Trdlovni Vestnik
nejdelsi slova s danou samohlaskou:
A: papalaska
E: nesez^eneme, nesvezeme
I: minipr^i'z^ivni'ci
U: usurpuju
O: polokolos
Y: kykyryky', vymyty'
houfnice -> howitzer (angl)
pistala -> pistol (angl)
robot -> robot (angl)
ta brambora / ten brambor to datum / ten datum ta displej / ten displej ta hadra / ten hadr ta hranolka / ten hranolek ta kedlubna / ten kedluben ta plazma / to plazma ta okurka / ten okurek
From: konrad.ben@email.cz Vrchlickýho sady (před Hlavním nádražím): Sherwood Ořechovka: Beverly Hills Chodov (nebo celé Jižní Město?): Bronx Pankrác: Manhattan Vítězný nám. (v Dejvicích): Kulaák nám. I. P. Pavlova: Slinták metro: krtek zbytek Česka (kromě Prahy): prdel policajti: kliftoni, mlíkaři, čerti, veřejný blbci (VB), vypatlaný mozky
po internetu koluje tato uprava pravidel (autor nezjisten) doplnek k 7 mluvnickym padum: 8. pad - kdo z koho (korytativ) 9. pad - koho jak (buzerativ) 10. pad - koho kam (delimitativ) 11. pad - kdo, koho (likvidativ) 12. pad - jak na koho (intrikativ) 13. pad - komu co (podmazativ) 14. pad - co za co (korupcional) 15. pad - jak komu (protekcional) 16. pad - kdo s kym (sexual) 17. pad - co za co (prezervativ) 18. pad - komu kam (vlezativ) 19. pad - na koho, co (serativ) -----------------------------------------------------------------------a taky tento zajimavy elaborat (i zde je autor nezjisten):
Zejmena v posledni dobe se ukazuje, ze cesky jazyk zpusobuje vsemi svymi pravidly, vyjimkami z pravidel, archaickymi vazbami a dalsimi nastrahami znacne potize nejen cizincum, ale ve stale vetsi mire i rodilym Cechum. Ustav pro jazyk cesky se proto rozhodl zmapovat kriticka mista nasi psane i mluvene reci a vydal o nich obsahlou zpravu:
1. problem: Mnoha slova se jinak ctou, nez pisou (snih, mraz, beh, pamet). Doporucene reseni: Psat slova tak, jak se ctou (snich, bjech, pamnet). Alternativni reseni: Cist slova tak, jak se pisou (snih, mraz, beh, pamet).
2. problem: Deleni slof na konci ratky je negdy velice komplikovane (po-drobit, pod-robit). Doporucene reseni: Delit slova tak, jak to jde (p-odrobit). Alternativni reseni: Nedelit slova vubec (podrobit).
3. problem: Mneka a tvrda i zejmena f koncofkach sloves v min. case (ale i jinde) nemaji zadnou vypovidaci hodnotu a nedaji se naucit (na plovarne byly dvje zeny a dvjeste muzu). Doporucene reseni: Zrusit tvrde y a vyjmenovana slova (na plovarne bili dvje zeni a dvjeste muzu). Alternativni reseni: Zrusit mneke i a vyjmenovat fsechno (na plovarne byly dvje zeny a dvjeste muzu).
4. problem: Hlasku r uz dneska neumi pomalu nigdo rict (rericha, zvjer). Doporucene reseni: Nahradit hlasku r hlaskou z, v neznele podobje pak hlaskou s (zezicha, zvjes). Alternativni reseni: Nahradit hlasku r hlaskou z, v neznele podobje pak hlaskou s (zezicha, zvjes).
5. problem: Pravidla pro psani carek sou psilis slozita (vim, ze je to teske, a bojim se toho). Doporucene zeseni: Nepsat carki nigde (vim ze je to teske a bojim se toho). Alternativni zeseni: Psat carki fsude (vim, ze, je, to, teske, a, bojim, se, toho).
6. problem: Rozlisovani carki a krousku nat u nema zadnou vipovidaci hodnotu a neda se naucit (zucastnit se, zustat). Doporucene zeseni: Psat nat u vzdi jen carku (zucastnit se, zustat). Alternativni zeseni: Psat nat u vzdi jen krouzek (zucastnit se, zustat).
7. problem: Koncofki psechodniku sou as psemrstene slozite (schledavse, chtic, nesa). Doporucene zeseni: Tvozit psechodniki zasadne psidanim univerzalni koncofki -fsice ke tseti osobje jednotneho cisla (schledafsice, chcefsice, nesefsice). Alternativni zeseni: Neegzistuje.
8. problem: Nespisovna a hrupsi slova sou viloucena z bjezneho slovniku cimz je omezena vijadzovaci schopnost jazika (vokno, hovno, vole). Doporuceni zeseni: Zazadit do bjezneho slovniku i nespisovna a hrupsi slova (vokno, hovno, vole). Alternativni zeseni: Zakazat nespisovna a hrupsi slova a nahradit je spisovnimi a jemnejsimi ekvivalenti (okno, lejno, psiteli).
