Rozkvétání
XI. A vítězem se stává...
Navečer přijel do mirkwoodského paláce Elrond s oběma nedočkavými dvojčaty. Glorfindel se s Legolasem domluvil a pak už se šel věnovat svému příteli z Imladris, kterého doprovodil ke králi na společnou večeři. Měla se účastnit i mladší generace, ale Elrohir, Elladan i Legolas nebyli k nalezení. Thranduil mávl rukou, zamumlal něco v tom smyslu, že „stejně přitáhnou, až dostanou hlad“ a rozhodl se nečekat a nechal nosit jídlo na stůl, za což mu byla vděčná hlavně lórienská část hostů.
„Podívejte.“
„U Elbereth, to je nádhera!“
„Jak jsi na něco takového přišel?“
Dvojčata, oči navrch hlavy, si prohlížela dlouhé lesklé čepele nové princovy zbraně. Elladan zkoušel jeden nůž a Elrohir si pohrával s druhým. Legolas se usmál: „Teprve se s nimi učím, ale připadá mi to o mnoho snadnější než bojovat s mečem.“
„Krásná práce,“ poznamenal Elrohir, „Fingonova, jestli mě zrak nešálí.“
„Ano,“ přikývl Legolas, „Glorfindel ho o to požádal.“
„Ten ví, co ty rád,“ zasmál se Elladan a uličnicky mrkl na svého brášku. Ten vyprskl smíchy a Legolas ho šťouchl do břicha, ale smál se taky.
*****
Princ prolézal s dvojčaty závodní trať, ukazoval, kde se co bude odehrávat a nakonec je zavedl na večerní koupání k oblíbenému jezírku poblíž paláce. A mezi tím vším neustále mleli pantem jeden přes druhého a smáli se tak, že na ně zvědavě vykukovaly ondatry se svých nor v březích. Když se konečně nabažili vody a dostali nefalšovaný hlad, vypravili se zpátky. To už dávno padla noc a tak se Elladan s Elrohirem pod vedením mladého prince ‚vloupali‘ do kuchyně a rozhodli se sami si uvařit. Kupodivu to dopadlo dobře, hlavně, jak prohlašoval Elladan, „když se jim tam nikdo nepletl pod ruce, jak to tatíček doma umí“.
Nakonec se rozloučili a Legolas se blížil ke své komnatě. Nejprve nahlédl pootevřenými dveřmi dovnitř, jestli je tam jeho láska; kdyby ne, vydal by se do komnaty černovlasého elfa. Glorfindel tam k Legolasově spokojenosti byl. Ležel stočený do klubíčka uprostřed princovy veliké postele a spal hlubokým spánkem spravedlivých.
Legolas ho zlehka políbil na tvář a opatrně, aby ho nevzbudil si k němu lehnul. Jednu ruku mu položil okolo pasu a blaženě vdechl jeho vábivou vůni. Za chvíli už kráčel říší snů.
*****
O něco později v noci se Glorfindel probudil do příjemného pocitu: Legolas spal vedle něj, hlavu položenou na jeho hrudi a levou nohu přehozenou přes obě Glorfindelovy. Malinko se pohnul a slastně si vzdychnul.
Musí se mu zdát něco velmi příjemného, pomyslel si Glorfindel s úsměvem a pohlédl dolů. Na boku cítil, že je Legolas ve spánku vzrušený. Když si to uvědomil, jeho tělo odpovědělo okamžitě. Glorfindel se na chvíli přemáhal - vždyť je přece mocný rivendellský lord, silný a zkušený bojovník, neváhající se postavit ani samotnému Balrogovi - ale na tomto milostném poli zvolna prohrával. Legolas ho dokázal zbavit sebekontroly a ani nemusel hnout prstem, stačilo se na něj jen dívat.
Glorfindel zmučeně zakňučel, ale to už mu ruce putovaly po hebkém Legolasově těle. Lord si ho přitáhl víc nahoru ke svému obličeji a nedočkavým jazykem mu vklouznul do pootevřených úst.
