Rozkvétání
X. Dobývání ráje
Tak den plynul a princ si představoval, jaké by to bylo, cítit Glorfindelovy doteky a polibky, jak ho hladí…jak mu jeho pevné dlaně přejíždějí po kůži… Legolas se slastí až naježil.
Po zážitcích s Erestorem se ovšem bál, ale zvědavost zůstala a byla den ode dne silnější. Legolas miloval Glorfindelovy polibky a toužil mu je nějak oplatit. Vzpomínal, jak bylo krásné probouzet se v Glorfindelově objetí, když spolu cestovali na sever domů.
Po večeři, jen co se jeho otec a bratři rozloučili a popřáli dobrou noc, se Legolas odvážil: „Glori?“
„Ano?“
„Já…“ princ se červenal, v prstech žmoulal okraj ubrusu a nevěděl, jak dál.
Glorfindel si pohrával se svou stříbrnou číší, napil se trochu a povzbudivě se na Legolase usmál: „Co bys rád, Lístečku?“
„Já bych si moc přál, abys u mě zůstal… Přes noc… Ano?“
Glorfindelovi touhou tmavly jeho smaragdové zorničky. Moc si přál víc než letmý polibek, ale chtěl dát Legolasovi čas a příležitost sám si říct o víc, až bude chtít on.
„Jestli je to tvé přání, Legolasi, budu velmi šťastný, když ti ho budu moci splnit.“
Legolas si viditelně oddechl. S očima upřenýma na Glorfindela se natáhl pro karafu s vínem. Před tím nepil víno, jen šťávu, ale teď… Nalil si trochu do své číše a upil. Glorfindel pozoroval, jak mu chladný nápoj klouže bělostným hrdlem a vzrušeně polkl, když mu poté Legolas svou číši podal. Smaragdové oči upřené do azurových, Glorfindel číši přijal a napil se. Pak se naklonil k princi a konečně ho políbil na ústa. Laskal svými rty Legolasovy zrůžovělé a čekal, jestli na to princ odpoví. A dočkal se: Legolas cítil jemné mrazení po celé páteři a horkost na tváři. Byl zvědavý, jak chutná Glorfindel a začal si hrát s jeho rty.
Rivendellský lord se do polibku usmál a připojil do hry svůj jazyk. Legolas na chvilinku zaváhal, ale zase zvítězila zvědavost a probouzející se touha; princ pootevřel ústa a pustil Glorfindela dovnitř. To už ho objímaly pevné Glorfindelovy paže a Legolas objetí vrátil. Celý se chvěl novým, krásným pocitem a najednou se mu nedostávalo dost vzduchu.
Glorfindel to vycítil a malinko se odtáhl: „Pojď, půjdeme.“
Legolas se rozechvěle postavil na nohy a vzal Glorfindela za ruku: „Do mé komnaty, ano?“
*****
Glorfindelovi se v princově komnatě líbilo. Nebyla velká, ale byla rozhodně velmi útulná. Zdobené těžké závěsy až po zem otevíraly výhled na balkón porostlý révou a větve stromů se splétaly pod klenutým stropem. Komnatu osvětlovalo mnoho svící svým mihotavým, tlumeným světlem a z nedalekého okolí sem zaznívala hudba nočního lesa.
Glorfindel si všiml, že Legolas je velmi nervózní a chvěje se nejen touhou, ale i strachem.
„Ty můj Lístku,“ objal ho zlehka, „můžu u tebe jen spát a nic jiného, pokud si to budeš přát.“
Legolas se k němu přitulil, objal ho kolem pasu a hlavu mu položil na hruď: „Já bych chtěl víc, Glorfindeli, jen.. se bojím. J-já…“
Glorfindel mu rozuměl. Přemýšlel, jak ho strachu zbavit. „Víš co?“ šťouchl prince do žeber a Legolas vypískl, protože tam byl lechtivý a Glorfindel to věděl. „Co společná koupel? Umyju ti vlasy, chceš?“ S předstíranou vážností dodal: „Máš je jako goblin z Morie.“
Legolas si odfrkl a šťouchl Glorfindela zpátky: „Ale ti přece nemají žádné…“
„…a za uši ti můžu nasázet athelas.“ Glorfindel zadržoval smích, který se mu dral přes rty, když viděl, jak princi svými poznámkami čechrá pírka.