S uvedeniho jiste jasne vipliva ze f Ustavu pro ceskej jazik na nas neserou a snazej se nam i cizincum viuku cestini tak nak co nejvic ulechcit mafsice na pamneti fsechni mozni problemi a vodstranujefsice ruzni bordeli keri v jaziku as doposut bili.
(z emailu od Terezy na ruzna temata):
************************************************************* ad puvod rceni "kout pikle" (tereza) > Ja jsem ale myslel proc se tem nepravostem rika pikle. Jukla jsem se na pikle do Prirucniho slovniku a toto jsem objevila: PIKLE, -u´, m. pon. (zastarale pikel, pikle, m. sg) = tajne nastrahy, pletichy, u¨klady, intriky. PIKL, -u, m. (sport) = horska sekera Pikle, -e, f. = pikl. PIKLOVAT (nedokonave, kozeluz.) piklovani = zpusob pripravy holin k vydelavani PIKLHAUBA / PIKLHAUBNA / PIKLHOUBA, -y, f. lid. = helma PIKNOSY´ (adj) = majici nos vzhuru obraceny. U tohoto sluvka byl maly krizek, jako ze uz je po smrti. ************************************************************************************* Pokusim se to kapku napravit Havrankovym povidanim o zajmenech: a) Zajmena neurcita - jsou ta, kterymi blize nenaznacujeme, o kom nebo o cem je rec, nebo to naznacujeme jen obecne. Jsou to napriklad: nekdo, neco, neci, kdosi, cosi, kterysi, jakysi. Mohou byt slozena ze zajmen tazacich a ruznych predpon nebo jinych vyrazu a casti, jako leckdo, ledaco, kdokoli, kdekdo, kdeco, kdejaky, malokdo, vselicos, buhvikdo apod. b) K zajmenum neurcitym lze priradit i zajmena kazdy, vsechen (vsichni), ty´z a sam, samy´. Tato zajmena tvori zvlastni skupinu neurcitych zajmen, tzv. zajmen vymezovacich. Zajmeno "vsechen, vsichni" vyjadruje souhrnnost, uplnost; zajmeno "kazdy" vymezuje jednotlivou vec nebo osobu jako soucast uplneho celku, zajmeno "tyz" totoznost a zajmeno "sa´m, samy´" vytyka platnost podstatneho jmena nebo zajmena. Zajmena "kazdy" se uziva jen v jednotnem cisle (s vyjimkou spojeni se jmeny hromadnymi a latkovymi), nebo ve spojeni se jmeny pomnoznymi, pokud oznacuji jednu vec. Jinak se uziva neurciteho zajmena "vsechen, vsichni!" (s vyznamovym rozdilem vlastnim obema zajmenum). Napr.: kazdy obcan - vsichni obcane..... ************************************************************************************** > Mimochodem - predpisuji pravidla jakym zpusobem se ta deminutiva > tvori nebo si to kazdy mluvci dela jak mu zobacek narostl? Havranek v §53, odst. 1 pravi: Od nazvu osob, zvirat a veci, ridceji od podstatnych jmen jineho vyznamu tvori se zvlastnimi priponami slova zdrobnela; jsou to hlavne pripony -ek, -i´k, -ka, -ko... Ojedinele´ je tvoreni priponou -e´c´ko a -i´c´ko (slunecko, srdicko). Slova zdrobnela neoznacuji jen osoby, zvirata a veci male, nybrz vyjadruji i nas citovy vztah k nim (maminka, kocicka, devcatko). Ve slovech zdrobnelych odvozenych priponami -ek (-ecek), -ka (-ecka), -ko (-ecko) se samohlaska zakladu vetsinou dlouzi (popr. byva i´ za e, u´ za o, ou za u): dar - da´rek Nekdy se naopak u zdrobnelych jmen na -ek, -i´k, -ka dlouha samohlaska zakladu krati (dum - domek). Nekdy se delka nemeni (syn - synek, kos - kosik). Nebyva zde pak skoro vubec koli´sa´ni. (Jak vidno - dobra mluvnice obsahle vsechny eventuality...) > A existuje nejaky opak od "deminutiva" - neco co dela kmenove slovo > hrubsim (vetsim): §53, odstavec 2: Zvlastnimi priponami se tvori take jmena zvelicela´; ta vyjadruji zesileni, zmnozeni vyznamu zakladoveho jmena a mivaji velmi casto citovy odstin hanlivy (napr. dubisko, chlapisko, kluc´isko, dobracisko, psisko, babizna; chlapa´k). Cizim odbornym nazvem se nazyvaji zdrobnela slova