasmál: "Ani tehdy ne. Myslím, že jenom ty máš ty správné ingredience "

"To rozhodně. Mmm ale teď zase pusu na chvíli zaměstnáme něčím jiným, než mluvením, ano?" Mrkl na něj Glorfindel a Legolas už neměl čas vymyslet nějakou odpověď, když ho jeho statný bojovník znovu náruživě políbil. A pak sklouzl na bělostné hrdlo  na hruď a na jeho citlivé bradavky  na bříško .a pod pupík  To už se Legolas svíjel rozkoší, ale zároveň nahlížel dolů, kam až Glorfindel míní zajít.

"Ahhhhh ."

Takže až ´tam´. Legolas v životě nic takového nepocítil, jako když ho Glorfindel vzal jemně do pusy a začal s jazykem provádět učiněné divy. Legolas se už dávno přestal starat, jestli ho někdo uslyší, nebo ne; slastné steny a slabé výkřiky mu plynuly z hrdla, a každý z nich byl pro Glorfindela pobídkou a uspokojením. Princovy ruce nezvladatelně klouzaly po hladké dlaždicové mozaice, Glorfindelovi po ramenech a ve vlasech; chtěl se zapřít o stěnu, nebo něco držet, nebo ruce jinak zabavit, ale v nastupující vlně blížícího se orgasmu ztratil pojem o všem; existoval jen silný, naléhavý pocit dole v podbřišku, Glorfindelova horká ústa a jeho silné ruce, svírající jeho zvedající se boky.

"Glorfi  stačí! Já už to ne "

"Mnn-hnmgn." Zamítl žádost Glorfindel a pokračoval s ještě větším úsilím.

Pak svět okolo explodoval v oslepující záři bílého světla a hučení v uších; princ slyšel někoho křičet, až poznal vlastní hlas, a přerývaně oddechoval. "Glorfindeli  Glorfi ."

Glorfindel se mlsně olízl a zazubil se na svého bezvládného partnera: "Spokojený?"

Legolas jeątě chvíli ležel bez hnutí a čekal, až zase chytí dech. Připadal si jak loutka, které ustřihli provázky; nechtělo se mu vůbec hýbat. Fin ho pobaveně sledoval. Princ se po chvilce zmátožil a přitáhl si svého vysokého miláčka k sobě. "Pojď sem," a vpil se mu do úst.

Bylo zvláštní cítit svou vlastní chuť se smyslnou chutí Glorfindelových úst, ale zároveň to bylo velmi vzrušující. Glorfindel ho hladil dlaněmi po těle a cítil přitom divoký tlukot princova srdce a nádhernou hebkost jeho kůže.

"Glorfindeli, tobě to to, víš, nevadí?"

"Lásko moje, na tobě mi nemůže vadit vůbec nic." Spokojený lord se natáhl pro další polibek a zamumlal princi těsně u úst: "Líbí se mi to. A chutnáš báječně."

"Glorfi, mám  chtěl bys to taky tak?"

"Nespěchej. Tahle noc je pro tebe, štístko moje. A mnoho dalších, jestli budeš chtít "

"To budu!"

"Oh, díky Elbereth a všem Valar!" zajuchal Fin. "Dnes udělám všechno já, ano?"

"Ano ale ."

Glorfindel se nadzvedl: "Ale?"

"Mohli bychom jít někam víc do soukromí?" Legolasovi rudly uši, když zase začal vnímat realitu a došlo mu, že se zřejmě hezky vokálně projevil a to na místě, kam mohl kdokoliv zavítat. Glorfindela tohle normálně netrápilo, ale s Legolasem to bylo jiné; nechtěl ho zbytečně přivádět do rozpaků.

"No, i když tu Had šmírák už byl "

"CO?! On tu "

"Ano, i s tvým pantátou králem."

Vyděšený Legolas přemýšlel, jestli se má utopit hned teď, nebo později. Zakryl si loktem obličej a zakňučel: "To ne "

"Neboj se," klidnil ho Glorfindel, "byli tu, když jsme se koupali, pak hned odešli. Myslíš si, že se rád předvádím?"

"Ó, to ano," ždímal si vlasy princ a v očích mu vesele jiskřilo.

"Tak jdeme, dlouho to s takovým pokušením, jako jsi ty, v klidu nevydržím," zubil se statný elf.

"Já a pokušení?" dělal na něj ´překvapené´ oči Legolas a jemně Glorfindela kousl do krku. Glorfindel jen jen sršel radostí, nedočkavostí, láskou a oddaností. Nevzpomínal si, kdy byl naposledy takhle zamilovaný; jednou za dlouhou dobu ho dokázal svést některý z elfů, kteří si dodali odvahy, ale vždy to bylo jen na jednu dvě noci rychlé vášně. Glorfindelovi se velmi stýskalo po spřízněné duši a oddaném srdci; měl sice přátele v Imladris, Elronda, Erestora a další, ale opravdové zamilování od doby ještě v Gondolinu, kdy padla jeho velká láska při obraně města, už neprožil. Erestor velmi dobře vycítil to prázdné místo v Glorfindelově srdci a proto svému příteli pomáhal samotu překlenout neustálým hašteřením. Glorfindel miloval život a nikdy neztratil naději, že bude milovat znovu. A teď 

"Tu máš osuąku," hodil ji Legolasovi do klína a sám si vzal druhou, "asi by nemělo cenu se oblékat a zase svlékat "

"To asi opravdu ne." Legolas si ji omotal kolem těla jako tógu, tak jako Glorfindel, a oba rychle vyrazili. Proběhli půlku Imladris, zanechávajíce za sebou mokré ťapky a vykulené obecenstvo. V půli cesty se k nim přidala Legolasova strážkyně Cinia, ale to jim na veselosti neubralo. Až když se zuby pověsila na Glorfindelův ručník a nechala se rozčileným elfem táhnout po dlaždicích, zvážil Fin vážnost situace.

"Tudy, Legolasi," ukázal směrem ke své komnatě a princ ho bez váhání následoval. Skřípli ručník mezi dveře a nechali vrrčici, ať si ho na chodbě žižlá, nebo co s ním chce. Sotva za nimi zapadly dveře, oba se začali nepříčetně smát, až jim slzy tekly.