„A ty smrdíš jako Asfaloth!“
„A ty jsi umouněný jako Isildur z Poslední Aliance.“ Glorfindel ho se smíchem chytil a nesl protestujícího Legolase do vedlejší, menší komnaty, která sloužila jako princova koupelna. V rozlehlé lázni vyvěral horký pramen a přebytečná voda odtékala malým kanálkem ze zdi ven.
Při Glorfindelových hrátkách se Legolas uvolnil a ztratil aspoň převážnou část zábran; s radostným výskotem soupeřil s Glorfindelem, kdo se dřív ponoří do lázně a tak se rychle zbavil oblečení a hupsnul do vody. Černovlasý elf ho následoval neméně rychle a se smíchem po něm cákal.
Legolas se ponořil a vyplaval těsně u Glorfindela. Ten si ho nasměroval před sebe, aby se princ mohl opřít o jeho hruď. Kolem nich se vznášela pára a znělo jen šplouchání vody a jejich oddechování. Legolasovi bylo krásně, cítil kolem pasu silné Glorfindelovy paže a za sebou hebkou kůži jeho vypracovaného těla. Po chvíli ho Glorfindel začal omývat malým kouskem plátna a vzal to poctivě od uší až po palce u nohou. Legolas se málem nalokal, jak se smál, že ho to lechtá a pak začal odvážně jezdit žínkou on po Glorfindelově těle. Ze začátku lehké doteky se staly jistějšími a také víc hravé, a Glorfindel předl blahem jako kocour.
Když se konečně vynořili z horké lázně, nazí a rozpálení, stále se ještě kočkovali. Glorfindel se rozběhl k Legolasově posteli, blaženě se na ni rozplácl a…
„Au! Co to…“
Legolas, který mu byl v patách, se před svou nízkou, ale prostornou postelí zastavil a pobaveně svého milého sledoval. Glorfindel zašátral pod sebou v měkkých, sametových pokrývkách a vytáhl ‚cosi‘ na světlo Eru. Legolas se usmíval:
„Můj Nari. Pamatuješ si ho?“
Glorfindel hračku s úsměvem obracel v ruce: „Jak by ne. Ty ho stále ještě máš,“ dodal nevěřícně. Dřevěný koník byl už tak opelíchaný, že línající vydra by vypadala líp. Legolas jeho odrbanou kožešinku místy přilepil zpátky pryskyřicí ze stromu a koníka by nevyměnil ani za nic. Kromě…
„Hmm,“ nasadil rivendellský elf svádivý úsměv, „bude Narimu vadit, když se sním teď vyměním?“
Legolas se zasmál: „Určitě ne.“
„A tobě?“
„Ne.“ Legolas se na Glorfindela s láskou zadíval: „Jsem moc rád,“ a pomalu vklouzl dolů na postel ke Glorfindelovi. Objal ho vsedě kolem krku a svými rtíky vyhledal Glorfindelova ústa. Ruce rivendellského elfa sklouzly na jeho uzdravená záda a opatrně ho vmanévroval na svůj klín, kde se jejich těla setkala v nejcitlivějších bodech a Legolas si tak mohl zvyknout na ten vzrušující dotek jejich nahých těl.
Působilo to jako roznětka.Glorfindel opustil Legolasova voňavá ústa a sklouzl na jemnou kůži jeho hrdla. Cítil, jak se princi zadrhl dech, ale to mu nestačilo. Chtěl v něm probudit vášeň. Snad to bylo příliš brzy, ale mohl se aspoň pokusit.
Legolas mu před tím slíbil, že mu nic nebude zapírat a pokud se mu něco nebude líbit a bude to vnímat jako nepříjemné, dá Glorfindelovi vědět. Ten mezitím přešel na místečko mezi ramenem a krkem: Legolas chutnal jako nejsladší marcipán a Glorfindel děkoval Valar, že zrovna on ho smí ochutnat.
Legolas zatínal ruce do bohaté Glorfindelovy hřívy a líbal špičku jeho ucha: „Glorfindeli,“ oddechoval vzrušeně, „to je tak krásné…“ Glorfindel cítil, že už reaguje na sebemenší Legolasův podnět a že se jaksepatří vzrušil. Doufal, že tím Legolase nevyplaší. Ale Legolas tiskl jeho vzrušení svým tělem dolů a zdálo se, že si na ten nový pocit rychle zvyká.
