Rozkvétání
VIII. Nové začátky
Ranním lesem zaznělo první cvrlikání ptáčků, nesmělé paprsky slunce se propletly mezi kmeny stromů a první skupinka srnek si vyšla na pastvu.
Elrond, dříve tak hluboce ponořený do svých myšlenek, se probral a usmál se, když viděl, jak poslední srnka překročila spícího Haldira a odběhla za ostatními. Haldir ze spaní pokrčil nos, ale nevzbudil se. Ruce měl položené vedle hlavy na svých rozhozených vlasech a dosníval svůj elfí sen.
Rúmil naopak ležel zase na břiše mezi Haldirem a Celebornem a kousek od nich spal Legolas s Glorfindelem.
Elrond pohlédl na Erestora, který ležel vedle něj a vypadalo to, že se každou chvíli probere. Přejel pomalu zbytek tábora a zastavil se pohledem na Legolasovi. Ten ještě hluboce spal, zády opřený o Glorfindelovu hruď.
Elrond si povzdechl; pro prince to nebyla poklidná noc, několikrát se vzbudil celý zpocený, bráníce se neviditelnému útočníku. Pokaždé tiše vzlykal, ale než se stačil probrat úplně, Glorfindel ho utišil a svým něžným šeptáním v něm navodil pocit bezpečí.
Elrond viděl, jak se Glorfindel pomalu probírá a neochotně opouští svůj spící poklad. Zachumlal ho do pokrývky a jemně ho pohladil; pak se zvedl, protáhl se jak kočka a tiše pozdravil Elronda.
To už se pohnul i Erestor a oba rivendellští elfové se nad ním sklonili. Glorfindel si v duchu opakoval, že musí zachovat chladnou hlavu, ale moc si nevěřil. Elrond to vycítil: „Žádné pěsti, Glorfindeli.“
Jeho přítel něco nesrozumitelného zamumlal, ale Elrond se nedal: „Já ho znám a vím, že má svědomí. Až zjistí, co udělal… bude to pro něj těžký trest.“
Ze země se ozvalo zasténání a Erestor, napůl probuzený, se dotkl svého bolavého nosu: „Auu…co se to…“ vytřeštil oči, když nad sebou spatřil zachmuřeného Glorfindela s napřaženou pěstí. Než ho mohl Elrond zadržet, Glorfindel vší silou uhodil - do trávy, těsně vedle zděšeného Erestora.
„Máš hodně co vysvětlovat,“ zavrčel.
*****
Erestor chvíli nechápal, kde je a co se děje a proč ho tolik bolí nos a hlava. Pak, jakoby mu někdo stáhnul mlhavý šátek z očí… poprvé za několik uplynulých dní jasně prohlédl, když vystřízlivěl ze svého oblíbeného nápoje. Ale …co tu dělal lord Elrond? A Glorfindel?
Erestor se se zasténáním nadzvedl na loktech a rozhlédl se po táboře. A nechápal už vůbec nic. Klesl zpátky na pokrývku, sevřel si hlavu v dlaních a zachraptěl: „Co se děje?“
Dostal napít čisté vody. Poté mu Elrond a tiše pěnící Glorfindel začali vysvětlovat situaci a Erestor propadl naprostému zděšení a hanbě. Chtěl se hned vrhnout k Legolasovi a zjistit, jak na tom je, ale Glorfindel ho nepustil.
Erestor navíc věděl, že se mladému princi zřejmě ani nebude moci podívat do očí. Nevěděl, jestli existuje omluva, kterou by Legolas od něj přijal. A co víc, věděl, že u něj prohrál na plné čáře a princ už mu asi nikdy nebude věřit ani natolik, aby se s ním učil Quenyu a historii.
„Jak se to mohlo stát?“ bědoval Erestor tak, až vzbudil všechny lórienské spáče. Ti si protírali oči hned ze dvou důvodů: aby zahnali poslední zbytky spánku a protože ještě nikdy neviděli Erestora bědovat.
Elrond mu vysvětlil vedlejší účinky jeho oblíbeného nápoje a Erestor se praštil do své bolavé hlavy. Nadával si svou bohatou slovní zásobou a pak nešťastně svěsil hlavu: „Přijmu jakýkoliv trest.“ Hrdlo se mu sevřelo lítostí: „Ach Legolasi… jak jsem jen mohl… já nechtěl...“
Elrond, Celeborn a Glorfindel se na sebe podívali a mlčky došli k závěru. Elrond se nadechl:
„Zaprvé, naučíš pořádně se ovládat a na čas si odepřeš svou zábavu… víš, co myslím. I když bude ta ‚druhá strana‘ souhlasit.“ Erestor, celý rudý, přikývl.
„Za druhé, přestaneš pěstovat cokoliv na mém území,“ ozval se Celeborn, „a doma… to nechám na tobě, ale nic už nebudeš míchat do nápojů. Ani pro sebe! Jinak se neškodné květiny či bylinky změní v neštěstí. Mohlo to dopadnout hůř.“
„A za třetí,“ zamračil se Glorfindel, „jestli se ještě jednou Legolase hrubě dotkneš, vyrazím ti nos na druhé straně hlavy!“
Erestor polkl a pokorně souhlasil s podmínkami ostatních elfů. Stále však ještě nevěděl, co mu poví Legolas. Glorfindel mu do detailu vypověděl o princových zraněních a Erestor si přál, aby ho spolkla zem. Zem Mordoru.