Legolas se zavrtěl a ospale pootevřel oči: s překvapením zjistil, že má plnou pusu hravého jazýčku, zkušené ruce na svém štíhlém těle a že je vzrušený.
„Odpusť, Legolasi,“ šeptal chraplavě Glorfindel a chtěl v omluvě pokračovat, ale Legolas se usmál a položil mu prst na ústa.
„Pšššš, ale mně je krásně, Glori, líbí se mi to. A zdál se mi sen. Chceš vědět, co se mi zdálo?“
Glorfindel polkl a věděl, že jakmile kývne, nebude už cesty zpátky. Přikývl a Legolas mu šeptal do ucha: „Zdálo se mi o tobě. Leželi jsme na mýtince ozářené měsícem. A já… Líbal jsem tě po celém těle… na krku, na hrudi…chtěl jsem tě ochutnat celého. A tak jsem to udělal, jako ty mně před tím. Ztrácel jsi pode mnou kontrolu a to mě tak vzrušovalo, že…“
Legolas už nestihl domluvit, když ho Glorfindel začal nenasytně líbat a šeptat: „Chceš se milovat, můj Lístečku?“
„Ano,“ vydechl princ a vzhlédl nahoru, Glorfindelovi do očí. „Tak jako před tím, nebo… mě naučíš víc?“
Glorfindel se na něj překvapeně podíval, potěšený a trochu pobavený nad tím, že je princ tak zvídavý. „Způsobů milování je hodně, Legolasi a některé mohou být náročnější, nechci na tebe spěchat.“
Princ trochu našpulil pusu, ale než se stačil nadechnout k dalšímu vyjednávání, Glorfindel se zasmál: „Mluvil jsi s Haldirem, viď?“
„Ano,“ přikývl Legolas, „a chtěl bych moc zkusit to, co mi pověděl…chtěl bych tě cítit v sobě… jestli chceš ty.“
„Haldir je kvítko a ty jsi celý po něm, jak se zdá,“ usmíval se Glorfindel a blaženě pokračoval: „Moc si přeji se s tebou takhle milovat, jen mi něco slib: pokud se ti něco nebude líbit, řekni mi to, ano? Nechci, aby ses mi bál říct, že je ti něco nepříjemné nebo bolestivé.“
„Dám ti vědět,“ šeptal Legolas a nevědomky se začínal rytmicky třít o Glorfindelovo tělo. Drobnými prstíky vyhledal Glorfindelovo ztopořené elfstí. „Slibuji.“
Oh Valar, myslel si Glorfindel, čím jsem si ho zasloužil. On mě opravdu chce.
S nedočkavým úsměvem se posadil: „Dobrá. Nejdřív musím najít nějaký olejíček; máš tu něco takového? Ať ho pak máme po ruce.“
Legolas se natáhl k nízkému stolíku u své postele, sáhl poslepu mezi své věci a podal Glorfindelovi malou lahvičku.
„Může být tohle? Já ho používám po koupání, víš. Ale ještě nikdy jsem si s ním nemazal…“
„Všechno je někdy poprvé, svišti.“ Glorfindel byl rád, že Legolas i teď, když je nervózní, neztratil smysl pro humor. Povalil ho se smíchem pod sebe a polechtal ho na žebrech; princ vesele vypískl, šťouchl ho do boku a mrštně jako úhoř se překulil na Glorfindela.
Ten ale věděl, jak na prince. Ruka mu rychle sklouzla na jeho intimní místa a jeho hbitý jazyk na krásně tvarované, zrůžovělé ouško. Vzal špičku jemně mezi rty a vychutnával si ho. Princ byl jedna velká lesní jahůdka, zralá k nakousnutí. Legolas blaženě zavřel oči a kousl se do rtu. Glorfindel po chvíli, tak jako před tím, zaměnil ruku za svou pusu a po chvilce přivedl prince skoro na samý vrchol. A přestal.