Princ sám cítil, že se mu touha rozlévá až kamsi do středu těla a do jeho intimních míst. Malinko zčervenal, když jeho vzrušení bylo jasně vidět - styděl se před Glorfindelem. Ale ten ho očima klidně ujistil a jemně ho pohladil po vztyčeném elfství, které bylo sevřené mezi jejich těly. Začal si hrát jazykem s jeho bradavkou a princ se celý prohnul do jeho doteku. Hladké svaly a horká, hebká kůže se Glorfindelovi vlnily pod rukama; Legolasovo nahé, štíhlé tělo se začínalo chvět ještě víc a vzpínat se jak napnutá pružinka.
Princ si ani neuvědomil,, že se začíná pomalu pohybovat a blaženě se třel o Glorfindelův klín; tiskl svého milého k sobě a jeho ruce získaly na větší jistotě. Klouzaly po hladké hrudi černovlasého elfa, na které se objevily první perličky potu a začaly svými prstíky hladit jeho bradavky, boky i pevný zadek.
Glorfindelův šikovný jazyk si vydobyl první hlasité odezvy: Legolas se neubránil hlasitému zasténání, a pak znova a znova, když mu Glorfindelova ruka sjela do klína a začala ho hladit na místech nejcitlivějších.
„Ahhh…Glori…“ Legolas se trochu vzpamatoval a Glorfindelovu ruku zastavil uprostřed pohybu. Jeho tělo protestovalo, ale Legolas měl v mysli zmatek. Působila tu další vzpomínka na Erestora - teď měl podle všeho převzít aktivitu on a uspokojit svého partnera. Na jeho samotného se před tím nedostalo.
Glorfindel vzrušeně oddechoval, ale stáhl ruku zpátky; zadíval se Legolasovi do očí a šeptal: „Jsi v pořádku? Jestli je to na tebe příliš, tak přestanu. Ano?“
Legolasovi se lekly oči vzrušením, ale bylo v nich rozkolísání: „Ne, prosím… jen, teď bych měl já… podle pravidel…“
Glorfindelovi to došlo: „Lístečku, u milování nejsou pravidla, kromě jednoho - neubližovat svému partnerovi. Nemusíš od nikoho brát rozkazy, ale můžeš se sám rozhodnout, jestli chceš druhému splnit přání.“
Legolas si viditelně oddychl a usmál se: „A ty máš nějaké přání?“
Glorfindel ho políbil na špičku ucha a zašeptal: „mám. Splníš mi ho?“
Legolas přikývl a polkl, vzrušený očekáváním. Glorfindel se tajemně usmál a mírně odtlačil Legolase ze svého klína, až princ seděl na hedvábných pokrývkách, nespouštějíce z Glorfindela oči. Ten si Legolase položil na záda pod sebe a neustále ho zasypával něžnými polibky a doteky. Začal ho zase rytmicky hladit rukou tam, kde před tím skončil a pomalu se posunoval dolů, až zůstal klečet mezi princovými nadzvednutými koleny. Pak ho jedním pohybem vzal hluboko do úst a Legolas se celý vzepjal. Po těle se mu rozlila horkost i mrazení, když cítil, jak ho pevně obepínají Glorfindelova horká ústa a jak se blíží k nádhernému vrcholu. Glorfindel mu tiskl boky k posteli a odměnou za jeho snažení mu byla krásná hudba Legolasových stenů a milostných výkřiků.
„Ahhh…Glori… Ai! To je…. Ahhh…“
Legolas, celý lesklý potem se naposledy vzepjal a vyvrcholil. Glorfindel labužnicky vysál všechno do poslední kapky a slízal prince do sucha. Ten se pod ním třásl nepoznanou rozkoší a v očích se mu třpytily slzy radosti. Glorfindel si k němu lehl a pevně ho objal, dokud se princ nepřestal třást.