"Tedy Elrondův výraz byl k nezaplacení," lapal po vzduchu nahý Glorfindel, "tohle si od něj ještě vyslechnu. Ale víš, jak je těžké takhle utíkat ­ vzrušený?"

Legolas se opřel o dveře a utíral si oči: "Jsem si říkal, že nějak divně běžíš  tedy ještě před tím, než si Cinia usmyslela, že se bude s tebou hrát. Co lord Elrond ­ ale všiml sis lorda Erestora? I s tím jeho kocourem?"

"Ti dva zase budou mít téma na celou noc." Glorfindel chodil po pokoji a kopal své rozházené věci pod postel. Tam botu, tu kus výstroje či svitek  Zdálo se, že na nějak velký pořádek nedrží, ale své zbraně, meč, dýku, luk i toulec se šípy měl pečlivě vyleštěné a srovnané, pověšené na zdi nad rozložitým krbem. Legolas se zvědavě rozhlížel. Na zdech spatřil uhlem kreslené obrázky, zachycené momenty z lovu, ze slavností, tančící elfy, lesní zvířata a dravé ptáky a pár milostných výjevů, pár známých i neznámých tváří, a 

"To jsem já!" Legolas se zastavil u jednoho z obrázků, kde jeho kreslené já tisklo tvář ke grošáku s rozvernou čupřinou.

"No ano," přikývl Glorfindel s lehkým úsměvem, "mám ten obrázek moc rád ale v žádném případě se nemůže rovnat originálu."

Legolas se zarděl a pokračoval v prohlídce. "Umíš krásně kreslit. Tohle je " Legolas zatajil dech a skousl si ret: "Lord Elrond a lord Erestor?"

"Zcela jistě. Asi by mě předhodili skřetům, kdyby zjistili, že to tu mám, a ještě k tomu na zdi. Erestor si toho posledně, co tu byl, vůbec nevšiml." Glorfindel zatáhl těžké závěsy a zapaloval svíčky v ozdobném stojanu a na stole. "Zato tvůj otec tu byl jen chvíli a hned je barvitě okomentoval," zasmál se. "Ale teď," Glorfindel zavrněl a přitáhl si Legolase k sobě, "mě zajímá jen tenhle dokonale živý obrázek " Sklonil se k princovým hebkým rtíkům a náruživě si je vychutnával.

Legolas ani nevěděl, jak se ocitl na posteli, ale najednou ucítil velkou touhu vrátit Glorfindelovi všąecku tu slast, kterou ho celý večer zasypával. Nezkuąenost vyrovnával zvědavostí a vehemencí a z vysokého bojovníka se stával učiněný uzlíček přecitlivých nervů.

"Ahhh  Legolasi  nemusíš, jestli ohhh .."

"Mnghmngh!"

"Nebo radši ano mmm ."

Legolas už měl v životě mnoho důvodů k radosti. Naštěstí. Jako tenkrát, když poprvé vyhrál střelecké závody a jeho otec byl na něj tak hrdý. Nebo tehdy, když ho jeho starší bratr vzal na výlet loďkou až do Esgarothu. Nebo když ho otec pochválil za výborné výsledky při studiu. A když viděl otce šťastného s Talím po boku  Ale ani vyhraná trofej nebo skvělý dárek ke Dni početí se nemohl vyrovnat radosti z toho, že on sám zredukoval zlatovlasého legendárního bojovníka Imladris na blaženou a vyčerpanou hromádku rosolu. Při jeho vyvrcholení sice na poslední chvíli ucukl a Glorfindelova dávka ho přeletěla a zapleskla oko zvědavému Hadovi, který se od té chvíle zapřísáhl už nikdy nešmírovat: nadal si hňupů a ujel; ale i tak byli oba na největší míru spokojeni.

"Tohle jsi vážně dělal poprvé?" Glorfindel si připadal, že má údy jako z olova; blažený pocit se mu rozlil celým tělem a odmítal se pohnout. Jen si přitáhl prince k sobě a jediným pohybem byla jeho zvedající se a klesající hruď.

Legolas spokojeně přikývl a zabořil mu tvář do záplavy světlých vlasů na krku.

"Tak to máš velký talent a učíš se rychle!"

"A ty máš zas skvělé učební metody lepší, než ty Erestorovy lekce "

Glorfindel se zasmál: "Ó, nedej se zmást ­ ten by ti ukázal lekci, milovník, že by ses divil; ale od doby, co je s Elrondem, nemá oči pro nikoho jiného. Tolik jsem toužil být tak šťastný jako on a splnilo se mi to. Co jsem tě poprvé spatřil po tak dlouhé době vyrostl jsi do krásy. A máš upřímné srdce. Nevím, čím jsem si tě zasloužil, ale děkuji za tebe všem Valar." Políbil ho do vlasů.

Legolas pod hrudí cítil, jak tlukot jejich srdcí splývá v jeden a jak uľ mu pomalu klesají víčka. Byl unavený, ale šťastný. "Vždycky jsem věděl, že to budeš ty.  Mám tě tolik rád." Přitiskl se svým drobnějším, ale pevným tělem ke svému spokojenému miláčkovi a cítil na zádech jeho mozolnaté dlaně, dlaně bojovníka a ochránce. A pomalu se propadl do hedvábné tmy.

End flashback

* * * * *

"Á dva tři, raz dva tři " počítal Erestor do taktu a dvojice se snažily dosáhnout elfí plynulosti, ladnosti a půvabu, což byl u některých nadelfský výkon. "Snažte se dodržet domluvu o tom, kdo bude vést," komentoval Erestor, "nemůžete vést oba, že Elladan! Máš nechat Elrohira vést, takhle vypadáte jako dva medvědi, kteří mají palice nasáklé medovinou. Haldire, říkal jsem ti, že si máš zbraně nechat ležet bokem, jen se ti pletou do cesty."

Legolas, který Haldira vedl, nebo se o to aspoň pokoušel, už měl o jeho katanu oklepané kolena. Před chvílí z Haldirovy tuniky vypadla skrytá dýka a Erestor jen čekal, až opevněný Galadhrim začne pod nohy trousit ostré vrhací hvězdice. Ale snažil se, to se musí nechat. Dokonce si i počítal kroky.

