Legolasovo dětství
Kapitola 1 - Čáp nad Mirkwoodem
Na tiché lesní stezce, vinoucí se z Mlžných Hor na východ směrem k Mirkwoodskému hvozdu, se ozval klapot kopýtek. Ranní mlha se už trhala a tu a tam mezi stromy probleskly první nesmělé paprsky slunce. Mezi větvemi stromů se ozvalo ptačí trylkování a vzduch okolo voněl lesními květinami, čerstvou kůrou a mechem.
Glorfindel sjel unaveně z koně. Jel celou noc a i když se blížil k cíli své cesty, potřeboval si aspoň na dvě hodiny odpočinout, protože jeho kůň Nari už sotva pletl nohama. Poodvedl ho o kousek dál ze stezky a nechal ho pást u malé studánky. Sám se také napil a na chvíli si zdřímnul.
Byl na cestě už několik dní; měl se totiž setkat s Elrondem a podat zprávy o posledním střetnutí s nepřáteli z jihu. Konečně se podařilo je udolat a mír byl zase zajištěn. Ale Glorfindel se na setkání s Elrondem těšil i z jiného důvodu: měli se sejít v mirkwoodském království na pozvání krále Thranduila, kterému se zrovna narodil už třetí syn.
Narození miminka je u elfů velice vzácná, radostná událost a tedy důvod k oslavám. A oslavy to měly být vpravdě velkolepé, vždyť je pořádal sám mirkwoodský král. Navíc se slavilo vítězství jejich i rivendellských bojovníků.
Glorfindel se natáhl do trávy, ale ještě před tím si sundal brnění se zlatou insignií Elrondova domu na prsou. Už ho tížilo a tak zůstal jen v hebké modré košili a tmavých kalhotách. Rozpustil si vlasy, které měl před tím stáhnuté malým koženým páskem pryč z obličeje, aby mu po cestě a před tím v boji nepřekážely. Pak už usínal a v myšlenkách se vracel na místo poslední bitvy. Přál si, aby mír, kterého dosáhli, trval celé věky. Aby zůstal zachován pro další generace, které teď dospívaly, a hlavně pro toho mrňouska, který se teď narodil…
*****
„Tatí, tatí!“ vyskočil ze svého pozorovacího místa na balkóně Thranduilův mladší synek Brethilas.
„Pššš,“ přiložil prst na pusu jeho starší bratr Tharion, mladík, co zrovna odrostl z dětských botek a který v náručí choval jejich nového brášku Legolase.
„Aha,“ zamrkal Brethilas, malý prcek, sahající Tharionovi zhruba po pás, „tatínek má poradu s lordem Elrondem.“
„To není porada,“ odvětil Tharion, „jen se domlouvají na oběd. Ale nechci, abys vzbudil Legolase, víš?“ Podíval se na miminko se špičatými oušky, jak klidně spí.
„Ale když,“ ztišil hlásek Brethilas, „on přijel strýček Glorfindel, pojďme se podívat!“
Malý Legolas otevřel oči a zívl si. „Á, už se vzbudil,“ řekl s úsměvem Tharion a Brethilas natáhl ruce: „Půjč mi ho, teď já!“
„Až potom, ano?“ uklidňoval brášku Tharion, „teď se půjdeme podívat na nádvoří.“ Otočil se a zavolal do vedlejšího pokoje: „Tati, přijel lord Glorfindel. Jdeme ho pozdravit a ukázat mu bratříčka.“
„Tak běžte,“ pokývl jim s úsměvem otec, „my tam hned přijdeme za vámi.“
Zatímco Thranduil dával pokyny, aby prostřeli stůl pro jednu osobu navíc a dali vědět jeho manželce, královně Thaniel, která ještě odpočívala, byli už jeho synové na cestě na rozlehlé nádvoří, porostlé hustou zelenou trávou a roubené vysokými borovicemi. Středem vedla cesta z udusaného písku a právě teď tam z koně sesedal Elrondův zástupce a věrný přítel.
„Glorfindelíí! Glorfindelíí!“ hnal se k němu Brethilas a za ním šel pomalu Tharion s jejich novým přírůstkem. Glorfindel se smál a klekl si na jedno koleno, aby mohl obejmout prostředního Thranduilova syna. „Tak už mi toho mrňouska ukažte,“ řekl a Tharion mu ochotně podal malý uzlíček se zvědavýma modrýma očima. „Jmenuje se Legolas.“
Glorfindel si ho opatrně vzal do náručí a s láskou si ho prohlížel. Elfí miminko už neviděl dlouhá léta. Všiml si jeho modrých očí - na rozdíl od jeho dvou bratrů, kteří je měli hnědé, po otci. Jejich maminka měla pomněnkové oči a po ní je zdědil jejich nejmladší. Glorfindel políbil Legolase na čelo a požehnal mu jménem Elbereth, aby ho chránila na všech jeho cestách. „Buď šťastný, Zelený Lístečku,“ šeptal.
Jak se sklonil, několik pramenů vlasů mu spadlo do obličeje a malý Legolas jeden pramínek zachytil do malinkaté dlaně a začal se smát.
„Je nádherný,“ řekl Glorfindel a to už se k nim blížil hrdý otec Thranduil s královnou Thaniel po svém boku a s lordem Elrondem.
Glorfindel jemně předal Legolase králi: „Blahopřeji vám, lorde Thanduile i vám, má krásná paní Thaniel. Věřím, že vám přinese hodně radosti, tak jako Brethilas a Tharion. Kéž mu Valar žehnají.“
Královský pár Glorfindeli poděkoval a pozvali svého hosta ke stolu. Glorfindel se přivítal s Elrondem a podrobně mu popsal události za posledních pár dní. Poté zas vypověděl Elrond jemu, jak si vedla jeho vlastní skupina, která bojovala na východ od Rivendellu, proto byl Elrond v Mirkwoodu už o pár dní dřív než Glorfindel.
Všichni zasedli ke svátečně prostřené tabuli a začali hodovat a veselit se. Nad Mirkwoodem vyšly třpytivé hvězdy a Glorfindelovi se zdálo, že jedna z nich svítí přímo na malou postýlku s nejmladším princem a září ze všech nejvíc.