Když se mu po chvíli podařilo chytit dech, vroucně Glorfindela políbil a zašeptal: „Děkuji ti.“ Pohlédl mu do očí: Teď já.“ Ruka mu sjela na Glorfindelův ztopořený orgán a pak už se k němu chtěl přiblížit pusou, ale Glorfindel ho zadržel: propletl své prsty s Legolasovými drobnějšími a společně získali ten správný rytmus. Navíc ho menší elf začal znovu líbat, na ústa, na hrdlo, na hruď…
Glorfindel tomu nemohl uvěřit. Plnily se mu tajné sny…od doby, co Legolase spatřil poprvé a bláznivě se do něj zamiloval. Legolas mu dal ten nejcennější dar - sebe a své srdce. Teď ho jejich společné úsilí dovedlo až na samý vrchol. Jeho výkřik ztlumila Legolasova ústa a pak už se oba elfové k sobě přimkli co nejblíže a drželi se v pevném objetí. Na víčka jim padl spánek a hned usínali, šeptajíce si slůvka díků.
*****
Glorfindel otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než se ujistil, že už je vzhůru a že ten drobný, blonďatý elf, který mu měkce oddechoval v náručí nebyl pouhý sen. Rivendellský lord se na něj dlouho díval, dokud Legolas ospale neotevřel oči:
„Oh…Glori, to už je ráno?“
Glorfindel mu z čela odhrnul pár pramínků vlasů: „Ó ano, ale ještě je velmi brzy. Slunce ještě nevyšlo, můžeš klidně …“
„…spát,“ zavřel oči Legolas, přetočil se na druhý bok a v mžiku usnul, držíce Glorfindela za ruku. Ten se usmál a přemýšlel o včerejším večeru. Stalo se to vůbec? Po prohlédnutí rozkopaných pokrývek na posteli a stopách po milování usoudil, že se mu to nezdálo. Legolas ve spánku pokrčil nosík, přitulil se blíž a spal dál.
Glorfindel si pomyslel, že ten jeho odpočinek bude asi na dlouho. Jemu už kručelo v břiše a tak se opatrně, aby nevzbudil to zlatovlasé kvítko, vyhrabal z ‚jejich‘ postele ven. Po promilované noci mu vyhládlo; příjemný pocit. Už se s nikým nemiloval velmi dlouho, od své poslední známosti, ale to bylo jen pro zábavu a ne z lásky.
Oblékl se a chtěl se vydat k jídelně; a co Sauron nechtěl: hned za Legolasovými dveřmi narazil na překvapeného krále Thranduila, který šel jako obvykle vzbudit svého nejmladšího.
„Ehm…dobré jitro.“ Glorfindel byl na rozpacích a cítil se, jakoby cáknul vědro vody na Balroga. Thranduil mu sice nic nezakázal, ale i tak…
„No… dobré jitro, Glorfindeli,“ odpověděl král s povytáhnutým obočím a bylo mu vše jasné. V duchu povzdychl: tak už přece. Sbohem navždy, malý Lístečku a tvé dětství, teď už dospíváš…
Nahlas jen poznamenal: „Tak myslím, že od teď už ho budeš budívat ty.“
Glorfindelovi zrůžověly uši a vymáčkl se: „Asi ještě nechám prince chvíli spát.“
Thranduil konečně ztratil svůj přísný výraz: „Tak pojď,“ pravil s malým úsměvem, „půjdeme snídat sami.“
*****
O pár hodin později si do jídelny přirázoval Haldir, který se i s bratry od včerejšího dne zabydloval u mirkwoodského dvora. Přijeli s velkým předstihem na oblíbený turnaj, ale také se už nemohli dočkat svých přátel. Zatímco se Rúmil s Orophinem a oběma Legolasovými bratry od rána proháněli lesem, Haldir prolézal lesní palác skrz naskrz a zjišťoval, jak probíhají přípravy hostiny. Tam poradil, tam ochutnal a dělal dobrovolného poslíčka po paláci. Až mu z toho všeho chození zase vyhládlo. Namířil si to do jídelny a narazil tam u stolu na Legolase.
Ten nejedl - ale cpal se, jako kdyby nejedl celých čtrnáct dní. Radostně na Haldira zamával svým krajícem a s plnou pusou volal: „Ayia Haldire!“
Haldir na něj fascinovaně hleděl, jak v něm mizí cokoliv, co je v dosahu a neušlo mu, jak se princ na lavici celý rozzářený vrtí. A to na jeho krku…že by cucflek? Ale ne, mávl v duchu rukou Haldir, to dřív přijede na návštěvu Sauron, než…
„Legolasi?“ sedl si vedle něj.