"Ták, a střídáme," pokynul Erestor a dvojičky se promíchaly. V té chvíli se k nim připojil Glorfindel, který zrovna přijel z hlídky a hrnul si to přímo ke svému plavovláskovi. Legolasovi se rozjasnily oči a vysoký bojovník si ho přivinul k sobě. "Copak tancujeme teď?"

"Snažíme se o čtverylku," předběhl Legolase Erestor a dloubl ukazovátkem do žeber Rúmila, který mezi sebou a Urúviel neponechal žádný taneční prostor; a protože byl o dobrou hlavu menší, nos měl vražený do jejího plného výstřihu a ještě stačil šilhat přímo na její vnady. Po dloubanci vypískl a nadskočil a Erestor mu ukazovátkem zvedl bradu: "Své partnerce se máš dívat do očí!"

Glorfindel nechal - coby učební pomůcku - Legolase, aby si mu stoupl na špičky vysokých jezdeckých bot a provázel ho tancem doslova krok za krokem. Erestor se nadechl ke své obvyklé sarkastické poznámce, ale Fin na něj přes Legolasovo rameno vyplázl jazyk a poradce se radši otočil jinam; s těmi, co rozumem dosahují sotva pěti let, se nehádal.

Tanečky pokračovaly, s tím, že se Erestor čas od času vyměnil s jedním z dvojice a názorně předvedl, že po nich chce ladný tanec a ne skřetí zápasy. "Orophine, postav Elrohira na zem, buď tak laskav. On má tančit po zemi, nemáš ho vláčet vzduchem a točit s ním jak větrný vír! Podívej, jak mu lítají nohy!" Mrzutý Galadhrim poslechl, dvojče dopadlo na zem a okamžitě se kácelo: "Mně je špatně, asi budu uááááábloabl "

Orophin zvedl oči k nebi. "A já ty boty leštil celou přestávku!"

Přišla chvíle pro hudební vystoupení dvou chlapíků z Východu, které na hodinu pozval Erestor. Nikdo z elfíků kromě Glorfindela netušil, co by tihle dva smrtelníci mohli zahrát; byli si jistí, že už všechno slyšeli. Erestor se potutelně usmíval a pokynul Ming-hvemu a jeho společníkovi. Jeden z nich přinesl velký buben, potažený kůží a druhý něco jako delší píšťalu s širokým koncem. Začali hrát.

Rytmus bubínku byl pomalý, svůdný a píšťala nevědomky vyzývala tělo, aby se svíjelo v souladu s jejími notami. K úžasu všech si Erestor stáhl tuniku a odhalil krásné, pevné tělo. Tělo, které sledovalo podmanivý rytmus a vlnilo se tak přirozeně a lákavě, že se začali přidávat i ostatní.

V tu chvíli k Erestorovi na hodinu přikráčel Elrond a bylo na něm vidět, že se při pohledu na něj jen stěží drží v klidu. Jedním důvodem byl samotný jeho miláček a druhým zajímavá zpráva, kterou mu zrovna doručil sokol z Gondolinu. Nicméně teď a tady bylo důležitější; Elrond se začal chytat svádivé melodie, párkrát se zhoupnul v bocích a už držel svého rozzářeného poradce ve své náruči. Tělo na tělo, předvedli tanec, jaký mladí elfíci ještě neviděli a zírali s otevřenýma hubama.

"Proč se tu tohle netančí?" zjišťoval Haldir, jen co hudebníci skončili.

"To není naše kultura, Haldire," vysvětloval Erestor a než se Haldir nadechl k protestu, dodal: "Ale nikde není psáno, že se nemůžeme přebírat a učit se od jiných, že ano." A mrkl na něj. Elrond se mezitím od Erestora odlepil a nedočkavě mu pokynul, aby na chvíli přerušil zajímavou hodinu. Těšil se, jak bude jeho miláček reagovat na zprávu, kterou před chvílí dostal.

Erestor nechal žáčky, ať chvíli zkouší orientální tanec sami a ještě jednou Haldirovi připomněl, že u tance se obejde bez svého brnění. Ming-hve a Tian-Sin spustili daląí kousek a elfové se ochotně dali do pohybu.

"Tak, copak máš, melethron-nín, že to nemůže počkat?" nadzvedl jedno obočí Erestor a shlédl na svitek, který Elrond svíral v ruce.

"Hmm  nedočkavý, co?" Mrkl na něj vládce Imladris a svitek mu podal: "Přečti si to sám."

Erestor se na něj tázavě podíval, ale na jeho klidně fasádě bylo vidět, že začíná být až nehorázně zvědavý, i když se to snažil ututlat. "Hmm  tak se podíváme, co může být až tak " Jak rychlým pohledem přelétl pár řádků, vytřeštil oči a zalapal po dechu: "Turgon přijede?! Oh Valar!!"

* * * * *

Nastala vášnivá debata, jak hosty přivítat a čím je překvapit. Hlavní slovo měl samozřejmě Erestor, ale nějak se mu nic nezdálo vhodné. Až pak do ticha nenápadně pronesl Elrohir: "Ach jo, to bude zase drama!"

A tím bylo rozhodnuto. Nic netušící Turgon a jeho spolek, jakožto i širé elfské podsvětí, se mohli těšit na jedinečné divadelní představení. Nastaly vášnivé debaty kdo, s kým, kde a jak. Debatovalo se u snídaně i u večeře. Ráno i večer. V lázních i na loukách, pod mostem u Bruinenu i v postelích rozverných dvojic. Druhý den kolem poledne už to Elrond nemohl vydržet. Když mu do poháru s vínem přiletěl svitek s ódou na ´Celebrimborův pracovní den´, o který se u jídla přetahovala dvojčata, praštil kačením stehnem do talíře, vykasal si róby a vyhoupl se na hodovní stůl. Erestorovi vypadla vidlička z ruky a cinkla o talíř a její majitel jen němě zíral na svého miláčka, který se zřejmě zbláznil. Vládce Imladris si pohybem ruky sjednal ticho a udělal takové Obočí, že zmlknul i vzrušeně debatující Thranduil.

"Tak to stačí. Takhle bychom mohli debatovat donekonečna. Od teď budete se svými návrhy chodit k někomu, koho určím. Já a Erestor budeme komise pro pořádek. Tak!" Vrhl ostrý pohled mezi polohladové elfy: "Kdo se ujme vedení? Kdo bude dirigovat naše divadelní vystoupení?"