Princ spal ještě několik hodin; ostatní zatím napojili koně, vyčesali jim hřívu a srst a připravili jídlo na cestu do Rivendellu.
Celeborn, Haldir a Orophin se chtěli vrátit do Lórienu, ale až se rozloučí s Legolasem. Oba lórienští bratři se rozhodli, že vezmou Rúmila a brzy navštíví prince u něj doma, v Mirkwoodu.
*****
Legolas se začal pomalu probírat. Ucítil na boku hřejivou přítomnost svého milého a otočil se k němu. Protřel si očka, aby vyhnal poslední zbytky spánku a usmál se do laskavých zelených očí. Glorfindel mu úsměv opětoval a políbil ho na čelo:
„Dobré ráno, Zelený Lístečku.“
Legolas zazíval a protáhl se: „Dobré ráno, Glori.“ Zadíval se do korun stromů a skrze ně na slunce. Posadil se: „To už je poledne? Jak to, že jsem spal tak dlouho?“
Glorfindel se usmál a nadechl se, ale Legolas ho zase přerušil: „Ostatní už jsou vzhůru a já…“ Zarazil se: „A…a Erestor?“
Podíval se nejistě k ohništi, ale nikde nikdo.
„Jsou s koňmi dole u potoka,“ řekl Glorfindel a vysvětlil Legolasovi, co se vlastně stalo a proč. Pak mu vážně pohlédl do očí: „Legolasi, když se s ním nebudeš chtít setkat, stačí říct… Ani bych se nedivil.“
Legolas se na chvíli zamyslel, ale pak zlehka zavrtěl hlavou: „Ne,“ rozhodl se, „chci s ním mluvit. O samotě. Jinak tohle navždy zůstane viset mezi námi a… to by bylo horší.“
Glorfindel byl na Legolasovo rozhodnutí hrdý: „Dobře, zavolám ho. Já budu tamhle na druhé straně mýtiny, ano?“
Legolas překousl podvědomý strach a čekal, až se objeví Erestor. Ten se po chvíli vynořil z lesa, celý zkroušený, oči upřené na zem a váhavě se přiblížil:
„Legolasi, já… nevím, co říct. Snad jen, že hluboce lituji toho, co jsem udělal. To je neomluvitelné. J-já jsem ti ublížil…je mi to moc líto…“
Legolas stál chvíli bez hnutí a byly se v něm protichůdné pocity. Nakonec zvedl k Erestorovi oči: „Promluvíme si?“
Usadili se spolu mezi velké kořeny dubu, do měkké trávy a tiše hovořili. Legolas viděl, že Erestor svého chování velmi lituje a nakonec se mu ho zželelo; hlavně když zjistil, že se to všechno stalo pod vlivem toho zrádného nápoje..
Glorfindel vrhal přes mýtinu ostražité pohledy a velmi ho překvapilo, když asi po půl hodině zaslechl Legolasův smích. To už věděl, že princ Erestorovi odpustil a že společně dospěli k nějakému závěru.
Erestora svědomí málem uhryzalo. V duchu zanevřel na všechny podezřelé byliny a své nápady je kombinovat. Už nikdy, slíbil si. Byl velmi rád, že ho Legolas neodepsal úplně a že za nějakou dobu snad zase mohou být přátelé… Zlehka prince objal, ale hned se zase stáhl zpátky. Pověděl mu o plánech na dnešní den a o jejich výpravě do Rivendellu a poté do Mirkwoodu.
„Tam ovšem já nemůžu,“ povzdechl Erestor a strach mu sevřel hrdlo: „Až se to tvůj otec dozví… neumím si ani představit, jakou hroznou smrt mi vymyslí.“
Legolas se na něj díval: „Já mu to nepovím… ale nesmí se to opakovat, ano?“
„To nebude,“ slíbil Erestor, „dám si velký pozor na to, co mám v poháru… navíc mě určitě čeká proslov od Elronda…“
Erestor věděl, že má štěstí v neštěstí. Legolas mu pomalu odpouštěl - a to měl právo ho tvrdě potrestat. Každý jiný elf by s ním už nepromluvil, to si byl Erestor jistý. Ale Legolas měl srdce ze zlata a tím hůř to neslo Erestorovo svědomí. V duchu si slíbil, že to princi stokrát vynahradí a bude jako jeho tajný anděl strážný. A pokusí se to napravit také u Glorfindela; ten se teď na něj díval jako na odporného trola a Erestora to mrzelo. Před tím byli dobří přátelé.
Když si popovídali a všechno si vyříkali, vrátili se spolu k ostatním. Ti byli docela překvapení, ale zároveň rádi, že nedošlo na souboj na ostří nože.
Pomalu se rozloučili: Celeborn se svými ‚dětmi‘ se obrátili zpět do Lórienu a ostatní k Rivendellu, odkud měl Glorfindel s Legolasem pokračovat na sever, domů do Mirkwoodu.
Legolas se moc těšil; za prvé, bude celou dobu se svou novou láskou, za druhé, zase se setká s otcem a svými brášky a za třetí, brzy znovu uvidí své lórienské přátele. Za dva úplňky se měl v jejich mirkwoodském království pořádat střelecký turnaj a rozmanité jiné klání.
Elfové se rozjeli na opačné strany a těžkosti nechali daleko za sebou. V korunách stromů se proháněl čerstvý letní vítr.