„Huh?“
„Proč se tváříš tak odporně šťastně, jako bys měl Glorfindela za zadkem?“
Princ měl pusu jak měsíc a kdyby neměl uši, tak by se usmíval okolo hlavy. V očích mu to štěstím jiskřilo, ale neříkal ještě nic. Haldir na něj pátravě hleděl a pak zalapal po dechu: „Milovaná Elbereth! Opravdu?“
„Uh huh,“ přikývl Legolas a Haldir ho se smíchem objal: „Tak pojď, jdeme jíst ven a chci podrobnosti!“
Než se princ nadál, Haldir měl sbalený košík s jídlem pro ‚případ, že by dostali hlad‘ a táhl Legolase na jejich tajnou mýtinku, aby ‚probrali věci‘.
Po nějaké době:
„Úžasné,“ Haldir ani nedýchal, když mu Legolas se zarudlými špičkami uší popisoval včerejší dění. Nikomu jinému by se nesvěřil, ale Haldir byl výjimka.
„A dál?“ zvídal napjatě.
„To je všechno,“ usmál se Legolas. „Co jako dál?“
„Eh…no, na to spolu přijdete,“ mávl rukou Haldir a potutelně se usmíval.
Legolas vyskočil: „Zas přede mnou něco tutláš. Ani se odsud nehneš, dokud se nedozvím to ‚dál‘!“
Haldir se kroutil, ale Legolas stál na svém a vyhrožoval, že mu rozsedne košík, jestli Haldir nezačne mluvit. Tak Haldir začal. A mluvil. A mluvil. Legolas začal vzrušeně dýchat: no tohle… Nevěděl, jestli by se odvážil takového milování se vším všudy, hlavně když to může zezačátku být i nepříjemné, jak povídal Haldir, ale jak popisoval tu rozkoš… Legolas začal být až nehorázně zvědavý.
„Ale,“ přemýšlel nahlas, „to se DÁ? Myslím, provést?“ Představil si Glorfindelův objemný orgán a své proporce a hned měl oči navrch hlavy.
„Ale ano, velice dobře,“ kýval ochotně Haldir, „to se nezdá, ale tělo je elastické a jak si jednou zvykneš…“
„A ty jsi to už zkoušel?“ byl zvědavý Legolas.
„Ano,“ nadmul se Haldir hrdě, „já už zkusil kdeco. Mohl bych o tom napsat knihu, kdyby se mi chtělo hledat brk a papíry. Já se raději miluju než píšu.“
„Co myslíš,“ přemýšlel nahlas princ, „chtěl by Glorfindel něco takového?“
Haldir na něj nevěřícně zíral: „Blázníš? Ten asi na nic jiného v té posteli nemyslel!“ Usmál se: „Kromě toho ovšem, jak moc tě miluje. Je do tebe úplně hotový, chtěl by tě snad i bez tělesných radovánek. Vždyť říkám, cvok.“
Legolas věděl, že si Haldir dělá legraci a že ho jen přátelsky provokuje. Začal v duchu kout pikle.
*****
O něco později je spolu našel Glorfindel a Haldir se po pozdravu s významným pohledem na Legolase vypařil. Princ svého milého políbil: „Glori, už se nemůžu dočkat dalšího společného večera.“
Glorfindel se smál: „To já také. Ale teď se podívej, něco jsem ti přinesl. Vyrobil je Fingon, jsou nádherné.“
Vymotal z kusu hedvábné látky dvě dlouhé lesklé čepele s bílou rukojetí, zdobenou rytinami. Legolas sledoval, jak je Glorfindel zahřívá v ruce: míhaly se vzduchem tak rychle, že je téměř nestačil sledovat.
„Jsou velmi lehké, Legolasi,“ povídal u toho Glorfindel. „Můžeš se s nimi bránit na obě strany najednou - chráníš se vlastně ze všech stran. Je to nebezpečná zbraň a jakmile ji zvládneš, ubráníš se s ní i meči nebo letícímu šípu. Ukážu ti jak.“
Celé odpoledne trávili spolu, výcvikem i zábavou a přidali se k nim i jejich lórienští přátelé. Těšili se na turnaj, který se blížil, a Legolas s Glorfindelem ještě více na to, až budou zase večer sami.
Legolas vyhlížel na obloze večernici a nemohl