Haldir, Rúmil, Glorfindel a Elrohir hned vystřelili ruce do vzduchu a už brebentili jeden přes druhého.

Než je mohl Elrond utišit, majestátně se vztyčil Thranduil a shovívavě pokynul rukou: "Samozřejmě a bez debat velení přebírám já."

"Jak to! Proč?" nadskočil Elrohir.

"Proto," pokynula královská ruka.

Logické vysvětlení velkého mirkwoodského vladaře nemohl nikdo vyvrátit a tak se začalo jednat dál. Erestor, celý rudý, tahal Elronda za róbu a syčel mezi zuby: "Okamžitě se posaď! Zase pod těmi róbami nic nemáš, víš to?!"

Elrond slezl dolů a blahosklonně se na naježeného poradce usmál. "Vím." V následné vlně nadšených debat ho políbil na ucho a jazykem ho polechtal na špičce: "Nikdo mi tam nevidí, jen ty líbím se?"

Erestor si odfrkl, ale nedalo mu to a na tváři se mu po chvíli vyloudil úsměv: "Líbíš. A pohni s tím obědem "

* * * * *

Navečer Thranduil seděl v Hale Ohňů, po boku nerozlučného Talího, který mu dělal zapisovatele, a vedle na starodávném svícnu byl namotaný Had, který kontroloval hrubky. První, kdo se s návrhem na hru objevil, byl sám Erestor:

"Co tak tomu dát pořádný říz. Napětí. Vzrušení. A trochu temna. Já bych navrhl buď horor o Berenově ruce," Talí zvedl oči od brku ke stropu, "nebo tu o vlkodlacích z Druhého věku "

"Lorde Erestore," přerušil ho king, "Lorda Turgona asi nebudou zajímat vlkodlaci, když z nich má, jak je známo, dodnes noční můry. Při jednom svátku v Gondolinu mu nalezli do skladu piva a zbytek znáš. A o Berenově ruce no," pokývl na Talího, "váš návrh uvážíme, děkujeme." Erestor, spokojen s tím, že ho neodmítli úplně, odkráčel a než se Thranduil stačil posilnit vínem, už se k nim ąinuly daląí umělecky naladěné postavy.

Trio Sealbeth, Silinde a Lindir zaujali pěveckou pózu v téměř baletním postavení.

"No," usmál se Talí, "tohle vypadá slibně.

"Secvičili jsme kousek hudebního čísla Carmenn," začal Silinde, "není to sice divadlo, ale snad se vám to bude líbit. Talí se jeątě zeptal: "Nebyla Carmen ta ľena z Minath Tirith?"

"Ne," vysvětloval Lindir, "já jsem sloľil operetku o elfovi jménem Carmenn. Byl to jeden potulný pěvec a ten "

"Dobře, dobře, uslyąíme o něm v písni," přeruąil ho Thranduil a netrpělivě pokynul rukou.

Silinde vytáhl z vaku, který mu visel přes rameno, housle, a začal. Lindir s velkým hlasovým rozsahem spustil vysokým falsetem, který se mu pak zhoupl o oktávu níľ, kdyľ se k němu přidal tenorkem Sealbeth, v rukou kastaněty. Začali si podupávat do rytmu a občas okolo sebe zakrouľili; Thranduil do taktu pohupoval nohou.

"Výborně," pochválil je, kdyľ skončili. "To bychom snad mohli zařadit."

Talí si je zapsal na svitek a ą»astně se tetelící trio spokojeně odeąlo ze sálu. Ani se za nimi nestačily zavřít dveře, kdyľ se dovnitř přihnali daląí zájemci o ąíření kultury.

"Á, naąe dvojčata," zazubil se Talí, "na co jste i s Haldirem přiąli?"

"No," hlásil se o slovo Elrohir, "píąu to já a brácha. Je to nový druh dramatu, jmenuje se to Oąklivec Barahir a zatím to máme jen velmi zhruba napsané. Můľeme vám to předvést?" zeptal se reľisérské trojice, poněkud zaskočené názvem hry. Thranduil potlačil pobavený úąklebek a pokynul rukou: "Ale samozřejmě, jen do toho. Ta hra je tedy o Berenově otci?"

"Ne, Vaąe Výsosti," zavrtěl hlavou Elladan, "náą Barahir není člověk, ale elf. Vlastně mu říkáme Barahiro."

Talí si honem nalil víno a pohodlně se opřel v křesle, aby se mohl dobře bavit.

Haldir se chopil slova, coby bard: "®il byl jednou jeden elf. Nebyl to jen tak obyčejný elf, tenhle byl hrozně oąklivý. Asi proto, ľe ho jako dítě ąpatně krmili, ale o tom tenhle příběh nevypráví." Udělal dramatickou pauzu; Thranduil se kousl do jazyka, ale ovládl se. "A ten elf byl moc neą»astný. Při dlouhých nocích na sebe zíral do zrcadla a ptal se Valar, co jim kdy udělal, ľe takhle dopadl, a pak ąel spát a měl ze sebe noční můry."

Zatímco Haldir povídal, Elrohir si zamotal hlavu do ąátku, zavázal ho pod bradou, rozcuchal si ofinu tak, aby mu padala přes celý obličej, a navíc si na nos narazil zkroucený drátek, ve kterém Thranduil po chvíli rozpoznal člověčí ´brýle´. Do sálu v tu chvíli veąel Legolas s namazaným krajícem chleba. Přelétl pohledem ´scénu´ a s úsměvem a hubou od povidel si přisedl k otěckovi. Talí se na něj jen podíval, vytáhl kapesník, plivl na něj a navzdory Legolasovým protestům z prince povidla oąudlil.

Haldir se mezitím nezastavil: "A tak se náą Barahiro trápil, sám, bez přátel a sebevědomí."

Elrohir bědoval a teatrálně lomil rukama: "Ach já neą»astný, ach já oąklivý, co si počnu "

Haldir pokračoval: "Ale Barahiro se mýlil v tom, ľe nikoho nemá. Měl přítele, který byl sice velmi nesmělý, ale také velmi vytrvalý. Jmenoval se Fingolfíno." V Talím to zaklokotalo a příběhem napjatý Had na něj syknul: "Pąąąąą!"