Z Legolase vyšlo zoufalé zaúpění a mezi těžkým oddechováním žadonil: „Nepřestávej, prosím…“
Glorfindel ho lehce pohladil: „Neboj, Lístečku. Jen si tě teď trochu připravím, ano?“
Legolas hraně převrátil oči: „Já už být víc připravený nemůžu…ahhh…“ Znovu se pod Glorfindelem zavlnil. „No tak, Glori…pomiluj mě…“
„Legolasi, nejsnáze, aspoň napoprvé, to půjde tak, že se ke mně obrátíš zády. Pojď se opřít sem,“ ukázal černovlasý elf na čelo postele. Tvořil je vlastně silný hladký strom s vytesanými ornamenty, vrostený hluboko pod podlahou do země. O jeho kmen si Legolas obvykle opíral polštář, nebo naopak nohy, když jen tak ležel a přemýšlel.
„Klekni si sem, ty jeden nedočkavý Lístku,“ vedl ho Glorfindel a zároveň bylo slyšet jakési nezřetelné zamumlání „za to můžeš ty…“.
Legolas se rozechvěle spustil na kolena a lokty si opřel do složitých ornamentů na kmeni. Nechvěl se strachem, ale touhou a oči se mu leskly vzrušením. Ohlédl se přes rameno na Glorfindela.
Ten na něj mrknul, zatímco si olejoval ruce a něžně mu broukal. Začal nejprve Legolase hladit a roztírat mu olej po ramenech a zádech, pak ho objal a přešel na hruď, boky a bříško, až se Legolas pod jeho dotekem svíjel a žadonil o víc. Glorfindel si začal hrát s jeho bradavkami; pak jednou rukou sjel po jeho těle dolů na jeho krásný, pevný zadek a nakonec ho polaskal na ještě nedotčeném místě. Jemně se jedním prstem propracoval dovnitř.
Legolasovo tělo reagovalo na nezvyklou invazi tak, jak rivendellský elf předpokládal a tak mu dával čas si zvyknout a šeptal u toho drobná slůvka povzbuzení. Legolas zhluboka dýchal a snažil se uvolnit, což se mu podařilo: druhá Glorfindelova ruka zatím nezahálela na jeho dalších intimních místech a když se princ s napůl zastřeným pohledem zase ohlédl, Glorfindel ho vášnivě políbil. To už se k prvnímu prstu přidal druhý a Legolas do polibku zaúpěl.
Glorfindel přerušil polibek a chtěl se zeptat, ale Legolas ho předešel: „N-ne, nepřestávej, jen…je to zvláštní…“
Glorfindel opatrně pohyboval prsty dovnitř a ven a jakoby něco hledal…
„Ai!“ Legolas sebou cuknul a doširoka otevřel oči: „Co to…“
„Překvapení,“ šeptal mu do ucha Glorfindel a znovu a znovu se dotýkal toho citlivého místa, které princ poprvé ucítil někde hluboko v něm. Každý dotek mu působil hotové kaskády slasti, které se mu přelévaly tělem a působily tu krásně rozmanitou hudbu milostných stenů, na které se Glorfindel těšil.
Vycítil, že je Legolas připravený a tak v rychlosti znovu použil olejíček, tentokrát na sebe. Na těle se mu leskly kapky potu, putující mezi jeho napjatými svaly: Glorfindel se držel zpátky a znovu a znovu si připomínal, že musí jít pomalu.
Opřel se o Legolase a začal do něj vnikat. Legolas skousl spodní ret, ale stejně mu unikl tichý výkřik bolesti a Glorfindel se zastavil. Legolas držel bez hnutí, chvěl se a trhaně oddechoval a ruce měl zaťaté do dřevěného ornamentu. Jak ale ucítil, že Glorfindel chce couvnout, zavrtěl hlavou a vydechl: „Ne…nepřestávej.“
„Nechci ti působit bolest,“ šeptal Glorfindel, ale Legolas ho udýchaně přerušil: „Ne, jen mi…dej…čas…“
Princ zhluboka dýchal a Glorfindel se mu snažil vyhovět; cítil, jak se Legolas začíná uvolňovat, i když jen malinko. Jedna ruka černovlasého elfa sklouzla dopředu a sevřela princův vztyčený orgán. Legolas vyrazil další výkřik, tentokrát rozkoše a hnul se dopředu, do slastně dráždící dlaně, a pak dozadu, kde se přitlačil na Glorfindela. Ten zasténal, neboť byl už napůl uvnitř a držel se ze všech sil, aby nad sebou neztratil sebekontrolu.