deminutiva, slova zvelicela augmentativa (jedn. cislo "augmentativum"). Odst. 3 je o zmenach hlasek pred priponami (ruka - rucka, noha - nozka apod.) Odst. 4 pravi: Pri tvoreni slov zdrobnelych a zvelicelych se vecny vyznam zakladoveho slova jen obmenuje. (...ovsem nekdy docela podstatnym zpusobem:-)) ****************************************************************************************** (a ted z jineho soudku) ZA´JMENA VZTAZNA´ - jsou ta, kterymi se vyjadruje vztah vedlejsi´ vety k nektere´mu clenu ridici´ vety (vyjadrenemu zpravidla jmenem podstatnym nebo zajmenem). Je to zajmeno jenz a zajmena ktery(z), jaky, či´ a kdo(z), co(z). Zajmeno jenz ve srovnani se zajmenem ktery je vlastni jen spisovnemu jazyku a ma zcasti, a to zejmena v 1. a 4. pade, ra´z knizni (naprosto řidky je 1. pa´d muz. r. ziv. mnoz. cisla "ji" a take 4. pad zenskeho rodu jednotneho ci´sla "ji"). Ostatnich padu se uzi´vá ve spisovnem jazyce bezne, zvla´ste po predlozka´ch. Napriklad: To je cil, ktery (jenz) stoji´ pred na´mi. Tesil jej slib, jehoz se mu dostalo. To je pi´sen, kterou (knizne zri´dka "ji") ma´me vsichni ra´di. Na čí ra´nu medved padne, ten je první strelec. (Nemcová) Osklivy netvor, kteremu ri´kali robota. (Trebizsky´) Uz jsou vsichni v hrobe, kdoz mne pra´li. (Neruda) ZAJMENA TAZACI´ - jsou ta, kterymi se tazeme po osobe, veci nebo vlastnosti, abychom jimi doplnili svou znalost neceho. Jsou to zajmena: kdo, co, ktery, jaky, či´. Zajmena ta uvozuji´ ota´zky (vety tazaci´). Zajmenem kdo se ptame na osobu, zajmenem co na vec nebo se dozadujeme blizsiho vysvetleni´ neceho, zajmenem či´ na vlastní´ka nebo puvodce. Zajmenem ktery se ptame zpravidla na urceni jedne ze souhrnu osob, veci´ apod. Zajmenem jaky se ptame obecne na vlastnost nekoho nebo neceho. Napriklad: Ktery z va´s (synu) je nejmladsi´? Kterym vlakem prijedes? (Ranni´m, vecerni´m apod.) Jake bude dnes pocasí´? Zastarale a knizni je zajmeno ky´ (od puvodu slozený tvar zajmena k[to], koho), napriklad: Ky´ vi´tr sem ho zava´l? (Jira´sek) Zije v ustrnulych spojenich citoslovecneho vyznamu ky´ho certa, ky´ho d´asa, ky´ho vy´ra apod. VETA PRIVLASTKOVA´ - vyjadruje privlastek nekteremu podstatnemu jmenu (nebo zajmenu)vety ridici´. Vety privlastkove byvaji nejcasteji uvozeny vztaznym zajmenem (kdo, co, ktery, jaky, či´, jenz) nebo vztaznym prislovcem (kde, odkud, kudy, kam, kdy). Ridceji jsou uvozene´ spojkou (ze, aby, zda, jak apod.). Ve vete ridici by´va´ nekdy pri jmene, ktere rozviji´ privlastková veta, odkazovaci´ vy´raz "takovy´", "ten" apod. Napriklad: Otevrel nektere z tech oken, co vedou na zahradu. Mam rada lidi, kteři delaji´ s naprostým zaujeti´m svou vec. Lakala ho predstava, ze by se mohl proslavit. Misto spojovacích vyrazu "který" (jenz) se v hovorovém vyjadřeni spisovnem nekdy klade absolutni´ "co" (nesklonne a neshodne). Protoze absolutni "co" nemuze vyjadrit shodu, byva nekdy ve vedlejsi vete, kterou uvozuje, jeste take zajmeno 3. osoby v pade, v kterem by bylo vztazne zajmeno ktery (jenz). V bezne´m mluvene´m jazyce se uzi´va´ v podobne´ platnosti take spojovaci´ho vy´razu (zajmenneho prislovce) "jak". Napriklad: To je ta kniha, co jsi ji neda´vno cetl (...kterou...). To je ten chlapec, co (jak) jsem ti o něm rikal (... o kterem...). Vety s coz, ci´mz, pricemz apod. vyjadruji´ zpravidla doplnení vztahujici se k obsahu cele´ vety ridici; jsou caste zvla´ste v odbornem a publicistickem stylu, ale vyskytuji´ se - jako uz drive - i v jazyce umelecke´ literatury. (Bohuslav Havra´nek, Alois Jedlicka: CESKA´ MLUVNICE, SPN Praha 1988, vydani 6.)