"Fingolfíno byl chudý pastevec, zaměstnaný u Lorda Elwë Singolla. Nevěděl to, ale vlastně byl jeho dávno ztracený syn. Dcera jeho sestry se zamilovala do Singollova tchánova vnuka " Zhruba v těch místech kaľdý kromě třech nadąených divadelníků ztratil nit a jen čekal, aľ se tenhle ąílený rodokmen zastaví.

" a takto se znovu vracíme k Barahirovi."

Thranduil si to zhruba vypočítal na prstech: "Takľe on byl sám sobě neteří."

Haldir se zamyslel, pak přikývl: "Vlastně ano." Otočil se k Elrohirovi, který na chvíli zapomněl bědovat, zatímco Thranduil převalil oči a povzdechl "Ach Valar!": "A jak tak jednou Barahiro seděl u svého okénka a naříkal," Elrohir zase zabědoval, "objevil se na dvorku Fingolfíno."

Na ´scénu´ připochodoval Elladan, s pasteveckou holí a vyąívanou vycpanou ovcí pod paľí, které se houpaly vąechny čtyři nohy:

Elladan: "Barahiro, drahý příteli, proč pláčeą?"

Elrohir: "Fingolfíno ty tu se mnou nesmíą ztrácet čas, kolem je tolik krásných elfů  já ti nemám co dát fňuk fňuk běľ hledat ątěstí do světa "

Elladan: "Ale já touľím jen po tobě, Barahiro. Nezáleľí mi na vzhledu "

Po deląí chvíli ąíleného dialogu, který se nehnul z místa, si Thranduil odkaąlal: "A co je pointou?"

Obě uslzená dvojčata se na sebe podívala a Haldir kouknul do svého svitku: "Hm, tak asi přeskočíme na konec. V tu chvíli zasahuje Barahirova kamarádka Sarumína." Galadhrim si po stranách hlavy bleskurychle udělal dva rozpustilé culíky, převázané červenou maąlí, a přeąel k Elrohirovi: "Náą ubohý Barahiro, já ti pomůľu. Zavři na chvíli oči."

´Barahiro´, slzy jak hrachy, přikývl: "Dobře."

Haldir mu rychle sundal otrhaný ąátek, učesal ho a na závěr mu nejmíň dvě minuty dramaticky sundával ´brýle´. "A je to," vydechl jako u vytrľení.

Elrohir se na sebe podíval do zrcátka a zase nevěřícně začal bulit: "Ach Sarumíno, to je zázrak!"

Elladan si dvorně přisedl k bráchovi: "Nejkrásnějąí Barahíro, vezmeą si mě?"

Elrohir: "Ano, můj Fingolfíno, ano!"

Jediný, kdo byl po vystoupení uřvaný, byl Had. Ostatní seděli a zírali. Pak se Legolasovi začaly otřásat ramena tutlaným smíchem, který potlačoval Talí i pantatíček král. Tři herci se uklonili a porota jim zatleskala.

"Proč se smějete?" sjel je Haldir podezřívavým pohledem. "To měl být dojemný příběh lásky a "

"Promiň, Haldire, ale nemůľu si pomoct," ąkytal Talí. "Bylo to no, velmi ehm dramatické."

"Máme jeątě jeden příběh," hlásil se Haldir, "s názvem ´Opravdová haradská láska´. Má zatím asi jen tři sta kapitol a my vám zahrajeme jednu s názvem ´Herumoro jeątě nepřijel´. Odehrává se ve Druhém Věku v Haradu "

"No," pobídl ho Thranduil, "sem s ním!" Chtěl se napít vína, ale zjistil, ľe mu ho celé, rádoby nenápadně, vysrkal Legolas dlouhým stéblem slámy. Pleskl synáčka po hlavě a princ se jen přikrčil: "Po uchu ne!"

"Tohle jsou mi manýry," huboval naoko Thranduil, "nemysli si, ľe tě teď uľ nemůľu ohnout přes koleno." A zase se zaměřil na trio před sebou. Had Legolase jemně pohladil ąpičkou ocásku po zmíněném uchu a princ mu spiklenecky přistrčil náprstek, do kterého před tím odlil trochu vychlazeného vína.

Haldir zase povídal: "Jeątě jsme nevymysleli vąechna jména a museli bychom vypustit tu část s olifantem, ale bude to asi takto." Mávl na dvojčata a tentokrát se na ľidli posadil Elladan. Okamľitě začal ´bulit´. Thranduil letmo zvedl oči ke stropu a pak je stočil zpátky na Elrondova synka.

Elladan: "Můj ubohý Herumoro jeątě nepřijel!"

Elrohir a Haldir o kousek dál začali vzruąeně debatovat: "Haldíro, slyąel jsi tu hroznou novinu? Herumoro jeątě nepřijel!"

Haldir: "Ach ano, Elrohíro, co si jen Elladano počne?"

Elladan stále bědoval: "Herumoro jeątě nepřijel!"

Haldir: "Na scénu přichází jeho sestra oh, u vąech skřetů, nemáme sestru. Legolasi, mohl bys ?"

Thranduil se zasmál a jeho synáček ąkytl: "Uľ jdu!"

Haldir mu rychle něco poąeptal do ucha a vzápětí se ´na scénu´ přiřítil mirkwoodský princ: "Mám straąnou zprávu! Herumoro jeątě nepřijel!"

Elladan nevěřícně: "Herumoro jeątě nepřijel!?"

Haldir si připnul pestrobarevný ´haradský´ pláą» coby Herumoro a přiąel k Elladanovi: "Elladano, je to hrozné, Herumoro jeątě nepřijel!"

´Zdrcený´ Elladan v pláči odběhl a Haldir dumal: "Ale počkat JÁ jsem Herumoro! Já uľ jsem přijel!"

Chtěl pokračovat, ale nemohl. "Dost, dost," odkaąlal si Thranduil, "to bude na ukázku stačit." Něco si s Talím poąeptali a král pořád jeątě s úsměvem vzneąeně pokynul rukou: "Jeątě vám dáme vědět. Děkuji."

Haldir i dvojčata zazářili, vysekli poklonu a odpochodovali, jak král poznamenal, ´aby své hře vychytali mouchy´. Legolas se smíchem odběhl s nimi a Thranduil si ze seznamu seąkrtl daląí ochotníky.