Legolas kráčel po tenké linii rozkoše a bolesti; tak intenzívní pocit ještě nezažil. Znovu se pohnul a Glorfindel s ním a vnikl ještě o kousek dál. Legolas zaťal zuby, ale to už se všechny pocity pomalu slévaly v jeden nádherný a Glorfindel načal poslední úsek; uchopil pevně Legolasovy boky, přitáhl si ho těsně k sobě a pronikl hluboko do něj.
Legolas znovu vykřikl a zůstal na pár chvil bezvládný, v Glorfindelově objetí přimáčknutý na jeho hruď. Třásl se o celém těle, na kůži se mu perlil pot a na něj se lepily jeho bohaté prameny lesklých vlasů. Vzadu v něm pulsoval oheň a vepředu ho pevně svírala slastná, horká dlaň. Pak se Glorfindel pohnul a znovu zavadil o to úžasné místo vevnitř. A znova.
„Ještě bolí?“ šeptal starostlivě, ale Legolas vrtěl hlavou a odpovídal na pohyby černovlasého elfa svými vlastními a vlnil se do rytmu Glorfindelových nárazů. Bolest ustoupila a nahradila ji tak velká slast, že to princ začal velmi hlasitě projevovat. Glorfindel pohyb zrychlil a přidal na síle; nevěděl, že je Legolas tak vokální - a zřejmě to před tím nevěděl ani princ sám.
Splynuli v jedno tělo, rychlé a silné pohyby je přiváděly k báječnému orgasmu.
Legolasovým napjatým tělem projela horká vlna rozkoše jako první a vyvrcholil s hlasitým výkřikem do Glorfindelovy dlaně; byl by se sesunul bez vlády na postel, kdyby ho jeho milý nedržel. Ten ještě párkrát rychle přirazil a rozlil svůj bílý nektar hluboko do Legolasova těla. Byl stále ještě v něm, když se spolu sesunuli na hedvábné pokrývky. Pak se z něj Glorfindel opatrně vysunul a přitiskl prince k sobě.
Legolas k němu obrátil tvář a Glorfindel s úlekem spatřil, že se leskla nejen potem, ale i stříbrem slz.
„Lístečku,“ vydechl nevěřícně a dotkl se jeho tváře, „já… proč jsi neřekl…“
„Glori, to je z toho nádherného pocitu, vidíš?“ přerušil ho Legolas a usmíval se. „Jsem v pořádku, to jsou slzy radosti… Bylo to…ah, jak jen popsat takovou rozkoš?“
Glorfindel si oddechl a usmál se. Zároveň přemýšlel, jestli prince moc nevyčerpal. Měl vědět líp; Legolas rád tlačil na své limity a zdálo se, že u milování to u něj nebude žádná výjimka.
Legolas samou spokojeností předl. „Děkuji ti,“ ozval se po chvilce.
Glorfindel políbil prince zlehka na rty a šeptal: „Já děkuji tobě, Lístečku.“
Cenil si takového daru nade vše. Miloval a byl milován, tak jako už dlouho ne. Před tím léta běžely okolo něj a on cítil, jakoby jeho srdce spalo. S Legolasem se probudilo a Glorfindel měl pro koho žít. Byl šťastný.
Legolas už balancoval na hranici spánku. Přivinul se pevně ke Glorfindelovi a za chvíli už oba spali. Bohaté zlaté vodopády vlasů se na hedvábných pokrývkách mísily s lesklými černými a po nich se rozlilo bledé měsíční světlo.
A v celém království nebylo nic, co by je mohlo vyrušit.
Konec - Haleluja!