Talí krouľil prstem po kraji svého poháru: "Byla to jedna velká moucha. To byl teda nápad s divadlem!"

"Jsme přece elfové," napřímil se Thranduil, to by v tom byl Sauron abychom něco nevymysleli! Valar nás obdařili sklony k umění, velkým nadáním a múzami, takľe "

"A čím Valar obdařili ty tři ąaąky?" uchechtl se Talí. "Na to se nedalo dívat!"

"Mně ssse to doccccela líbilo ." ozval se Had z malinké nozdry mu ukápl soplík na královské koleno.

"Hm. To jsem zvědavý, kdo se nám předvede dál." Thranduil si pročítal svitek před sebou.

"Ssssire."

"Hm?"

"Míří sssem Lord Glorfindel."

"Oh Valar."

Imladriský bojovník s rozzářenýma očima dorázoval aľ ke komisi a opřel se dlaněmi o stůl a hlaholil: "Slyąel jsem, ľe se prý nějak nemůľete domluvit." Thranduil i Talí se mimoděk semkli k sobě. Vysoký lord nadąeně pokračoval, ľe ho bylo slyąet aľ do stájí: "Navrhuji téma, které se bude líbit kaľdému. Je bezvěké, dá se pouľít v kaľdém ľánru a v kaľdém Věku a nároky na kulisy i kostýmy jsou minimální "

"Oh ­ oh," ąeptal varovně Talí, ale Glorfindel jel dál:

"Bude to hra o milování! Napsal jsem ji sám, uľ před nějakou dobou, pro případ, jako je tenhle. Jmenuje se ´Tisíc a jedna noc´ a bude se odehrávat jen na jedné posteli "

Thranduil se vzpamatoval: "Se vąí úctou, Glorfindeli, ale předvádět králi Gondolinu a hostům veřejné orgie "

"To NEJSOU orgie!" zamračil se Glorfindel a hrdě se napřímil, "je to umění! Kaľdý výraz, kaľdé gesto dají herci moľnost se umělecky vyjádřit. Můľe to být drama!"

"S tebou v hlavní roli jistě," uculil se Talí.

"Kdyľ uľ jsi to zmínil No, stejně: bude to příběh velkého elfího vládce jménem Glorfilion. Ten ve svém království rozhlásí, ľe kdo ho dokáľe nejlépe a nejdůmyslněji uspokojit, stane se jeho partnerem navľdy. Postelí projdou zástupy uchazečů, ale nakonec se objeví jeden ­ jen jeden, výjimečný a nádherný elf "

"Jménem Legolasíon " pohotově napověděl Talí.

"Jak jsi to uhádl?" zíral na něj s dětským ohromením Glorfindel.

"Zamítá se!" zbrunátněl Thranduil. "Nenechám Legolase skotačit nahatého před nadrľeným davem z Gondolinu!"

"A kdyby jen předvedl tanec Sedmi závojů?"

"VEN!!!"

Glorfindel se zatvářil zklamaně: "Dobrá. Ale nenechte si ujít velký talent!" Vysekl komplikovanou poklonu a lehce a hrdě odkráčel ze dveří do záře zapadajícího slunce, pro lepąí efekt.

"Tak herce bychom měli," poznamenal Talí a něco si čmáral na svitek před sebou.

"Nezapomeň si poznačit ´Velký talent´," odvětil suąe Thranduil a poloľil si hlavu do dlaní. "S takovouhle bude asi lepąí hosty pořádně opít a nechat hrát jen muzikanty." Talí se mu opřel o rameno a povzbudil ho: "Neboj se, vąechno dobře dopadne."

"Nevzpomínám si, ľe bys uměl předvídat budoucnost."

"Někdy ano." Talí se soustředěně podmračil: "Vidím jak v noci jeden královský léčitel přivádí jednoho krále do varu a na vrchol samého Valinoru. A pak "

"Tatííí!"

"Jejda," přestal okamľitě věątit Talí a napřímil se v křesle, "máme tu daląí zájemce."

To uľ Legolas stál u nich a nadechoval se: "Tatí, já bych chtěl "

"Jestli chceą hrát v té Glorfindelově hře, odpověď zní NE!" vrhl na něj drtivý pohled Thranduil. Legolas se na něj překvapeně podíval: "V jaké hře?"

"Ale nic, ty náą Lístku," učuřoval se Talí, "jen pokračuj. Co bys rád?"

Legolas se radostně napřímil: "Secvičil jsem s Haldirem vystoupení."

"Ach Valar."

"Ne, to není daląí ehm, třístý díl, je to akční vystoupení, i se zbraněmi. Pojmenovali jsme ho ´Duel Osudů´, a Lindir s jeho koncertní skupinou nám k tomu zahrají váľnou, ale akční hudbu. Teď tu nejsou, tak ukázka bude bez hudebního doprovodu."

Thranduilovi zajiskřilo v očích: "Se zbraněmi? Souboj? To zní dobře, Legolasi. Tak nám to předveďte."

V tu chvíli přichvátal Haldir s dvěma cvičnými katanami a dvěma tyčemi, oba elfíci se Thranduilovi letmo uklonili a Talí jim dal povel: "Tak do toho."

Daląí okamľiky Legolas s Haldirem naplnili nádherným oslnivým vystoupením s katanami a poté s tyčemi; soupeři i jejich zbraně se jen míhali vzduchem v plynulé a bleskurychlé souhře, kaľdou chvíli třeskl kov o kov a v druhé půli dřevo o dřevo. Boj připomínal rozpustilou hru kočky s myąí, jen role kočky a myąky se kaľdou chvíli vyměnila. Byla to skvělá ukázka rychlosti, ohebnosti a sem tam s nějakým tím saltem, doprovázeným mohutným ´Aiiiya!!´ a Thranduil jen hrdě a nadąeně sledoval. Nadąený byl i Talí, který se ale jinak zbraním pokud moľno vyhýbal.

"Ssssskvělé!" horoval Had a královský pár mu dával za pravdu.

"Konečně něco, kde jsem se dobře bavil," chválil oba udýchané bojovníky Thranduil. "Máą to zapsané, Talí?"

"Mám."

"Výborně. Tak na tohle se těąím. Jenom neskočte Turgonovi na hlavu." Thranduil se pohodlně rozvalil v křesle. "Ale co s tím divadlem?"

Po chvilce se v sále objevil lord Elrond. Mlčky podal svůj návrh a Thranduil si oddechl. Konečně něco, co se dá krásně zahrát a z čeho vyzařovalo umění v pravém slova smyslu. Teď se tedy mohl pustit do rozdělování rolí a daląí mravenčí práce. Elrond si předsevzal napsat celý scénář a srdnatě čelil nátlaku Erestora dostat aspoň do jedné scény Berenovu ruku.

* * * * *

Elladan se ujistil, ľe je tatíček i se svou vílou kmotřičkou Erestorem u sebe v pokoji a pro dneąek uľ nemíní straąit po Imladris. Stiskl pod paľí sbalenou deku a s koąíkem v druhé ruce vyrazil k večernímu jezírku poblíľ Bruinenu. Ohlíľel se za kaľdým krokem, jestli ho nikdo neąmíruje, ale zdálo se, ľe vzduch je čistý. Těąil se na Orophina ­ dneąní večer měl patřit jen jim dvěma, konečně. Hlavou se mu honilo vąechno moľné a v srdci měl divné pocity. Nemohl se v nich vyznat: měl Orophina rád jako kamaráda, nebo víc? A co si myslel Orophin o něm? Najednou zjistil, ľe mu něco hrozně chybí. Honem se probral kapsami i koąíkem  ale co vlastně hledal? Hm. Potřásl hlavou a ąupajdil k jezeru.

Na břehu se z druhé strany jezírka vynořil mladý, vysoký Galadhrim, a Elladan na chvíli pochyby pustil z hlavy: "Orophine, to jsem rád, ľe jsi tu!"

Orophin na něj mrkl: "Zmizet z Imladris není tak těľké, jako u nás doma vypadnout z talanu. U nás spí někteří s otevřenýma očima a nikdy nevíą, jestli zrovna čumí nebo ne "

Elladan hodil deku na zem a pusa mu jela zároveň s lórienským stráľcem:

"  se nedá ztratit ­ kdyľ to není ta»ka, musí stráľit Erestor "

"  jen kdyľ se cvičí lukostřelba "

" úplně jiný styl, ľe ano? Přinejmenąím pět stop na výąku "

"  dostřel aspoň dvě stě yardů, ale s větrem "

Aniľ by přeruąili ´romantické´ drnčení, obrátili koąík s pozdní svačinou naruby a začali se přehrabovat v dobrotách.

"  vylezli jsme na skálu a dostali se skřetům do zad. To jsi měl vidět, jak "

"  střelecké závody v Mirkwoodu, myslím na podzimních oslavách?"

Po chvíli se Orophin překvapeně podíval na svého společníka: "Neąli jsme na rande?"

"Oh ano," vzpomněl si Elladan, oąil se, ale pak se zasmál: "Tak  mi dej pusu."

Orophin chvíli přemýąlel, a pak, jakoby se mu do toho moc nechtělo, Elladana políbil. "No? Jaké to bylo?"

"Moc rychlé. Vlastně  já nevím. Asi "

"Taky nevím. Víą, moc dobře se mi s tebou povídá. Ale teď, kdyľ tě tu mám jen sám pro sebe, a mohl bych si snad dovolit víc neľ líbání, se mi do toho jaksi vůbec "

" nechce," dopověděl s povzdechem Elladan nevědomky se uľ po několikáté rozhlédl. Orophin si nejdřív vzdychl. Kaľdý chvíli hleděl jinam, pak se jejich zraky setkali a oběma začaly nejdřív ujíľdět koutky nahoru, pak se jim začala třást ramena a nakonec uľ to nevydrľeli. Smáli se a s přátelskými ą»ouchanci do ramen se zas v klidu usadili na deku.

"Tak to bychom měli," opraąoval drobky z deky Elladan, pořád jeątě se smíchem. "To byl teda pěkný trapas, ale aspoň v tom nejsem sám!"

"Tohle nesmí slyąet Haldir, nebo budeme roznesení na kopytech. Ten co neví, nepoví. Jako tenkrát, kdyľ jsem v Rohánu "

"Utíkal před rozzuřeným hejnem hus?" doplnil ho s roą»áckým výrazem Elladan. Orophin vykulil oči a pak jen rezignovaně pokrčil rameny: "To je jedno, měl jsem vědět líp." Zvedl důrazně ukazováček: "Ale ten plot jsem přeskočil!"

"Akorát ti na něm zůstalo kus tuniky, ľe jo?"

"No, ale jen takový malinký. Takľe jak je to s náma?"

"Líbí se mi Galadhrim, ale tebe mám asi radąi jako kamaráda. Tak tedy  kamarádi?"

"Kamarádi," přikývl spokojeně Orophin.

"S tím střílením to platí, ano?" ujistil se Elladan.

"Zítra ráno. Jeątě před vyučováním. A klidně i po. Uľ se těąím!"

Navzdory nedostatku milostných témat se ´rande´ protáhlo do pozdních nočních hodin.

* * * * *

Snáąela se noc a Legolas zamířil do své bývalé komnaty, sdílené s Haldirem a jeho bráąky, pro zbytek věcí, které si chtěl odnést do Glorfindelovy - Legolas si radostně poskočil ­ a teď uľ i své komnaty; vľdy» to zlatovlasý imladriský bojovník sám říkal.

Večeře s otcem, Talím a Glorfindelem se protáhla déle, neľ předpokládali. Nikomu se nechtělo opustit pohodu u hřejivého krbu s praskajícím dřevem, poskakujícími stíny na zdech a dobrým vínem a zákusky. Povídaly se příběhy, zpívaly se balady  více či méně sluąné  Thranduil seděl zády opřený o vyhřátou stěnu; mezi koleny se mu pohodlně rozprostřel Talí, kterému pusa jela nejvíc, a zády se mu opřel o hruď. Glorfindel taktéľ seděl na hebké koľeąině na zemi před krbem, jedním loktem se opíral o křeslo, druhou rukou líně a zároveň rozkoąnicky kreslil Legolasovi na záda. Mladý princ leľel na břiąe před ním, hlavu poloľenou na loktech a při smyslném doteku na zádech předl jako kocourek.

Později si vąichni dali dobrou noc a zamířili do svých komnat. Legolas nahlédl dovnitř - Orophin s Rúmilem uľ spali; Haldir stál u okna, z nějakých nepochopitelných důvodů svíral v náručí noldorskou vázu z Druhého Věku a s někým neviditelným ľivě smlouval: "Dvacet měďáků ne, to je málo za tak krásnou husu nedám!"

Legolas se pro sebe usmál, jemně Haldirovi ´husu´ vzal a nasměroval ho do postele. Mladý Galadhrim jeątě něco zamumlal, co znělo jako ´Herumoro uľ přijel´, a princ mu do rukou vloľil jeho vycpaného hobitka. Haldir se spokojeně otočil na bok, panenku přitiskl k sobě a ztiąil se. V bdělém stavu by se sice k panence hobita nepřiznal ani pod hrozbou mučení, ale v noci ho nikdo neviděl, tak co.

Princ posbíral své zbývající věci a tiąe vyklouzl ze dveří.

Glorfindelův pokoj ozařovalo třepotavé světlo svíček a zpoza pootevřeného okna z noci tiąe zahoukala sova. Legolas si veąel dovnitř a hned za dveřmi spatřil na zemi kousek svitku. Zvedl ho a chtěl ho odnést na Glorfindelův stůl, ale zrak mu padl na první řádek:

Legolasi,

Jsi prvním paprskem ranního slunce ­ neseą mi naději

Mladému princi se rozbuąilo srdce a úsměv se mu roztáhl od ucha k uchu. Poloľil si věci na jednu z ľidlí u psacího stolu a rozhlédl se: "Glorfi?"

Nic se neozvalo, ale to uľ Legolas svíral druhý papírek, který leľel na stole opřený o svícen.

Lístečku,

Jsi svěľí jarní déą» vonící radostí ­ ľízním po tobě

Legolas nevědomky polkl a radostně se rozhlédl pokojem. V rohu stála otevřená skříň na ąaty a jedna polovina byla pečlivě vyklizená; princ se k ní vydal a daląí lísteček na sebe nenechal dlouho čekat. Leľel na polici tak, aby ho Legolas hned uviděl.

Lásko,

V očích máą jas tisíce hvězd ­ obracím se k tobě s písní

Obra» se i ty, můj nespoutaný větříku, a dovol mi připojit se k tvému tanci

Legolas vzhlédl, otočil se a zrak mu padl přímo na otevřené dveře do daląí místnosti. Pečlivě psaníčka sloľil a schoval si je do vnitřní kapsy tuniky. Přikradl se ke dveřím a se zatajeným dechem a rozzářenýma očima nahlédl za hedvábný závěs.

Fin klečel v horké lázni na druhém schodu v celé své elfí kráse; pára se vznáąela kolem něj a vytvářela ve světle svíček roztodivné obrazce. V rukou svíral orosenou růľičku. Jak zahlédl prince, zasvítily mu zuby v potěąeném úsměvu a rozevřel svou náruč. "Jsi průzračný horský pramen ­ dáváą mi sílu. Prosím, pojď ke mně," ozval se sametovým hlasem. Legolas vábivějąí pobídku nepotřeboval. Oblečení z něj sjelo podivuhodně rychle a hned nato se prostornou koupelnou rozlehlo cáknutí a zavýskání.

"To bylo to nejkrásnějąí, co mi kdy kdo řekl," vydechl a přivoněl ke květině.

Glorfindel mu přejel růľí po rtech: "Těąil jsem se na tebe."

"Já taky. Jen jsem uloľil Haldira a uľ jsem utíkal k tobě."

"Uloľil Haldira?" divil se Glorfindel. Legolas mu vypověděl o podivuhodnostech jistého Galadhrima a oba se zasmáli. Legolasi dal růľičku do tenké vázy, nachystané opodál, a honem zase vklouzl do vody. Uhnízdil se těsně u svého miláčka a Glorfindel začal jemně přejíľdět měkkou houbou po jeho ątíhlém těle, zatímco princ dostal neovladatelnou ľízeň ­ a chu» právě na kapky vody, stékající Glorfindelovi po hrdle. Opatrně je slíznul, tu pár a tamhle, aľ se pod ním vysoký bojovník vrtěl blahem. Ale dnes jejich hra byla jen velmi jemná; oba byli unavení, hlavně Glorfindel měl za sebou pernou sluľbu na hlídce, a tak netrvalo dlouho a po koupeli se chystali na kutě.

Fin ąel rozestlat postel. Kde se vzala tu se vzala, objevila se zpod postele Ciniina velikánská hlava a zírala na velkého mokrého bojovníka. Glorfindel nedůvěřivě hleděl na postel: "Hade, jsi tu taky?"

Z ąuplíku v nočním stolku to nesměle zasyčelo: "Ne."

Glorfindel obrátil zraky k nebesům: "Za co?" S povzdechem otevřel ąuplík. "Vypal."

Had vyjel jak po másle a provinile syčel: "Promiň, já tu nějak usssssnul ."

"Tak dobře, ale a» uľ tě tu nevidím. Mám cvičeného sokola, to víą, nebo ne?"

"Hupssss."

"Tak dobrou."

Fin se otočil k Cinii: "Jestli mě rafneą, kdyľ na Legolase sáhnu, potom tě musím varovat. Já umím taky kousat! I Balrog uľ to ví!"

Vrrčice zakňourala a udělala Oči. Glorfindelovi změklo srdce: "Jdi si hrát za svým velkým páníčkem, určitě bude rád." Otevřel dveře a Cinia odběhla; předtím ho ale hezky olízla.

"Fuj," mumlal si Fin a ąel si znova opláchnout obličej k umývadlu u okna, "teprve se vykoupu a můľu jít zas."

Spokojeně se nastlal mezi svou sbírku peřin a polątářů. Legolas dokončil koupel a po krátké chvíli vklouzl za ním pod přikrývky. Glorfindel si ho pevně přitiskl zády k hrudi a políbil ho na ąíji: "Dobrou noc, gwaew-nín."

"Dobrou, maethor-nín."

* * * * *

( gwaew ­ vítr, maethor ­ bojovník, nín ­ můj )

Herumor byl opravdu černý Numenorejec, který se v Druhém Věku stal velkým haradským lordem. Chudák.

kapitola 10